Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 295/2024-52
Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 98 423,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 39 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení 58 623,40 Kč s kapitalizovaným úrokem 1 380,23 Kč, úrokem 26,43 % ročně z částky 47 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 9 870 Kč a zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 47 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku za žalobu 984 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. Anonymizováno/Anonymizováno, variabilní symbol var. symbol.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 39 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení 58 623,40 Kč s kapitalizovaným úrokem 1 380,23 Kč, úrokem 26,43 % ročně z částky 47 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 9 870 Kč a zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 47 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži na soudním poplatku za žalobu 984 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , variabilní symbol , var. symbol, .
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 98 423,40 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, uzavřené dne 20. 6. 2022 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získala žalovaná od původní věřitelky úvěr 50 000 Kč, za který se zavázala zaplatit původní věřitelce 112 824 Kč ve 21měsíčních splátkách po 5 373 Kč, tj. nejpozději do 20. 3. 2024. Dostala se však do prodlení a žalovaná částka představuje nezaplacenou jistinu 47 000 Kč spolu s neuhrazenými poplatky a kapitalizovaným úrokem. Smlouvou účinnou dne 29. 4. 2024 postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Předvolání k jednání spolu s žalobou bylo žalované doručeno do vlastních rukou dne 3. 10. 2024, což žalovaná stvrdila podpisem na doručence. Žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila se, ani nepožádala o odročení jednání, proto soud věc projednal v její nepřítomnosti.
3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
4. Původní věřitelka („Anonymizováno“) s žalovanou podepsaly dne 20. 6. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, na základě které obdržela žalovaná toho dne hotovost 50 000 Kč a zavázala se za to vrátit 112 824 Kč ve 21měsíčních splátkách po 5 373 Kč, poslední splátka 5 364 Kč měla být splatná dne 20. 3. 2024 (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo čl. 18-19). Učinily tak na základě písemné žádosti žalované z téhož dne, v níž žalovaná ke svým poměrům uvedla, že je svobodná, žije ve vlastním bydlení, je na rodičovské dovolené, vyživuje jedno dítě. Její čistý měsíční příjem činí 10 630 Kč, k tomu doložila výpisy z bankovního účtu za měsíce duben a květen 2022, další příjem domácnosti je uveden ve výši 18 000 Kč; na výdajové stránce byly uvedeny pouze „odhadované měsíční výdaje žadatele“ 3 000 Kč (viz Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr čl. 17). Žalovaná uhradila žalobkyni v souvislosti s uvedenou smlouvou 10 200 Kč (tabulka umoření čl. 20). Smlouvou ze dne 29. 4. 2024 (viz smlouva o postoupení pohledávek čl. 21-25), postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovanou žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek čl. 27-29), což žalované oznámila dopisem ze dne 29. 4. 2024, odeslaným 30. 5. 2024 (viz oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem čl. 30, 31). Dne 29. 7. 2024 odeslala žalobkyně žalované na její evidenční adresu (viz výše) předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 32-34).
5. Žalobkyně ani přes poučení soudu podle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. neprokázala, že by původní věřitelka před poskytnutím hotovosti žalované měla jí uváděné údaje o příjmech, výdajích a konkrétní finanční i celkové životní situaci za ověřené. Ve zmíněné žádosti o úvěr je zaškrtnuto, že žalovaná dokládala své poměry výpisem z bankovního účtu za měsíce duben a květen 2022, ten však žalobkyně nepředložila, nepředložila ani jakýkoli jiný důkaz o tom, že původní věřitelka tvrzení žalované ověřila či sama zjišťovala další informace o finanční situaci žalované.
6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb. “), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném do 4. 1. 2023 (dále jen „o. z.“).
7. Podle soudu však původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.
8. Právě naznačený výklad soudu podporuje i Nejvyšší soud, podle kterého povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. A v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka).
9. V projednávané věci vyšla původní věřitelka pouze formálně z prohlášení žalované, které nijak neověřovala a nezkoumala. V žádosti o úvěr je uveden celkový příjem žalované 10 630 Kč, aniž by bylo konkrétně specifikováno, o jaký příjem jde a z jakých položek se skládá, či byla jakkoli ověřena jeho tvrzená výše. Nijak specifikovány ani doloženy nebyly další příjmy domácnosti. Na výdajové stránce byla uvedena pouze odhadem stanovená částka 3 000 Kč měsíčně, která skutečnosti očividně odpovídat nemohla. Vzhledem ke zjištěným (resp. nezjištěným) skutečnostem tak neměla původní věřitelka z pohledu soudu dostatek (ověřených) informací pro to, aby mohla řádně a s odbornou péčí vyhodnotit, je-li žalovaná úvěruschopná či nikoli. Poskytla-li spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet (resp. podle zjevně nereálných vyplněných údajů měly tyto pochybnosti vyvstat), porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb.
10. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (podobně jako i za dřívější úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 – srov. znovu rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka).
11. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nevyvrátila, že původní věřitelka přenechala žalované částku 50 000 Kč v hotovosti a žalovaná dosud zaplatila zpět 10 200 Kč. Žalovaná se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatila částkou 39 800 Kč, kterou je povinna žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.
12. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť z převážné části úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.
14. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona o soudních poplatcích.
Poučení:
Proti výrokům I až III tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Jiné než elektronické odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Proti výroku IV tohoto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, může soud pohledávku státu po 30 dnech po jeho právní moci postoupit k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.