Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

70 Co 321/2025-88

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Körblera a soudců Mgr. Zdeňka Lehovce a JUDr. Renaty Polákové ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce

zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A

proti

žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozený Datum narození žalované A

2. Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B oba bytem Adresa žalované B

oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B

o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu,

o odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. července 2025, č. j. -47,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba s požadavkem, aby bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu nacházející ho se v číslo. nadzemním podlaží domu č. p. číslo na adrese adresa, která byla žalobci dána dopisem žalovaných ze dne 22. 1. 2025, je neplatná, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 62 221,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich advokáta.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba s požadavkem, aby bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu nacházející ho se v , číslo, . nadzemním podlaží domu č. p. , číslo, na adrese , adresa, , která byla žalobci dána dopisem žalovaných ze dne 22. 1. 2025, je neplatná, se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 62 221,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich advokáta.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že „výpověď z nájmu bytu nacházejícího se v číslo. nadzemním podlaží domu č. p. číslo na adrese adresa daná žalobci dopisem žalovaných z 22. 1. 2025“, je neoprávněná (výrok I), a o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl tak, že se žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně na jejich náhradu zaplatit žalobci částku 32 129 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok II).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce jako nájemce v souladu s ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), domáhal vůči žalovaným coby pronajímatelům určení neoprávněnosti dnem 22. 1. 2025 datované výpovědi z nájmu bytu 3+1 o celkové výměře 83,58 m2, nacházejícího se v číslo. nadzemním podlaží domu č. p. číslo na adrese adresa (dále též jen „předmětný byt“), kterou mu žalovaní podle o. z. vypověděli nájem uvedeného bytu - který žalobce na základě nájemní smlouvy na dobu neurčitou ze dne 1. 6. 2025 užívá spolu se svojí manželkou jméno FO, dcerou jméno FO a synem Jméno žalobce - s tím, že jej potřebují pro bydlení jejich vnučky jméno FO, narozené dne datum.

3. Soud prvního stupně uvedené žalobě vyhověl, neboť na základě výsledků provedeného dokazování uzavřel, že v době, kdy žalobci byla uvedená výpověď z nájmu bytu doručena, nebyl naplněn v ní specifikovaný zákonný výpovědní důvod, protože vnučka žalovaných v té době předmětný byt nepotřebovala, když žila a studovala v stát.

4. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle a ve věci zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu všech jím účelně vynaložených nákladů řízení.

5. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné a přípustné odvolání s tím, že závěr soudu prvního stupně o nenaplněnosti jimi ve výpovědi z nájmu bytu uvedeného zákonného výpovědního důvodu považují za nesprávný, odporující logickému zhodnocení zjištění plynoucích z provedeného dokazování. Na rozdíl od soudu prvního stupně se domnívají, že oprávněnost předmětné výpovědi není namístě jakkoli zpochybňovat. Navíc mají za to, že je primárně jejich právem jako vlastníků předmětného bytu určit, kdo a jak jej bude užívat. Navrhli proto, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítne.

6. Žalobce v reakci na uvedené odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zdůraznil přitom, že kromě toho, že v řízení před soudem prvního stupně nebyla prokázána existence naléhavé bytové potřeby vnučky žalovaných, je i nadále přesvědčen o neplatnosti uvedené výpovědi pro rozpor s dobrými mravy, a to mimo jiné také z toho důvodu, že v předmětném bytě bydlí již více než 40 let, přičemž desítky let v něm spolu s ním bydlí i jeho manželka, starobní důchodkyně, pro kterou vzhledem k jím doloženým zdravotním obtížím lze jen stěží nalézt jiné vhodné bydlení.

7. Odvolací soud z podnětu podaných odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (, , 5 ), a poté co připomněl, že ze soudem prvního stupně provedeného dokazování mimo jiné vyplynulo, že

a) účastníky řízení byla dne 1. 6. 2005 podepsána nájemní smlouva, na jejímž základě žalovaní coby vlastníci předmětného bytu přenechali zmíněný byt žalobci jako nájemci k užívání na dobu neurčitou s tím, že spolu s ním jej budou užívat též příslušníci jeho domácnosti, konkrétně manželka jméno FO, dcera jméno FO a syn Jméno žalobce (smlouva o nájmu bytu ze dne 1. 6. 2005),

b) výpověď z nájmu předmětného bytu ze dne 22. 1. 2025, zdůvodněná tvrzením, že žalovaní tento byt potřebují pro bydlení své vnučky jméno FO, nar. datum, byla žalovanými nejen adresována (výpověď z nájmu bytu ze dne 22. 1. 2025), ale i doručena (podací lístek právnická osoba. ze dne 23. 1. 2025) pouze žalobci,

shledal žalovanými podané odvolání oprávněným, byť z jiných, než jimi namítaných skutečností a důvodů.

8. Soud prvního stupně totiž ve svém rozhodnutí zcela opomněl zohlednit fakt, že jak z žalobních tvrzení, tak i výsledků jím provedeného dokazování bylo lze zjistit, že předmětný byt spolu s žalobcem již desítky let, s vědomím žalovaných, užívá též i jeho manželka jméno FO, tedy, že ve skutečnosti postavení nájemce předmětného bytu nesvědčí pouze žalobci, nýbrž spolu s ním i jeho manželce jméno FO, neboť nejen za předchozí právní úpravy ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013), ale i v současnosti ( o. z.) za takové situace vzniká právo společného nájmu bytu manžely coby zvláštní případ společného nájmu, který svědčí oběma manželům společně a nerozdílně. Podstata institutu společného nájmu bytu manžely se totiž v mezidobí nijak nezměnila (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. , a ze dne 20. 10. 2021, sp. zn. ).

9. Zmíněné postavení manželů coby nerozlučných společníků se pak promítá i do způsobu ukončení nájemního poměru, kdy výpověď musí být dána oběma manželům a oběma musí být také doručena. Výpověď z nájmu bytu adresovaná a doručená jen jednomu z manželů – společných nájemců bytu – tedy není způsobilá vyvolat zánik nájemního vztahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. ) a za účinnou ji lze považovat až okamžikem, kdy je doručena druhému z manželů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 55/1997).

10. Manželé však mají přitom postavení nerozlučných společníků též v řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu podle § 2290 o. z. Uvedené má svůj projev i v oblasti procesního práva, a to ten, že oba musí být nutně účastníky řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, ať již jako žalobce nebo jako žalovaný, přičemž neúčastní-li se všichni nerozluční společníci řízení, nemůže být takové žalobě vyhověno již jen pro nedostatek věcné legitimace (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 16/2019).

11. Protože předmětného řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi se ze společných nájemců bytu zúčastnil pouze žalobce, ale již nikoli jeho manželka, odvolací soud v souladu s výše zmíněným judikaturním závěrem stran nedostatku věcné legitimace podle změnil meritorní výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nutno však dodat, že pro žalované se jedná o pověstné „Pyrrhovo vítězství“, neboť uvedené nic nemění na tom, že nebyla-li výpověď z nájmu bytu doručena manželce žalobce, k zániku nájemního vztahu manželů jméno FO k předmětnému bytu nedošlo, protože z výše popsaných důvodů uvedenou výpověď z nájmu bytu nelze považovat za účinnou.

12. Protože odvolací soud svým rozhodnutím změnil výrok o věci samé, byl nucen v souladu s a rozhodnout nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení vedeného před soudem prvního stupně. V obou případech odvolací soud vyšel z aplikace ust. a žalovaným, kteří byli v tomto řízení z procesního hlediska zcela úspěšní, přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

13. Náhrada nákladů za řízení před soudem prvního stupně sestává z odměny advokáta za 5 úkonů právní služby po 6 660 Kč (3 700 + 2 960) [, písm. d) – písemné vyjádření k žalobě a písemné vyjádření na výzvu soudu ze dne 30. 5. 2025, písm. g) - účast na jednání před soudem dne 5. 5. 2025 a dne 18. 6. 2025, ., , , ve znění pozdějších předpisů - dále jen „AT“], pěti sdílených paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po 450 Kč ( AT) a náhrady 21% DPH ve výši 7 465,50 Kč [ ], tj. celkem 43 015,50 Kč. Oproti žalovanými předloženému vyúčtování nákladů řízení odvolací soud neshledal účelným požadavek na zaplacení odměny a paušální náhrady hotových výdajů za písemné vyjádření žalovaných ze dne 18. 6. 2025, neboť k jeho podání žalovaní nejen nebyli soudem vyzváni, ale především zmíněné písemné podání bylo soudu doručeno pouhé dvě hodiny před ústním jednáním, a tedy nic nebránilo tomu, aby jeho obsah byl učiněn součástí ústního vyjádření jejich právního zástupce při jednání, jehož se zúčastnil.

14. Náhrada nákladů odvolacího řízení pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, odměny advokáta za dva úkony právní služby po 6 660 Kč (3 700 + 2 960) [§ 11 odst. 1 písm. d) – odvolání proti rozsudku, písm. g) - účast na jednání odvolacího soudu, ., , AT], dvou sdílených paušálních náhrad hotových výdajů advokáta po 450 Kč ( AT) a náhrady 21 % DPH ve výši 2 986,20 KčAnonymizováno[ ], tj. celkem 19 206,20 Kč. Repliku žalovaných ze dne 9. 9. 2025, kterou reagovali na vyjádřená žalobce k jejich odvolání, odvolací soud neshledal nákladem účelně vynaloženým, neboť ani v tomto případě se nejednalo o úkon, k jehož podání by žalovaní byli soudem vyzýváni, a i zde jim nic nebránilo v tom, aby obsah uvedeného podání byl přednesen jejich právního zástupcem až při odvolacím jednání, jemuž byl osobně přítomen.

15. Žalovaným přisouzenou náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů v souhrnné výši 62 221,70 Kč je žalobce povinen v souladu s ust. uhradit k rukám společného advokáta žalovaných ve standardní třídenní pariční lhůtě.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává u soudu prvního stupně a rozhoduje o něm Nejvyšší soud.