Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 242/2025-31
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 31 540 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 24 540 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 31 540 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 315 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 24 540 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 31 540 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 315 Kč na účet České republiky – Okresního soudu ve Svitavách, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobou) ze dne 29. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 540 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota-Anonymizováno uzavřené mezi účastníky dne 5. 6. 2023. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru na částku 30 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal mimo vrácení zapůjčené částky zaplatit žalobkyni i souhrnný poplatek 24 540 Kč, to vše v opakujících se týdenních splátkách ve výši 909 Kč. Poplatek sestává z odměny obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, z nákladů na jízdy s tím spojené, z administrativního zpracování úvěru, ze zavedení do systému účtování, z tisku a zhotovení potřebných dokumentů a dalších. Nejedná se však o úroky úvěru, nýbrž o poplatky za zpracování a vedení úvěru. Stran ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že tato byla řádně posouzena kontrolou v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, kontrolou rodného čísla žalovaného v systému Credit Check, telefonickou kontrolou zaměstnání, platební historií žalovaného u žalobkyně, čestným prohlášením žalovaného, vlastních odborných vědomostí obchodního zástupce žalobce a kontrolou předložených dokumentů. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 23 000 Kč, nicméně úvěr splácel nepravidelně, a z tohoto důvodu žalobkyně úvěr ke dni 29. 7. 2024 zesplatnila. Kromě žalované částky se žalobkyně dále domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 30. 7. 2024 do zaplacení.
2. Soud v projednávané věci elektronický platební rozkaz nevydal.
3. Usnesením ze dne 7. 8. 2025 č. j. 11 C 242/2025 -17 soud vyzval žalobkyni, aby svá tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doplnila tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.
4. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 20. 2. 2025 zopakovala skutečnosti již uvedené v žalobě a dále soudu předložila 2 kopie výplatních pásek žalovaného.
5. Žalovaný se v podání označeném jako „odpor“ ze dne 15. 9. 2025 vyjádřil k žalobě tak, že s žalovanou částkou nesouhlasí a neuznal její výši. Dále uvedl, že žalobkyni již čtvrtinu dluhu zaplatil, splátky předával zástupci žalobkyně po dobu 60 měsíců. Tyto platby musejí být evidovány, proto požádal soud, aby si je od žalobkyně vyžádal. Rovněž rozporoval zákonnost úrokové sazby úvěru. Soudu navrhl, aby žalobkyni přiznal pouze skutečnou dlužnou částku a tuto mu umožnil uhradit ve splátkách.
6. Žalobkyně k vyjádření žalovaného uvedla, že toto považuje za účelové, když úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána a žalovaný byl o podmínkách smlouvy řádně informován. Soudu navrhla, aby žalobě vyhověl a žalovanému uložil splácet dluh v měsíčních splátkách v minimální výši 3 000 Kč.
7. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, neboť k takovému postupu byly splněny podmínky dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. Ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaný se k takto navrhovanému postupu nevyjádřil, čímž soud předpokládal, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
8. Z předložených listin soud zjistil následující skutečnosti.
9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené dne 5. 6. 2023 mezi žalobkyní coby úvěrující a žalovaným coby úvěrovaným, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem 5 940 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 9 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 9 600 Kč, a to v 60 týdenních splátkách v hotovosti ve výši 909 Kč s úhradou první splátky dne 12. 6. 2023. Celkově se tak žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 54 540 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 70,89 % ročně.
10. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný si zapůjčil uzavřením smlouvy o úvěru od žalobkyně 30 000 Kč a zavázal se vrátit jí částku 54 540 Kč v 60 týdenních splátkách po 909 Kč.
11. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že v této žalovaný vyplnil své osobní údaje a dále uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek jako dělník u společnosti právnická osoba s měsíčním výdělkem 24 655 Kč. Své měsíční výdaje pak vyčíslil na částku 9 732 Kč.
12. Z výplatní pásky za měsíc duben 2023 soud zjistil, že v tomto měsíci byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 29 022 Kč.
13. Z výplatní pásky za měsíc březen 2023 soud zjistil, že v tomto měsíci byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 20 288 Kč.
14. Z listin y označené jako informace o smlouvě: 13-453883 soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 23 000 Kč.
15. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně k témuž dni zesplatnila celý úvěr a žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky 31 540 Kč.
16. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi účastníky byla dne 5. 6. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně zapůjčila žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí částku 24 540 Kč sestávající z úroku a poplatků, a to v pravidelných splátkách. Žalovaný na smlouvu uhradil celkem 23 000 Kč. Dopisem ze dne 15. 7. 2025 žalobkyně jednorázově zesplatnila poskytnutý úvěr a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 31 540 Kč.
17. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).
18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
20. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
21. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
23. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
24. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.
25. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5. 6. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála.
26. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného totiž vycházela pouze z lustrací ve veřejně dostupných databázích, dvou výplatních pásek a tvrzení žalovaného. Takový postup se jeví být nedostatečný, neboť žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Co se týče lustrací ve veřejných databázích, tak tato tvrzení navzdory výzvě soudu žalobkyně nedoložila vůbec. Je tedy pochybné, zda tvrzené zkoumání žalobkyně vůbec provedla. Dále soud konstatuje, že žalobkyně v nyní projednávané věci při zkoumání úvěruschopnosti vycházela především z tvrzení žalovaného, nicméně tato zjištění nemohou sama o sobě bez dalšího prověřování obstát. Ačkoli žalobkyně měla k dispozici dvě výplatní pásky z období předcházejícího podpisu úvěrové smlouvy, ani v takovém případě nelze uzavřít, že by bylo možné přijmout závěr o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet, neboť v takovém případě byla zkoumána pouze příjmová stránka, nikoliv výdajová. Přitom i tuto stránku je před poskytnutím úvěru žalobkyně povinna zkoumat. Tvrzení žalovaného o tom, že jeho výdaje činí 9 732 Kč měsíčně pak soud nepovažuje za věrohodné. Bez nahlédnutí do výpisu účtu žalovaného nelze zjistit jeho skutečné měsíční výdaje ani případné závazky, není tak ani jasné, zda žalovaný splácel v dané době více závazků obdobného charakteru. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně na tuto výzvu však reagovala pouze zasláním dvou výplatních pásek a další doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soudu nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje.
27. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 5. 6. 2023 je dle § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Na tomto závěru nemohl nic změnit ani rozpor mezi tvrzeními žalobkyně a zjištěními soudu stran sjednaného úroku, když žalobkyně tvrdila, že k poskytnutému úvěru nebyl sjednán úrok, ale pouze poplatky, nicméně ze samotné úvěrové smlouvy vyplývají jiné skutečnosti. S ohledem na závěry přijaté stran neplatnosti smlouvy se soud tímto rozporem již dále nezabýval. Ze stejného důvodu se již soud nezabýval žalovaným namítanou nezákonností sjednaného úroku.
28. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v dosud nezaplacené výši a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 7 000 Kč, neboť soud z předložených listin zjistil, že žalovaný splatil úvěr ve výši 23 000 Kč. Pokud žalovaný svůj dluh žalobkyni zcela nebo z větší, než zjištěné části splatil, bylo na něm, aby takovou skutečnost v řízení nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Žalovaný však takto neučinil, když pouze soudu navrhl, aby výše úhrad byla prověřena. Z předložených listin pak soud dospěl k závěru, že žalovaný na smlouvu zaplatil právě částku 23 000 Kč. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
29. Co se týče lhůty k plnění, soud podle § 160 odst. 1 část za středníkem o. s. ř. o. s. ř. s přihlédnutím k žádosti žalovaného a souhlasu žalobkyně určil, že žalovaný je povinen splnit povinnost stanovenou tímto rozsudkem v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich, kdy se soud domnívá, že takto určenou výši splátek může žalovaný s ohledem na předešlou týdenní splátkovou povinnost splnit, přičemž na druhé straně žalobkyni může být přiznaná částka uhrazena během 3 měsíců.
30. Ve zbývající části, tj. co do částky 24 540 Kč a zákonného úroku z prodlení soud žalobu výrokem II. zamítl.
31. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalovaný byl v projednávané věci převážně úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok III.).
32. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni soudní poplatek dle Položky 2 odst. 2 a 3 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Soudní poplatek byl zaplacen ve výši 1 262 Kč, soud však platební rozkaz nevydal, a proto uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 315 Kč (výrok IV.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.
Nedoplatek soudního poplatku je třeba zaplatit na účet Okresního osudu ve Svitavách č. 3703-424591/0710 pod variabilním symbolem: 1111024225.
V případě, že doplatek soudního poplatku či náklady řízení uložené k zaplacení na účet Okresního osudu ve Svitavách nebudou ve stanovené lhůtě zaplaceny, bude přistoupeno k vymáhání prostřednictvím příslušného celního úřadu.