Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 269/2025-17
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 13 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 5. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet číslo 3703-223781/0710, VS: 1911026925, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 520,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně tituly před jménem
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 5. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet číslo 3703-223781/0710, VS: 1911026925, do 3 dnů od právní moci rozsudku.IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 520,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 4. 9. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalované úvěr výši 10 000 Kč na bankovní účet žalované č. č. účtu pod VS: var. symbol, který měl být splacen nejpozději dne 4. 10. 2024. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila a dostala se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaná se ve smlouvě dále zavázala k datu splatnosti uhradit žalobkyni smluvní úrok v kapitalizované výši 3 000 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě tohoto dluhu, avšak žalovanou částku dosud neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Obě procesní strany daly souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání jen na základě předložených listinných důkazů, a to ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Ze Smlouvy o úvěru ze dne 4. 9. 2024, č. hodnota, zjistil, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni tuto částku spolu s úroky a poplatky do 4. 10. 2024. Žalovaná dosud žalobkyni nezaplatila ničeho. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 12. 11. 2025 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. č. účtu, na který byla zaslána částka 10 000 Kč, je žalovaná a na tento účet byla ke dni 5. 9. 2024 připsána tato částka. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne 28. 8. 2025, a požádala žalovanou o úhradu dluhu do 3 dnů. K úvěruschopnosti žalované nebyla žalobkyní poskytnuta žádná tvrzení a ani nebyla doložena žádnými důkazy, a to přes skutečnost, že k tomu byla žalobkyně vyzvána soudem dne 10. 10. 2025.
5. Na základě shora uvedeného zjištění z listinných důkazů učinil soud skutkový závěr o tom, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k jejímu vrácení do 3 dnů. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 4. 9. 2024 uzavřena úvěrová smlouva a ke dni 5. 9. 2024 byly na účet žalované zaslány prostředky žalobkyně ve výši 10 000 Kč. Z této částky žalovaná dosud nevrátila ničeho. Zda před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, nebylo v řízení ničeho tvrzeno ani prokázáno, a to ani přes výzvu soudu. Žalobkyně tak nesplnila ani povinnost tvrzení a ani povinnost důkazní ve vztahu k této otázce. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně nezkoumala ani příjmové poměry, ani výdajové poměry na straně žalované, ani jaké jsou její osobní a majetkové poměry.
6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní o tom, že by zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.
10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně dostatečně netvrdila a ani nepředložila žádné konkrétní důkazy k prokázání toho, že by řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalované. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěru založeného Smlouvou. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je s ohledem na zásadu iura novit curia nicméně třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 87 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 10 000 Kč náležející nyní žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná z této částky dosud ničeho nevrátila, a proto bezdůvodné obohacení žalované stále činí 10 000 Kč.
12. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
13. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 10 000 Kč coby poskytnuté a dosud nezaplacené jistiny. Na úrok z prodlení dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Soud zohlednil, že celý dluh ze Smlouvy měl být uhrazen původně do 1 měsíce od uzavření smlouvy o úvěru, ten již uplynul, výše dluhu pak představuje 10 000 Kč, přičemž poměry žalované nebylo možné zjistit, když se žalovaná k žalobě nevyjádřila. Soud proto vyšel z toho s ohledem na okolnosti případu, že je namístě za podpůrné aplikace § 160 odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř. uložit žalované povinnost k úhradě dlužné částky do 3 dnů od právní moci rozsudku, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
14. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta pro neplatnost smlouvy o úvěru, a to v rozsahu, který odpovídá požadovaným úrokům z prodlení (viz výrok I. a výrok II. tohoto rozsudku), a to s odůvodněním a oporou o shora uvedený závěr korespondující s citovanou právní úpravou smlouvy o spotřebitelském úvěru.
15. Žalobkyně se zaplacení částky ve výši celkem 13 000 Kč s příslušenstvím domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) (tj. 1 000 Kč) ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
16. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal procesně ne zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve zkrácené míře, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., když její procesní neúspěch představuje částka 3 000 Kč, když v této části byla žaloba zamítnuta. Uvedený procesní neúspěch tak představuje 23% z celkového předmětu řízení. Při plném úspěchu je sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 400 Kč (3 x 400 Kč za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis výzvy k plnění). Za tyto tři úkony by mu náležela odměna ve výši 1 200 Kč. Dále by mu náležela náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21 % DPH ve výši 315 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč činí při plném úspěchu 2 815 Kč. Protože však žalobkyně nebyla zcela procesně úspěšná, její procesní úspěch představovalo pouze cca 77 % z předmětu řízení, je třeba od jejího procesního úspěchu odečíst její procesní neúspěch, tj. 23 %. Žalobkyni tak po vyčíslení nákladů řízení ve výši 2 815 Kč náleží z této částky pouhých 54 %, tj. částka 1 520,10 Kč. Tyto náklady ve výši 1 520,10 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř. k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.