Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

37 C 2/2022-93

Potvrdené rozhodnutím 25 Co 313/2024-113
„Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobkyně: [[Jméno zainteresované osoby 0/0]][[Datum narození zainteresované osoby 0/0]] [[Adresa zainteresované osoby 0/1]] proti žalované: [[název]], IČO [[IČO zainteresované společnosti 0/0]] sídlem [[Adresa zainteresované společnosti 0/0]] pro zaplacení [[částka]] Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. června 2024, č.j. 37 C 2/2022-93, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [[částka]] do tří dnů od právní moci rozsudku."

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/1 Anonymizováno

proti

žalované: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

pro zaplacení 200 000 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky tel. čísloKč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , tel. číslo, Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy ve shora uvedené výši. Pro projednávanou věc je podstatné, že žaloba byla odmítnuta usnesením zdejšího soudu ze dne datum, č. j. -31. Toto rozhodnutí bylo sice potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. -37, avšak zároveň Nejvyšší soud coby dovolací soud obě dotčená rozhodnutí svým usnesením ze dne datum, č. j. -57 (dále jen „rozhodnutí dovolacího soudu“), zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. V tomto rozhodnutí pak dovolací soud konstatoval: „V projednávané věci je z podané žaloby po jejím doplnění zřejmé, že se žalobkyně domáhá proti žalované náhrady (jediné a nedělitelné) nemajetkové újmy ve výši částka [sic!] a tvrdí, že tuto újmu, spočívající v psychické újmě (stresu a právní nejistotě, kterou časově vymezila od datum, kdy bylo řízení zahájeno, do datum, tedy do podání žaloby v této věci), utrpěla v důsledku nesprávného úředního postupu, jehož se měl dopustit Okresní soud v adresa v řízení vedeném u něj pod sp. zn. a tento postup měl spočívat v tom, že v důsledku rozhodnutí soudů v tomto řízení byla žalobkyně „vyděděna českou justicí“, že soudy rozhodovaly v rozporu s , , a „neplatnou závěť au o vydědění ze dne datum doplňovaly dle “, svědci vypovídali rozdílně, což (soudy) neřešily a (svá rozhodnutí) neodůvodnily dle , nezabývaly se čestným prohlášením ze dne datum, procesní vadu dle pak (soudy) neřešily v opravných prostředcích (obnova řízení vedená pod sp. zn. ). Přes zjevnou stručnost žaloby i její ztíženou srozumitelnost jsou tak z jejího obsahu v základních rysech zjistitelná taková tvrzení, kterými žalobkyně po skutkové stránce vymezila předmět řízení dostačujícím způsobem tak, že nehrozí jeho záměna s jiným skutkem.“ (viz bod 21 tohoto rozhodnutí). Na jednání dne datum pak žalobkyně k dotazu soudu upřesnila, že se nedomáhá náhrady nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, nýbrž náhrady nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu, jak je popsán v bodě 21 rozhodnutí dovolacího soudu. K tomu se zdůrazňuje, že dovolací soud zároveň konstatoval, že v projednávané věci: „[…] žalobkyně uplatňuje jediný nárok, který se dále nedělí na samostatné dílčí nároky, již o požadavek, který je relevantní až pro účely hmotněprávního posouzení věci, nikoli však pro účely posouzení projednatelnosti žaloby z hlediska procesního práva (tj. pro nezaměnitelnost žaloby po stránce skutkové).“ (viz bod 22 rozhodnutí dovolacího soudu).

2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že považuje žalobu za neprojednatelnou. Nadto upozornila, že v obdobné věci již zdejší soud rozhodoval v rámci řízení vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. a sp. zn. . S ohledem na absenci konkrétních skutkových tvrzení pak žalovaná nebyla schopna jednoznačně uvést, zda je ve věci dána překážka věci pravomocně rozhodnuté. Nadto žalovaná uvedla, že ve věci absentuje odpovědnostní titul. Žalovaná pak výslovně sporovala i existenci újmy na straně žalobkyně, jakož i příčinnou souvislost. V neposlední řadě žalovaná vznesla námitku promlčení. Žalovaná proto navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

4. Z uplatnění žalobkyně u žalované soud zjistil, že svým dopisem, který byl odeslán datum, uplatnila žalobkyně nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) ve výši tel. čísloKč u žalované.

5. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

6. Z listin založených ve spise vedeném u Okresního soudu v adresa (dále též „OS“) vedeného pod spisovou značkou soud zjistil následující.

(i) Z notářského zápisu soud zjistil, že paní jméno FO vydědila v souladu s ustanovením , písm. a) a písm. b) svoji dceru Anonymizováno jméno FODatum narození zainteresované osoby 0/0.

(ii) Z žaloby soud zjistil, že žalobou doručenou dne datum žalobkyně paní Jméno zainteresované osoby 0/0 brojila proti závěti aě o vydědění.

(iii) Z rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne datum soud zjistil, že Okresní soud v adresa rozhodl o tom, že žaloba na určení, že důvody pro vydědění žalobkyně jméno FO její matkou jméno FO, zemřelou dne datum, uvedené v závěti aě o vydědění ze dne datum, sepsané notářským zápisem tituly před jménem Anonymizováno pod spisovou značkou Anonymizováno, nejsou dány, se zamítá a zároveň rozhodl, že se zamítá žaloba na určení, že Jméno zainteresované osoby 0/0 je dědičkou po zůstavitelce jméno FO a rozhodl o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení.

(iv) Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. 18 Co 238 2005-80, soud zjistil, že Krajský soud v Brně jako soud odvolací zrušil rozsudek Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. –68.

(v) Z rozsudku Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. –116, soud zjistil, že Okresní soud v adresa svým rozsudkem ze dne datum rozhodl o zamítnutí žaloby na určení, že důvody na vydědění žalobkyně jméno FO její matkou jméno FO, zemřelou datum, uvedené v závěti aě o vydědění ze dne datum, sepsané notářským zápisem notáře tituly před jménem Anonymizováno pod sp. zn. NZ 226/99 a N 244/99 nejsou dány. Dále rozhodl o zamítnutí žaloby na určení žalobkyně dědičkou po zůstavitelce jméno FO, zemřelé dne datum. Rovněž rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit každému z žalovaných náhradu nákladů řízení.

(vi) Z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. -146, soud zjistil, že Krajský soud v Brně jako odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. -116. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne datum.

(vii) Z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne datum soud zjistil, že Nejvyšší soud svým usnesením, č. j. -204, rozhodl o odmítnutí dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. –146, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. –116. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne datum.

7. Z listin založených ve spise vedeném u Okresního soudu v adresa vedeného pod spisovou značkou soud zjistil následující.

(i) Z žaloby na obnovu řízení soud zjistil, že žalobkyně podala žalobu doručenou dne datum Okresnímu soudu v adresa na obnovu řízení podle s tím, že tato žaloba směřovala proti rozhodnutí vydaným v rámci řízení u Okresního soudu v adresa pod sp. zn. .

(ii) Z usnesení Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. -15, soud zjistil, že žaloba na obnovu řízení se zamítá.

(iii) Z rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. -50, soud zjistil, že Krajský soud v Brně jako soud odvolací potvrdil usnesení Okresního soudu v adresa ze dne datum, č. j. -15. Rozhodnutí Krajského soudu v Brně nabylo právní moci dne datum.

(iv) Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. -104, soud zjistil, že Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne datum, č. j. -50. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne datum.

8. Z usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje ze dne datum soud zjistil zjistil, že policejní orgán Krajské ředitelství Policie České republiky Jihomoravského kraje, územní odbor SKPV podle § 159 odst. 1 tr. řádu ve věci podezření z páchání trestného činu křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek dle § 175 odst. 2 písm.), odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb. odložil trestní stíhání podezřelých jméno FO, rozené Anonymizováno, narozené datum, a jméno FO, rozené Anonymizováno, narozené datum.

9. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

10. Po právní stránce věc soud posoudil následovně.

11. Předně soud považuje za důležité zdůraznit, že nepřehlédl, že žalobkyně se proti žalované domáhala v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. náhrady škody ve výši částka. V rámci tohoto řízení pak byl rozsudek zdejšího soudu ze dne datum, č. j. -24, potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. -47, čímž byla věc pravomocně skončena. Teoreticky by tak bylo lze uvažovat o překážce věci rozhodnuté ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Judikatura interpretace pojmu „totožná věc“ je rozsáhlá, přičemž její podstatu lze shrnout tak, že důležité je posoudit totožnost personální a předmětu řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. , nebo nověji rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. , a tam citovaná judikatura). V projednávané věci pak ve vztahu k věci sp. zn. je sice dána totožnost účastníků řízení, avšak není dána totožnost předmětu řízení, když ve věci sp. se žalobkyně domáhala náhrady škody (nikoliv nemajetkové újmy).

12. Jiná situace by nicméně mohla být ve vztahu k řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , když v tomto řízení byl rozsudek zdejšího soudu ze dne datum, č. j. -54, potvrzeno rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. -74, pročež i v tomto případě bylo řízení pravomocně skončeno. I v tomto případě je pak dána totožnost účastníků řízení, přičemž žalobkyně se domáhala rovněž náhrady nemajetkové újmy (ve výši částka). Svůj nárok přitom odůvodňovala tím, že se účastnila rovněž v postavení žalobkyně řízení vedeného před okresním soudem v adresa pod sp. zn. , v němž šlo o určení neplatnosti závěti ay o vydědění, přičemž žalobkyně se cítila postupem soudu v tomto řízení poškozena, neboť podle jejího tvrzení soudy nikterak nezdůvodnily její vydědění, které žalobou napadla a spolehly se na výpovědi svědků, z nichž někteří nemluvili pravdu. Rovněž odvolací soud postupoval podle žalobkyně nesprávně, neboť byl žalobkyní upozorněn na to, že svědci lžou a přesto z toho neučinil žádné právní závěry, přičemž svědci vypovídali k morální újmě žalobkyně. Žalobkyně se proto cítila být psychicky poškozena již tím, že přišla o majetek v důsledku vydědění, přičemž nemajetková újma jí také byla způsobena křivými výpověďmi svědků, kteří proti ní v uvedeném řízení vypovídali a jako újmu vnímala v daných souvislostech také to, že její matka o ní neměla zájem a nevěnovala se jí, čímž žalobkyně trpěla celý život. Nemajetková újma se u žalobkyně projevila také z důvodů, které uvedl soud v rámci řízení a které v podstatě, jak žalobkyně tvrdila, převzal od vyslechnutých svědků, kteří vypovídali křivě. Za hlavní důvod vzniku nemajetkové újmy potom označila skutečnost, že důvod vydědění její osoby měl být uveden přímo vě o vydědění tak, aby bylo přesně poznat, proč žalobkyně byla vyděděna a soud neměl tento následně zjišťovat od svědků. Nejlépe by podle žalobkyně bylo, kdyby z rozsudků vydaných v uvedeném řízení byly vypuštěny nepravdy o žalobkyni, což však není možné, a právě proto se žalobkyně domáhala nápravy prostřednictvím peněžitého zadostiučinění, neboť pokud by nepravdy z odůvodnění rozsudků odstranit šlo, byl by požadavek žalobkyně o zadostiučinění v penězích jistě menší.

13. Ze shora uvedeného je zřejmé, že věc sp. zn. by mohla být (pokud se jedná o předmět řízení) prima facie alespoň částečně totožná s projednávanou věcí. I přes formulační odlišnosti totiž nelze přehlédnout, že podstata argumentace žalobkyně v obou případech směřuje inter alia k posouzení postupu soudu v rámci provádění dokazování a hodnocení provedených důkazů. Na druhou stranu je třeba připustit, že v projednávané věci žalobkyně svůj nárok formulovala šířeji i ve vztahu k řízení vedeném u OS pod sp. zn. . Nadto rovněž samotný popis nemajetkové újmy není zcela totožný. Teoreticky by tak bylo lze uvažovat o tom, že žalobkyně se domáhá náhrady nemajetkové újmy z několika odpovědnostních titulů a tuto újmu dále dělit a ve vztahu k nemajetkové újmě posouzené již v rámci řízení sp. zn. postupovat podle Avšak s ohledem na skutečnost, že dovolací soud vyslovil ve svém rozhodnutí závazný právní názor, podle kterého se jedná o jeden (nedělitelný) nárok, nepřipadá podle zdejšího soudu takovýto postup v úvahu. Ve vztahu k celému (dle dovolacího soudu jedinému a nedělitelnému nároku) totiž rozhodně nelze uvažovat o překážce věci rozhodnuté ve smyslu , když předmět tohoto řízení, jak byl popsán v bodě 21 rozhodnutí dovolacího soudu (na který se odvolala i žalobkyně) přitom rozhodně není zcela totožný s předmětem řízení vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. , i když je třeba připustit, že se v některých podstatných znacích předměty shodují (jak bylo argumentováno shora).

14. Dále s ohledem na vznesenou námitku promlčení má soud za to, že před zkoumáním naplnění podmínek stanovených (pokud se jedná o samotný žalovaný nárok) je nejprve nezbytné zabývat se právě touto námitkou. Uplatní-li totiž účastník v civilním řízení soudním důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž by se zabýval otázkou splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázána její výše.

15. Z plyne, že nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu se promlčuje ve zcela speciálně konstruované promlčecí době. Počátek běhu šestiměsíční subjektivní promlčecí doby se odvíjí od vědomosti poškozeného, že došlo k nemajetkové újmě, tedy kdy se dozvěděl, že v jeho poměrech nastaly nepříznivé důsledky. Objektivní desetiletá doba pak počíná běžet od okamžiku této okolnosti (právní skutečnosti), která je coby nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup pro vznik újmy vyvolávajícím činitelem.

16. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že řízení vedené u OS pod sp. zn. bylo pravomocně skončeno dne datum. Řízení vedené u OS pod sp. zn. pak bylo pravomocně skončeno dne datum. S ohledem na to, že v projednávané věci byla žaloba podána až datum (resp. u žalované svůj nárok uplatnila dopisem odeslaným dne datum), nemůže být pochyb o tom, že nárok žalobkyně (který ona sama spojovala s postupem OS v dotčených řízeních) musí být promlčen ve smyslu . Námitka promlčení vznesená žalovanou je tak důvodná a již jen z tohoto důvodu by bylo namístě žalobu zamítnout.

17. K tomu soud zdůrazňuje, že žalovaná v civilním řízení není v pozici vrchnostenské, a je tak jejím právem, jako jakéhokoliv jiného účastníka civilního řízení, se vznesenému žalobnímu návrhu bránit, a to včetně námitky promlčení. (č. ) je ve vztahu k ve vztahu speciality, jenž se nepromítá jen do odlišné úpravy promlčecích lhůt, ale také (v neprospěch žalované) ve stanovení přísné objektivní odpovědnosti žalované bez možnosti liberace. Soud tedy považuje speciální právní úpravu zákona za vyváženou. Jakkoliv lze zákonem stanovenou subjektivní promlčecí lhůtu v délce 6 měsíců považovat za relativně krátkou, nelze pominout skutečnost, že dané ustanovení (tj. zákona) obstálo v testu ústavnosti (viz usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu sp. zn. ; obdobný závěr plyne rovněž např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. ; dále srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. , ze dne datum, sp. zn. , ze dne datum, sp. zn. , ze dne datum, sp. zn. , ze dne datum, sp. zn. ).

18. Námitka promlčení dle soudu může být v rozporu s dobrými mravy pouze ve zcela výjimečných případech, kdy je opodstatněné prolomit právní jistotu účastníků. Dlužno poznamenat, že úsudek soudu ohledně nemravnosti námitky promlčení musí být podložen přesvědčivými skutkovými zjištěními (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. ). V projednávané věci přitom nejsou dány žádné natolik výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly či ospravedlňovaly závěr o nemravnosti vznesené námitky promlčení. Z žádného tvrzení žalobkyně totiž neplyne, že by se žalovaná dopustila jednání, které by znemožnilo podat žalobu včas či že by jinak zneužila běhu promlčecí doby v neprospěch strany žalující.

19. Nad rámec shora uvedených úvah soud dodává, že zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. ). Stát přitom za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. zákona) za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla újma (tj. nemajetková či majetková – škoda); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem; jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

20. Z plyne, že aby bylo možné rozhodnutí státu považovat za nezákonné, je nezbytné, aby bylo zrušeno k tomu příslušným orgánem. Podmínka zrušení rozhodnutí pro nezákonnost odpovídá principu presumpce správnosti rozhodnutí orgánu veřejné moci (tj. zde soudů).

21. Naproti tomu nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. či rozsudek ze dne datum, sp. zn. ; dále též srov. Vojtek, P., Bičák, V.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. adresa. právnická osoba. Beck, 2017, str. 145). Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O úřední postup jde tehdy, jestliže tak postupují osoby, které plní úkoly státního orgánu, a pokud tento postup slouží výkonu státní moci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne datum).

22. S přihlédnutím ke shora uvedenému tak má soud za to, že i kdyby došlo k tvrzenému pochybení, tak by se takový postup bezprostředně odrazil ve vydaných rozhodnutích OS. Dle soudu by tak tvrzené pochybení ze strany OS nemohlo samo o sobě představovat nesprávný úřední postup ve smyslu zákona, a tudíž ani odpovědnostní titul, ale připadal by v úvahu titul pouze v podobě nezákonného rozhodnutí. Podstata argumentace žalobkyně totiž směřuje k (podle žalobkyně) chybnému právnímu a skutkovému posouzení věci OS v rámci řízení vedených pod sp. zn. a . Aby tedy byl dán odpovědností titul, musela by dotčená rozhodnutí být zrušena, aby se stala nezákonnými ve smyslu . K tomu však v projednávané věci nedošlo. Z provedeného dokazování totiž jednoznačně vyplynulo, že zrušené bylo pouze rozhodnutí OS ze dne datum, č.j. -68. Toto rozhodnutí ovšem nebylo zrušeno jako pravomocné (resp. předběžně vykonatelné), pročež nemůže být odpovědnostním titulem ve smyslu . I kdyby tedy soud odhlédl od skutečnosti, že nárok žalobkyně musí být v každém případě promlčen, platí, že v projednávané věci absentuje odpovědnostní titul, jak správně argumentovala žalovaná.

23. K tomu soud uvádí, že kompenzační řízení není řízením revizním. Soudy rozhodující v kompenzačním řízení nemají pravomoc k tomu, aby věcně přezkoumávaly postup soudu či jeho jednotlivá rozhodnutí v původním řízení, neboť k věcnému přezkumu jsou oprávněny toliko příslušné nadřízené soudy v původním řízení v rámci řízení o opravných prostředcích (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. ). Jinými slovy řečeno, v projednávané věci zdejšímu soudu nepřísluší, aby hodnotil odůvodnění a výsledky dokazování v rámci původního řízení, jak fakticky požadovala žalobkyně.

24. S ohledem na shora uvedené proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítl.

25. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením

26. Podle , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely činí částka za každý úkon.

27. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši částka odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (písemné vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu a 1x příprava k jednání). Uvedené je odůvodněno ustanovením ve spojení s zmíněné Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

28. Lhůta k plnění byla ve výroku II. tohoto rozsudku stanovena v souladu s část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí či nařízením exekuce.