Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 280/2025-90
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Žemlou ve věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 42 440 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 4. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 440,46 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi účastníky dne 23. 10. 2024. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 75 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 76,98 % ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 7 073 Kč včetně úhrady pojištění schopnosti úvěr splácet ve výši 866 Kč měsíčně. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a lustrací databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS a NRKI) a zjistila, že žalovaný disponuje zdroji ke splácení úvěru. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a porušil tak sjednaná smluvní ujednání, když uhradil 18 splátek úvěru v celkové výši 127 314 Kč. Žalobkyně proto smlouvu o úvěru dne 21. 7. 2024 zesplatnila, přičemž výše jistiny včetně úroku v té době činila 35 085,81 Kč. Po zesplatnění žalovaný dále uhradil žalobkyni částku 12 150 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné původní jistiny ve výši 23 801,81 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 4 196 Kč a kapitalizované smluvní pokuty dle částečných splátek žalovaného ve výši 0,1 % denně z částky ve výši 13 577,46 Kč. Mimo žalované částky se žalobkyně domáhá i zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 28 863 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 41 013 Kč od 23. 7. 2024 do 9. 5. 2025 ve výši 4 170,03 Kč, se zákonným úrokem prodlení z částky 36 963 Kč od 10. 5. 2025 do 11. 7. 2025 ve výši 813,33 Kč, se zákonným úrokem prodlení z částky 32 913 Kč od 12. 7. 2025 do 11. 8. 2025 ve výši 356,50 Kč a se zákonným úrokem prodlení z částky 28 863 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení. Rovněž se žalobkyně domáhá zaplacení úroku ve výši 76,98 % ročně z částky 30 127,91 Kč od 23. 7. 2024 do 15. 8. 2024 ve výši 1 479,60 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 30 127,91 Kč od 16. 8. 2024 do 11. 7. 2025 ve výši 3 748,80 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 28 717,81 Kč od 12. 7. 2025 do 11. 8. 2025 ve výši 335,73 Kč a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 24 667,81 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 7. 2024 dosáhne částky 178 761 Kč.
2. Usnesením ze dne 2. 10. 2025 č. j. 11 C 280/2025 -56 soud vyzval žalobkyni, aby žalobu doplnila o tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to tím způsobem, aby bylo zřejmé, zda a případně jakým způsobem a na základě jakých podkladů před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru tuto posoudila.
3. K výzvě soudu žalobkyně podáním ze dne 14. 10. 2025 soudu sdělila, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě výpisů z databází NRKI a SOLUS, fotografií občanského průkazu žalovaného, přihlášky do pojištění, informativními výpisy z jeho bankovního účtu a dále z formuláře hodnocení klienta a jeho prohlášení. Z předložených dokladů žalobkyně zjistila, že měsíční příjem žalovaného činí 37 000 Kč a měsíční náklady činí 15 058 Kč, čímž má žalovaný k dispozici rezervu ke splácení ve výši 20 942 Kč.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. K projednání věci soud nařídil na den 4. 12. 2025 jednání, k němuž se žalovaný bez předchozí omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně doručeno dne 11. 11. 2025. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. věc projednal bez přítomnosti žalovaného.
6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.
7. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne 23. 10. 2022 mezi žalobkyní coby poskytovatelem a žalovaným coby klientem, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 75 000 Kč s tím, že žalovaný vrátí žalobkyni částku celkem 148 968 Kč ve 24 měsíčních splátkách vždy po 7 073 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 76,98 % ročně.
8. Z prohlášení klienta ze dne 23. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaný se seznámil s obsahem smlouvy.
9. Z přihlášky do pojištění, přílohy č. hodnota smlouvy o úvěru a dodatku č. hodnota o úvěru, vše ze dne 23. 10. 2022, soud zjistil, že žalovaný se přihlásil do ke skupinovému pojištění schopnosti splácet úvěr s měsíční platbou 866 Kč, a že smlouva je uzavírána na dálku.
10. Z listin y označené jako Pojištění schopnosti splácet úvěry soud zjistil, že žalovaný byl informován o obsahu sjednaného pojištění.
11. Z předsmluvního formuláře soud zjistil, že v tomto byly žalovanému poskytnuty informace o budoucím obsahu smlouvy o úvěru, a že žalovaný rovněž podal přihlášku do pojištění schopnosti splácet úvěr.
12. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného.
13. Z výpisu nebankovního registru klientských informací (NRKI) a výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že žalobkyně nahlédnutím do těchto databází zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
14. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný vyčíslil svůj pravidelný měsíční příjem na částku 37 000 Kč a své měsíční výdaje na částku 15 058 Kč, z toho výdaje na bydlení na částku 5 360 Kč. Mezi své výdaje uvedl i svou další splátkovou povinnost u žalobkyně ve výši 5 078 Kč. Finanční rezerva žalovaného byla spočítána na částku 20 942 Kč. Dále zde žalovaný uvedl, že je zaměstnán od 1. 4. 2015 u společnosti KOH-I-NOOR PONAS s. r. o.
15. Z potvrzení o příchozí úhradě vystavených bankou právnická osoba. soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena na jeho účet v měsíci září 2022 částka 35 741 Kč a v říjnu 2023 částka 37 150 Kč.
16. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že z bankovního účtu žalobkyně byla vyplacena na účet žalovaného částka ve výši 75 000 Kč dne 24. 10. 2022.
17. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 25. 10. 2022 soud zjistil, že úvěr žalovaného byl schválen.
18. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr splatil celkem 139 464 Kč.
19. Z výzev k zaplacení soud zjistil, že žalovaný byl dne 19. 6. 2023, dne 20. 5. 2024, dne 17. 6. 2024 a dne 18. 7. 2024 vyzýván k zaplacení dlužných splátek a zároveň byl upozorňován na možnost zesplatnění úvěru.
20. Z oznámení ze dne 21. 7. 2024 soud zjistil, že k tomuto dni žalobkyně zesplatnila úvěr z důvodu prodlení žalovaného s platbami a žalovaného vyzvala, aby ve lhůtě 10 dnů žalobkyni zaplatil částku 41 013 Kč sestávající z dlužné jistiny, úroku, smluvních pokut, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením a úhrad pojištění.
21. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím své právní zástupkyně ve smyslu § 142a o. s. ř. o. s. ř. k zaplacení dluhu ve výši 41 013 Kč spolu s vyčíslenými smluvními pokutami a úroky. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.
22. Po skutkové stránce soud hodnotil věc tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 10. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému zapůjčeny finanční prostředky ve výši 75 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že zapůjčené prostředky žalobkyni vrátí a současně jí zaplatí celkem částku 148 968 Kč sestávající z jistiny, úroku a poplatků, a to ve 24 měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Žalovaný zaplatil na úvěru ve prospěch žalobkyně celkem částku 139 464 Kč.
23. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších přepisů (dále jen o. z.), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ).
24. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
25. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
26. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
27. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
28. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
29. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
30. Obecně platí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální, přičemž zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. Jinými slovy věřitel se nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti, je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje.
31. V nyní projednávané věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 10. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, která se řídí režimem daným zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Z toho vyplývá i povinnost žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy podle § 86 odst. 1 ZSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného, tj. jeho schopnost řádně a včas splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru. Žalobkyně přitom, jak ostatně vyplývá z poslední věty odkazovaného ustanovení, byla oprávněna poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti nevyplynou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Této povinnosti však žalobkyně nedostála. Žalobkyně tvrdila, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z bankovních výpisů a lustrací ve veřejně dostupných databázích. Žalobkyně soudu rovněž předložila výpisy z účtu žalovaného, ale pouze v takovém rozsahu, z něhož bylo patrné, že žalovanému byla v září a říjnu 2022 vyplacena mzda. Žádné další podklady, na základě kterých by bylo možné skutečně osvědčit další zjištění provedená žalobkyní, již soudu nepředložila.
32. Soud tak konstatuje, že při ověřování úvěruschopnosti žalovaného byl jeho příjem výše uvedenými výpisy ověřen, když závěry žalobkyně o průměrné mzdě žalovaného ve výši 37 000 Kč korespondují se zjištěními soudu. Zároveň je však zapotřebí dodat, že žalobkyně nedostatečně prověřila výdajovou stránku žalovaného, když tuto část je nezbytné při prověřování úvěruschopnosti rovněž zkoumat a následně zohlednit. Žalobkyně nezkoumala historii transakcí na bankovním účtu žalovaného, pouze se spokojila s výpisy potvrzujícími připsání mzdy na jeho bankovní účet, nikoliv s úplným výpisem bankovního účtu. Soud proto konstatuje, že takto izolovaně získané informace z výpisu z bankovního účtu nemohou být dostatečné. Pouze úplným nahlédnutím do bankovní historie žadatele o spotřebitelský úvěr si lze učinit úplný a jasný závěr o jeho schopnosti úvěr splácet, protože pouze z takového zdroje má poskytovatel úvěru nejlepší možnost získat nejobjektivnější informace o hospodaření spotřebitele a následně tedy i tom, zda bude při stávajících podmínkách v silách spotřebitele úvěr splácet. Pro soud rovněž není dán věrohodný závěr o dalších výdajích žalovaného ve výši 5 360 Kč na bydlení a 4 621 Kč na další osobní náklady. Žádnou z tvrzených skutečností pro posouzení úvěruschopnosti žalobkyně fakticky nedoložila, proto soud její postup považuje za nedostatečný, posuzovala-li úvěruschopnost žalovaného pouze na základě interních listin a modelů bez dalších podkladů pro ověření sdělených informací. Nadto soud dodává, že žalovaný již měl v době uzavření smlouvy další splátkovou povinnost u žalobkyně ve výši 5 078 Kč. Z takto zjištěných skutečností tedy nelze postavit najisto, že by žalovaný byl schopen úvěr splácet. Jelikož žalobkyně nedoložila žádný další důkaz pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, lze uzavřít, že žalobkyně si neobstarala dostatečné podklady k tomu, aby mohla skutečně relevantně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud přitom vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně na tuto výzvu však reagovala pouze listinami, které již byly přiloženy k samotné žalobě. Další doklady o zkoumání úvěruschopnosti soudu nepředložila. Z toho soud usuzuje, že žádnými dalšími listinami žalobkyně nedisponuje. Soud proto uzavírá, že nebyla naplněna podmínka toho, že nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
33. S odkazem na vše výše uvedené tak soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva ze dne 23. 10. 2022 je dle ust. § 87 odst. 1 ZSÚ absolutně neplatná. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. Soud však zjistil, že žalovaný žalobkyni v rámci provedených splátek uhradil celkem částku 139 464 Kč. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci představovala jistina úvěru 75 000 Kč, je zřejmé, že žalovaný svou povinnost vůči žalobkyni zcela splnil.
34. Soud proto žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
35. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalovaný byl v projednávané věci úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl, tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z jeho účastníků (výrok II.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice.