Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 42/2024-19
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní JUDr. Marií Rychtářovou ve věci
žalobce: Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno., Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno – Anonymizováno
zastoupený advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0
Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 13 255 Kč se smluvní pokutou a s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 13 255 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z této částky od 24. 11. 2023 do zaplacení a se smluvní pokutou ve výši 1 192,50 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 13 255 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z této částky od 24. 11. 2023 do zaplacení a se smluvní pokutou ve výši 1 192,50 Kč, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalované zaplacení předmětné částky s tvrzením, že uzavřel se žalovanou dne 24. 10. 2023 distančním způsobem Smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále též jen „Smlouva“), na jejímž základě jí poskytl finanční prostředky ve výši 10 300 Kč, a to bezhotovostně na účet žalované č. č. účtu. Žalovaná se zavázala předmětnou částku splatit do 23. 11. 2023, a to vč. poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 790 Kč a poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, když neuhradila na danou pohledávku ničeho. Žalobce po žalované požaduje zaplatit nesplacenou jistinu ve výši 10 300 Kč, dlužný poplatek za sjednání úvěru ve výši ve výši 2 790 Kč a za službu Presto ve výši 165 Kč a dále také úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 255 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení a rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za prvních 90 dnů prodlení ve výši 1 192,50 Kč. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobce uvedl, že ji posoudil s odbornou péčí. Vycházel z databází vedených CNCB (z registrů bankovních a nebankovních registrů), z informací dostupných v insolvenčním rejstříku a z centrální evidence exekucí a rovněž z informací získaných od žalované. Žalobce tvrdil, že vycházel z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek žalované, z nichž zjistil výši jejího čistého příjmu 40 996 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování má soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěrus postupným čerpáním ze dne 24. 10. 2023 za prokázané, že na jejím základě se žalobce zavázal žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 10 300 Kč, a to převodem na její bankovní účet s tím, že žalovaná celkově vrátí částku ve výši 13 255 Kč, a to jednorázově do 23. 11. 2023. Úročení úvěru nebylo sjednáno. Smluvní strany si sjednaly, že žalovaná poskytovateli úvěru zaplatí vyjma poskytnuté jistiny poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 790 Kč a poplatek za službu Presto ve výši 165 Kč. Z čl. 1 Sazebníku soud zjistil, že poplatek za poskytnutí úvěru s jistinou od 10 001 Kč do 15 000 Kč představuje 27 % z půjčené částky na 30 dní. Poplatek za expresní vyplacení úvěru – služba Presto činí 165 Kč jednorázově bez ohledu na výši čerpané půjčky, což se podává z čl. 2 Sazebníku. Z listin y označené jako „Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli“ se podává, že dne 24. 10. 2023 byla žalobcem na účet č. č. účtu poukázána částka ve výši 10 300 Kč. Skutečnost, že daná částka byla téhož dne na daný účet fakticky připsána a rovněž že majitelkou tohoto účtu je žalovaná, vyplývá i z listin y označené jako „Žádost o součinnost“ ze dne 23. 9. 2024. V listin ě označené jako „Identifikované příjmy“ žalobce uvedl, že příjem žalované měl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmy žalované s tím, že čistý měsíční příjem činil 40 996 Kč. Tato výše příjmu je zaznamenána i ve Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba., z něhož dále vyplynulo, že žalovaná neměla žádné pravidelné výdaje na půjčky, na bydlení vynakládala 3 000 Kč měsíčně a její další nezbytné výdaje byly 5 000 Kč. Sama žalovaná pak uvedla svůj čistý měsíční příjem ve výši 25 000 Kč. Žalobce uvažoval s rezervou pro výdaje 700 Kč, minimální výdaje zohlednil ve výši 5 355 Kč a disponibilní příjem žalované dovodil ve výši 19 600 Kč. Z listin y označené jako „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ datované 31. 5. 2024 soud zjistil, že žalobce žalovanou vyzval k úhradě, pro zaplacení ji stanovil lhůtu 3 dnů s tím, že pro případ nečinnosti byla žalovaná upozorněna, že dlužná částka bude vymáhána soudní cestou. Skutečnost, že shora uvedená listin listina byla žalované fakticky odeslána, se podává z podacího lístku ze dne 31. 5. 2024. Na závěr pak soud ve vztahu ke skutkovým zjištěním dodává, že negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalované konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel.
4. Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. V právní rovině soud konstatuje, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, resp. smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Žalobce poskytl žalované na základě jejího požádání peněžní prostředky ve výši 10 300 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatky a úroky z prodlení.
8. Předně soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Ve skutkové rovině se proto soud na úvod zabýval otázkou, jak žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.
10. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem, avšak věřitelse s takto získanými informacemi od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (srov. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015, komentář k § 9). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního souduze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015 -39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil Nejvyšší soud a Ústavní soud v níže uvedených rozhodnutích.
11. V dané věci ze skutkových tvrzení žalobce vyplývá, že posuzoval úvěruschopnost žalované tak, že vycházel z informací z interních databází a externích registrů, z veřejných rejstříků a z informací sdělených žalovanou. Tvrdil, že měl k dispozici výpis z bankovního účtu žalované a její výplatní pásku. Na základě těchto podkladů byla posouzena schopnost žalované splácet úvěr a žalovaná byla vyhodnocena jako způsobilá ke splácení úvěru ve výši 10 300 Kč. Z tvrzení žalobce sice vyplývá, že zkoumal celkové příjmy a výdaje žalované, avšak listin y prokazující jeho tvrzení (ani k výzvě soudu) nepředložil. V této souvislosti soud podotýká, že důkazní břemeno o tom, že nebyla porušena povinnost poskytovatele úvěru (resp. že byla před poskytnutím úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost žadatele o úvěr) nese poskytovatel úvěru, neboť má přístup k dokumentaci k posouzení úvěruschopnosti, kterou si uchovává (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 430-440 s.). Žalobce kromě prohlášení v listin ě označené jako „Identifikované příjmy“ a v ní uvedených příjmových transakcí nepředložil žádný podklad, který měl k ověření příjmu žalované k dispozici (ani zmiňované výplatní pásky či výpisy z účtu). Rovněž neuvedl žádný konkrétní podklad, kterým disponoval při posuzování úvěruschopnosti žalované k ověření výdajů (v listin ě označené jako „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ je pouze uvedena výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 3 000 Kč a ostatní nezbytné výdaje 5 000 Kč) a který by jakkoli zjišťoval a následně verifikoval její příjmy a zejm. výdaje. Za této situace má soud za to, že žalobce nedostatečně zjišťoval majetkovou situaci žalované a nepožadoval její řádné doložení. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet nedostál povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 ). Vzhledem ke shora uvedenému soud uzavírá, že žalobce řádně neprovedl posouzení úvěruschopnosti žalované. Důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je ta skutečnost, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná.
12. Ve skutkové rovině má soud za to, že žalobce poskytl žalované dne 24. 10. 2023 peněžní prostředky v celkové výši ve výši 10 300 Kč s tím, že žalovaná mu neuhradil ničeho.
13. Za situace, kdy žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), v důsledku čehož soud shledal předmětnou Smlouvu absolutně neplatnou, vede tento postup právního předchůdce žalobce k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzala-li totiž žalovaná plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné Smlouvy, je povinna tuto částku vrátitdle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z.).
14. V dané věci vyšlo najevo, že na základě Smlouvy žalobce žalované poskytl částku ve výši 10 300 Kč, na kterou žalovaná uhradila 0 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce žalované poskytl úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, je žalovaná povinna vrátit jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), poníženou o již uhrazenou částku. Dlužná jistina poskytnutého spotřebitelského úvěru činí částku ve výši 10 300 Kč, která zohledňuje, že žalovaná na danou pohledávku neuhradila ničeho. Za této situace má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká žalobci teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021 -262). S ohledem na shora uvedené soud nejprve shledal jako nedůvodnou žalobu ohledně dlužných poplatků ve výši 2 790 Kč a 165 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 13 255 Kč od 24. 11. 2023 do zaplacení a rovněž i ohledně smluvní pokuty ve výši 1 192,50 Kč.
15. Dále se soud zabýval lhůtou k vrácení zbytku poskytnuté jistiny ve výši 10 300 Kč,jež je vymezena v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o ustanovení, které představuje speciální právní úpravu splatnosti nároku na vrácení úvěru, která má přednost před obecným ustanovením § 2993 o. z. o vypořádání nároků z neplatně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jaká lhůta je přiměřená možnostem žalované tíží toliko žalobce, který však vůbec netvrdil a neprokázal jaké jsou aktuální majetkové poměry žalované, respektive jakáje přiměřená lhůta pro vrácení nesplacené části poskytnuté jistiny. Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. (BUREŠ, Jaroslav. § 101 [Povinnosti účastníků]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 653, marg. č. 2.). Vzhledem k tomu, že žalobce neuvedl, jaké jsou aktuální majetkové poměry žalované (netvrdil je) a k jejich prokázání nenavrhl žádné důkazy (resp. z provedeného dokazování a ani z obsahu spisu tyto nebyly zjištěny), žalobce primárně neunesl břemeno tvrzení a rovněž ani břemeno důkazní, a proto soud žalobu i ohledně zbývající částky (10 300 Kč) zamítl, neboť nemá zjištěn dostatečný skutkový stav pro to, aby mohl stanovit lhůtu přiměřenou možnostem žalované, v níž by byla schopna žalobci vrátit poskytnutou jistinu. Pro úplnost pak podepsaný soud dále dodává, že k jednání, při kterém soud v dané věci rozhodl, se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Soud proto neměl povinnost žalobce poučit o neunesení břemene tvrzení a důkazního, neboť § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání s tím, že nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), protože se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu jednání odročovat (srov. Velké komentáře, Občanský soudní řád I., autoři Bureš, Drápal a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007 ).
16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalovaná byla ve věci v plném rozsahu úspěšná. Z obsahu spisu nicméně vyplývá, že jí žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků na jejich náhradu nemá právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.
Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.