Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 Co 202/2024-101

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kosové a soudců JUDr. Marcely Pechové a JUDr. Roberta Ožvalda ve věci

žalobkyně: Anonymizováno

Anonymizovaný odstavec

zastoupená advokátem JUDr. Milošem Kopeckým

sídlem Feřtekova 739/16, 181 00 Praha 8 - Bohnice

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0

Adresa zainteresované osoby 0/0

zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Šonkou

sídlem nám. Fr. Křižíka 2840, 390 01 Tábor

o vydání věci

o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 24. května 2024, č. j. -81

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám tituly před jménem jméno FO náklady odvolacího řízení v částce, která bude vypočtena v písemném vyhotovení rozsudku, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, náklady odvolacího řízení v částce, která bude vypočtena v písemném vyhotovení rozsudku, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalované uložil povinnost vydat žalobkyni movité věci: 1)krbová kamna s výměníkem zn. Anonymizováno + jméno FO jméno FO kombinovaná, materiál kombinace kovu a kachlí na dřevo a pelety, 2)tepelné čerpadlo zn. TOSHIBA ESTIA, 3)elektrický bojler – nerezový ohřívač vody elektrický závěsně svislý ROLF NB EL 200Z kombinovaný, objem 200 l, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku a povinnost v téže lhůtě zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 11 000 Kč k rukám jejího právního zástupce.

2. Z odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že žalobkyně se domáhala vydání předmětných movitých věcí s tvrzením, že jsou v jejím vlastnictví a že tyto věci žalovaná demontovala z rodinného domu v Níkovicích 54 ve vlastnictví žalobkyně a odvezla je. Soud I. stupně měl vlastnictví k movitým věcem ad 1) a 3) za prokázané fakturou č. 7/18 vystavenou jméno FO dne 28. 4. 2018 a rozpisem materiálu a prací ze dne 13. 5. 2018. Z nich plyne, že tyto věci žalobkyně jako objednatelka převzala od jméno FO jako zhotovitele, který za věci a montáž vyúčtoval 87 800 Kč. Zabudováním těchto věcí do nemovitosti se žalobkyně dle § 2599 o. z. stala jejich vlastníkem. Vlastnické právo žalobkyně k movité věci ad 2) plyne ze smlouvy o užívání nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně ze dne 1. 6. 2017 uzavřené mezi žalobkyní a zemřelou jméno FO (čl. II., bod 8. – 10.). Dle smlouvy mohla I. jméno FO jako uživatelka nemovitosti provádět úpravy trvalého charakteru se souhlasem žalobkyně. Mimo jiné bylo dohodnuto, že při výměně topného systému, se provedené změny stávají majetkem vlastníka nemovitosti a nedílnou součástí nemovitosti s tím, že uživatel nemá právo na náhradu investic. Dle této dohody by se tedy žalobkyně stala vlastníkem zabudovaného tepelného čerpadla, a to i za předpokladu, že by věc pořídila a zabudovala I. jméno FO, která nemovitost užívala až do své smrti, tj. do 13. 12. 2020. To, že ji užívala prokazuje výpověď svědka jméno FO a rozhodnutí o skončení pozůstalostního řízení. Tvrzení žalované, která je matkou I. jméno FO, doložené zprávou z WhatsAppu, že čerpadlo a další věci jsou její, bylo žalobkyní vyvráceno. Skutečnost, že předmětné věci se v nemovitosti nacházely, byla prokázána výpovědí svědka jméno FO a fotodokumentací. Svědek jméno FO také logicky vysvětlil, proč žalobkyně umožnila žalované nemovitost ve vlastnictví žalobkyně užívat. Žalované byl svěřen do pěstounské péče syn I. jméno FO (doloženo rozhodnutím opatrovnického soudu), a proto jí žalobkyně poskytla klíče od nemovitosti za účelem dočasného setrvání v nemovitosti (do vyřešení situace pozůstalého syna) a za účelem odvozu osobních věcí jméno FO a jejího syna. Poté žalovaná nechtěla klíče dobrovolně vrátit a když se žalobkyně do nemovitosti dostala, zjistila, že nemovitost je vyklizená, včetně předmětných movitých věcí, což opět prokazuje fotodokumentace ze dne 22. 7. 2021. Bylo tedy prokázáno, že předmětné věci z nemovitosti zmizely v době od prosince 2020 do července 2021, kdy žalovaná měla do nemovitosti přístup, měla od ní klíče, kdy nedošlo k žádnému násilnému vniknutí do nemovitosti a kdy byly žalovanou odvezeny i věci zemřelé dcery, včetně věcí předmětných, což žalovaná minimálně u tepelného čerpadla připustila ve zprávě na Whatsappu. Byť to žalovaná netvrdila, závěrem soud I. stupně uvedl, že žalovaná nemohla nabýt vlastnické právo k předmětným věcem v pozůstalostním řízení, jelikož její dcera zanechala pouze majetek nepatrné hodnoty. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci dle

3. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Má za to, že faktura předložená žalobkyní není důkazem o nabytí vlastnického práva k věcem uvedeným na faktuře. Faktura je pouze kvalifikovanou výzvou k úhradě, nikoliv dokladem o vlastnictví. Vlastnictví movitých věcí kupující nabude až zaplacením faktury a faktickým převzetím věcí. Nic takového ale žalobkyně nedoložila. Ohledně čerpadla nepředložila vůbec žádné doklady a neučinila ani žádné tvrzení, kdy a kdo měl čerpadlo v domě namontovat. Tvrzení, že žalovaná měla předmětné věci odvézt z domu také nebylo ničím prokázáno. Žalovaná žalobci sdělila, že má ve svém držení pouze svoje věci, nikoliv věci pocházející z domu žalobkyně. Závěr o tom, že žalovaná měla věci odvézt, soud I. stupně učinil pouze na základě toho, že žalovaná disponovala klíči od domu po dobu několika měsíců a že z fotografií z 22. 7. 2021 plyne, že místa, kde se věci měly nacházet, jsou prázdná. Svědek jméno FO uvedl, že v nemovitosti byl poprvé v červenci 2021 a není tedy zřejmé, kdo do té doby měl do nemovitosti přístup a že se tyto věci dostaly do držení žalované. Žalobkyně je povinna prokázat nejen vlastnictví k předmětným věcem, ale i to, že žalovaná věci demontovala a odvezla je. Takový důkaz ale předložen nebyl. Protože žalovaná nemohla být přítomna při jednání, kde byl vyslechnut svědek jméno FO, navrhla, aby byl proveden její účastnický výslech v odvolacím řízení. Tento důkaz nebyl okresním soudem připuštěn, a tak byla zmařena možnost osvětlit všechny okolnosti věci. Navrhla proto, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že se žaloba zamítá.

4. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření uvedla, že krbová kamna a elektrický bojler získala do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy od dodavatele, který vystavil daňové doklady. Kupní smlouva byla uzavřena ústně, a k uzavření kupní smlouvy došlo odevzdáním věcí a dokladů k těmto věcem. Povinnost prodávajícího odevzdat věc byla splněna tím, že věci instaloval v domě č. p. Anonymizováno. Z předložené dokumentace i z výslechu svědka jméno FO vyplynulo, že věci se v rozhodném období nacházely v domě č. p. Anonymizováno. Vlastnické právo ke krbovým kamnům a el. bojleru tak bylo nade vší pochybnost prokázáno. Vlastnictví tepelného čerpadla vyplývá z čl. II., bod 9. smlouvy o užívání nemovitosti. Umístění předmětných věcí v domě žalobkyně vyplývá z fotodokumentace založené ve spise. Předmětný dům žalovaná po smrti své dcery užívala spolu se svým vnukem po dobu 6 měsíců a dům byl plně funkční. K předání domu zpět žalobkyni nedošlo, žalovaná pouze oznámila, že dům vyklidila a následně přestala se žalobkyní komunikovat. Za období, kdy dům užívala i se svým vnukem, nic neplatila. Jedinými subjekty, které měli po smrti jméno FO vstup do domu, byla žalobkyně a žalovaná. Při zjištění, že věci byly odcizeny, nebylo zároveň zjištěno, že by se někdo násilně dostal do zabezpečeného domu. Ačkoliv žalovaná v průběhu řízení avizovala předložení důkazů, které měly vyvrátit všechna tvrzení žalobkyně dosud tak neučinila.

5. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné. Odvolací soud proto věc projednal a přezkoumal napadený rozsudek dle v celém rozsahu.

6. Odvolání není důvodné.

7. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, všechny důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech dle a dospěl ke správným skutkovým i právním závěrům. Lze proto v podrobnostech odkázat na písemné odůvodnění napadeného rozsudku.

8. Žalovaná nadále zpochybňuje tvrzení žalobkyně, že předmětné movité věci jsou v jejím vlastnictví, a nadále namítá, že nebylo prokázáno, že předmětné věci demontovala a odvezla právě žalovaná. Pokud jde o movité věci ad 1) a 3) žalovaná pomíjí, že žalobkyně své vlastnické právo neprokazovala jen fakturou č. 7/18. Dále doložila u ze dne 13. 5. 2018 (příloha faktury, z níž plyne, že movité věci žalobkyni dodal jméno FO, který si za předmětné movité věci, jejich usazení a dopravu vyúčtoval částku 87 800 Kč. Dle obsahu faktury mu byla vyúčtovaná cena zaplacena hotově. To, že montáž věcí jméno FO, který za ní dostal zaplaceno, byla skutečně provedena, pak plyne z tvrzení žalobkyně podpořené řadou fotografií domu v jejím vlastnictví. Bylo tudíž prokázáno tvrzení žalobkyně, že za situace, kdy jméno FO dodal objednané movité věci a umožnil žalobkyni nabýt vlastnické právo k těmto věcem a žalobkyně věci převzala a zaplatila za ně, došlo k naplnění podmínek ustanovení a 2085 a násl. o. z., tj. k uzavření kupní smlouvy.

9. K závěru o nabytí vlastnického práva k movité věci ad 2) soudu I. stupně postačovalo smluvní ujednání žalobkyně a zemřelé jméno FO, které je citováno v odůvodnění napadeného rozsudku. Pakliže se dle shodné vůle stran smlouvy žalobkyně jako vlastník nemovitosti, do které bylo zabudováno tepelné čerpadlo, stala tímto zabudováním vlastnicí tepelného čerpadla, nebylo zapotřebí dokládat žádné jiné y osvědčující vlastnické právo žalobkyně. Odvolací tvrzení žalované, že nebylo prokázáno, kdy a kým bylo čerpadlo zabudováno, je rovněž liché. Kým bylo zabudováno, je z hlediska závěru o vlastnickém právu žalobkyně irelevantní. Skutečnost, že k jeho zabudování došlo, byla prokázána fotografiemi a výpovědí svědka jméno FO a rozhodující je pouze to, že v rozhodné době (tedy v době, kdy nemovitost žalobkyně užívala žalovaná) se v nemovitosti čerpadlo nacházelo, nikoliv také to, kdy konkrétně bylo zabudováno.

10. Logickou úvahou na podkladě provedeného dokazování pak soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že to byla žalovaná, která předmětné movité věci demontovala a odvezla. Žalovaná nijak nepopírá, že jí žalobkyně umožnila po smrti dcery (původní uživatelky) rodinný dům v Níkovicích užívat a za jakým účelem a nakonec ani to, že dům užívala po dobu několika měsíců a že po opuštění domu žalobkyni osobně klíče od domu nevrátila. Tvrzení žalobkyně, že nikdo jiný kromě účastníků neměl klíče od domu a že nikdo jiný kromě žalované již dům neužíval, žalovaná vyvrací pouhým tvrzením o opaku; žádné konkrétní námitky z její strany nezazněly. Skutečnost, že po odchodu žalované z domu, z něhož si odstěhovala své osobní věci a věci dcery a vnuka (tvrzeny byly i další věci, které podle žalobkyně nebyla oprávněna odstěhovat), žalobkyně nalezla zámky od domu neporušené, proto nemůže bez dalšího znamenat, že by se do domu mohla dostat třetí osoba také disponující klíči, která by sporné věci demontovala a odvezla. Naopak tomu, že předmětné věci spolu s ostatními odvezla právě žalovaná, s vysokou mírou pravděpodobnosti nasvědčují všechny soudem I. stupně zjištěné okolnosti dané věci, které jím byly správně vyhodnoceny. Z dokazování vůbec nevyplynulo, že by někdo jiný než žalovaná měl zájem o předmětné movité věci a že by někdo jiný než žalovaná měl možnost bez použití násilí do nemovitosti vstoupit. Protože účastnický výslech je možné provést tehdy, nelze-li tvrzené skutečnosti prokázat jinak, a protože taková situace nenastala, odvolací soud zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem žalované.

11. Z těchto všech důvodů byl napadený rozsudek včetně výroku o nákladech řízení dle jako věcně správný potvrzen.

12. Žalobkyně byla v odvolacím řízení úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení dle a Náklady představují odměnu za dva úkony po 1 500 Kč (1.vyjádření k odvolání, 2. účast na odvolacím jednání), dvě paušální částky náhrady po 300 Kč a DPH 21% ve výši 756 Kč, tj. celkem 4 356 Kč. Platební místo a lhůta k splnění povinnosti jsou dána ustanoveními a 160 odst. 1

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen v případě, že se jedná o rozhodnutí, které závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzená jinak ( ). Přípustnost dovolání je však podle oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání mohou účastníci podat do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v I. stupni.