Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 265/2025-26

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Vladimírou Fikkerovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro 20.030,01 Kč / úvěr

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 12.230,01 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 1.344,03 Kč, co do kapitalizovaného úroku v částce 692,97 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8.781,02 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a co do úroku ve výši 8 % ročně z částky 8.384,54 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol var. symbol, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 12.230,01 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 1.344,03 Kč, co do kapitalizovaného úroku v částce 692,97 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8.781,02 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a co do úroku ve výši 8 % ročně z částky 8.384,54 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, na účet Okresního soudu v Karlových Varech č. 3703-226341/0710, variabilní symbol , var. symbol, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20.030,01 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalovanému ze Smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne 7. 6. 2023 mezi společností právnická osoba. a žalovaným.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s ust. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání.

4. Soud provedl důkaz žádostí o úvěr, dodatkem k pracovní smlouvě, výplatními páskami, smlouvou o spotřebitelském úvěru, předpisem splátek, transakční historií, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Dne 7. 6. 2023 uzavřela společnost právnická osoba., IČ: IČO, adresa (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaný Smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 9.000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit spolu s částkou 7.730 Kč (úrok 456 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4.410 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1.244 Kč a poplatek za hotovostní úhradu splátek ve výši 1.620 Kč) formou 14 měsíčních splátek (počínaje měsícem následujícím po podpisu smlouvy) po 1.195 Kč do 7. 8. 2024. RPSN činila 272,44 %. Pro případ prodlení žalovaného bylo sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnit (s povinností věřitele předtím ve třicetidenní lhůtě žalovaného ke splnění dluhu písemně vyzvat) a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, maximálně 500 Kč z každé dlužné splátky. Dále byl sjednán poplatek 750 Kč za zaslanou upomínku, poplatek za oznámení o zesplatnění ve výši 1.500 Kč. Pro případ předčasného splacení dluhu bylo sjednáno právo právního předchůdce žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů spojený s předčasným zaplacením (až do výše 1 % z předčasně splacené částky). Žalovaný uhradil pouze splátku splatnou dne 8. 6. 2023 ve výši 1.200 Kč, další splátky již neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Dne 17. 7. 2025 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně vyčíslila dluh žalovaného částkou 8.384,54 Kč na jistině, částkou 396,48 Kč na úroku do zesplatnění, částkou 4.090 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, částkou 1.154,70 Kč na poplatku za administrativní činnost, částkou 1.504,29 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek, částkou 4.500 Kč na smluvní pokutě, částkou 692,97 Kč na úroku od 8. 8. 2024 do 20. 2. 2025 a částkou 1.344,03 Kč na úroku z prodlení za období do 20. 2. 2025.

6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle z.č. (dále jen „ “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. , na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 9.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně úroku a poplatků ve výši 7.274 Kč (RPSN 272,44 %). Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil, právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze jednu splátku ve výši 1.200 Kč. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s ust. postoupena na žalobkyni.

12. Soud se nejprve zabýval posouzením platnosti smlouvy a jejích jednotlivých ujednání, a to jak z hlediska postupu právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy s odbornou péčí ve smyslu ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, tak z hlediska ochrany spotřebitele a rozhodovací praxe Ústavního soudu.

13. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy (zaměstnán s příjmem 19.592 Kč, měsíční výdaje 17.934, svobodný, bez vyživovacích povinností, bydlení u rodičů, použitelný příjem 1.658 Kč) a ověřila je pracovní smlouvou, výplatními páskami, výpisy z bankovních účtů a nahlédnutím do veřejných registrů – NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně žádné výpisy z účtů žalovaného za dobu před poskytnutím úvěru však nepředložila, ze žádosti o úvěr ani nevyplývalo, že byly žalovaným předloženy, v kolonce „doložení příjmů“ jsou v žádosti zaškrtnuty pouze výplatní pásky a pracovní smlouva. Současně bylo v žádosti uvedeno, že žalovaný má dluhy ve výši 50.000 Kč a že srážky ze mzdy činí 9.574 Kč. Za situace, kdy nebyly žádným způsobem prověřeny pravidelné měsíční výdaje žalovaného a stav jeho financí na účtu a kdy žalovaným tvrzené (ničím nepodložené výdaje) byly pouze o 400 Kč nižší než jeho příjmy, nemohl mít právní předchůdce dostatečné povědomí o finanční situaci žalovaného. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedodržel postup upravený v ust. § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení (např. z rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , Nejvyššího správního soudu sp. zn. a Nejvyššího soudu sp. zn. ) a že úvěruschopnost žalovaného neposoudil s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěru soudu nepřímo nasvědčuje i skutečnost, že žalovaný uhradil pouze jednu splátku. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně porušil při uzavírání smlouvy ust. zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva dle ust. absolutně neplatná. Problematika zjišťování poměrů úvěrované osoby je též probírána u Ústavního soudu ve věci sp. zn. .

14. Pokud jde o posouzení smlouvy z hlediska ochrany spotřebitele, pak základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení a násl. , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud při svých právních úvahách přihlédl také k judikatuře Ústavního soudu, který se opakovaně vyjadřoval k posuzování konfliktu zásady „smlouvy se mají dodržovat“ a skutečným „principem rovnosti“, např. v nálezu sp. zn. , ve kterém, mimo jiné, uzavřel: „Ochrana autonomie vůle nicméně není absolutní, pokud se se střetává s jiným základním právem jednotlivce, ústavním principem nebo ústavně zakotveným veřejným zájmem. V těchto případech lze autonomii vůle proporcionálně omezit srov. nález ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. (N 124/70 SbNU 133). Mezi uvedené ústavní zásady patří nepochybně rovnost (č. l. 1 y). Ta má být nejenom formální, ale i skutečná. Pokud jedna strana (např. podnikatel profesionál) může těžit ze svých zkušeností, odborných znalostí či lepší informovanosti o právu, zatímco druhá strana (např. spotřebitel) takovými výhodami nedisponuje, je výchozí pozice obou stran nevyvážená a jejich rovné postavení pouze formální. K dosažení skutečné rovnováhy je nutné vzájemné vztahy právně vyvážit. Jinak řečeno, ze střetu autonomie vůle a zásady rovnosti plyne ochrana slabší strany. Ochrana spotřebitele je typickým příkladem zásady ochrany slabší strany a je pevnou součástí českého a unijního právního řádu a samozřejmě též judikatury Ústavního soudu (srov. podrobně nález ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. ). Daný rámec se uplatní též v oblasti spotřebitelských úvěrů. I zde má poskytovatel úvěru, podnikatel profesionál, dle konkrétních okolností případu obvykle výraznou objektivní převahu nad spotřebitelem a tuto nerovnost jsou orgány veřejné moci včetně soudů povinny korigovat nález ze dne 19. 1. 2017, sp. zn. (N 16/84 SbNU 181)“. Při právním posouzení soud uvažoval také o oddělitelnosti jednotlivých ujednání, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. a nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. nebo zda je možné uvažovat o částečné neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru. K ochraně spotřebitele přistoupil Ústavní soud opakovaně, a to až ve fázi výkonu rozhodnutí či exekuce, kdy exekuce byla vedena podle pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, dokonce i v podobě rozhodnutí soudů (k tomu srovnej velmi nález Ústavního soudu sp. zn. , jenž přehledně uvádí nejen judikaturu obecných soudů. Judikatura Nejvyššího soudu, reprezentovaná např. rozhodnutím sp. zn. (obdobně také v rozhodnutí sp. zn. ), dovodila nepřiměřenost úroku sjednaného ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů.

15. Citovanými názory Ústavního soudu a Nejvyššího soudu soud poměřoval posuzovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru vede soud k závěru, že dospěl k závěru, že smlouvu je nutné posoudit ji jako neplatnou ve smyslu ust. , neboť z důvodu nevyvážené úpravy práv a povinností smluvních stran (poplatky a úroky ve výši 85,8 % z jistiny, RPSN 272 % při době splatnosti cca jednoho roku, v případě prodlení sjednané poplatky za upomínku 750 Kč, poplatek za zesplatnění 1.500 Kč, smluvní pokuta 0,1 % denně) se jedná o smlouvu zjevně nespravedlivou a rozpornou s dobrými mravy. Jednotlivá ujednání posuzované smlouvy přitom nelze oddělit od celku pro provázanost jednotlivých ujednání smlouvy vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením pouze nepřihlížet dle a pro rozpor s dobrými mravy dle . Jedná se o smlouvu tzv. „take it or leave“, tj. žalovaný vezme peníze oproti podpisu smlouvy, aniž by mezi stranami reálně proběhlo vyjednávání o obsahu jednotlivých práv a povinností.

16. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej ), a proto soud ve výroku I. rozsudku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 7.800 Kč představující rozdíl mezi vyčerpaným úvěrem a splátkami žalovaného (9.000 – 1.200). Na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok, a proto soud žalobu ve zbývajícím rozsahu ve výroku II. rozsudku zamítl. Ve vztahu k úrokům z prodlení a určení počátku prodlení žalované přihlédl soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu týkající se vypořádání bezdůvodného obohacení, a to k rozhodnutí sp. zn. , v němž uzavřel, že „ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí lhůtou 3 dnů od právní moci rozsudku.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnější žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

18. Výrok o povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek částkou 200 Kč vychází z ust. , podle něhož je k úhradě soudního poplatku povinen navrhovatel (žalobkyně), přičemž výše soudního poplatku činí dle položky 2.2. Sazebníku ve spojení s položkou 1. 1. b) Sazebníku částku 1.000 Kč. Žalobkyně, která dosud na soudním poplatku zaplatila pouze částku 800 Kč, je proto povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.