Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 228/2024-35
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci
žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem označení advokáta sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení 32 414 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 699 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 699 Kč od 8. 3. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 11 715 Kč spolu s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 27 027 Kč od 27. 2. 2024 do 27. 5. 2024, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 27 027 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 027 Kč za dobu od 27. 2. 2024 do 7. 3. 2024 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 328 Kč za dobu od 8. 3. 2024 do zaplacení, s e z a m í t á.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 963,27 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce tituly před jménem jméno FO do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 699 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 699 Kč od 8. 3. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 11 715 Kč spolu s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 27 027 Kč od 27. 2. 2024 do 27. 5. 2024, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 27 027 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 027 Kč za dobu od 27. 2. 2024 do 7. 3. 2024 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 328 Kč za dobu od 8. 3. 2024 do zaplacení, s e z a m í t á.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 963,27 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 4. 2024 domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne 4. 5. 2023 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné podmínky žalobce. Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty tak, že částka 27 500 Kč byla zaslána na účet žalované a částka 2 500 Kč byla zaslána na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaná se zavázala žalobci vrátit celkovou částku 46 000 Kč ve 40 pravidelných měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Žalovaná však svou povinnost nesplnila řádně a včas, proto žalobce v souladu se smlouvou úvěr zesplatnil ke dni 26. 2. 2024. Žalobce žalované odeslal upomínky, dne 26. 12. 2023, dne 26. 1. 2024 a dne 26. 2. 2024, za něž žalované naúčtoval částku 300 Kč (3x 100 Kč) coby účelně vynaložené náklady na vymáhání. Žalobce po žalované požadoval 27 027 Kč jakožto dlužnou jistinu úvěru, kapitalizované úroky ve výši 1 905 Kč, náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč, smluvní pokutu za opožděné splátky ve výši 1 996 Kč (4x 499 Kč), smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 28 932 Kč za dobu od 27. 2. 2024 do 7. 4. 2024 kapitalizovanou ve výši 1 186 Kč, úrok ve výši 27,28 % ročně z částky 27 027 Kč od 27. 2. 2024 do 27. 5. 2024, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 27 027 Kč od 28. 5. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 27 027 Kč od 27. 2. 2024 do zaplacení. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobce dlužnou částku neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.
3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:
4. Účastníci uzavřeli dne 16. 5. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, sjednali si výši úroků, výši měsíčních splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 16. 5. 2023, potvrzením o provedení transakce ve výši 1 Kč žalovanou na účet žalobce ze dne 16. 5. 2023, úvěrovými podmínkami, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, tabulkou umoření). Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované. Žalovaná uvedla výši svého čistého měsíčního příjmu ve výši 17 000 Kč, výši výdajů na bydlení 8 500 Kč, jiné výdaje ve výši 0 Kč. Žalobce vyšel ze zjištění, že průměrný čistý měsíční příjem žalované činí 18 000 Kč, žalovaná bydlí ve vlastním bydlení, její náklady na bydlení činí 8 900 Kč měsíčně, žalovaná není vedena v insolvenčním rejstříku ani Centrální evidenci exekucí a nemá vyživovací povinnost (prokázáno listinou o posouzení úvěruschopnosti žalované ze dne 5. 5. 2023). Žalovaná byla výlučným vlastníkem pozemku st. p. č. hodnota, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. 132, zapsaném na listu vlastnictví č. hodnota pro obec a katastrální území adresa (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ze dne 15. 5. 2023). Žalovaná dne 28. 12. 2021 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru na bydlení č. hodnota s termínem splatnosti dne 31. 1. 2026, přičemž poskytovaný úvěr by měl být splacen z výtěžku prodeje nemovitosti ve vlastnictví žalované; úvěr ve výši 850 000 Kč měl být užit na splacení dvou existujících závazků žalované s tím, že zbytek z této částky bude poskytnut žalované bez uvedení účelu (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru na bydlení č. hodnota ze dne 28. 12. 2021). Průměrný čistý měsíční příjem žalované za únor – březen 2023 činil 18 508 Kč, z toho jí však v dubnu 2023 byla provedena srážka z příjmu ve výši 5 000 Kč (prokázáno výplatními páskami žalované za období únor – březen 2023). Žalovaná nebyla vedena v insolvenčním rejstříku ani v Centrální evidenci exekucí (prokázáno výpisem z insolvenčního rejstříku ze dne 26. 3. 2023, výpisem z Centrální evidence exekucí ze dne 26. 3. 2023). Žalovaná na tuto smlouvu čerpala částku 27 500 Kč, částka 2 500 Kč byla odeslána na účet č. č. účtu, žalovaná doposud uhradila 6 801 Kč (prokázáno potvrzením o provedení transakce ve výši 27 500 Kč žalobcem na účet žalované ze dne 16. 5. 2023, potvrzením o provedení transakce ve výši 2 500 Kč žalobcem ze dne 16. 5. 2023, listinou nazvanou „bonita smlouvy“). Protože žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, upomínal žalobce opakovaně žalovanou k úhradě upomínkami ze dne 26. 12. 2023 a ze dne 26. 1. 2024, následně přistoupil k zesplatnění celého úvěru dopisem ze dne 26. 2. 2024, kterým rovněž vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky (prokázáno upomínkou ze dne 26. 12. 2023, upomínkou ze dne 26. 1. 2024, zesplatněním a předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2024 včetně podacího lístku). Žalobce uplatňuje jistinu, úroky, smluvní pokutu, náklady na upomínání a zákonné úroky z prodlení.
5. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobce k jednání soudu dne 6. 11. 2024 (řádně omluven) nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumal před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované.
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a žalobce uzavřeli dne 16. 5. 2023 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o. z. nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.
7. Poskytovatel úvěrů byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.
8. K posouzení úvěruschopnosti žalobce sdělil, že tuto posoudil zejména na základě informací zjištěných od žalované. Současně si však žalobce vyžádal výplatní pásky za dva předcházející měsíce, lustroval žalovanou v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a katastru nemovitostí. Takto žalobce zjistil, že výše čistého měsíčního příjmu žalované činí 18 000 Kč, žalovaná neměla záznam v insolvenčním rejstříku či evidenci exekucí, byla vlastníkem pozemku p. č. hodnota v obci a katastrálním území adresa a neměla vyživovací povinnost. Ohledně nákladů žalobce stanovil náklady žalované na bydlení dle normativní částky 8 932 Kč měsíčně, ostatní výdaje částkou životního minima ve výši 4 860 Kč měsíčně.
9. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce se tím, že se nedostavil k jednání soudu, zbavil dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalované zkoumal). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobce řádně přezkoumal příjmy žalované, které si prověřil mj. z výplatních pásek žalované. Nedostatečně se již zabýval výdaji žalované, které si sice u žalované zjišťoval, fakticky je však následně nahradil statistickými údaji o životním minimu a normativních nákladech na bydlení. Povinností poskytovatele úvěru je nicméně řádně prověřit příjmy i výdaje žadatele o úvěr (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. 102 VSPH 709/2021-73), neboť uvedenou povinností chrání poskytovatel úvěru primárně sám sebe před rizikem nesplácení. Byť v případě žalované byla částka normativních nákladů na bydlení vyšší než jí uváděná, nemění to nic na skutečnosti, že žalobce tyto její výdaje nijak neprověřil; nijak též neprověřil ani její běžné výdaje. Žalobce se nadto zjevně nedostatečně zabýval ani závazky žalované, kdy i v tomto ohledu se spolehl na čestné prohlášení žalované, výpisy z insolvenčního rejstříku a evidence exekucí a (pravděpodobně) žalovanou předloženou smlouvu o úvěru na bydlení č. hodnota. Z předložené smlouvy o úvěru na bydlení lze přitom vyčíst, že uvedený úvěr byl nemovitostí pouze zajišťován, jeho sjednaný účel byl však faktickou konsolidací existujících závazků žalované. Je tak zřejmé, že žalovaná měla již před poskytnutím projednávaného úvěru problémy se splácením svých předchozích závazků, což mělo vést žalobce k větší obezřetnosti při sjednávání projednávaného úvěru a prověření výdajů žalované s přihlédnutím ke konkrétním částkám vydaných žalovanou na bydlení či nezbytné potřeby. Negativní výpisy ohledně exekucí či insolvence žalované nejsou schopny vést k závěru, že žalovaná neměla žádný jiný závazek, zejména za situace, kdy žalobce měl k dispozici smlouvu svědčící o opaku. V posuzovaném případě tedy žalobce o výdajích žalované nevěděl takřka nic, proto nemohl ani dospět k důvodnému závěru o úvěruschopnosti žalované. Ostatně, žalovaná žalobci uhradila pouhých 6 splátek, z toho 1 v nikoli plné výši, tudíž její finanční nezpůsobilost splácet poskytovaný úvěr pravděpodobně existovala již v době jeho poskytnutí.
10. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalované bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku či smluvních pokutách. Žalovaná žalobci uhradila částku 6 801 Kč, z jistiny 27 500 Kč tak zbývá uhradit částku 20 699 Kč. Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
11. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal v souladu se závěry judikatury (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2024, č. j. 23 Co 10/1024-88) od data uplynutí lhůty k plnění vymezené v první prokazatelně zaslané výzvě k plnění. Touto první výzvou k zaplacení dlužné jistiny je oznámení o zesplatnění ze dne 26. 2. 2024, která byla žalované odeslána dne 26. 2. 2024. Žalovaná se proto do prodlení dostala dnem následujícím po uplynutí žalobcem stanovené 10denní lhůty k plnění, počítané od data odeslání výzvy, tedy dnem 8. 3. 2024.
12. Na základě všeho doposud uvedeného soud žalobu částečně zamítl, když poskytnuté plnění již bylo žalovanou zčásti uhrazeno a žalobci přiznal doposud neuhrazenou část jistiny.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, č. j. 30 Co 363/2013-97, a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství mimo příslušenství běžícího. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. Žalobce měl úspěch ohledně částky jistiny 20 699 Kč. Neúspěch měl naopak ohledně částky 11 715 Kč (neúspěšně žalovaná jistina ve výši 6 328 Kč + kapitalizovaný úrok 1 905 Kč + náklady na upomínání 300 Kč + smluvní pokuta 1 996 Kč + smluvní pokuta 1 186 Kč). Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 32 414 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 27,72 % (100 % * (20 699 Kč – 11 715 Kč)/32 414 Kč).
Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu, neboť žalobce podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, pod bodem 28 vymezil tzv. formulářovou žalobou jako „zpravidla návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožná či jen s drobnými odchylkami. Soudy jej odhalí i díky jednotě v osobě žalobce, jeho právního předchůdce anebo jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby.“ Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podal u zdejšího soudu „shodné“ žaloby např. pod sp. zn. spisová značka, spisová značka či spisová značka. Soud má za to, že tak byly splněny podmínky pro přiznání nákladů dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu.
Žalobci náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu ve výši 27,72 % z částky:
- 1 297 Kč (zaplacený soudní poplatek),
o Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/; vyhl. č. 177/1996 Sb., adv. tarifu).
o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 500 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c/ adv. tarifu).
o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ adv. tarifu).
- 378 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).
Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 27,72 % z částky 3 475 Kč, tj. má nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 963,27 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li povinný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se oprávněný domáhat nuceného výkonu rozhodnutí nebo exekuce.