Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
13 C 210/2024-22
Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci
žalobkyně: KRUK Česká a Slovenská republika s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 17 250 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se částečně co do jistiny ve výši 4 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 250 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 299 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od 12. 8. 2024 do zaplacení a z částky 2 000 Kč ode dne 31. 8. 2024 do zaplacení, zastavuje.
III. Žaloba se co do dalších 9 200 Kč na jistině, co do zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 10. 10. 2023 do 11. 8. 2024, z částky 13 000 Kč od 12. 8. 2024 do 30. 8. 2024 a z částky 11 000 Kč ode dne 31. 8. 2024 do zaplacení, jakož i co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 924,66 Kč a nákladů ve výši 434 Kč, zamítá.
IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Řízení se částečně co do jistiny ve výši 4 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 250 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 299 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 000 Kč od 12. 8. 2024 do zaplacení a z částky 2 000 Kč ode dne 31. 8. 2024 do zaplacení, zastavuje.III. Žaloba se co do dalších 9 200 Kč na jistině, co do zákonného úroku z prodlení 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 10. 10. 2023 do 11. 8. 2024, z částky 13 000 Kč od 12. 8. 2024 do 30. 8. 2024 a z částky 11 000 Kč ode dne 31. 8. 2024 do zaplacení, jakož i co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 924,66 Kč a nákladů ve výši 434 Kč, zamítá.IV. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně dne datum zahájila formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu řízení, jehož předmětem učinila pohledávky její právní předchůdkyně, společnosti právnická osoba (dále jen Zaplo), ze smlouvy č. hodnota uzavřené se žalovanou dne 16. 12. 2022, ve znění ze dne 6. 4. 2023 s tím, že je nabyla od této společnosti postoupením.
2. Uvedla, že žalované byl poskytnut úvěr 20 000 Kč, který se zavázala s příslušenstvím vrátit 6. 5. 2023. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě a žalovaná provedla tzv. verifikační platbu dle VOP ze svého účtu ve výši do 1 Kč, kterou potvrdila vůli smlouvu uzavřít. O uzavření žádala žalovaná na webových stránkách www.Anonymizováno.cz, kde vyplnila registrační údaje do formuláře, totožnost prokázala verifikační platbou a kopií občanského průkazu. Předchůdkyně žalobkyně pak ověřila úvěruschopnost žalované, kdy nahlížela do různých registrů a následně na účet žalované odeslala smluvenou částku.
3. Původně tak žalobkyně nárokovala kromě samotné úvěrové jistiny 15 000 Kč, kterou žalovaná nevrátila, smluvní pokutu 2 250 Kč, jakož i kapitalizovaný úrok ve výši 4 199 Kč, paušální náklady částka a náklady spojené s uplatněním pohledávky 434 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný ve výši 924,66 Kč a plynoucí ve výši 15 % ročně z jistiny ode dne 10. 10. 2023 do zaplacení.
4. Dříve, než bylo ve věci jednáno, vzala žalobkyně žalobu zpět co do částek 4 000 Kč na jistině s tím, že žalovaná uhradila 11. 8. 2024 částku 2 000 Kč a dne 30. 8. 2024 dalších 2 000 Kč, proto vzala zpět i žalovaný zákonný úrok vždy z částky 2 000 Kč ode dne 12. 8. 2024 do zaplacení, a ode dne 31. 8. 2024 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že k výzvě soudu nebyla schopna doplnit tvrzení a důkazy ohledně posuzování úvěruschopnosti, vzala dále zpět zcela i smluvní pokutu 2 250 Kč, 4 299 Kč, 434 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok 924,66 Kč.
5. Setrvala tak nadále pouze na jistině ve výši 11 000 Kč, úroku z prodlení z ní, a to jak z nedoplacené částky od 31. 8. 2024 do zaplacení, tak co do úroku z původní výše 15 000 Kč ode dne 10. 10. 2023 v návaznosti na dvě učiněné tvrzené platby, které ale nijak nedoložila.
6. Celkem tvrdila žalobkyně, že kromě částky 4 000 Kč celkem uhrazených na jistinu úvěru po podání žaloby, bylo ještě žalovanou uhrazeno v souvislosti s tímto úvěrem 5 000 Kč původnímu věřiteli, které použil na částečnou úhradu jistiny, a dále částka 9 200 Kč, kterou použil na poplatek za prodloužení splatnosti úvěru. Celkem tak měla uhradit v souvislosti s tvrzenou smlouvou žalovaná oběma subjektům částku 18 200 Kč.
7. V rozsahu zpětvzetí soud řízení výrokem II zastavil podle § 96 odst. 1 , 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), když do doby zahájení jednání ve věci je žalobkyně oprávněna disponovat žalobou bez ohledu na stanovisko druhé strany.
8. Žalovaná se k věci samé nijak nevyjádřila, nařízeného jednání se stejně jako žalující strana nezúčastnila, po celou dobu řízení zůstala pasivní. Na zákonné doručovací adrese si nepřebírala listovní zásilky.
9. Soud proto provedl jen důkazy, které navrhla a předložila žalobkyně. Konkrétně smlouvou s datem 6. 4. 2023, ze které zjistil, že není podepsaná, a pod č. tel. číslo se mělo Zaplo se žalovanou domluvit na spotřebitelském úvěru 20 000 Kč. Druhá smlouva mezi nimi pod stejným číslem č. tel. číslo zní na 18 000 Kč spotřebitelského úvěru s datem 16. 12. 2022, tato měla být podepsána potvrzovacím kódem tentýž den.
10. Z výpisu z účtu společnosti Zaplo bylo zjištěno, že z něho odešla platba 18 000 Kč pod VS var. symbol dne 16. 12. 2022 na účet č. č. účtu, a dne 18. 12. 2022 platba 2 000 Kč pod VS var. symbol, rovněž na účet č. č. účtu. Z potvrzení o připsané platbě 0,01 Kč od žalované dne 7. 7. 2020 plyne, že ji zasílala právě z účtu tel. čísloAnonymizováno.
11. Společnost Anonymizováno pak s datem 12. 10. 2023 sama žalované sepsala oznámení o postoupení pohledávky z této smlouvy, tj. č. tel. číslo na žalobkyni s tím, že spolu uzavřely smlouvu o postoupení.
12. Právně měla být uzavřena mezi žalovanou a společností Anonymizováno smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.), když úvěrovou smlouvu žalovaná podepsala jako běžná fyzická osoba, a nikoliv podnikatel (toto ze smlouvy nevyplývá).
13. Podle § 86 z. s. ú. je povinností poskytovatele úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, čehož si byla žalobkyně zjevně vědoma, neboť po výzvě soudu, aby v tomto směru doplnila tvrzení a označila důkazy, sdělila, že nárokuje vrácení úvěrové jistiny s příslušenstvím. Tomu tak skutečně je, neboť pokud žalobkyně neunese jak břemeno tvrzení, tak důkazní v tom směru, že byla řádně splněna tato povinnost, a že smlouva o úvěru byla uzavřena až poté, co bylo zjištěno, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná. Současně je stanoveno, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou úvěrovou jistinu, ovšem jen ji, a navíc v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká doba je odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z tohoto ustanovení plyne, že pokud se strany nedohodnou na tom, jak bude jistina z neplatné smlouvy vrácena, míněno (nově) do času, do kdy konkrétně či v jakých splátkách, pak by se měly obrátit na soud. Jestliže se tak dosud nestalo, a bylo žalováno rovnou na plnění, není jiná možnost než lhůtu stanovit ve sporu o zaplacení, ovšem podle stejných pravidel.
15. Zde nebylo ani tvrzeno, že by snad dříve bylo ohledně splatnosti žalováno, a z toho, co žalobkyně i v řízení tvrdí, je zřejmé, že se tak nestalo, žalobkyně měla zprvu smlouvu za platnou, a podle v ní ujednaných splátek a termínů žalovala, i dovozovala existenci prodlení žalované. Nejvyšší soud v rozsudku ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již dle textu samotného zákona a tedy čistě gramatickým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. lze zjistit, že toto ustanovení upravuje speciálně dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, aniž by se tak uplatnila obecná pravidla pro vydání bezdůvodného obohacení.
16. Nejvyšší soud v rozhodnutí připomněl, že samotný zákon č. 257/2016 Sb. byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 je vedle ochrany samotného spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který dostatečně neposoudil úvěruschopnost žadatele a upřednostnil svůj ekonomický zájem poskytnout úvěr, čímž zapříčinil i neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. A projevem ochrany spotřebitele je pak dále právě i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.
17. Poukazuje dále i na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 z. s. ú., která zohledňuje, že z neplatnosti smlouvy vyplývá obecně povinnost stran vzájemně si, a to bez zbytečného odkladu, vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož by ovšem pro spotřebitele (který nemusel být ani schopen úvěr vracet podle pravidel v neplatné smlouvě, když toto nebylo řádně zjišťováno) mohly vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru (a povinnost vracet jistinu ještě dříve než tomu mělo dle neplatné smlouvy dojít). Proto se stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem (které nebyly řádně posouzeny a zjištěny poskytovatelem, proto je zjistí soud a podle nich rozhodne). Spotřebitel je tedy povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, ale v takových splátkách, v jakých je skutečně schopen splácet. Text zákona „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.
18. Ve zde souzeném případě žalovaná neplatila, a nebyl veden dříve spor o to, kolik a kdy má hradit. Rozhodnuto o tom tedy dosud nebylo, a nebyly ani dříve zjišťovány možnosti žalované, podle kterých by případně byla splatnost nastavena. K dohodě stran evidentně v návaznosti na možnosti dlužníka nedošlo, dlužník nesplácí, tj. se žalobkyní jsou ve sporu ohledně toho, kdy by mělo být plněno, neboť ho žalobkyně o plnění žaluje. Za situace, kdy by se žalovaná dostavila k jednání a objasnila zde své možnosti, mohlo by být ještě rozhodnuto o splátkách, ve kterých dluh vyrovná, pokud není objektivně schopna jej uhradit najednou. Na to jí totiž v důsledku neplatnosti smlouvy pro porušení povinností poskytovatele úvěru vzniklo právo. V citovaném rozhodnutí pak výslovně Nejvyšší soud shrnul, že dokonce může nastat i situace, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh dobu změnit. Jinak, než v návaznosti na takto stanovenou splatnost pak nemůže ani nastat na straně žalovaného prodlení, kdy pokud strany nedojdou k dohodě mimo smlouvu co do splatnosti, lze jedině soudně a tedy do budoucna posoudit schopnost dlužníka splácet, a podle toho tedy stanovit, kdy a kolik má zaplatit.
19. Splatnost dříve řešena nebyla nijak, tj. nemohl ani vzniknout vedle jistiny dříve nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z., než bude porušena povinnost uhradit dle tohoto rozhodnutí, které je ohledně nové splatnosti první. Jak totiž Nejvyšší soud závěrem citovaného rozhodnutí shrnul, je ustanovení § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti - buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené, která neodvisí ani od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.
20. Ani ochrana dlužníka ovšem nemůže být bezbřehá, a poskytovaná bez jeho nezbytné součinnosti tak, aby mohla být litera zákona naplněna. Jestliže má soud dobu plnění stanovit podle jeho možností, nelze dojít k absurdnímu závěru, že pokud je dlužník netvrdí a neprokáže, není zjištěno, zda je vůbec schopen platit, a tedy plnění neuložit. Je na žalovaném dlužníkovi, aby umožnil jeho možnosti za stavu neplatné smlouvy v řízení zjistit, a tím dosáhnout na ochranu spočívající v další možnosti přiměřeného splácení, či dokonce výjimečného odkladu platby. Jedná se o ustanovení, ze kterých chce on případně dovozovat svůj nárok a čerpat ochranu. Jestliže se tak nedostaví k nařízenému jednání, ani jinak do doby rozhodnutí v řízení nevyjasní a nedoloží své možnosti, o čemž by ho soud případně i poučil a vyzval k doplnění tvrzení i důkazů, pak se mu takové ochrany na úkor věřitele nemůže dostat. Jeho liknavostí v soudním řízení ochrana končí, a soud pak nemá jinou možnost než uložit důvodné plnění spočívající ve vrácení toho, co bylo poskytnuto, v základní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
21. Soud proto přiznal žalobkyni, která prokázala oznámením původní věřitelky, že nabyla postoupením ve smyslu § 1879 a násl. o. z. pohledávku z výše uvedené úvěrové smlouvy, částku 1 800 Kč, když žalovaná obdržela celkem ve dvou platbách 20 000 Kč na účet, a dle tvrzení žalobkyně dosud v souvislosti s tím neplatným závazkem poskytla zpět 18 200 Kč (vyšší úhradu žalovaná nejen neprokázala, ale ani netvrdila), v základní třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku, neboť k rozložení do splátek či odkladu nebylo pro pasivitu žalované možno zjistit a řešit rozhodné skutečnosti. Jde k tíži samotného žalované, že neumožnila zjištění svých možností v současné době, aby jim plnění bylo případně přizpůsobeno.
22. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl, neboť žalobkyně na další částky nemá nárok. Nelze jí přiznat s odkazem na shora uvedené nejen to, co sama vzala zpět, ale ani úrok z prodlení, a to ani kapitalizovaný ani plynoucí, ani náklady, které měly být vynaloženy na vymáhání dosud nesplatné pohledávky. Kromě toho, pokud jde o nárokované náklady vymáhání, pak to, že žalobkyně zašle dopis, kde jakousi výši, kterou bude v případě nezaplacení nárokovat, oznámí žalované, není právním jednáním, ze kterého by mu vznikala taková povinnost. Nejde o smluvní ujednání, a „vnutit“ takovou povinnost jednostranně žalobkyně nemůže. Předmětem činnosti žalobkyně pak je nakupování a vymáhání pohledávek, kde náklady s tím spojené, jsou náklady, které ke své činnosti každý podnikatel v určité výši vynakládá. I kdyby se toto hledisko mělo popřít, pak by žalobkyně musela nejen tvrdit, ale i prokázat, že náklady skutečně vynaložila, a v jaké výši, ovšem nikoliv tím, že si náklady sama zapíše na seznam. Primárně však za situace takto uzavřené smlouvy měla směřovat k dohodě o tom, kdy a jak bude vrácena dlužná jistina, a pokud dohoda nebyla možná, pak do soudního řízení, kde by byla splatnost určena. Nárok na vymáhání částky, resp. náklady na to vynaložené v předsoudní fázi tak nelze přenést na žalovanou.
23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého má účastník právo poměrnou část nákladů odpovídajících jeho úspěchu v řízení. Vzhledem k výsledku řízení byla poměrně úspěšnější žalovaná, které však žádné náklady, které by jí měly být přiznány, nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci.
Je třeba jej podat buď dvojmo písemně, datovou schránkou nebo řádně podepsané elektronicky.
Nesplní-li žalovaná uložené povinnosti dobrovolně ve stanovené lhůtě, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí, nebo nařízení exekuce.