Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 97/2025-42
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Oncirkovou ve věci
Anonymizovaný odstavec
proti
Anonymizovaný odstavec
pro 14 496 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. plynoucím z částky 10 000 Kč od 27. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 4 496 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 14 496 Kč od 16. 9. 2023 do 26. 10. 2024, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 4 496 Kč od 27. 10. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,25 % p. a. z částky 10 000 Kč od 27. 10. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 763,80 Kč, a to ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. plynoucím z částky 10 000 Kč od 27. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 4 496 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 14 496 Kč od 16. 9. 2023 do 26. 10. 2024, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 4 496 Kč od 27. 10. 2024 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,25 % p. a. z částky 10 000 Kč od 27. 10. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 763,80 Kč, a to ve lhůtě tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 14 496 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba., IČO IČO) a žalovaným byla dne 16. 8. 2023 prostřednictvím elektronických prostředků uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani sjednaný úrok ve výši 295,89 Kč a odměnu za poskytnutí úvěru ve výši 4 200,11 Kč. Žalovanému byla zaslána dne 20. 10. 2024 předžalobní upomínka, ten však na ni nereagoval.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Rozhodnuto bylo bez jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, a to podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
3. Ze smlouvy o úvěru č. spisová značka ze dne 16. 8. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na bankovní účet č. č. účtu částku ve výši 10 000 Kč pod VS var. symbol. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky do 30 ti dnů ode dne poskytnutí úvěru spolu se smluveným úrokem a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4 200,11 Kč, celkem částku 14 496 Kč.
4. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba soud zjistil, že žalobkyně dne 16. 8. 2023 poukázala na bankovní účet č. č. účtu částku 10 000 Kč, a to pod VS var. symbol. Variabilní symbol platby odpovídá číslu úvěrové smlouvy a bankovní účet je účtem, který uvedl žalovaný ve smlouvě o úvěru.
5. Ze dvou smluv o postoupení pohledávek, prvé ze dne 10. 10. 2024 a druhé ze dne 10. 10. 2024 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 10. 2024, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena nejprve na společnost právnická osoba., IČO IČO a tato ji následně postoupila na žalobkyni a že žalovaný byl o tomto informována.
6. Z předžalobní výzvy a přiloženého podacího lístku ze dne 20. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dluhu.
7. Žalobkyně soudu v žalobě sdělila, že úvěruschopnost žalovaného zjistila nahlédnutím do veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, což považovala za dostatečné a výslovně uvedla, že k případnému prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žádné důkazy nenavrhuje. V tomto směru žalobkyně ani ničeho více netvrdila.
8. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní a netvrdil žádné skutečnosti.
9. Na základě skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu právnímu hodnocení věci. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Není pochyb o tom, že žalovaný vstupoval do vztahu s právní předchůdkyní žalobkyně v pozici spotřebitele, když i samotná smlouva nese označení „smlouva o spotřebitelském úvěru“.
10. Podle § 86 odst. 1 , odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v době uzavření smlouvy (do 31. 12. 2023) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. V tomto směru žalobkyně sice uvedla určitá tvrzení o tom, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost řádně posoudila, ale neposkytla k těmto tvrzením jediný důkaz. Žalobkyně tak neprokázala, že skutečně a případně jak konkrétně ověřovala výdělkové poměry žalované, zda má žalovaná dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, zejména ani netvrdila jaké měl žalovaný v době sjednání smlouvy příjmy a výdaje apod.
13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou a vypořádat vztah mezi účastníky řízení pouze za použití ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
14. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, přičemž jí ani žalobkyni dosud žalovaný nevrátil ničeho. V daném případě se žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, co do částky 10 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částku 10 000 Kč představující nesplacenou jistinu, vrátit. S ohledem na pasivitu žalovaného v řízení nemohl soud využít ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a stanovit lhůtu k vrácení částky v době jiné, než-li v době tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ), neboť soudu nejsou známy (majetkové) možnosti žalovaného.
15. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 27. 10. 2024. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007 ). Žalobkyně soudu doložila odeslání (doručení) výzvy ze dne 20. 10. 2024 s určením data splatnosti do 3 dnů. Výzva byla žalovanému za užití ust. § 573 o. z. doručena dne 23. 10. 2024 a ode dne uplynutí 3 dnů, tedy od 27. 10. 2024, je žalovaný v prodlení.
16. V ostatních částech musela být žaloba s ohledem na shora uvedené zamítnuta, neboť částka úroků ve výši 295,89 Kč ani odměna za poskytnutí úvěru ve výši 4 200,11 Kč nebyla účinně sjednána s ohledem na neplatnost celé smlouvy.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení ze 69 % a po odečtení úspěchu žalovaného ve výši 31 % má tak nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 38 %. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou advokáta určenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, a to za dva úkony právní služby po 200 Kč (výzva k plnění, příprava a převzetí věci) jeden po 300 Kč (sepis žaloby) v souladu s § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za tři zmíněné úkony právní služby po 100 Kč podle §14b advokátního tarifu, DPH ve výši 21 % z obou zmíněných částek a zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč, celkem 2 010 Kč z čehož 38 % činí 763,80 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.