Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 60/2024-132

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Opletalovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

pro doručování Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno

o zaplacení 7 565,97 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 565,97 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 036,8 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 670 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 565,97 Kč od 1. 10. 2023 do 16. 10. 2023, s úrokem 15 % ročně z částky 9 765,97 Kč od 1. 10. 2023 do 16. 10. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 565,97 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 765,97 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 565,97 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 036,8 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 670 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 565,97 Kč od 1. 10. 2023 do 16. 10. 2023, s úrokem 15 % ročně z částky 9 765,97 Kč od 1. 10. 2023 do 16. 10. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 565,97 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 765,97 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 27. 11. 2023 domáhala se žalobkyně zaplacení částky 7 565,97 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným s úrokem z prodlení, kapitalizovaným úrokem, se zákonným úrokem z prodlení a úrokem z úvěru. Uvedla, že uzavřela s žalovanou dne 19. 4. 2017 smlouvu revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr. Žalovaná čerpala úvěr až do výše sjednaného úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč, který mohla opakovaně čerpat až do výše splacené části úvěru. Úvěr měla splácet měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednaného úvěrového limitu, tedy splátkami ve výši 500 Kč do každého 20. dne v měsíci, a to inkasem ze zvoleného bankovního účtu. Žalobkyně a žalovaná si sjednaly úrok ve výši 16,90 % ročně z dlužné částky, žalobkyně však požaduje v žalobě pouze úrok 15 %. Strany si pro případ prodlení s jednou splátkou delším než 3 měsíce nebo s prodlením s více než dvěma splátkami sjednaly možnost prohlásit úvěr okamžitě splatný. Žalovaná nehradila svůj závazek řádně a včas, dostávala se opakovaně do prodlení. Žalovaná se tak ocitla v prodlení se dvěma splátkami, a proto žalobkyně úvěr ke dni 26. 1. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 12 264 Kč. Žalovaná ani přes opakované urgence ze strany žalobkyně dluh neuhradila. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalobkyně v návrhu obecně uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované na základě informací poskytnutých žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru a z transakčních pohybů na osobním účtu žalované. Porovnávala pravidelné měsíční příjmy žalované s jejími měsíčními náklady na živobytí a výší úvěrové splátky. Žalobkyně zohlednila všechny externí i interní závazky žalované, prověřila veřejné registry a rejstříky (insolvenční rejstřík, nebankovní registr klientských informací). Žalobkyně neměla pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr, proto jej poskytla.

3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že žádost o poskytnutí úvěru byla podána přes bankomat v rámci tzv. kreditní linky. Příjmy zjistila z účtu žalované a činily průměrně 11 632 Kč. Životní výdaje stanovila žalobkyně na základě dat uvedených žalovanou a na základě svého interního ekonomického modelu pracujícího s aktuálními údaji životních nákladů za využití statistických údajů a s normativními náklady na bydlení. Takto žalobkyně určila výdaje žalobkyně na částku 5 536 Kč. Žalobkyně zkoumala splátkové zatížení žalované a zjistila, že žalovaná měla kontokorentní úvěr u žalobkyně s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou 417 Kč, osobní úvěr u žalobkyně se splátkou 4 014 Kč, kreditní kartu mimo žalobkyni s limitem 20 000 Kč a splátkou 1 000 Kč. Žalobkyně zohlednila též splátku poskytnutého úvěru ve výši 500 Kč. Součet splátek činil 5 931 Kč. Příjem žalované ve výši 11 632 Kč proto podle žalobkyně dostačoval na pokrytí životních výdajů i splátek, proto žalobkyně úvěr poskytla.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, soud proto postupoval v souladu s , (dále jen „ “), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. ). Žalovaná byla kontaktována současně na email zjištěný ze spisu, načež si zvolila doručovací adresu adresa. Ani na doručovací adrese se nepodařilo žalované doručit s tím, že zde nemá označenu poštovní schránku. Zásilka byla proto vrácena zpět zdejšímu soudu, který o tom vyvěsil sdělení na úřední desku.

5. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 19. 4. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě žalobkyně poskytla žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky až do výše tohoto limitu (viz smlouva o revolvingovém úvěru č.l. 17-19). Úvěr měla žalovaná splácet inkasem z jejího běžného účtu č. č. účtu tak, že si splátku měla žalobkyně strhnout v den její splatnosti, a to vždy k 20. dni v měsíci (viz smlouva o revolvingovém úvěru č.l. 17-19). Žalovaná úvěr opakovaně čerpala i splácela, následně se však dostala do prodlení s více než dvěma splátkami (viz výpis z úvěrového účtu č.l. 36 a násl.). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných splátek dopisem ze dne 25. 12. 2022 (viz poslední výzva k úhradě č.l. 85), žalovaná však na výzvu nereagovala a žalobkyně proto prohlásila ke dni 26. 1. 2023 celý úvěr za okamžitě splatný podle čl. 7.2 b) smlouvy o revolvingovém úvěru (viz rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu č.l. 86). Naposledy byla žalovaná upomínána předžalobní upomínkou ze dne 19. 9. 2023 (viz výzva k plnění, doručenka č.l. 104).

7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), a podpůrně , (dále jen „o. z.“).

8. Podle soudu však žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z a , podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 zaujal při výkladu a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.

9. Právě naznačený výklad soudu podporuje i Nejvyšší soud, podle kterého povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. A v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka).

10. V projednávané věci žalobkyně uvedla, že žádost o úvěr podala žalovaná přes bankomat. Žalobkyně na výzvu soudu doložila pouze stručný výpis k žádosti, z nějž vyplýval příjem žalované a výše zjištěných externích a interních splátek (viz č.l. 122). Z vyjádření žalobkyně vyplývá, že úvěruschopnost žalované posuzovala pouze na základě pohybů na jejím běžném účtu a na základě údajů o úvěrovém zatížení zjištěném z registrů klientských informací. Příjmy a výdaje však sama žalovaná při podání žádosti o úvěr evidentně neuvedla vůbec. Žalobkyně totiž zcela rezignovala na zjišťování údajů o příjmech a zejména výdajích od žalované tak, aby je mohla náležitě ověřit. Výdaje, aniž by disponovala jakýmkoli tvrzením žalované, ověřila žalobkyně prostřednictvím svého interního ekonomického modelu, který však pracuje pouze se statistickým odhadem životních nákladů a s částkou normativních nákladů na bydlení. Žalobkyně přitom neměla zjištěno, jak žalovaná bydlí (zda v nájmu či ve vlastní nemovitosti), ani počet členů její domácnosti. Ekonomickým modelem za této situace nebylo možné ani ověřit a už vůbec ne určit výši dalších nutných výdajů žalované. Rovněž výpisu z běžného účtu žalované (č.l. 26 a násl.) výdaje na bydlení žalované nevyplývají. Žalobkyně tak nemohla mít ověřeno, že žalovaná s příjmem 11 632 Kč a existujícím splátkovým zatížením 5 431 Kč měsíčně, je schopna hradit další úvěr se splátkou 500 Kč. Vzhledem ke zjištěným (resp. nezjištěným) skutečnostem neměla z pohledu soudu žalobkyně dostatek (ověřených) informací pro to, aby mohla řádně a s odbornou péčí vyhodnotit, je-li žalovaná úvěruschopna či nikoli. Poskytla-li spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, porušila

11. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení ve spojení s o. z. a věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (podobně jako i za dřívější úpravy , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 – srov. znovu rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru podle , ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022, mohla sice navozovat dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona), při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. ) a i s odkazem na naznačené stanovisko SDEU z roku 2014 je nepochybné, že novou úpravou sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, nikoliv její oslabení (viz dále důvodová zpráva i samotný rozsah nové úpravy). SDEU ostatně přímo ve vztahu k aplikované úpravě rozhodl ve věci C-679/18 (dne 5. 3. 2020) k předběžné otázce tuzemského soudu tak, že ukládala-li spotřebiteli povinnost uplatnit námitku neplatnosti smlouvy ve stanovené lhůtě, pak nebyla souladná se směrnicí (proto také viz dnešní znění , účinného podle od 29. 5. 2022, podle kterého přihlédne soud k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i bez návrhu). Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

12. Žalovaný nárok by tedy bylo nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, která odpovídají předloženým listinným důkazům (zejm. viz sestava č.l. 89 – 95), že žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr, který žalovaná opakovaně čerpala až do výše úvěrového limitu. Žalovaná provedla na úvěrovém účtu za dobu trvání úvěru debetní transakce v částce 25 718,40 Kč a uhradila na účet částku 35 166,86 Kč. Následně dne 16. 10. 2023 uhradila žalobkyni částku 4 000 Kč (jak vyplývá z návrhu viz č. l. 4v). Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství. Soud proto dospěl k závěru, že se žalovaná vůči žalobkyni bezdůvodně neobohatila, jelikož na úvěrový účet poukázala více, než vyčerpala. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení, jelikož podle závěru soudu nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl.

13. O náhradě nákladů rozhodl soud v souladu s Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalované žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( )