Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 185/2025-76

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně A., se sídlem v Adresa žalobkyně A, IČO: IČO žalobkyně B, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Adresa žalobkyně A, proti žalovaným 1) Jméno žalované A, narozenému Datum narození žalované A, a 2) Jméno žalované B, narozené Datum narození žalované B, oběma bytem v Adresa žalované B, o zaplacení 404 845,61 Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 248 747,03 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 22. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 156 098,58 Kč, úroku ve výši 8,29 % ročně z částky 404 651,61 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 404 845,61 Kč od 30. 4. 2024 do 21. 8. 2025, úroku z prodlení z částky 156 098,58 Kč od 22. 8. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 248 747,03 Kč co do jeho výše 3,25 % ročně od 22. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 248 747,03 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,5 % ročně od 22. 8. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do zaplacení 156 098,58 Kč, úroku ve výši 8,29 % ročně z částky 404 651,61 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 404 845,61 Kč od 30. 4. 2024 do 21. 8. 2025, úroku z prodlení z částky 156 098,58 Kč od 22. 8. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 248 747,03 Kč co do jeho výše 3,25 % ročně od 22. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 5. 6. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovaným povinnost zaplatit jí společně a nerozdílně celkem 404 845,61 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba. se žalovaným uzavřela dne 5. 4. 2018 smlouvu o překlenovacím úvěru (Anonymizováno půjčka plus) ke smlouvě o stavebním spoření č. hodnota, na základě které mu poskytla 450 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 8,29 % ročně. Žalovaná k dluhu přistoupila. Jelikož se žalovaní dostali do prodlení, prohlásila společnost celý zůstatek úvěru splatným ke dni 29. 4. 2024. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 404 651,61 Kč a poplatků ve výši 194 Kč.

2. Žalovaní se k věci nevyjádřili.

3. Zy nazvané žádost o poskytnutí překlenovacího úvěru soud zjistil, že žalovaný dne 26. 3. 2018 požádal společnost právnická osoba. (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“) o poskytnutí překlenovacího úvěru ve výši 450 000 Kč za účelem převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu, a to na podkladě smlouvy o stavebním spoření č. Anonymizováno/Anonymizováno. Uvedl zde, že je svobodný, žije s družkou a má jedno dítě do šesti let věku. Jeho průměrný příjem činí 17 267 Kč.

4. Zy nazvané protokol o ověření schopnosti žadatele splácet překlenovací úvěr soud zjistil, že společnost počítala s příjmem žalovaného ve výši 17 267 Kč (k tomu disponovala potvrzením zaměstnavatele) a ohledně výdajů pak s budoucí splátkou a platbou na dospořování (1 610 Kč a 1 350 Kč) a dále s životním minimem pro dva dospělé a jedno dítě (tj. celkem 11 200 Kč). Na základě těchto dat pak dospěla k závěru, že žalovaný je schopen splácet.

5. Z listin nazvaných analytický report soud zjistil, že obsahují údaje o žalovaných s tím, že žalovaný doposud neměl žádný kontrakt a žalovaná jeden odvolaný úvěr ze stavebního spoření. Oběy byly vytvořeny 29. 3. 2018.

6. Zy nazvané smlouva o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 29. 3. 2018 společnost a žalovaný. Společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 450 000 Kč za účelem získání a modernizace bytu č. hodnota v domě č. p. adresa v Kadani, a to jako překlenovací úvěr s tím, že čerpáno může být teprve poté, co bude předložen originál přistoupení dluhu žalované. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 4,28 % ročně (pro fázi překlenovacího úvěru) a ve výši 3,1 % ročně (pro fázi úvěru ze stavebního spoření), a to tak, že do přidělení cílové částky bude splácet 1 610 Kč na úvěrový účet a 1 350 Kč bude dospořovat na účet stavebního spoření (podle smlouvy o stavebním spoření ze dne 26. 3. 2018) a po přidělení cílové částky bude splácet 3 825 Kč, vždy do 25. dne v měsíci.

7. Zy nazvané smlouva o přistoupení k dluhu soud zjistil, že se společnost a žalovaná dne 29. 3. 2018 dohodly, že žalovaná přistupuje k dluhu ze shora citované smlouvy a stává se tak dlužníkem vedle žalovaného.

8. Z jednotlivých výpisů z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný vyčerpal částku 450 000 Kč, a to tak, že 9. 4. 2018 částku 400 000 Kč a dále 2. 5. 2018 částku 50 000 Kč. Na tento úvěrový účet pak byly připsány úhrady v celkové výši 109 040 Kč a dále dne 29. 4. 2024 zůstatek spoření ve výši 92 212,97 Kč.

9. Z dopisu ze dne 29. 4. 2024 soud zjistil, že společnost, jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením, vyzvala žalovanou ke splacení celého dluhu ve výši 404 845,61 Kč nejpozději do 29. 5. 2024. Z přiložené obálky soud zjistil, že se tento dopis nepodařilo žalované na adrese adresa, adresa, doručit.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně jejich seznamu soud zjistil, že se dne 21. 8. 2024 žalobkyně a společnost dohodly na postoupení souboru pohledávek, a to včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení. Z dopisu ze dne 28. 8. 2024 pak soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalovanému, že pohledávku za ním uplatněnou v tomto řízení postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl odeslán žalovanému 30. 8. 2024.

11. Z dopisu ze dne 24. 10. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 450 957,67 Kč do 8. 11. 2024, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se pak podává, že tento dopis byl žalovanému zaslán 24. 10. 2024.

12. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 26. 3. 2018 žalovaný se společností uzavřel smlouvu o stavebním spoření a současně požádal o poskytnutí úvěru ve výši 450 000 Kč. Poté, co žalovaný společnosti předložil potvrzení zaměstnavatele o jeho příjmech (17 267 Kč) s ním společnost dne 29. 3. 2018 uzavřela smlouvu, kde se zavázala poskytnout mu peněžní prostředky ve výši 450 000 Kč za účelem získání a modernizace bytu č. hodnota v domě č. p. adresa v Kadani, a to jako překlenovací úvěr s tím, že čerpáno může být teprve poté, co bude předložen originál přistoupení dluhu žalované. Žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 4,28 % ročně (pro fázi překlenovacího úvěru) a ve výši 3,1 % ročně (pro fázi úvěru ze stavebního spoření), a to tak, že do přidělení cílové částky bude splácet 1 610 Kč na úvěrový účet a 1 350 Kč bude dospořovat na účet stavebního spoření a po přidělení cílové částky bude splácet 3 825 Kč, vždy do 25. dne v měsíci. Téhož dne se žalovaná se společností dohodla, že bude dlužníkem vedle žalovaného. Žalovaný dne 9. 4. 2018 vyčerpal částku 400 000 Kč a dále dne 2. 5. 2018 částku 50 000 Kč. Na úvěrový účet pak byly připsány úhrady v celkové výši 109 040 Kč a dále dne 29. 4. 2024 zůstatek spoření ve výši 92 212,97 Kč. Dopisem ze dne 29. 4. 2024 společnost vyzývala žalovanou ke splacení celého dluhu ve výši 404 845,61 Kč nejpozději do 29. 5. 2024. Pohledávka za žalovanými pak byla smlouvou ze dne 21. 8. 2024 postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznamováno.

13. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

16. Podle , , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

18. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z jeho příjmů ve výši 17 267 Kč měsíčně, které měla ověřené potvrzením zaměstnavatele a ohledně výdajů se spokojila s automatickým modelem, který však nikterak neosvětlila. K tomu je nutno uvést, že se v projednávaném případě nejedná o krátkodobý úvěr nižší částky, ale o úvěr ve výši 450 000 Kč, který měl být splácen celkem 18 let. Příjem žalované přitom nedosahoval nikterak závratné výše, aby se bylo lze domnívat, že bude schopen tvořit nějaké úspory či rezervy. Soud je toho názoru, že společnost měla úvěruschopnost žalovaného zkoumat o to pečlivěji. To však neučinila, když se ohledně výdajů spokojila jen s životním minimem domácnosti žalovaného. Majetkové poměry žalované pak společnost ani nezjišťovala. Pokud žalobkyně namítala, že úvěrová smlouva byla uzavřena až dlouho poté, co byl založen žalovanému účet stavebního spoření a společnost tak měla se žalovaným dobrou historii, je třeba k tomu uvést, že podle dat uvedených v úvěrové smlouvě žalovaný založil stavební spoření jen tři dny před uzavřením úvěrové smlouvy, a to současně se žádostí o úvěr. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

19. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 450 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 201 252,97 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 248 747,03 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího lístku se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 20. 8. 2025 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 21. 8. 2025, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 22. 8. 2025 do prodlení. K tomuto závazku žalovaná přistoupila a je tak povinna dluh splnit společně a nerozdílně se žalovaným (§ 1892 o. z.). Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.

20. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni 248 747,03 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle o. z. jdoucích od 22. 8. 2025 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

21. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 156 098,58 Kč, úroku ve výši 8,29 % ročně z částky 404 651,61 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 404 845,61 Kč od 30. 4. 2024 do 21. 8. 2025, úroku z prodlení z částky 156 098,58 Kč od 22. 8. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 248 747,03 Kč co do jeho výše 3,25 % ročně od 22. 8. 2025 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

22. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.