Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

43 C 38/2025-27

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Monikou Tupou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozen Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

pro zaplacení 110 953 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka ve lhůtě čtyř měsíců od právní moci rozsudku.

II. V části žaloby, podle které by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 15 % p. a. od datum do datum ve výši částka, a zákonný úrok z prodlení z částky částka ve výši 15 % p. a. od datum do datum ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka ve výši 15 % p. a. od datum do datum ve výši částka, a zákonný úrok z prodlení z částky částka ve výši 15 % p. a. od datum do datum ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka ve výši 15 % p. a. od datum do zaplacení, smluvní pokutu ve výši částka, a úrok ve výši 73,95 % p. a. z částky částka od datum do datum ve výši částka, úrok ve výši 15 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdyby celkový tento úrok za dobu od datum dosáhl částky částka se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, ve lhůtě čtyř měsíců od právní moci rozsudku.II. V části žaloby, podle které by žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % p. a. od , datum, do , datum, ve výši , částka, , a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % p. a. od , datum, do , datum, ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % p. a. od , datum, do , datum, ve výši , částka, , a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % p. a. od , datum, do , datum, ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 15 % p. a. od , datum, do zaplacení, smluvní pokutu ve výši , částka, , a úrok ve výši 73,95 % p. a. z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok ve výši 15 % p. a. z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdyby celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhl částky , částka, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Tato částka se měla skládat z částky částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru, smluvní pokutě ve výši částka, nákladům za prodlení žalovaného částka s přísl., smluvní pokutě ve výši částka, úroku za poskytnutí úvěru z částky částka od datum do zaplacení, v sazbě 73,95 % p.a. maximálně však do doby, kdy by celkový úrok dosáhl částky částka. Žalobu žalobkyně odůvodnila tak, že jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému, dne datum poskytnut úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem sjednaným ve výši nominální úrokové sazby 73,95 % p. a. ve 48 měsíčních splátkách po částka splatných vždy do každého 14. dne v měsíci počínaje měsícem duben 2023, celkem měl vrátit částku částka. Žalobkyně tvrdila, že sjednaný úrok nelze považovat za nepřiměřený, když odpovídá judikatornímu čtyřnásobku obvyklého úroku nebankovních subjektů ve výši 15 až 35 % ročně. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, do data zesplatnění úvěru zaplatil jen 2x částku částka, datum a datum. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru dle bodu 6.3 smlouvy, protože žalovaný byl v prodlení po dobu delší než 65 dnů, se zaplacením splátky č. hodnota splatné dne datum ke dni datum. Ve smyslu čl. 6.3 smlouvy tedy došlo k zesplatnění celého dluhu. Po zesplatnění žalovaný zaplatil částky částka dne datum, částka datum, částka datum, částka datum.

2. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, k žalobě se nevyjádřil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti, dle ust.

3. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:

4. Žalobkyně je s účinností od datum držitelem povolení ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů (viz výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu).

5. Mezi účastníky byla dne datum smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem sjednaným ve výši nominální úrokové sazby 73, 95 % p. a., RPSN 104,95 %, ve 48 měsíčních splátkách po částka splatných vždy do každého 14. dne v měsíci počínaje měsícem duben 2023, celkem měl vrátit částku částka. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 30 dnů se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši částka splatnou do 10 dnů, a to za každou splátku s tím, že souhrn veškerých pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat činí maximálně částka za rok. Dále byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit náklady související s prodlením s tím, že jejich výše činí za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení po dobu delší než 15 dnů, částka splatných ve lhůtě 10 dnů. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky nebo i její části po dobu delší než 65 dnů pak automaticky dojde k zesplatnění úvěru a celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se stávají součástí nové jistiny úvěru. Jestliže po zesplatnění úvěru nebude úvěr uhrazen, byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny s tím, že souhrn uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše úvěru, nejvýše však částka. (viz návrh na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, ze dne datum, oznámení o schválení úvěru, splátkový kalendář, dodatek č. hodnota ke smlouvě, doklad o vyplacení úvěru převodem na účet žalovaného dne datum 70 000 Kč, předsmluvní formulář).

6. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Zjistila, že žalovaný je svobodný, má základní vzdělání, je zaměstnán u právnická osoba., se smlouvou na dobu neurčitou, pobírá mzdu ve výši částka měsíčně, za bydlení platí částku částka měsíčně, celkové výdaje částka měsíčně, životní minimum částka, rezerva částka, není veden v registru dlužníků, byl doložen výpis z účtu žalovaného vedený u právnická osoba., za dobu od datum do datum, se čtyřmi připsanými výplatami ve výši 22 912 – částka (viz výpis z registru SOLUS, výpis z účtu žalovaného, hodnocení klienta, prohlášení klienta).

7. Žalovaný na úvěr zaplatil, do data zesplatnění úvěru 2x částku částka, datum a datum, po zesplatnění žalovaný zaplatil částky částka dne datum, částka datum, částka datum, částka datum.( tvrzení žalobkyně, karta klienta ).

8. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k zaplacení dluhu (viz výzvy ze dne datum, datum, s upozorněními na možnost zesplatnění celého dluhu, zaslána na sdělenou adresu žalovaného, dodejka). Žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění závazků ze smlouvy z důvodu prodlení se splátkami po dobu delší než 65 dnů (viz oznámení ze dne datum).

9. Předžalobní upomínka ze dne datum, byla žalovanému odeslána dne datum (viz předžalobní upomínka ze dne datum, arch odeslané pošty ze dne datum).

10. Databáze ČNB o zápůjčních úrokových sazbách ARAD bylo zjištěno, že dle statistiky úrokových sazeb pro spotřebitelské úvěry pro domácnosti (bez kontokorentů), bylo zjištěno, že běžný úrok v březnu 2023 byl kol 9,4 % p. a.

11. Žalobkyně jiné doklady k tomu, že považovala výši úroku, při uzavření smlouvy nepředložila.

12. Soud se dále zabýval tím, zda byla splněna povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, což je soud povinen zkoumat ex officio (§ 86 ZSÚ).

13. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Shora cit. zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. ). Podle Ústavního soudu lze učinit závěr, že poskytovatel úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z judikatury citované tímto nálezem – jen samotný dlužník/spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Soudy proto poskytovatele úvěrů musí vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je při zkoumání úvěruschopnosti taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit.

17. Soud je tedy povinen zkoumat ex officio (§ 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném od datum), zda věřitel dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobkyně pouze v žalobě tvrdila a doložila, že žalovaný vyplnil předsmluvní formulář, doložil doklad o 4x poskytnuté výplatě na účet ve výši asi částka měsíčně, a žalobkyně ověřila, zda není veden v registru dlužníků. Nebylo tvrzeno ani doloženo, jak žalobkyně zkoumala měsíční náklady žalovaného za bydlení, stravu, další náklady, nebo jeho případnou rezervu. Z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně tedy tuto svou povinnost splnila řádně, nikoli je zcela formálně.

18. Žalobkyně tak ani netvrdila, ani v řízení neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla náležitě prověřena úvěruschopnost žalovaného, přičemž důkazní břemeno v otázce splnění předsmluvní informační a kontrolní povinnosti musí zásadně jít k tíži poskytovatele úvěru, nyní žalobkyně, jinak by byl narušen soulad se zásadou efektivity (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C-449/13 CA Consumer Finance jméno FO v jméno FO and Others).

19. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako pravé a pravdivé, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala.

20. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem sjednaným ve výši nominální úrokové sazby 73,95 % p. a., RPSN 104,95 %, ve 48 měsíčních splátkách po částka splatných vždy do každého 14. dne v měsíci počínaje měsícem duben 2023, celkem měl vrátit částku částka. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 30 dnů se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit za každou splátku smluvní pokutu ve výši částka (splatnou do 10 dnů), náklady související s prodlením ve výši částka (splatné ve lhůtě 10 dnů). Žalovaný úvěr řádně nesplácel, před podáním žaloby zaplatil 2x částku částka, datum a datum, po zesplatnění žalovaný zaplatil částky částka dne datum, částka datum, částka datum, částka datum. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou třetí splátky, splatné dne datum, po dobu delší než 65 dnů došlo automaticky k datu ke dni datum, k zesplatnění úvěru. Jelikož po zesplatnění úvěru nebyl úvěr uhrazen, byl žalovaný povinen, dle smlouvy, zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, se kterou byl v prodlení s tím, že souhrn uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše úvěru, nejvýše však částka. Obvyklá výše úrokové sazby pro poskytnutí úvěru, v době uzavření uvedené smlouvy přitom činila 9,4 % p. a.

21. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

22. Uvedenou smlouvu soud právně posoudil jako smlouvu o úvěru podle a násl. , (dále jen „o. z.“) uzavřenou adhezním způsobem ( a násl. o. z.). Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele ( , a a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu , o spotřebitelském úvěru.

23. Soud se dále zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu ust. § 580 a 588 o. z., pokud jde o sjednanou výši úrokové sazby, a to zejména s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, dále z rozsudků MS v Praze č. j. spisová značka, rozsudku MS v Praze č. j. spisová značka, spisová značka, atd. V nyní posuzovaném případě byl sjednán úrok v nominální sazbě 89,99 % p. a. Tato sazba převyšovala úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření úvěrové smlouvy mnohokrát.

24. Ve věci č. j. spisová značka MS v Praze posoudil jako absolutně neplatnou smlouvu s efektivní úrokovou sazbou 138,18 % p. a. při úvěru částka, ve věci MS v Praze č. j. spisová značka při úvěru částka, s efektivní úrokovou sazbou 101,79 % p. a., ve věci MS v Praze č. j. spisová značka při úvěru částka efektivní úroková sazba 140,02 % p. a. stejně tak v rozsudku zdejšího soudu č. j. spisová značka a rozsudku MS v Praze č. j. spisová značka úrok 83,71 % p. a., stejně rozsudky MS v Praze č. j. spisová značka, spisová značka. Zdejší soud neměl důvodu se od shora uvedených závěrů MS v Praze odchýlit, ve smyslu ust. § 13 o. z.

25. S ohledem na výše uvedené zdejší soud uvedenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Podle názoru soudu musí být hlediskem dobrých mravů posuzována veškerá právní jednání a takovému postupu není nikterak na překážku zákonná úprava zakázaných ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 1813 o. z. či neúměrného zkrácení podle § 1783 o. z., jak se domnívala žalobkyně. Otázkou absolutní neplatnosti smlouvy by se soud musel zabývat v každém případě, i kdyby žalovaný zůstal pasivní.

26. K námitce žalované, že úrok z úvěru u nebankovních poskytovatelů je „o něco vyšší“, než úrok z úvěru u bankovních subjektů, z důvodu vyšší rizikovosti úvěrů, lze odkázat na to, co již opakovaně uvedl Městský soud v Praze ve svých rozsudcích (rozsudek č. j. spisová značka ze dne datum, rozsudek č. j. spisová značka ze dne datum): ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (stejná úroková míra by při poskytnutí úvěru bankou mohla být označena za lichevní a při poskytnutí úvěru za shodných podmínek nebankovním subjektem nikoliv). Zdejší soud přihlédl k tomu, že v daném případě se sice jednalo o nebankovní úvěr, nešlo ale o specifický úvěrový vztah, jakým je např. tzv. mikropůjčka na velmi krátkou dobu či v nízké výši v řádu několika tisíců korun (kde by za určitých okolností mohla být vyšší úroková míra akceptovatelnou), ani nešlo o úvěr poskytnutý prostřednictvím kontokorentu či kreditní karty, u nichž je obvykle s ohledem na specifické smluvní podmínky (například sjednání určitého bezúročného období) stanovena vyšší úroková míra.

27. Neplatné ujednání o úroku nelze ani změnit (moderovat) ve smyslu ust. § 577 o. z., neboť by tak tím nedošlo ke spravedlivému uspořádání práv a povinností stran. Nahrazování neplatně sjednaného úroku zásahem soudu by totiž bylo v rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 582 o. z., kterým je mimo jiné i preventivní (odrazující) účinek neplatnosti nemravných ujednání. Taková interpretace ust. § 577 o. z. je v souladu s judikaturou Soudního dvora EU, který zdůrazňuje, že je třeba zabránit dalšímu používání nemravných klauzulí ve smlouvách, které uzavírají poskytované se spotřebiteli. Pokud by soud mohl měnit obsah smlouvy, mohlo by to vést k eliminaci odrazujícího účinku pro poskytovatele. Nelze připustit, aby poskytovatelé nabyli dojmu, že sice bude rozhodnuto o neplatnosti takových kauzulí, nicméně vnitrostátní soud může smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit. To by totiž nevedlo k ničemu jinému, než že by poskytovatelé byli nadále podněcováni uvedené kauzule využívat namísto toho, aby byli vedeni se takových praktik střežit (viz např. rozsudek SDEU ze datum, Banco Español de Crédito jméno FO proti jméno FO, C-618/10 nebo rozsudek SDEU ze datum, Kanyeba jméno FO a Deroga, C-349/18 – C-351/18). Žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je ale otázkou, k čemu jí toto zjištění posloužilo, když žalovaný pobíral mzdu jen částka.

28. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

29. Dle ust. § 588 odst. 1 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

30. Dle ust. § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

31. Dle ust. § 577 o. z. jeli důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

32. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z.

33. Zdejší soud dospěl k závěru, že tato neplatnost se týká celé smlouvy, neboť nelze, ve smyslu ust. § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

34. Dle ust. § 2395 o. z., je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí.

35. Žalobkyně jako poskytovatel úvěrů, profesionál, uzavírá smlouvy o úvěru s ujednáním o úrocích obdobně vysokých, jako v této věci, jejichž výši obhajuje právě tím, že je nebankovním subjektem a že ve výši úroku zohledňuje rizikovost úvěrů. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek. Dle názoru zdejšího soudu by žalobkyně, bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích, tuto smlouvu s žalovaným neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model. V již zmíněném rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. spisová značka bylo vyjádřeno, že „žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z toho lze bez pochyb uzavřít, že žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala.“

36. Za této situace nelze než uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o. z. jako celek. V takovém případě však již nelze přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 o. z. K neplatnosti podle § 588 o. z. je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu strany žalované.

37. I zdejší soud učinil závěr o absolutní neplatnosti celé smlouvy s vědomím zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.). V daném případě je však nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů.

38. Závěr o neplatnosti smlouvy se nezakládá na ust. § 1813 o. z., neboť toto ustanovení nelze (na rozdíl od výše uvedených ust. § 580 a § 588 o. z.) aplikovat na ujednání o ceně.

39. Jelikož v řízení nebylo ani prokázáno, že žalobkyně splnila povinnost dle § 86 ZSÚ zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet a současně byl žalovanému poskytnut úvěr s tak vysokým úrokem a dalšími sankčními ujednáními, uvedenou smlouvu pro porušení principu odpovědného půjčování jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a zejména pro rozpor se zákonem podle § 580, § 588 o. z. a současně dle § 87 odst. 1 ZSÚ.

40. Ze všech uvedených důvodů soud práva a povinnosti mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, který je proto v souladu s § 2991 o. z. povinen žalobkyni vrátit poskytnutou částku. Žalobkyni proto přiznal právo na zaplacení částky, která nebyla žalovaným dosud vrácena, ve výši částka.

41. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka uvedl, že již z testu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a ZSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ. Toto ustanovení tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy ve vztahu k § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.. Samotný ZSÚ byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů. Konkrétním účelem § 87 ZSÚ je (kromě ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy. Faktickým důsledkem pro poskytovatele úvěru je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k § 87 ZSÚ uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440).

42. Žalovaný zůstal v řízení nečinný a neposkytl soudu vůbec žádnou součinnost k tomu, aby soud mohl na základě dostatečných informací o jeho poměrech (a to ani z doby uzavření smlouvy) určit splatnost jistiny dle možností žalovaného. Soud proto vycházel z toho, že žalovaný byl již v srpnu 2023 informován o povinnosti vrátit celou jistinu, byla mu zaslána i předžalobní upomínka i žaloba. Soud tak uzavřel, že je v možnostech žalovaného zbytek jistiny zaplatit do čtyř měsíců od právní moci rozhodnutí v této věci, což soud považuje za dostatečnou dobu pro našetření si dlužné jistiny.

43. Pokud jde o nároky nad rámec uvedené částky částka, tedy nároky na úroky z úvěru a smluvní pokutu, pak soud žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Ohledně nároků vyplývajících ze smlouvy soud odkazuje na výše uvedené, tedy že smlouvu považuje za absolutně neplatnou a tedy žalobkyni nemohl vzniknout nárok na nic jiného, než na vrácení poskytnuté jistiny, ponížené o již uhrazené částky. Ohledně nároku zákonného, tj. nároku na zákonný úrok z prodlení, soud uvádí, že je pro něj závazný stav v době jeho rozhodnutí ( ) a nutno konstatovat, že k dnešnímu dni žalovaný v prodlení s vrácením jistoty není, a proto zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.