Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 Cmo 68/2021-127

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Černé a soudkyň Mgr. Mileny Filingerové a JUDr. Evy Hodanové ve věci

žalobce:

Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce

proti

žalovaným:

Jméno žalované., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované

zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

o zaplacení směnečného peníze ve výši 2 000 000 Kč s postižními právy, o odvolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021, č. j. -119,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se v napadeném rozsahu, tj. v bodech II. a III. výroku, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Usnesení soudu prvního stupně se v napadeném rozsahu, tj. v bodech II. a III. výroku, potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Citovaným usnesením soud prvního stupně neprodloužil žalovanému lhůtu k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 100 334 Kč (bod I. výroku), zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 5. 5. 2020, č. j. -60 (bod II. výroku) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (bod III. výroku). V odůvodnění uvedl, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku a následně byl vyzván usnesením ze dne 1. 7. 2020, č. j. -71 k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Nato žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků, které mu nebylo usnesením ze dne 21. 8. 2020, č. j. -87, potvrzeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2020, č. j. -97, přiznáno. Žalovaný byl poté upozorněn na to, že jeho poplatková povinnost trvá a byla mu stanovena dodatečná patnáctidenní lhůta k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Žalovaný požádal o prodloužení lhůty; soudem byla prodloužena do 1. 2. 2021. Podáním ze dne 28. 1. 2020 žalovaný sdělil, že byl soudní poplatek již zaplacen prostřednictvím třetí osoby; pro případ jeho nezaplacení požádal o další prodloužení lhůty. Soud zjistil, že soudní poplatek za odvolání zaplacen nebyl a pro další prodloužení lhůty k jeho zaplacení neshledal důvody, když k jeho úhradě měl žalovaný dostatek času. Poplatková povinnost vznikla podáním odvolání, tj. dne 15. 6. 2020. Protože soudní poplatek za odvolání nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, soud odvolací řízení podle , o soudních poplatcích (dále jen ZoSP) zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ve spojení s Rovněž poukázal na to, že k zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

2. Žalovaný napadl usnesení, konkrétně bod II. výroku, včasným odvoláním a navrhl usnesení v tomto rozsahu zrušit a v řízení pokračovat. Uvedl, že žalovaný podáním ze dne 28. 1. 2020 sdělil, že je přesvědčen, že soudní poplatek byl uhrazen prostřednictvím třetí osoby. Pro případ jeho nezaplacení současně požádal o prodloužení lhůty k jeho zaplacení o deset dnů. Otázka prodloužení lhůty je otázkou úvahy soudu. Nicméně soud měl při posuzování žádosti o prodloužení lhůty přihlédnout k obsahu odvolání proti rozsudku, v němž jsou vytčena závažná procesní pochybení soudu, která měla vliv na rozhodnutí, dále k tomu, že orgány činné v trestním řízení se zabývají trestním oznámením na možnost spáchání trestného činu žalobcem v souvislosti s dvojím použitím jeho jediné pohledávky a rovněž ke složitým majetkovým poměrům žalovaného, a žádosti vyhovět. Rozhodnutí soudu bylo pro žalovaného nepředvídatelné a tedy v rozporu s běžnou justiční praxí a judikaturou.

3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle ustanovení , aniž za tím účelem nařizoval jednání ( ) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

4. Z obsahu spisu soud zjistil, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku ze dne 5. 5. 2020, č. j. -60. Usnesením ze dne 1. 7. 2020, č. j. -71 byl žalovaný poprvé vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 100 334 Kč, za současného poučení o zastavení řízení v případě nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení výzvy. Žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků, které mu nebylo usnesením ze dne 21. 8. 2020, č. j. -87, které nabylo právní moci dne 15. 12. 2020, přiznáno. Přípisem ze dne 14. 12. 2020 byla žalovanému poskytnuta další lhůta patnácti dnů k zaplacení soudního poplatku za odvolání; přípis byl žalovanému, resp. jeho právnímu zástupci doručen dne 15. 12. 2020. Následně požádal žalovaný dvakrát o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku; lhůta byla prodloužena do 1. 2. 2021. V pořadí třetí žádosti žalovaného o prodloužení lhůty soud nevyhověl.

5. Poplatková povinnost, jde-li o poplatek za řízení, vzniká podáním odvolání, přičemž poplatek je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§ 4 odst. 1 písm. b) a § 7 odst. 1 ZoSP). Z citovaných ustanovení pro žalovaného vyplývala povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání již v okamžiku, kdy odvolání proti rozsudku podal, tj. dne 15. 6. 2020. Vzhledem k tomu, že svou poplatkovou povinnost nesplnil, byl soudem usnesením ze dne 1. 7. 2020 vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 100 334 Kč ve lhůtě patnácti dnů od doručení výzvy za současného poučení o následcích nesplnění výzvy spočívající v zastavení odvolacího řízení. Touto výzvou tak byla žalovanému v podstatě poskytnuta další lhůta k zaplacení soudního poplatku. Žalovaný ani v této dodatečné lhůtě, ani v průběhu následujících šesti měsíců, kdy bylo rozhodováno jednak o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků, jednak o opakovaných žádostech o prodloužení lhůty k zaplacení, soudní poplatek za odvolání nezaplatil a vyvolal tak nedostatek podmínky řízení, které bylo poté soudem prvního stupně v souladu se zákonem zastaveno ( , o soudních poplatcích).

6. K jakým skutečnostem měl soud prvního stupně dle žalovaného při posouzení jeho žádosti o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku za odvolání přihlédnout, bylo na posouzení správnosti odvoláním napadeného usnesení bez vlivu. Usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, lze přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení ( ), přičemž zejména majetkové poměry byly posouzeny v pravomocně skončeném řízení o žádosti o zaplacení soudního poplatku za odvolání. Předmětem odvoláním napadeného usnesení bylo pouze splnění podmínky řízení.

7. S ohledem na shora uvedené shledal odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. v bodě II. a III. výroku (nákladový výrok na výrokem závislým), věcně správným a podle ustanovení jej potvrdil.

8. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle a 142 odst. 1 a žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, když žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Proti bodu II. výroku tohoto rozhodnutí není dovolání přípustné ( ), nebude-li dovoláním napaden současně i bod I. výroku tohoto rozhodnutí.