Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 163/2024-20

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 88 429,66 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 146,61 Kč a částku 1 609,49 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 37 479,89 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 757,7 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 850,05 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 23 670,54 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 %, úrok 20,94 % ročně z částky 23 670,54 Kč od datum do zaplacení, částku 48 193,67 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 997,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 563,23 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 31 480,85 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 %, úrok 20,79 % ročně z částky 31 480,85 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 884 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 146,61 Kč a částku 1 609,49 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 37 479,89 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 757,7 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 850,05 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 23 670,54 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 %, úrok 20,94 % ročně z částky 23 670,54 Kč od , datum, do zaplacení, částku 48 193,67 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 997,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 563,23 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 31 480,85 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 %, úrok 20,79 % ročně z částky 31 480,85 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 884 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 88 429,66 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě dvou smluv, které se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost právnická osoba s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 34 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 44 067 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 32 779 Kč, s úrokovou sazbou 20,94 % ročně, odměnu za zpracování ve výši 1 500 Kč a částku za flexibilní a komfortní splácení ve výši 7 079 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách po 3 718 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedl dne datum a do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 32 853,39 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném z této smlouvy zaplacení částky 38 626,50 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 23 670,54 Kč a dlužného poplatku 14 955,96 Kč, dále kapitalizovaných úroků 2 850,05 Kč (úrok 20,94 % ročně počítaný z dlužné jistiny od datum do datum), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 3 757,70 Kč (úrok 15 % ročně z dlužné jistiny od datum, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do datum), úroku ve výši 20,94 % ročně z dlužné jistiny ve výši 23 670,54 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny 23 670,54 Kč od datum do zaplacení.

2. Předtím společnost právnická osoba se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo dne datum, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 45 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 54 255 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 43 385 Kč, s úrokovou sazbou 20,79 % ročně, odměnu za zpracování ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní splácení ve výši 9 370 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách po 4 727 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedl dne 12. 8. 20229 a do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 43 390,51 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 49 803,16 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 31 480,85 Kč a dlužného poplatku 8 322,31 Kč, dále kapitalizovaných úroků 4 563,23 Kč (úrok 20,79 % ročně počítaný z dlužné jistiny od datum do datum), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 4 997,58 Kč (úrok 15 % ročně z dlužné jistiny od datum, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky do datum), úroku ve výši 20,79 % ročně z dlužné jistiny ve výši 31 480,85 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny 31 480,85 Kč od datum do zaplacení.

3. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání obou úvěrových smluv úvěruschopnost žalovaného, tak, že informace získané od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, ověřovala oproti dokladům vyžádaných od žalovaného, které jsou uvedeny v zákaznické kartě. V obou případech předchůdkyně žalobkyně navíc nahlédla do veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila v obou případech kladně. K prokázání svých tvrzení předložila žalobkyně zákaznické karty, do kterých se zaznamenaly údaje sdělené žalovaným. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v při uzavírání obou smluv s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z obou uvedených smluv předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

5. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

6. Z y označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo ze dne datum a ze Smluvních podmínek, jako nedílné součásti této smlouvy, bylo prokázáno, že společnost právnická osoba poskytla touto dohodou žalovanému při podpisu dohody částku 34 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se naproti tomu zavázal vrátit tyto prostředky Providentu a rovněž zaplatit poplatek, který byl vypočten jako součet úroku ve výši 32 779 Kč (úroková sazba 86 % ročně), částky 1 500 Kč za zpracování úvěru a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 7 079 Kč, z čehož vyplývá, že celková dlužná částka, kterou měl žalovaný zaplatit Providentu činila 78 067 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal platit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách ve výši 3 718 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 3 707 Kč. Jednalo se o refinancování staršího závazku žalovaného u Providentu. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na formuláři smlouvy.

7. Ze zákaznické karty ze dne datum, která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bylo zjištěno, že v té době žalovaný pracoval jako skladník s čistým měsíčním příjmem 26 391 Kč. Výdaje žalovaný odhadl na částku 4 000 Kč s tím, že dále hradí externí splátky 2000 Kč měsíčně a interní splátky také 8 320 Kč měsíčně. Žalovaný bydlel ve vlastním, byl rozvedený, měl jednu vyživovací povinnost a měl učňovské vzdělání. Tyto skutečnosti si žalobkyně ověřila ze dvou výplatních pásek a pracovní smlouvy, které nedoložila.

8. Z y označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum, číslo smlouvy tel. číslo a ze Smluvních podmínek, jako nedílné součásti této smlouvy, bylo prokázáno, že společnost právnická osoba touto dohodou poskytla žalovanému částku 45 000 Kč v hotovosti oproti podpisu smlouvy. Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit Providentu poplatek skládající se z úroku 43 385 Kč (úroková sazba 86 % ročně), částky 9 370 Kč za flexibilní a komfortní splácení a částky 1 500 Kč za zpracování, z čehož vyplývá, že celková dlužná částka, kterou měl žalovaný zaplatit Providentu činila 99 255 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal platit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 4 727 Kč s tím, že poslední splátka činí 4 715 Kč. Jednalo se o refinancování staršího závazku žalovaného u Providentu. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na formuláři smlouvy.

9. Ze zákaznické karty ze dne datum, která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bylo zjištěno, že v té době žalovaný pracoval jako skladník s čistým měsíčním příjmem 19 217 Kč. Výdaje žalovaný odhadl na částku 3 000 Kč. s tím, že dále hradí externí splátky 2000 Kč měsíčně a interní splátky také 6 620 Kč měsíčně. Žalovaný bydlel ve vlastním, byl rozvedený, měl jednu vyživovací povinnost a měl učňovské vzdělání. Tyto skutečnosti si žalobkyně ověřila ze dvou výplatních pásek a pracovní smlouvy, které nedoložila.

10. u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum a podacím lístkem, bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni obě předmětné pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne datum, kterým byl žalovaný zároveň vyzván, aby dlužnou částku zaplatil na tam uvedený účet, a to do 10 dnů od doručení dopisu.

11. Z tabulek umoření bylo zjištěno, že na smlouvu s číslem tel. čísložalovaný zaplatil celkem 43 390,51 Kč a na smlouvu s číslem tel. číslouhradil 32 853,39 Kč.

12. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky z obou uvedených smluv a zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění těchto nároků domáhat soudní cestou.

13. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

14. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalovanému částku 45 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal jmenované společnosti vrátit částku celkem 99 255 Kč v 21 měsíčních splátkách po 4 727 Kč, přičemž poslední splátka byla ujednána ve výši 4 715 Kč. Před sjednáním dohody společnost právnická osoba zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovaným vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaný bydlel ve vlastním, pracoval jako skladník s čistým měsíčním příjmem 19 217 Kč. Výdaje žalovaný odhadl na částku 3 000 Kč. Žalovaný byl rozvedený, měl jednu vyživovací povinnost a byl vyučen. Rovněž žalovaný uvedl, že splácí externě 2 000 Kč a Providentu splácí měsíčně 6620 Kč. Tyto skutečnosti byly ověřeny ze dvou výplatních pásek a z pracovní smlouvy. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnuté finanční prostředky splácet a finanční prostředky mu poskytla. Dlužno dodat, že tato dohoda refinancovala jiný závazek, který měl žalovaný u Providentu. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem částku 43 390,51 Kč.

15. Následně písemnou dohodou označenou jako Smlouva o zápůjčce č. tel. číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba žalovanému znovu finanční prostředky, konkrétně částku 34 000 Kč v hotovosti. Žalovaný si tyto finanční prostředky převzal a zavázal se jmenované společnosti vrátit částku 78 067 v 21 měsíčních splátkách po 3 718 Kč. Před sjednáním dohody společnost právnická osoba zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovaným vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaný pracoval jako skladník s čistým měsíčním příjmem 26 391 Kč. Výdaje žalovaný odhadl na částku 4 000 Kč s tím, že dále hradí externí splátky 2000 Kč měsíčně a interní splátky také 8 320 Kč měsíčně. Žalovaný bydlel ve vlastním, byl rozvedený, měl jednu vyživovací povinnost a měl učňovské vzdělání. I v případě této dohody se jednalo po refinancování předchozího nesplaceného závazku žalovaného u Providentu. Tyto skutečnosti si předchůdkyně žalobkyně ověřila ze dvou výplatních pásek a pracovní smlouvy, které nedoložila. Žalovaný na tento svůj dluh uhradil celkem 32 853,39 Kč.

16. Společnost právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni obě předmětné pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum, ve kterém zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku zaplatil na účet žalobkyně do 10 dnů od obdržení dopisu. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedených smluv.

17. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

22. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum a datum smlouvy o zápůjčce ve smyslu , , (dále jen „o. z.“), na základě kterých byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky nejprve 45 000 Kč a následně 34 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ “), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ( ).

23. Podle je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

24. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a to ani v jednom případě zápůjček, které jsou předmětem tohoto řízení. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně tyto sice podle karet zákazníka ověřovala z pracovní smlouvy a výplatních pásek, ale ani jednu z těchto listin soudu nepředložila, ačkoliv jejich archivaci jí to ukládá . Navíc se sluší dodat, že pouhé dvě výplatní pásky nejsou dostatečným podkladem pro zjištění příjmu osoby žádající o spotřebitelský úvěr, neboť se jedná o pouhé dva měsíce, které nemohou bance poskytnout údaj o tom, nakolik je zrovna zjištěná výše příjmu stabilní a průměrná. Na jakékoliv podrobnější ověření výdajů předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala a navíc ani nereflektovala, že u obou zápůjček se jednalo o refinancování předchozích nesplacených závazků u ní. Pokud si žalovaný opakovaně půjčoval na úhradu svých životních potřeb, mělo být zkoumání příjmů a výdajů žalovaného o to podrobnější. V dnešní době není nic jednoduššího než si od klientů vyžádat výpisy z účtu za přiměřené období předcházející smlouvě, SIPO, nájemní smlouvu apod., ze kterých bude možné zjistit alespoň pravidelné výdaje konkrétního klienta. Nelze se tedy v žádném případě bez dalšího domnívat, že by žalovaný byl v okamžiku poskytování obou zápůjček solventní, když si na své výdaje musel, i přes uváděné příjmy, opakované půjčovat finanční prostředky. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo ani v jednom případě dle závěru soudu dostatečné a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit obě smlouvy o zápůjčce v souladu s za absolutně neplatné, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka a úvěr jsou v rozporu se zákonem. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá již např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již výslovně zakotvena v . Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

25. Jelikož byly obě smlouvy mezi účastníky posouzeny jako absolutně neplatné, bylo potřeba vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudit ve smyslu . Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti částky 45 000 Kč a 34 000 Kč a žalovaný jí vrátil částky 43 390,51 Kč a 32 853,39 Kč, pročež jí stále dluží částku 1 146,61 na smlouvu č. tel. číslo a druhou ze smluv s č. tel. číslo žalovaný dluží 1 609,49 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení právě uvedených částek a zavázal žalovaného k jejich zaplacení. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

26. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení a dalšího příslušenství, soud jej žalobkyni nepřiznal, a to z důvodu absolutní neplatnosti smluv, která způsobila rovněž absenci dohody stran, případně rozhodnutí soudu, které by stanovily splatnost zbývající části jistiny, která z tohoto důvodu ještě nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z , které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž Anonymizováno možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. , který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dle tvrzení žalobkyně a předložené transakční historie uhradil poslední splátku dne datum a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

27. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , nepřistoupil ke kapitalizaci veškeré příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, jelikož z výroku rozhodnutí, zejména z požadované jistiny a kapitalizovaného příslušenství, jasně vyplývá, že úspěšnějším byl v tomto případě žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

28. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky 88 429,66 Kč s příslušenstvím domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 3 538 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 5 % z částky (4 422 Kč), ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 884 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.