Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Cmo 125/2023-48

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Holejšovského, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Švantnera a JUDr. Ing. Dušana Hrabánka ve věci

navrhovatelky: Jméno navrhovatelky, narozená Datum narození navrhovatelky

bytem Adresa navrhovatelky

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

za

účasti: adresa, IČO IČO advokáta

sídlem Adresa advokáta

zastoupené advokátkou Jméno advokátky

sídlem Adresa advokátky

o neplatnost usnesení shromáždění společenství konané dne 15. 11. 2021, k odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2023 č. j. -39,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2023 č. j. -39 se ve výrocích III. a IV. potvrzuje.

II. Navrhovatelka je povinna zaplatit dalšímu účastníkovi na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1 850 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám Jméno advokátky, advokátky.

Odůvodnění:

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2023 č. j. -39 se ve výrocích III. a IV. potvrzuje.II. Navrhovatelka je povinna zaplatit dalšímu účastníkovi na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1 850 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. února 2023 č. j. -39 rozhodl takto: „Jednání nařízené na 7. 6. 2023 ve 12.30 hod. u Městského soudu v Praze se ruší“ (výrok I.), „Řízení se zastavuje“ (výrok II.), „Navrhovatelka je povinna zaplatit účastníku na náhradě nákladů řízení částku 10 200 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Jméno advokátky, advokátky“ (výrok III.), „Navrhovatelce se vrací poměrná část soudního poplatku ve výši 1 000 Kč po právní moci usnesení z účtu Městského soudu v Praze“ (výrok IV.) a „Soud vyzývá navrhovatelku ke sdělení čísla účtu pro vrácení poměrné části soudního poplatku, a to ve lhůtě 15 dní od doručení tohoto usnesení“ (výrok V.).

2. V rámci odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že „navrhovatelka se návrhem ze dne 14.2.2022 domáhala v tomto řízení určení neplatnosti rozhodnutí shromáždění účastníka ze dne 15.11.2021 (alternativně určení, že zápis ze schůze shromáždění účastníka nemá právní účinky). Podáním ze dne 14.2.2023 vzala návrh zcela zpět. Soud proto řízení podle ,2 , zastavil. Zároveň zrušil nařízené soudní jednání. Výrok III. o náhradě nákladů je odůvodněn ust. , kdy navrhovatelka z procesního hlediska zavinila zpětvzetím návrhu zastavení řízení, a proto je povinna uhradit účastníku účelně vynaložené náklady řízení. Účastník byl zastoupen advokátem, advokát učinil tyto úkony právní služby podle vyhl.č. , advokátního tarifu (dále jen AT): převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé 12.5.2022, vyjádření ke zpětvzetí dne 22.2.2023. Za tyto úkony náleží odměna podle AT a bodu 5 částka 3 100 Kč za jeden úkon právní služby, přičemž ke každému úkonu náleží podle AT paušální náhrada 300 Kč, celkem 10 200 Kč. Splatnost je dána ust. , místo k plnění Výrok IV. je odůvodněn ust. , o soudních poplatcích, kdy poplatek za návrh činil 2 000 Kč, přičemž soud si ponechá 1 000 Kč.“.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně - ohledně náhradově nákladového výroku III. a výroku o vrácení části soudního poplatku IV. podala navrhovatelka v zákonné lhůtě odvolání. Ohledně „nesprávnosti výroku III.“ navrhovatelka uvedla, že „důvodem zpětvzetí byla skutečnost, že soud určil věcnou příslušnost soudu jinak než navrhovatelka…“, přičemž se soud otázkou věcné nepříslušnosti zabýval až po několika úkonech stran a teprve po roce vydal usnesení o své nepříslušnosti, a tedy navrhovatelka „považovala za nezbytné, aby bylo řízení zastaveno, pročež se rozhodla vzít svůj návrh na zahájení řízení zpět“. Není proto možné zastavení řízení hodnotit jako navrhovatelkou zaviněné ve smyslu Ohledně výroku IV. usnesení soudu prvního stupně poukázala odvolatelka na to, že jí byl kromě soudního poplatku 2 000 Kč složen ještě k výzvě „doplatek ve výši 2.000,- Kč“, kterýžto představoval doměřenou část soudního poplatku činícího 4 000 Kč. Podle zákona by jí tak mělo být vrácena částka 3 200 Kč.

4. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku III. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a ve výroku IV. tak, že se navrhovatelce vrací poměrná část soudního poplatku ve výši 3 200 Kč.

5. K odvolání se vyjádřil též účastník, který akcentoval, že to byla navrhovatelka, která směřovala svůj návrh v části týkající se zveřejnění omluvy k věcně nepříslušnému soudu a tudíž dovozovat zavinění na straně soudu je zcela nepřiléhavé dané situaci. Nepřiléhavé je též tvrzení navrhovatelky, že vzala svůj návrh zpět proto, že se soud zabýval otázkou své věcné nepříslušnosti až po několika úkonech stran a vydal usnesení až po roce řízení. Podle dalšího účastníka navrhovatelka svých chováním jednoznačně zavinila, že řízení muselo být zastaveno, pročež je povinna hradit náklady takového řízení dalšímu účastníkovi. Bylo by nepřiměřeně tvrdé, aby si je musel další účastník hradit sám, ačkoli zahájení řízení a ani jeho zastavení nezavinil. Další účastník navrhl potvrdit usnesení soudu prvního stupně.

6. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (výroku III. a IV.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Podle „Jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalované (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).“ Obecně (především ve sporném řízení - nikoliv však výlučně) platí, že náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci ( ), která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno ( ). Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se tedy v souladu s ustanovením při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. „Zavinění je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku.“ (viz komentář k in Drápal,L.,Bureš,J., a kol. I. až 200za. Komentář. 1.vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 1600 s.). Tento závěr zastává též Ústavní soud - viz jeho usnesení ze dne 9. 11. 2021 sp.zn. : „Ústavní soud k argumentaci stěžovatelky vztahující se k zaviněnému zastavení řízení zdůrazňuje, že zavinění je třeba posuzovat výhradně z procesního hlediska.“

8. V případě, kdy navrhovatelka vzala návrh zpět - a tudíž zavinila zastavení řízení - soud v souladu s ustanovením věty první přizná jinému účastníkovi náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložil na uplatňování nebo bránění svého práva. Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, navrhovatelka nezavinila zastavení řízení, tudíž není povinna nahradit náklady řízení jinému účastníkovi, jestliže vzala důvodně podaný návrh zpět /1. podmínka/ pro chování jiného účastníka /2. podmínka/. Obě podmínky musí být splněny kumulativně. Ke zpětvzetí návrhu pro chování jiného účastníka (tj. ke splnění druhé podmínky podle věty druhé ) zpravidla dojde tehdy, jestliže jiný účastník po podání návrhu navrhovatelce poskytl plnění (je-li „žalováno“ na plnění), jež po něm navrhovatel v petitu žaloby požadoval. Obecně lze říci, že za chování jiného, resp. dalšího účastníka, jsoucím důvodem pro zpětvzetí návrhu navrhovatele ve smyslu druhé podmínky podle věty druhé , je možno považovat takové právní jednání dalšího účastníka, jímž odstraní předmět „sporu“ resp. předmět nesporného řízení tak, jako je tomu v daném případě (viz z. ř. s. podle nějž je předmětná věc tzv. statusovou věcí, pročež věcí tzv. nespornou). Samotnou navrhovatelkou tvrzený důvod zpětvzetí návrhu - roční řízení, vyloučení části řízení (o omluvu) jako samostatné věci a jeho následné předložení nadřízenému soudu k posouzení věcné nepříslušnosti znamená, že ani navrhovatelka netvrdí, že takto dlouhé řízení či vyloučení věci resp. věcnou nepříslušnost zavinil další účastník. Nelze tudíž v žádném případě konstatovat kumulativní splnění obou podmínek pro aplikaci ustanovení věty druhé , a tudíž je nutno aplikovat ustanovení věty první , což správně soud prvního stupně učinil. Jen třeba naopak souhlasit s dalším účastníkem, že navrhovatelka podala návrh na zahájení v jeho části (o omluvu) k věcně nepříslušnému soudu, pročež to byla právě a jedině ona, kdy způsobil nutnost vyloučení této věci k samostatnému projednání a i případnou věcnou nepříslušnost Městského soudu v Praze jako soudu prvního stupně k takovémuto řízení. Způsobila tak i nutnost procesních úkonů, majících za důsledek délku řízení tak, jak byla.

9. Podle ustanovení „Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, …, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat“. Případná aplikace ustanovení umožňuje soudu, aby ve zcela výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkovi, který by jinak (např. dle v souladu se zásadou úspěchu nebo v souladu se zásadou procesního zavinění) měl právo na náhradu nákladů řízení, tuto náhradu (zcela nebo z části) nepřiznal. Zda jsou či nejsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, je vždy třeba posuzovat podle konkrétního případu a musí být přitom dány na straně navrhovatele (žalobce) i jiného účastníka (žalovaného). Musí se jednat o okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který nebyl úspěšný či „zavinil“ zastavení řízení, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na účastníku, který by jinak právo na náhradu nákladů měl, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. V každém případě se však jedná o mimořádný procesní institut, který může být použit pouze výjimečně (tento závěr ostatně vyplývá i z výše citovaného usnesení Ústavního soudu a i jeho dalších rozhodnutí, např. usnesení ze dne 24. 5. 2021 sp.zn. ). Ke shodnému závěru dochází také i odborná právní teorie: „Moderační právo je mimořádný procesní institut, a takto je třeba s ním v praxi zacházet. Můžeme se totiž často setkat s tendencemi, které lze nazvat nadužíváním ustanovení , jež opakovaně vedou k úvahám o jeho zrušení a které spočívají v tom, že soudu je „líto“ neúspěšné strany sporu…Jde o vzácnou výjimku z pravidla, kterou nesmí soud nadužívat nebo dokonce zneužívat.“ - viz komentář k in Jirsa, J. a kol., Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha II. - 180 . Vydání druhé, doplněné a upravené. Praha: Walters Kluwer ČR, a.s. 2016, s 616. V daném případě aplikace fakticky požadovaná navrhovatelkou vzhledem k jejímu odvolacímu petitu nepřipadá v úvahu. Navrhovatelkou tvrzené důvody zpětvzetí návrhu další účastník nezavinil a není ani důvodem hodným zvláštního zřetele předvídaným dle ustanovení

10. Odvolací soud se dále zabýval správností výroku IV. usnesení soudu prvního stupně, a to vrácení soudního poplatku 1 000 Kč navrhovatelce. V prvé řadě je nutné vidět, že návrhem navrhovatelky ze dne 15. 2. 2022 bylo zahájeno řízení o dvou nárocích - prohlášení neplatnosti rozhodnutí shromáždění společenství ze dne 15. 11. 2021 v bodě 7, a dále zveřejnění omluvy společenstvím. Každý tento nárok podléhá samostatné poplatkové povinnosti, jak ostatně zjistil i soud prvního stupně, pročež navrhovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku „za návrh na ochranu osobnosti“ (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2022 č. j. -27). Navrhovatelkou tak byly složeny dva soudní poplatky ve výši 2 000 Kč, jeden za řízení o neplatnost usnesení shromáždění společenství a jeden za řízení o ochranu osobnosti. Městský soud v Praze usnesení ze dne 27. února 2023 č. j. -39 zastavil řízení o „určení neplatnosti rozhodnutí shromáždění účastníka ze dne 15.11.2021 (alternativně určení, že zápis ze schůze shromáždění účastníka nemá právní účinky)“ /viz odst. 1 tohoto usnesení/. Naopak řízení o uložení povinnosti výboru SVJ uveřejnit omluvu… bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2023 č. j. -29 vyloučeno k samostatnému řízení, v právní moci je toto usnesení ke dni 4. 1. 2023. Toto řízení zřejmě probíhá pod sp. zn. . Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesení - jeho výrokem IV. rozhodl o vrácení části soudního poplatku za řízení , tedy za řízení o neplatnost usnesení shromáždění ze dne 15. 11. 2021 pod bodem 7. Za toto řízení byl zaplacen soudní poplatek 2 000 Kč, jak vyplývá ze soudního spisu. Podle o soudních poplatcích v rozhodném znění „soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnost, snížený o 20%, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním“. Tak se stalo i v daném případě, kdy bylo řízení o neplatnost usnesení shromáždění společenství ze dne 15. 11. 2021 v bodě 7 soudem zastaveno dříve, než se konalo první jednání (to bylo zároveň zrušeno viz výrok I. usnesení soudu prvního stupně). Soud prvního stupně tak rozhodl zcela správně - ve výroku IV. odvoláním napadeného usnesení, když navrhovatelce vrátil ze soudního poplatku 2 000 Kč částku 1 000 Kč, neboť minimální snížení vracené části soudního poplatku resp. vraceného soudního poplatku činí 1 000 Kč (viz shora citované ust. věta první z. s. p.).

11. Z výše uvedených důvodů odvolací soud podle usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu potvrdil jako věcně správné.

12. Ohledně náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, v souladu se zásadou úspěchu ve věci ( ve spojení s a z. ř. s.) platí, že jejich náhrada náleží úspěšnému účastníkovi. Navrhovatelka je tudíž povinna nahradit náklady odvolacího řízení účastníkovi. Ty sestávají z odměny advokáta za polovinu úkonu právní služby - vyjádření k odvolání. Za jeden úkon právní služby dle ve spojení s , písm. c) vyhl.č. /dále jen „vyhláška“/ by náležela odměna 3 100 Kč, ve smyslu vyhlášky náleží ve výši jedné poloviny částky za úkon, tedy jedné poloviny z 3 100 Kč, pročež náleží částka 1 550 Kč. Dále pak i náhrada hotového výdaje ve výši 300 Kč (náhrada hotových výdajů činí za jeden úkon právní služby dle ust. vyhlášky 300 Kč). Celkem se jedná tedy o částku ve výši 1 850 Kč, jíž je navrhovatel povinen zaplatit k rukám advokáta coby zástupce účastníka ( ).

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.