Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 209/2025-37
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Krištofovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 18 051 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 500 Kč od 25. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do částky 3 551 Kč a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 051 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 569 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 500 Kč od 25. 3. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá do částky 3 551 Kč a rozdílu mezi úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 18 051 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 569 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalovaný uzavřel dne datum ve znění následného dodatku smlouvy s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dále též jako „věřitel“) smlouvu o úvěru č. číslo, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál věřitele. Na základě předmětné smlouvy poskytl věřitel žalovanému úvěr v celkové výši 14 500 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně úroku ve výši 3 551 Kč do 22. 10. 2024, což žalovaný dosud neučinil. Pohledávka věřitele byla následně postoupena žalobkyni. Ta žalovaného neúspěšně vyzvala k úhradě dlužné částky písemnou předžalobní výzvou ve smyslu § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ “).
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. K jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „OZ “), platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
4. Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2991 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
6. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Z potvrzení o provedených platbách doložených žalobkyní má soud za prokázané, že věřitel poukázal dne ve dnech datum až datum celkem počet plateb v celkové výši 14 500 Kč na bankovní účet žalovaného číslo č. účtu, uvedeného ve smlouvě o úvěru. Dále má soud za prokázané, že mezi věřitelem a žalovaným došlo elektronickými prostředky na dálku dne datum k uzavření smlouvy o úvěru č. číslo (ve znění posledního dodatku ze dne datum) ve smyslu ust. § 2395 OZ , avšak s ohledem na níže uvedené dospěl k závěru, že tato smlouva je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ neplatná. Za vadná považuje soud ujednání o výši sjednaného úroku, neboť žalovaný se smlouvou se splatností v trvání 30 dnů zavázal společně na poskytnutou jistinu ve výši 14 500 Kč zaplatit celkem částku 18 051 Kč, tedy jistinu navýšenou o úrok ve výši 297,96 % ročně, RPSN činila 2 448,70 %. Mimo to byly ve smlouvě sjednány následky prodlení se splácením ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši 297,96 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 9 % ročně. Je přitom nerozhodné, že se jednalo o krátkodobě poskytnutý úvěr se splatností v délce jednoho měsíce. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn 33 Odo 236/2005 ), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši 297,96 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právní předchůdkyní žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právní předchůdkyní žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným.
7. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ , mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ . Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 14 500 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 14 500 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ , a to včetně úroku z prodlení dle § 1970 OZ v žalobkyní požadované výši v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 25. 3. 2025 do zaplacení, kdy byl žalovaný na základě výzvy žalobkyně k zaplacení ze dne 15. 3. 2025, odeslané téhož dne, v níž byla žalovanému uložena povinnost plnit do tří dnů od doručení výzvy, v prodlení s plněním.
8. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve sjednaném úroku, s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně tohoto oprávněně domáhala, nedůvodné.
9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ , když žalobkyně byla v rozsahu představujícím cca. 80 % předmětu řízení úspěšná. Právo na částečnou náhradu nákladů řízení tak vzniklo žalobkyni, a to po odpočtu procentního neúspěchu od úspěchu (80 – 20) v rozsahu 60 %. Náklady řízení tvoří soudní poplatek 800 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „AT “), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 AT s omezením dle § 14b odst. 5 AT , a dále 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písmeno a) AT . Advokát žalobkyně je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobkyně. Celkem tak náklady řízení představují částku 2 615 Kč, z čehož 60 % činí 1 569 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.
Nesplní-li povinná osoba dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může osoba oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.