Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 150/2024-32

Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve Anonymizováno

žalobkyně:Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1

zastoupená advokátem jméno FO

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované:Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0

Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 43 958,16 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 275 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy nejpozději k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nezaplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba o zaplacení částky 25 683,16 Kč a dále úroku ve výši 25,23 % ročně jdoucího z částky 33 592,69 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % jdoucího z částky 15 317,69 Kč od 31. 12. 2022 do zaplacení, jakož i úroku z prodlení jdoucího z částky 18 275 Kč od 31. 12. 2022 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalované uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 275 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy nejpozději k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nezaplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů.II. Žaloba o zaplacení částky 25 683,16 Kč a dále úroku ve výši 25,23 % ročně jdoucího z částky 33 592,69 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % jdoucího z částky 15 317,69 Kč od 31. 12. 2022 do zaplacení, jakož i úroku z prodlení jdoucího z částky 18 275 Kč od 31. 12. 2022 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalované uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku, se zamítá.III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni nepřiznává.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení celkem částky 43 958,16 Kč, dále úroku ve výši 25,23 % ročně jdoucího z částky 33 592,69 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % jdoucího z částky 33 592,69 Kč od 31. 12. 2022 do zaplacení. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaná uzavřela dne 5. 4. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČ: IČO, smlouvu o úvěru číslo číslo kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost právnická osoba. žalované dne datum bezhotovostním převodem na bankovní účet částku 35 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala spolu s úrokem vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 2 105 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaná však poskytnutý úvěr nesplácela řádně, když za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila pouze částku 16 725 Kč, kdy vzhledem k tomu, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek po více 65 dní, právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním obsaženým v čl. 6. části B) smlouvy úvěr zesplatnila a dopisem ze dne 20. 12. 2022 vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků a dlužných smluvních pokut za prodlení s úhradou jednotlivých splátek, kdy ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 41 589,69 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že smluvní strany smlouvy dále v čl. 6. části B) smlouvy sjednaly, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny a tzv. nová jistina tak činila 39 092,69 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že na základě ujednání v čl. 6. části B) smlouvy vznikla žalované povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se ocitla v prodlení o délce 30 dnů, a to až do případného zesplatnění úvěru. V důsledku zesplatnění úvěru v případě nezaplacení nové jistiny byla žalovaná dále na základě ujednání v čl. 6. části B) smlouvy povinna ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 21. 12. 2022 zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. Tato pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy pak byla společností právnická osoba. na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a v souladu se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými včetně práva na smluvní pokuty žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum, přičemž toto postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným jí doporučeně. Žalobkyně se proto bylo žalované domáhá zaplacení částky 43 958,16 Kč, která se skládá z dlužné nové jistiny ve výši 33 592,69 Kč, dále smluvní pokuty ve výši 10 365,47 Kč vyčíslené ke dni 10. 9. 2023 jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,1 % denně z dlužné jistiny od 21. 12. 2022, úroku ve výši 25,23 % ročně z části dlužné nové jistiny ve výši 33 592,69 Kč od 21. 12. 2022 do zaplacení, kdy k výši této úrokové sazby žalobkyně dále uvedla, že úroku v této výši se žalobkyně domáhá na základě své vlastní úvahy vycházející z úrokových sazeb z úvěrů poskytnutých bankami klientům dle statistiky České národní banky, dále úroku z prodlení ve výši 15 % jdoucího z částky 33 592,69 Kč od 31. 12. 2022 do zaplacení s tím, že žalobkyně před podáním žaloby žalovanou k zaplacení těchto nároků ještě vyzvala, leč bezvýsledně.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Za souhlasu obou účastnic soud věc projednal a rozhodl podle bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o úvěru číslo čísloze dne datum, smluvních podmínek smlouvy o úvěru, dokladu o vyplacení – otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu dokládajícího převod částky 35 000 Kč dne datum na účet číslo číslo, z dopisu společnosti právnická osoba. žalované ze dne 20. 12. 2022 – oznámení o zesplatnění úvěru, dopisu společnosti právnická osoba. (zastoupené na základě plné moci žalobkyní) žalované ze dne datum - oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba. a žalobkyní dne datum, přílohy číslo 1 k této smlouvě o postoupení pohledávek - seznamu postoupených pohledávek, dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne 3. 11. 2023 - výzvy před podáním žaloby spolu s poštovním podacím lístkem, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto pro stručnost v dalším odkazuje.

5. Soud proto dospěl k závěru, že společnost právnická osoba. a žalovaná v souladu s ust. , (dále jen „“) uzavřely smlouvu o úvěru, když společnost právnická osoba. se zavázala na základě této smlouvy poskytnout a poskytla žalované peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a další služby a dohodnutý úrok. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení tohoto zákona ze strany žalobkyně.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. V daném případě žalobkyně na výzvu soudu k posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr uvedla, že tato schopnost byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. K tomu uvedla, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v hodnocení klienta ze dne datum. Pro posouzení výše svých příjmů žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně výplatnice za měsíc leden a únor 2022 a a potvrzení o příjmu ze dne datum, kdy příjem žalované byl současně ověřován zaměstnavatel žalované, kdy z informací a dokladů žalované bylo zjištěno, že její průměrný měsíční příjem činí 15 403 Kč, kdy byla zaměstnána u společnosti právnická osoba na dobu neurčitou. Ohledně výdajů žalované bylo zjištěno, že tyto činí celkem 6 463 Kč, přičemž bylo kalkulováno životní minimum v aktuální výši 3 860 Kč stanovené , o životním a existenčním minimu a k němu vydaným nařízením vlády o zvýšení částek životního minima a existenčního minima. Přitom v “hodnocení klienta“ je u výdajů na bydlení (nájemné, inkaso) uvedena částka 2 603 Kč. Žalovaná měla tedy celkem měsíčně asi 7 940 Kč disponibilních finančních prostředků, tedy dostatek pro splácení požadovaného úvěru.

10. S výše uvedeným závěrem soud nesouhlasí. Smyslem zákona o spotřebitelském úvěru, resp. Směrnice není jen mechanický sběr dat o žadateli, neboť ten má být základem pro následnou a nejdůležitější činnost, která je smyslem celé úpravy. Tím je vyhodnocení situace žadatele, tedy posouzení jeho úvěruschopnosti. Dle názoru soudu toto právní předchůdkyně žalobkyně provedla nesprávně. Žalovaná v žádosti uvedla, že bydlí v nájmu s tím, že její náklady na bydlení a energie představují měsíčně částku 2 603 Kč a náklady na dopravu 0 Kč. Ve zbývající části pak bylo kalkulováno s částkou 3 860 Kč jako životním minimem stanoveným , o životním a existenčním minimu. Nehledě k tomu, že soudu se jeví souhrnné náklady na bydlení, včetně úhrad energií v měsíční výši 2 603 Kč nepřiměřeně nízké, pak ale zejména částka osobních výdajů vychází z částky životního minima zveřejňované Českým statistickým úřadem. Nejedná se proto o individuální zjištěné výdaje žadatele o úvěr (pak ovšem i co se týče příjmů mohla si právní předchůdkyně žalobkyně stejnou logikou situaci zjednodušit a také i na příjmové straně vycházet pouze z údajů Českého statistického úřadu o výši průměrně dosahovaného měsíčního výdělku v České republice). Nelze dále přehlédnout, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána u zaměstnavatele právnická osoba se sídlem v město, ovšem jako své bydliště ve smlouvě o úvěru žalovaná uvedla adresu adresa. Přesto je ale v hodnocení klienta uvedena částka vydávaná žalovanou na dopravu 0 Kč. Při tomto evidentním rozporu měla tedy právní předchůdkyně žalobkyně po žalované žádat vysvětlení, jakým způsobem si dopravu do místa svého zaměstnání zajišťuje (například třeba i včetně toho, že společnost právnická osoba má svou pobočku například v obec, to by ovšem musela žalovaná doložit, nebo že má dopravu z nějakého důvodu zdarma). Náklady na dopravu do zaměstnání jsou nezanedbatelné a budou se pohybovat v řádu tisíců korun měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně proto poměry žalované zjistila nedostatečně a tyto proto nemohly být podkladem pro vytvoření relevantního závěru o tom, že žalovaná bude skutečně schopna úvěr splácet.

11. Za té situace proto žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně nevyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a tudíž uzavřená smlouva je neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, byť jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé tohoto ustanovení by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zavádí nově relativní neplatnost, k této neplatnosti se přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení a je to poskytovatel úvěru, který má povinnost posoudit a jediný nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka - jiný výklad by totiž znamenal materiální obsolentnost této právní normy, kterou zákonodárce v žádném případě nemohl sledovat. Byl by tím totiž popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující i pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnosti je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-12/04, EU:C:2006:443). Tento postup byl aprobován, jak v judikatuře Krajského soudu v Ostravě, například v rozsudku ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , tak v judikatuře Nejvyššího soudu, například v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146-167 a s. 174-178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/87, ECLI:EU:C:1978:49). Závěr o absolutní neplatnosti v případě spotřebitelských smluv pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. , který se celou problematikou podrobně zaobírá a na který v dalším, pro argumentační hloubku a obsáhlost, si však soud dovoluje také již jen odkázat.

12. Bylo řečeno, že smlouva uzavřená se žalovanou jako platná neobstojí a k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti. Plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaná je povinna vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalované byla na základě uzavřené smlouvy poskytnuta částka 35 000 Kč, pak žalobkyně má tedy nárok na zaplacení této částky ponížené o to, co žalovaná z titulu neplatně uzavřené smlouvy žalobkyni či její právní předchůdkyni již vrátila (16 725 Kč), a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve smyslu uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru pak soud uložil žalované žalobkyni tuto částku zaplatit v přiměřených splátkách odpovídajících možnostem žalované, přičemž výši těchto splátek při nemožnosti zjistit cokoliv bližšího k momentální situaci žalované, která zůstala po celou dobu řízení pasivní, stanovil tak, aby vůbec k narovnání mezi účastníky alespoň v dohledném časovém horizontu došlo, neboť s ohledem na výše uvedené i tato výše splátek v podstatě možnostem žalované přiměřená není, neboť o jejích poměrech není nic bližšího známo. Žalobkyně přitom v řízení prokázala převod této pohledávky ze společnosti právnická osoba. na ni postoupením pohledávky ve smyslu ustanovení , tedy že je v řízení aktivně legitimována.

13. S ohledem na výše uvedené je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II. zamítl, přičemž za tohoto stavu věci je také již dále bezpředmětné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak případně byly žalobkyní dále tvrzeny a prokazovány.

14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení s přihlédnutím k tomu, že žalované, která zaznamenala v řízení úspěch převažující nad úspěchem žalobkyně, v řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené v rozsudku včas a řádně splněny, lze navrhnout výkon rozhodnutí.