Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 44/2024-121

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Anonymizováno, se sídlem v Anonymizováno, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0, zastoupené Anonymizováno, advokátem se sídlem v Adresa zainteresované společnosti 0/0, proti žalované Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0Adresa zainteresované osoby 0/0, o zaplacení 43 929,01 Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 392 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se, co do zaplacení 38 537,01 Kč a úroku z prodlení z částky 43 929,01 Kč od 15. 12. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 392 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se, co do zaplacení 38 537,01 Kč a úroku z prodlení z částky 43 929,01 Kč od 15. 12. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 4. 1. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovanou uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 14. 2. 2020 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok v měsíčních splátkách. Žalovaná však uhradila jen 34 608 Kč, přičemž se splátkou splatnou 15. 7. 2021 se dostala do prodlení a neuhradila ji ani po několikerých upomínkách, proto žalobkyně dopisem ze dne 9. 11. 2023 prohlásila celý zůstatek úvěru splatným.

2. Žalovaná k věci uvedla, že od žalobkyně měla úvěr již dříve a sami jí volali, že je již skoro splacen, a že by jí půjčili dalších 50 000 Kč, z čehož by byl ten původní doplacen a zbytek by jí byl převeden na účet. S tím souhlasila, neboť v té době byla ve finanční tísni a bála se, že přijde o hypotéku. To však nevěděla, že na původním úvěru zbývá doplatit ještě cca 22 000 Kč a 10 000 Kč si strhnou za uzavření smlouvy. Smlouvu si tak pořádně přečetla až ve chvíli, kdy jí na účet přišlo jen asi 18 000 Kč, což bylo k ničemu. Do té doby spoléhala na správnost informací sdělených po telefonu. Nějakou dobu se snažila splácet a když měla dojem, že již musí být splaceno, žalobkyni kontaktovala s žádostí o sdělení zůstatku. Když jí sdělili, že zbývá zaplatit ještě cca 125 000 Kč, splácet přestala, nechť rozhodne soud.

3. Z y nazvané smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota soud zjistil, že obsahuje údaje o žalobkyni a žalované a dále ujednání, že žalobkyně žalované poskytne úvěr ve výši 50 000 Kč tak, že 21 955 Kč bude použito ke splacení předchozího úvěru podle smlouvy č. hodnota, 18 045 Kč bude poukázáno na účet žalované č. č. účtu a 10 000 Kč bude započteno na náklady poskytovatele (tj. nebudou vyplaceny). Naproti tomu by měla žalovaná žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v sazbě 23 % ročně (celkem 42 603 Kč) v 72 měsíčních splátkách po 1 286 Kč, celkem tedy 92 603 Kč (to je údaj uvedený ve smlouvě, jinak součet splátek činí 92 592 Kč). Smlouva neobsahuje vlastnoruční ani zaručený elektronický podpis žalované. Další skutková zjištění soud z této y pro níže vyložený právní názor nečinil. Z fotografie pasu a občanského průkazu soud zjistil, že se jedná o doklady žalované a z přiložené kontroly se pak podává, že tento občanský průkaz není evidován jako neplatný.

4. Z výpisu z účtu č. č. účtu za leden 2020 soud zjistil, že se jedná o účet žalované. Žalovaná měla za toto období příjmy 92 942 Kč, z čehož mzda činila jen 37 512 Kč. Zbytek představuje mimo jiné další úvěry. Výdaje činily 95 008,87 Kč. Dále soud zjistil, že žalovaná splácela další úvěry a na účtu měla sjednaný kontokorentní úvěr. Zatímco měsíc začínala se zůstatkem 457,61 Kč, končila jej se zůstatkem -1 609,26 Kč.

5. Z detailu pohybu – okamžitá příchozí platba soud zjistil, že žalovaná z účtu č. č. účtu žalobkyni poukázala 10 Kč dne 14. 2. 2020.

6. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba soud zjistil, že žalobkyně žalované na účet číslo č. účtu dne 14. 2. 2020 poukázala 18 045 Kč.

7. Z detailu pohybu –platba převodem uvnitř banky soud zjistil, že si žalobkyně dne 14. 2. 2020 poukázala 21 955 Kč. Jak potvrdila žalovaná, tím byla splacena předchozí smlouva.

8. Z jednotlivých detailů transakce soud zjistil, že žalovaná žalobkyni zaplatila na tento úvěr 33 816 Kč.

9. Z lustrace žalované v centrální evidenci exekucí soud zjistil, že žalovaná nebyla 14. 2. 2020 účastníkem exekučního řízení.

10. Z lustrace žalované v nebankovním registru.cz soud zjistil, že žalovaná byla 13. 2. 2020 hodnocena ratingem B při čtyřech pozitivních lustracích.

11. Z výplatní pásky žalované soud zjistil, že v prosinci 2019 měla žalovaná čistý příjem (převodem na účet) 37 512 Kč.

12. Z dopisu ze dne 14. 2. 2020 soud zjistil, že jím žalobkyně informovala žalovanou, že byla částka 21 955 Kč použita na úvěr podle smlouvy č. hodnota, 18 045 Kč jí bylo vyplaceno na účet a částka 10 000 Kč byla započtena na náklady poskytovatele. Nová splátka pak činí 2 163 Kč žalobkyně si bude tyto splátky sama inkasovat.

13. Z dopisu ze dne 21. 8. 2021 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně (tituly před jménem jméno FO) oznamoval žalované, že byl úvěr zesplatněn, on převzal zastoupení žalobkyně a současně žalovanou vyzval k zaplacení celkem 162 008 Kč do 5. 9. 2021, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.

14. Z dopisu ze dne 21. 8. 2021 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně oznamoval žalované, že byl úvěr zesplatněn, on převzal zastoupení žalobkyně a současně žalovanou vyzval k zaplacení celkem 50 249,01 Kč do 14. 12. 2023, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.

15. Z předložených podacích lístků soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované dvě zásilky a dále zástupce žalobkyně jednu zásilku.

16. Z předložených upomínek soud již pro nadbytečnost žádná skutková zjištění nečinil.

17. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a s přihlédnutím k tvrzení účastnic soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně disponuje osobními údaji žalované a fotografií jejího občanského průkazu a pasu. Dne 14. 2. 2020 žalobkyně žalované převedla na její běžný účet 18 045 Kč a doplatila si úvěr podle smlouvy č. hodnota ve výši 21 955 Kč. Žalovaná naproti tomu žalobkyni zaplatila 34 608 Kč. K tomu je nutno dodat, že žalovaná uváděla, že žalobkyni zaplatila 35 479 Kč, nicméně o tomto svém tvrzení neunesla své břemeno důkazní [ ]. Soud tak ohledně splacených peněžních prostředků vycházel z částky, na které se účastnice naposledy shodly (34 608 Kč).

18. Nutno poznamenat, že s velkou mírou pravděpodobnosti žalobkyně se žalovanou jednala o uzavření úvěrové smlouvy, nicméně žalobkyní předložený text neobsahuje žádný, byť prostý elektronický podpis žalované a žalovaná pak uváděla, že se tak stalo telefonicky, ovšem měla za to, že smlouva byla jiného obsahu. Nebyl tak prokázán obsah takového právního jednání, neboť nelze uzavřít, že , kterou žalobkyně označuje jako úvěrovou smlouvu je ta, se kterou by žalovaná snad měla souhlasit. Nicméně i pokud by to prokázáno bylo, bylo by nutno na daný případ aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

19. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila ( o. z. a , 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně právní předchůdkyně žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný ( o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, již měl být úvěr zesplatněn a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. V dané věci by naopak nedostatek písemné formy (a jeho soudní aprobace) svědčil ve prospěch věřitele, který by tak měl možnost (bez ohledu na to, zda se tak skutečně děje či nikoliv) obsah smlouvy (zejména ujednání o smluvních pokutách a dalších sankcích) kdykoli v neprospěch spotřebitele měnit, neboť pokud smlouva není v listinné podobě (resp. zachycena na trvalém nosiči dat), nelze již s odstupem času zjistit, zda smlouva (či obchodní podmínky) předložená soudu odpovídá té, která byla vystavena na internetových stránkách žalobkyně ke dni jejího tvrzeného uzavření.

20. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu.

21. Dále podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

22. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalované (ve stručnosti shrnuto) vycházela z ukazatelů LTV, DTI, DSTI a spousty dalších faktorů ovlivňujících bonitu klienta. Žalobkyně nicméně neuvedla jediný konkrétní údaj (krom zkopírování jakéhosi dotazníku, o kterém není postaveno najisto, že jej vyplňovala žalovaná). Naproti tomu měla žalobkyně k dispozici výpis z účtu žalované za období ledna 2020, ze kterého se podává, že žalovaná neměla žádné úspory a měsíční příjmy ani nepokryly její výdaje. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na případně uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z. i z tohoto důvodu.

23. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 40 000 Kč (zde není možné počítat s náklady na poskytnutí, ale jen s fakticky poskytnutými peněžními prostředky). Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydala již 34 608 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 5 392 Kč.

24. neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, nicméně podle zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel (žalovaná) povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Poskytovatel úvěru tak má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ).

25. V současné době již žalovaná svou finanční situaci do jisté míry sanovala a je tak v jejích možnostech splácet 2 000 Kč měsíčně.

26. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 5 392 Kč, a to ve lhůtě podle možností žalované, tedy ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně pod sankcí ztráty splátek, pokud se žalovaná dostane do prodlení byť jen s jednou splátkou.

27. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 38 537,01 Kč a úroku z prodlení z částky 43 929,01 Kč od 15. 12. 2023 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

28. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V projednávaném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala a soud tudíž právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.