Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 138/2025-98
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci
žalobkyně: I-Xon a. s., IČO 28218761 sídlem Husitská 344/63, 130 00 Praha 3
zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, 277 45 Dřínov
o 115 011,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka od datum do datum, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka od datum do datum, úroku ve výši 12,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši částka, k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , úroku ve výši 12,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši , částka, , k rukám zástupce žalobkyně, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se společností právnická osoba., IČO: IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne datum smlouvu o půjčce č. hodnota (dále také jen „smlouva“), kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka a žalovaný se smlouvou zavázal úvěr splatit ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka spolu s úrokem ve výši 12,90 % ročně. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, přičemž vycházela z informací poskytnutých žalovaným a sama vyhledávala relevantní skutečnosti ověřováním prostřednictvím registru SOLUS, bankovních a nebankovních registrů. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví, kdy k podpisu smlouvy došlo prostřednictvím mobilního elektronického klíče. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalovaný uhradil na svůj dluh pouze částku ve výši částka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši částka a poplatky v celkové výši částka (poplatky za zaslání výzev k úhradě dluhu). V rámci příslušenství dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši částka za období od 125. 5. 2024 do datum, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši částka za období od datum do datum, smluvní úrok ve výši 12,9 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.
3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně pro žalovaného vedla běžný účet č. č. účtu /viz smlouva na č. l. 22-24 spisu, akceptace smlouvy na č. l. 77 spisu/. Na základě schváleného návrhu žalovaného na uzavření smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne datum na účet žalovaného č. č. účtu peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný měl poskytnuté peněžní prostředky s úrokem ve výši 12,90 % ročně a sjednanými poplatky splácet formou pravidelných měsíčních splátek po částka /viz návrh na uzavření smlouvy o půjčce na č. l. 17-20 spisu, výpis minutové půjčky na č. l. 26-29 spisu, sdělení banky vč. výpisu z účtu na č. l. 68-73 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 57-60 spisu, výpis z účtu na č. l. 84 spisu, všeobecné podmínky, produktové podmínky, ceník a výpis z úvěrového účtu v systému ISAS/. Právní předchůdkyně žalobkyně zkontrolovala bonitu žalovaného kontrolou v externích registrech SOLUS, BRKI a NRKI, jakožto i v dalších registrech, současně zjistila, že žalovaný má ukončené vysokoškolské vzdělání, bydlí v pronájmu a je svobodný. Dále žalovaný uvedl, že je zaměstnán a že jeho měsíční příjem činí částka, výdaje na bydlení uvedl ve výši částka, výdaje na živobytí ve výši částka a ostatní výdaje částka. Současně právní předchůdkyně žalobkyně zjistila celkové splátkové zatížení ve výši částka měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu obezřetnosti deklarované výdaje na živobytí navýšila na částku částka a započetla příjem ve výši částka, přičemž uzavřela, že platební kapacita žalovaného v době podání žádosti je ve výši částka. Žalobkyně předložila výpisy z běžného účtu žalovaného vedené u právní předchůdkyně žalobkyně za období od datum do datum, ze kterých se podává, že výdaje žalovaného byly mnohonásobně vyšší než zohledněné výdaje (6 239+částka), a to zejména výdaje na bydlení, kdy dne datum byla zaevidována odchozí platba označená jako podnájem ve výši částka, dne datum ve výši částka a dne datum ve výši částka. V měsíci leden byly z účtu žalovaného zaevidovány odchozí platby v celkové výši částka, v měsíci únor ve výši částka, v měsíci březen ve výši částka /viz protokol o ověření úvěruschopnosti na č. l. 53-54 spisu, identifikace na č. l. 31 spisu, výpisy z účtu žalovaného na č. l. 32-52 spisu/. Dopisem ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila pro porušování povinností stran žalovaného (řádné nesplácení úvěru) a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu /viz zesplatnění na č. l. 21 spisu/. Dopisem ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o změně čísla účtu pro splácení úvěru /viz oznámení na č. l. 25 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno /viz smlouva o postoupení pohledávky, rámcová smlouva o postoupení pohledávek v systému ISAS, potvrzení úplaty na č. l. 30 spisu, vyrozumění o postoupení pohledávky na č. l. 12 spisu/. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou ze dne datum, odeslanou žalovanému dne datum, podle které měl žalovaný dluh uhradit do 7 dnů od jejího odeslání /viz upomínky na č. l. 55, 56 spisu, oznámení a výzva k plnění na č. l. 14 spisu, seznam odeslaných výzev v systému ISAS/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “).
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
19. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku v celkové výši částka. Smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. o. z. byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována. V souvislosti se smlouvou o úvěru však žalobkyně v řízení dostatečně netvrdila a neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla její právní předchůdkyně žalovanému finanční prostředky po posouzení jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Právní předchůdkyně žalobkyně v daném případě z výpisu z účtu žalovaného zjistila příjmy žalovaného ze zaměstnání ve výši částka. V případě zohledněných výdajů ovšem vycházela pouze z dat uvedených ze strany žalovaného, resp. ze započtených životních nákladů ve výši částka, aniž by tyto jakýmkoliv způsobem ověřovala. Právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s tvrzením žalovaného o jeho výdajích spojených s bydlením, ačkoliv měla k dispozici výpis z jeho účtu, ze kterého plyne, že náklady na bydlení jsou vyšší (částka). Stejně tak nijak nezohlednila celkové výše odchozích plateb z účtu, které zásadním způsobem přesahovaly započtených životních nákladů ve výši částka. Žalobkyně ani nijak nezkoumala, zda pracovní poměr žalovaného trvá, zda žalovaný není ve zkušební nebo výpovědní době a další skutečnosti rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně měla schopnost žalovaného úvěr splácet zkoumat o to pečlivěji, když věděla, že měsíční splátkové zatížení žalovaného je ve výši částka při příjmu cca částka. Podle soudu tak smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. V této souvislosti soud dále konstatuje, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
20. Soud k výše uvedenému dodává, že tyto závěry jsou zcela v souladu i s judikaturou. Ústavní soud v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , mj. zdůraznil, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ s tím, že by „státní moc neměla poskytovat ochranu právům subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Konečně uvedl, že „obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“ V daném případě však s ohledem na nedostatečné zkoumání výdajů žalovaného nelze uzavřít, že by se ze strany právní předchůdkyně žalobkyně o takové přesvědčivé zkoumání, s ohledem na zjištění, která ze zákaznické karty vyplývala, skutečně jednalo.
21. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru . Komentář. 1. vyd. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ).
22. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka nebo ze dne datum, č. j. spisová značka, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od datum a obsažené v § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.
23. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši částka, na který žalovaný uhradil částka. Neboť smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení a povinností žalovaného je toto obohacení žalobkyni ve výši částka (rozdíl mezi poskytnutou jistinou a plněním žalovaného na dluh) vydat. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení pak nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla výzva odeslaná dne datum prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, podle které měl žalovaný dluh uhradit do 7 dnů od odeslání, soud proto žalobkyni přiznal i nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. od datum. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
24. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru proto soud ve zbytku žalobu zamítl, a to včetně příslušenství (výrok II. tohoto rozsudku).
25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. za použití § 142a a § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnější žalobkyni poměrnou část jejích nákladů. Žalobkyně se návrhem na zahájení řízení domáhala zaplacení částky celkem částka. Žalobkyni byla v konečném rozhodnutí přisouzena částka částka, kdy soud při stanovení míry úspěchu ve věci zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. přiměřeně rozhodnutí ÚS ČR ze dne datum sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). Při odečtení neúspěchu (19,5 %) od úspěchu (80,5 %), má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 61 %. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 61 % z jejich celkové výše částka, kdy tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 , § 7 bod 6 , § 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 1 , 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši částka. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.