Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 96/2025-14
Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Kratzerovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 18 702 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 340,59 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 400 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 16 302 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 008,46 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 700,39 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 4 804,93 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a úrokem ve výši 8 % ročně z částky 6 993,50 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 340,59 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 400 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 16 302 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 008,46 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 700,39 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 4 804,93 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a úrokem ve výši 8 % ročně z částky 6 993,50 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 26. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 702 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost Anonymizováno, Anonymizováno s žalovanou uzavřela dne Anonymizováno smlouvu o úvěru č. Anonymizováno, na jejímž základě poskytla žalované částku 12 000 Kč. Žalovaná měla právní předchůdkyni žalobkyně vrátit úvěr spolu s poplatky a úroky ve výši 10 302 Kč ve čtrnácti měsíčních splátkách po 1 593 Kč, nečila to ovšem řádně a včas a původnímu věřiteli uhradila pouze část dluhu ve výši 9 600 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni, avšak ani poté žalovaná dluh nezaplatila a je nadále v prodlení. Žalobkyně proto požaduje rovněž zaplacení úroku z úvěru a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny úvěru.
2. Vzhledem k předloženým listinám soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Účastníci se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřili, soud proto rozhodoval na základě obsahu spisu.
3. Ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno ze dne Anonymizováno má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit s úrokem ve výši 609 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, administrativním poplatkem ve výši 1 653 Kč, náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 2 160 Kč, celkem tedy ve výši 10 302 Kč, ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že sjednaná úroková výše úvěru činila 8 % ročně a roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) 272,44 % ročně. Sjednána byla i smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky denně. Žalovaná úvěr převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy a na úvěr částečně hradila, dosud zaplatila částku 9 600 Kč. Celkový dluh žalované se dle vyúčtování žalobkyně uvedeného v žalobě skládá z neuhrazené jistiny ve výši 6 993,50 Kč, dlužného úroku 211,43 Kč, dosud neuhrazených poplatků 5 497,07 Kč, smluvní pokuty 6 000 Kč, úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 204,93 Kč běžících od 21. 7. 2023, které žalobkyně částečně kapitalizovala, a úroku smluvního ve výši 8 % ročně z částky 6 993,50 Kč od 6. 3. 2024 do zaplacení, který taktéž žalobkyně částečně kapitalizovala. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 ve spojení s její přílohou, má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou přešla z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala dne 17. 7. 2025 žalované předžalobní výzvu, v níž byla vyzvána k úhradě dosud nezaplacené jistiny, poplatků a úroků.
4. Při právním hodnocení vyšel soud z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností shora uvedené smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 833/2008 ). V dané věci měla dle předložené smlouvy o úvěru žalovaná zaplatit oproti poskytnuté částce 12 000 Kč právní předchůdkyni žalobkyně ve čtrnácti měsíčních splátkách částku 22 302 Kč, což odpovídá ve smlouvě uvedenému RPSN zápůjčky ve výši 272,44 %, i když samotný úrok byl sjednán ve výši 8 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu (dále jen NS), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , sp. zn. 20 Cdo 474/2006 , sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 . Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále v něm NS odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS sp. zn. 21 Cdo 486/2002 ) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen „ÚS“) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je nutné přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. Tato judikatura se dále rozvíjela a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019 , 20 Cdo 3811/2019 , 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022 – 69 ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“
12. V dané věci byla žalovaná dle smluvních ujednání uvedené smlouvy ze dne Anonymizováno povinna v bezprostřední souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně na poplatcích včetně kapitalizovaného úroku částku 10 302 Kč. Tyto poplatky se neoddělitelně pojí s poskytnutou zápůjčkou, když k jistině jsou připočítávány veškeré tyto sjednané platby, a povinnost žalované se konstituuje jako zaplacení celkové dlužné částky splatné dlužníkem (včetně úroků) 22 302 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak je třeba každé z nich posoudit v souvislosti s ostatními, kdy v dané věci jsou tato ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila do předtištěného formuláře poplatek za poskytnutí úvěru 5 880 Kč, za administrativní činnost ve výši 1 653 Kč a za doplňkové služby - poplatek za hotovostní platby 2 160 Kč, ačkoli administrativa tohoto typu smlouvy je jednoduchá, rutinní a rychlá. Formuláře věřitele jsou již předem připravené, doplňují se o několik málo údajů, proto soud takto sjednaný poplatek považuje za částku, které ve skutečnosti vede ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jde o skrytý úrok z úvěru. Sjednání takového poplatku, který pojmově slouží k úhradě vzniklých nákladů, je ve skutečnosti úrokem za poskytnutí půjčky (tj. toliko cenou peněz bez vynaložení dalších nákladů), představuje obcházení zákona, což má též za následek absolutní neplatnost ujednání podle § 580 o. z. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ustanovení § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „administrativní poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné.
13. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí ÚS uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv způsobenou nepřiměřenými úroky nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci, kdy právě ujednání o nemravné výši částek, které měl dlužník splatit spolu s úvěrem jsou s ostatními ujednáními natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků (poplatků za poskytnutí úvěru) by předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčila. Administrativa tohoto typu smluv o bagatelních úvěrech není složitá, spočívá ve vyplnění několika údajů do předtištěné formulářové smlouvy, tedy časová náročnost na její vyplnění je v řádu minut a nevede tedy k vysokým nákladům. Obsah služeb, který by měly být žalované za tuto částku poskytnuty, je přitom formulován vágním, neurčitým a nepřezkoumatelným způsobem, k tomu viz např. administrativní poplatek či hotovostní inkaso splátek. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalované jako dlužníka dále vyniká v případě jejího prodlení se splácením, kdy dlužná neuhrazená jistina se ode dne následujícího po datu splatnosti poslední sjednané splátky úročí úrokem ve výši 8 % ročně, jehož zaplacení žalobkyně rovněž požaduje, stejně jako sjednanou smluvní pokutu. Ustanovení dané smlouvy ve svém souhrnu zakládá proto tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.
14. Z výše uvedených závěrů pak vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalované je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy jako bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť toto soud poskytuje jen za předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, z žalobních tvrzení plyne, že žalovaná zaplatila na úvěr celkem 9 600 Kč. Při výše uvedeném závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru a posouzení vztahu mezi účastníky jako bezdůvodného obohacení, musí žalovaná vydat své bezdůvodné obohacení žalobkyni jako postupníku, neboť tato má právo na vrácení toho, co bylo plněno, a proto je důvodný nárok žalobkyně pouze co do částky 2 400 Kč. Důvodný je i nárok žalobkyně na úroky z prodlení z částky 2 400 Kč, neboť žalovaná byla a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, je tato v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem II. byl pak zamítnut nárok na žalobkyní požadované další částky jistiny s úrokem z prodlení, jakož i požadovaných úroků z úvěru, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru, tedy i těchto ujednání. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť z větší části úspěšné žalované, které vzniklo právo na jejich náhradu, žádné náklady v tomto řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci