Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 280/2024-19
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci
žalobkyně: Anonymizováno.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 17 010,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 652 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 453,80 Kč od 25. 1. 2024 do 22. 4. 2024 a zákonným úrokem z prodlení z částky 12 652 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky ve výši 4 358,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 073,81 Kč, úroku 15 % ročně z částky 15 081,15 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 158 Kč od 25. 1. 2024 do 22. 4. 2024 a zákonného úroku z prodlení z částky 4 358,62 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 098,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 652 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 453,80 Kč od 25. 1. 2024 do 22. 4. 2024 a zákonným úrokem z prodlení z částky 12 652 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do částky ve výši 4 358,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 073,81 Kč, úroku 15 % ročně z částky 15 081,15 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 158 Kč od 25. 1. 2024 do 22. 4. 2024 a zákonného úroku z prodlení z částky 4 358,62 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 098,08 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala po žalované zaplacení částky 17 010,62 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7303133769 ze dne 19. 3. 2023 (dále též jako „Smlouva“). Tvrdila, že po řádném vyhodnocení úvěruschopnosti poskytla žalované možnost čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, který byl sjednán na částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, to vše při úhradě poplatků. Žalovaná v daném případě načerpala částku 19 990 Kč a na poskytnutý úvěr uhradila celkem 7 338 Kč. V důsledku porušení povinnosti žalované uhradit úvěr včas, žalobkyně přikročila k zesplatnění úvěru a výzvě k uhrazení celého úvěru. Po žalované, která nadále neplnila, se žalobkyně nyní v tomto řízení domáhala zaplacení částky 17 010,62 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 15 081,15 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvních pokut ve výši 1 499,47 Kč. Požadovala též příslušenství pohledávky.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o.s.ř., když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná se k výzvě soudu, zda s takovým postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, v důsledku čehož má soud za to, že s takovým postupem souhlasí.
4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí revolvingového úvěru, přičemž žalobkyni deklarovala, že je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem 24 000 Kč, příjem ostatních členů její domácnosti činí 20 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 14 000 Kč. Dále uvedla, že je svobodná, má jedno dítě a bydlí u rodičů. Žalobkyně dne 19. 3. 2023 provedla lustraci žalované v databázi NRKI, ISIR, CEE a databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra (prokázáno kartou klienta). Žalobkyně měla k dispozici úvěrovou zprávu z registru NRKI, dle které načerpala informace o tom, že žalovaná měla ke dni žádosti o úvěr čtyři dosud existující splátkové úvěry. Jednalo se o osobní úvěr z 27. 8. 2018 o celkové částce 8 062 Kč, na který měla žalovaná splácet 4 měsíční splátky po 2 016 Kč. Suma nesplacených splátek po splatnosti činila 7 476 Kč, přičemž v lednu 2021 je k tomuto úvěru zaevidován prodej pohledávky třetí straně. Dále byl v úvěrové zprávě zachycen osobní úvěr z 20. 6. 2022 na částku 10 000 Kč, který měl být splacen 12 měsíčními splátkami po 943 Kč, na který žalované zbývalo uhradit 4 splátky v celkové výši 3 774 Kč. Evidován je také spotřební úvěr ze dne 27. 12. 2022 na částku 17 099 Kč, který měl být hrazen v 36 měsíčních splátkách po 645 Kč, přičemž žalované zbývalo k úhradě 34 splátek. Ze zprávy je patrný také úvěr z 23. 2. 2023 na částku 5 000 Kč, který měl být splácen 24 splátkami po 234 Kč. Dále ze zprávy vyplývá existence úvěru žalované z 26. 11. 2022 o částce 20 000 Kč, který měl být splácen 24 splátkami po 1 034 Kč, počet zbývajících splátek byl 21. Celkem tak žalovaná měsíčně již splácela 2 856 Kč (prokázáno úvěrovou zprávou). Následně účastnice řízení (žalobkyně v zastoupení) podepsaly smlouvu „Anonymizováno“ č. 7303133769 ze dne 19. 3. 2023. Žalovaná pro účely smlouvy uvedla, že jejím zdrojem příjmu je zaměstnání (od 10/2020) a čistý měsíční příjem činí 24 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 20 000 Kč. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala žalované poskytnout bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, který měla žalovaná splácet minimální měsíční splátkou ve výši 4 % z dlužné částky. Smlouvou žalovaná potvrdila transakci spočívající v čerpání částky 19 990 Kč z úvěru na nákup zboží (černá technika, Apple 13) a souhlasila s převodem peněžních prostředků ve výši prvního čerpání úvěru (19 990 Kč) přímo ve prospěch prodejce. Tato transakce byla zařazena do programu nákup na splátky, přičemž měla být splácena 24 měsíčními splátkami ve výši 1 048 Kč, při splatnosti první splátky 20. 4. 2023. Smlouva předpokládá, že v případě opoždění se zaplacením splátky je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, jejichž výše činí 300 Kč za měsíc vymáhání a dále smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Při neuhrazení dvou a více splátek byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit (prokázáno Smlouvou ze dne 19. 3. 2023). Žalovaná na úvěr poskytnutý žalobkyní zaplatila částku 7 338 Kč, poslední úhradu učinila 18. 12. 2023 (prokázáno výpisem čerpání). Dopisem ze dne 10. 1. 2024, který byl zároveň oznámením o zesplatnění úvěru pro prodlení s úhradou závazků, žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení celé dlužné částky 18 143,55 Kč do 14 dnů od sepsání této výzvy (prokázáno dopisem Výzva ke splacení celého úvěru). Výzva byla následujícího dne podána k poštovní přepravě (prokázáno podacím archem). Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k plnění též předžalobní výzvou ze dne 1. 2. 2024 (prokázáno předžalobní výzvou).
5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti nad rámec shora uvedených.
6. Po právní stránce soud na řešený případ aplikoval úpravu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotř. úvěru“).
7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotř. úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotř. úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotř. úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
11. Podle § 588 o. z., přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle ustanovení § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Dle smlouvy měl být žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, přičemž první čerpání ve výši 19 990 Kč bylo učiněno na nákup spotřební elektroniky převodem ve prospěch prodejce. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy žalobkyni, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalované, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.
16. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 nebo ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
17. V řešeném případě dospěl soud k závěru, že žalobkyně dostatečně nesplnila povinnost jí plynoucí z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a sice povinnost prošetřit úvěruschopnost žalované.
18. Žalobkyně se při hodnocení žádosti o úvěr zaměřila toliko na žalovanou deklarované údaje, které sama blíže neověřovala oproti dokladům. Takto rezignovala na ověření příjmu žalované i jejích skutečných výdajů. Navíc vyžádala pouze omezené penzum informací a zcela jí chyběly například údaje o způsobu podílu žalované na úhradě nákladů na bydlení (tj. nejen, kde bydlí, ale zda také přispívá na poplatky spojené s bydlením a platby energií). Jelikož žalobkyně tvrdila, že bydlí u rodičů, a zároveň, že příjem ostatních členů její domácnosti je 20 000 Kč, lze předpokládat, že ze strany členů domácnosti jí nemohla plynout velká finanční podpora. Nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, náklady na výživu dítěte atd. Co se týče výdajů žalované, omezila se žalobkyně toliko na výpočet MLS domácnosti (tedy z částek životního minima), výdaje nežádala konkretizovat, vyjasnit, natož doložit.
19. Sama žalobkyně tvrdí (viz dokument Metodika posouzení), že proces posouzení úvěruschopnosti provádí v automatizované podobě a vychází spíše ze statistických modelů, které považuje za spolehlivější podklad pro posouzení bonity klienta, když prokazování příjmové stránky klientů považuje za nespolehlivé s ohledem na možnost pozměňování/padělání a případnou zastaralost; ověřování výdajové stránky zase považuje za problematické s ohledem na nemožnost rozlišení zbytných a nezbytných výdajů, komplikované vysledování toků peněž mezi jednotlivými účty a výběry hotovosti. Proto spoléhá spíše na výstupy automatizovaného systému, který zohlední věk, vzdělání, zdroj příjmů, způsob bydlení a další údaje klienta. Soud však nesdílí názor žalobkyně, že takové posouzení naplňuje požadavky na řádné posouzení úvěruschopnosti ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. V této souvislosti lze odkázat na závěry zavedené judikatury, dle kterých věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele přitom nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).
20. S odkazem na uvedené závěry soud konstatuje, že povinnosti řádně zkoumat individuální situaci žalované se žalobkyně nemůže zprostit a spolehnout se toliko na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, které pak podrobí automatizovanému procesu. Před poskytnutím úvěru by měl věřitel vědět, jakými zdroji žadatel o úvěr skutečně disponuje a na jaké položky své příjmy měsíčně vynakládá. Nelze činit závěr, že žadatel spadající do určité příjmové, věkové a sociální kategorie bude mít automaticky možnosti, příjmy a výdaje odpovídající nějakému průměrnému „ideálnímu“ vzorku. V řešeném případě bylo nutné zjistit, kolik finančních zdrojů žalovaná měsíčně reálně vygeneruje a na co je skutečně vynakládá. Příjmy žalované a její výdaje však oproti konkrétním podkladů ověřovány nebyly.
21. Toto soud uvádí zvláště s ohledem na skutečnosti, které se podávaly o situaci žalované z úvěrové zprávy. Pakliže by žalobkyně těmto údajům věnovala důkladnou pozornost, zjistila by, že žalovaná byla v době sjednávání úvěru již zatížena 4 existujícími úvěry, na které splácela celkem 2 856 Kč měsíčně. Měla také záznam o nesplaceném úvěru z roku 2018, na němž jí zůstala k úhradě částka 7 476 Kč a pohledávka byla postoupena třetí straně. Tedy zjevně se žalované nedostávalo dostatku prostředků, aby své závazky mohla řádně plnit. I tyto skutečnosti měly vést žalobkyni ke zvýšené obezřetnosti při poskytování úvěru žalované, která měsíčně splácela na úvěry již 2 856 Kč (s nově poskytovaným úvěrem by takto měsíčně platila bezmála 4 000 Kč) a z příjmu 24 000 Kč měla zajišťovat nejen výživu svou, ale též výživu jednoho dítěte.
22. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, neboť žalobkyně se nezabývala konkrétní a individuální situací žalované a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobkyně nedostála povinnostem daným § 84 – 89 zákona, čímž způsobila neplatnost smlouvy.
23. Otázka, zda v případě absence řádného posouzení úvěruschopnosti nastává absolutní nebo relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru již byla řešena Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C679/18. Soudní dvůr shledal, že: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.
24. S odkazem na citované rozhodnutí Soudního dvora, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. tak soud z úřední povinnosti shledal, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Žalovaná je povinna žalobkyni vrátit pouze skutečně poskytnuté a nesplacené peněžní prostředky ve výši 12 652 Kč (19 990 Kč – 7 338 Kč) z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že je žalovaná se splněním svého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tedy zákonný úrok z přiznané částky 12 652 Kč běžící ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní k vrácení dlužné částky výzvou, tj. od 25. 1. 2024, přičemž pro období od 25. 1. 2024 do 22. 4. 2024 byl úrok kapitalizován na částku 453,80 Kč a dále byl přiznán jako zákonný úrok běžící z částky 12 652 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení (výrok I.). Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 098,08 Kč, přičemž tato částka představuje 48,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 74,38 % a úspěchu žalované v rozsahu 25,62 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 010,62 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
26. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.