Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 314/2024-34

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

pro 513 649 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 406 158 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.

II. Žaloba se zamítá co do částky 83 842 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 490 000 Kč za dobu od 1. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, částky 3 600 Kč, částky 11 550 Kč, částky 8 499 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 13 002,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 4 559 Kč, na bankovní účet č. 3703-220791/0710, variabilní symbol var. symbol.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 406 158 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.II. Žaloba se zamítá co do částky 83 842 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 490 000 Kč za dobu od 1. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, částky 3 600 Kč, částky 11 550 Kč, částky 8 499 Kč.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 13 002,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 4 559 Kč, na bankovní účet č. 3703-220791/0710, variabilní symbol , var. symbol, .

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby byla žalovaná zavázána zaplatit jí 490 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 1. 6. 2024 do zaplacení, částku 3 600 Kč, částku 11 550 Kč, částku 8 499 Kč, s odůvodněním, že na základě smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření – RU ke smlouvě o stavebním spoření Anonymizováno ze dne 31. 5. 2022 uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou, poskytla žalobkyně žalované úvěr v překlenovacím období ve výši 500 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v měsíčních splátkách ve výši 3 850 Kč jako splátka úroku a částka ve výši 147 Kč jako splátka povinného spoření, splatnost jednotlivých splátek byla ujednána vždy k poslednímu pracovnímu dni v měsíci, s uvedením konkrétního data splatnosti první a poslední ze splátek. Roční úroková sazba smluvního úroku do přidělení cílové částky byla stanovena ve výši 9,24 % ročně. Úvěr žalovaná načerpala převodem na účet specifikovaný ve smlouvě dne 9. 6. 2022. Z důvodu, že žalovaná nesplácela řádně a včas došlo v souladu se smluvními podmínkami k zesplatnění pohledávky ke dni 31. 5. 2024. Žalovaná částlka se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 490 000 Kč, 11 550 je obchodní úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění pohledávky, 8 499 Kč je smluvní pokuta za porušení povinnosti prokázat účel úvěru. Při přezkumu úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovanou ve formuláři Žádost o překlenovací úvěr, ve kterém žalovaná deklarovala, že od roku 2011 působí jako osoba samostatně výdělečně činná a její příjem činí 67 017 Kč, dále žalovaná deklarovala, že má existující závazky u jiných bank ve výši 13 500 Kč, a výdaje na bydlení 6 000 Kč a ostatní pravidelné měsíční výdaje 1 000 Kč. Dále žalobkyně zkoumala předložené přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2021. V tomto daňovém přiznání žalovaná uváděla, že má příjmy jednak ze samostatné činnosti podle § 7 zákona a dále ostatní příjmy podle § 10 zákona. Žalobkyně akceptovala pouze příjmy ze samostatné činnosti, ty byly stanoveny na 13 307 Kč měsíčně, za účelem ověření platnosti předloženého daňového přiznání žalobkyně vyžádala doklad o úhradě daně z příjmu. Dále žalobkyně vycházela z předloženého oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory vystaveného Úřadem práce České republiky, z něhož byl do příjmů domácnosti započítán rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně. Tento příjem byl dále ověřen z předložených výpisů z běžného účtu vedeného u právnická osoba., předložených za období 2 - 5/2022. Na výpisech je patrná příchozí platba rodičovského příspěvku od odesilatele Úřad práce – krajská pobočka Ostrava. Výdaje byly přezkoumány dotazem do úvěrových registrů CBCB, z něhož vyplynulo, že žalovaná má celkem 3 existující závazky u jiných bank: osobní úvěr ve výši Kč 500 000 Kč s měsíční splátkou Kč 7 377 Kč, hypoteční úvěr ve výši Kč 1 026 000 Kč s měsíční splátkou 4 723 Kč a úvěr ze stavebního spoření ve výši Kč 84 180 Kč s měsíční splátkou 1 199 Kč. Splátka úvěru ve výši 500 000 Kč již nebyla do výdajů žalované započítána, neboť žalovaná se zavázala, že tento úvěr splatí z vlastních prostředků před zahájením čerpání úvěru (tato povinnost byla uvedena do úvěrové smlouvy do článku pojednávajícím o podmínkách čerpání úvěru). Do výdajů žalované bylo tedy na splátky úvěrů započítáno 5 922 Kč měsíčně. Platební morálka žalované vyplývající z úvěrové zprávy získané dotazem do CBCB (registry BRKI a NRKI) byla vyhodnocena jako dobrá. Žalobkyně ověřila v interních systémech historii žalované u žalobkyně, přičemž nebyl objeven žádný negativní nález, ověřila platnost občanského průkazu v databázi neplatných OP Ministerstva vnitra ČR, ověřila žalovanou v insolvenčním rejstříku, přičemž žalovaná byla bez negativního nálezu, provedla automatický scoring žalované s ohledem na přezkoumané příjmy žalované a náklady žalované. Na základě výše přezkoumaných údajů byla vyhodnocena platební schopnost žalované, výpočet je prováděn v bankovním systému automaticky. Žalobkyně zjišťovala jednak to, zda je splněn tzv. faktor zatížení, a dále zda není překročen limit DSTI. Pokud jde o životní náklady (tj. náklady na bydlení, domácnost a stravování), banka do výpočtu v r. 2022, tj. v době posuzování tohoto případu, započítávala vyšší z následujících částek: klientem deklarované náklady nebo 1,4 násobek životního minima. V tomto konkrétním případě banka použila metodu výpočtu životních nákladů pomocí životního minima, neboť tato částka vyšla jako vyšší. Do výpočtu faktoru zatížení byla tedy započítána částka životních nákladů ve výši 9 744 Kč (= 1,4 x životní minimum pro 1 osobu a 1 dítě, které v roce 2022 činilo 6 960 Kč). Dále žalobkyně při stanovení faktoru zatížení započítávala ostatní pravidelné výdaje, a to ve výši 1.000,00 Kč. Celkem do výdajů (nákladů) žalované počítala žalobkyně částku 20 643 Kč (= součet následujících částek: splátka požadovaného úvěru 3 997 Kč + splátka úvěrů u jiných bank 5 922 Kč + životní náklady 9 744 Kč + ostatní pravidelné výdaje 1 000 Kč).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Žalovaná se z účasti u jednání neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s o. s. ř , , dále jen „ “, ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.

4. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření – RU ke smlouvě o stavebním spoření č. hodnota ze dne 31. 5. 2022 ze dne 8. 10. 2021 č. hodnota (dále též jen jako smlouva), soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnou žalované na úvěrový účet č. č. účtu spotřebitelský úvěr na bydlení ve výši 500 000 Kč, jako překlenovací úvěr RU (tj. ve formě rychlého úvěru), na bytový účel specifikovaný ve smlouvě, s pevnou roční úrokovou sazbou až do předpokládaného přidělení cílové částky 9,24 % ročně, měsíční splátka úroku a povinného spoření je 3 997 Kč. Jako podmínka čerpání úvěru je sjednáno, že žalovaná předloží potvrzení o splacení úvěru ve výši 500 000 Kč s měsíční splátkou 7 377 Kč ze dne 24. 10. 2019. Žalovaná se zavázala nejpozději do 12 měsíců od ukončení čerpání předložit daňové doklady prokazující účelové použití vyplacených peněžních prostředků z úvěru, v případě porušení této povinnosti je žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč za každé nedodržení lhůty pro předložení dokladů (čl. VI. odst. 2, čl. VII. odst. 1 písm. c), bod iii) smlouvy). Skutečnost, že žalovaná čerpala od žalobkyně částku 500 000 Kč na účet určený ve smlouvě má soud za prokázanou u Potvrzení o převodu a předpis splátky ze dne 10. 6. 2022 a výpisem z účtu překlenovacího úvěru č. č. účtu. Z výpisů z účtu překlenovacího úvěru č. č. účtu soud dále zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem 93 842 Kč.

5. Žalobkyně vyzývala žalovanou k uhrazení dluhu po splatnosti ze smlouvy, a to dopisem ze dne 5. 2. 2024, ze dne 15. 4. 2024, o dopisem ze dne 31. 5. 2024 oznámila žalované zesplatnění úvěru, tj. v dopise prohlásila úvěr za ihned splatný a požadovala jeho uhrazení do 15. 7. 2024. Uvedené soud zjistil z předmětných dopisů a kopií poštovních zásilek. Dále žalobkyně vyzývala žalovanou k doložení dokladů o účelovém použití vyplacených peněžních prostředků (dopis ze dne 23. 11. 2023).

6. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní před uzavřením smlouvy o úvěru soud z jednotlivých listinných důkazů předložených žalobkyní učinil následující skutková zjištění. Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované č. č. účtu za měsíce květen, duben, březen a únor 2022. Z těchto výpisů je možné zjistit, že žalované je připisována platba od úřadu práce, rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně měla k dispozici daňové přiznání žalované za zdaňovací období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021, v daňovém přiznání je jako základ daně ze samostatné činnosti uvedena částka 234 277 Kč a dílčí základ daně z ostatních příjmů dle § 10 zákona o dani z příjmu 720 000 Kč. A dále měla žalobkyně k dispozici potvrzení o úhradě stanovené daně z příjmu dle tohoto daňového přiznání. Výstupem z registru CBCB žalobkyně prokázala, že, že žalovanou v tomto registru prověřovala. V žádosti o překlenovací úvěr žalované je uvedeno, že příjmy žalované jsou ve výši 67 014 Kč, výdaje na bydlení 6 000 Kč, výše splátek stávajících úvěrů 13 500 Kč, ostatní pravidelné výdaje 1 000 Kč. Žalovaná má zdroj příjmů z podnikání. Soud tedy učinil závěr, že žalobkyně prokázala svá tvrzení o tom, jak posuzovala úvěruschopnost žalované (v podání ze dne 2. 10. 2024).

7. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. Výše uvedenými důkazy má soud za prokázaný skutkový stav, právně relevantní tvrzení, v dostačujícím rozsahu pro rozhodnutí ve věci.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následovně.

9. Žalobkyně své nároky zakládala na smlouvě, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru dle , , dále jen „o. z.“ Na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ( o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele ( o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu . Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. a 2 věty první , posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje , zákon o ochraně spotřebitele, v písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.

10. Podle věta poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona – ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Žalobkyně popsala proces posouzení úvěruschopnosti žalované v podání ze dne 2. 10. 2024, uvedený způsob posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, který byl listinami předloženými žalobkyní prokázán, jak bylo uvedeno výše, soud vyhodnotil jako nedostatečný pro naplnění účelu zákona.

13. Žalobkyně správně vyhodnotila a o ověřila skutečný příjem žalované, když příjem v daňovém přiznání dle § 10 zákona o dani z příjmu posoudila tak, že se jedná o jednorázový příjem, který nelze pro účely budoucí schopnosti splácet zohlednit. Žalobkyně však nedostatečně zjistila a ověřila výdaje žalované, a při vyhodnocení, zda bude mít žalovaná dostatečný příjem na hrazení splátek poskytnutého úvěru vyšla z částky, která nezahrnovala skutečné výdaje žalované na bydlení, resp. žádné náklady na bydlení, přičemž pokud by do výpočtu zahrnula alespoň žalovanou uvedenou výši těchto nákladů (6 000 Kč), pak by musela dojít k závěru, že žalovaná nemá dostačující pravidelný disponibilní příjem na hrazení sjednaných splátek. Žalobkyně vyšla z toho, že měsíční příjem žalované je 23 307 Kč, jako výdaje žalované pak určila částku 1,4 násobku životního minima ve výši 9 744 Kč a částku 1 000 Kč uváděnou žalovanou jako ostatní měsíční výdaje, toto spolu se zjištěnou výší splátek dalších úvěrů žalované činilo celkem 20 643 Kč. Jak už soud uvedl, v souhrnné částce výdajů, se kterou žalobkyně kalkulovala absentují náklady na bydlení, neboť nelze skutečnou výši výdajů na bydlení nahradit částkou formálně určenou dle životního minima určenou zákonem pro poskytování dávek státní sociální podpory, tato částka nikdy nemůže vyjadřovat skutečné životní náklady žadatele o spotřebitelský úvěr, kdy nadto tato částka nezahrnuje ani formální náklady na bydlení. Pro formální výpočet nákladů na bydlení slouží tzv. normativní náklady bydlení. Přičemž ani takto případně určená částka nebyla žalobkyní při výpočtu zohledněna. Je tedy zřejmé, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s větou druhou, což je dle ust. věty prvé stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, ke které soud přihlíží i bez návrhu.

14. Je-li smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. , a to pro porušení povinnosti žalobkyně řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované 500 000 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni tuto jistinu dle věty třetí , jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy žalobkyni, zaplatila, což byla částka 93 842 Kč. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 409 158 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení věty třetí představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k uhrazení dluhu, a došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle , a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (smluvní pokuty), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaná povinna dle . Současně však soud reflektoval též to, že v případě, že žalovaná neuhradí povinnost jí uloženou tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalované v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle o. z. a to ve výši stanovené

15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení a podle poměru úspěchu ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 75 % nároku, žalovaná byla tedy úspěšná z 25 %, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalované právo na úhradu 50 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří žalobkyní soudní poplatek ve výši 25 105 Kč a 3 paušální náhrady po 300 Kč dle

16. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 4 559 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 20 546 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy , o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 25 105 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.