Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 245/2025-40
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro Anonymizováno Anonymizováno,Anonymizováno Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
IV. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.III. Žaloba se zamítá v části o zaplacení , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.IV. Žaloba se zamítá v části o zaplacení , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částka s přísl. a uvedla, že se jedná se o nároky ze dvou smluv o úvěru. Jednak se jedná o nevrácenou část úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy o úvěru uzavřené s právnická osoba ze dne datum ve výši částka (smlouva 1). Dále se jedná o nevrácenou část úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy o úvěru uzavřené s právnická osoba ze dne datum ve výši částka( smlouva 2). Pohledávky byly žalobkyni postoupeny.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
Smlouva 1
3. Ze smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právnická osoba smlouvu, podle které se původní věřitelka zavázala poskytnou žalované zápůjčku v hotovosti ve výši částka. Žalovaná peníze převzala v den podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit celkovou částku částka, což představovalo jistinu částka, úrok částka, odměnu za rozšířenou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši částka. RPSN činila 136,57 %, úroková sazba 86 % ročně, splátky byly sjednány ve výši částka měsíčně (21 splátek). Rozšířenou doplňkovou služnou komfortního splácení se rozumí poskytnutí a splácení úvěru v hotovostní formě s využitím sužeb obchodního zástupce a službou flexibilního splácení se rozumí garance celkové ceny, splátkové prázdniny a garance neuplatnění pro případ úmrtí.
4. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná za celou dobu zaplatila částka. Žalovaná ani netvrdila, že by zaplatila vyšší částku.
5. Z karty klienta soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně měla při posouzení úvěruschopnosti k dispozici následující údaje: žalovaná bydlela jako spolubydlící, byla vdaná, neměla vyživovací povinnost, její příjmy činily částka, odhadované výdaje částka příjem byl ověřen z výměru, rozhodnutí. Byly uvedeny „další čisté příjmy domácnosti“ částka.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.
7. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle ustanovení § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
9. Podle § 6 odst.2 o.z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
10. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.
11. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
12. Podle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Soud má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Vzhledem k obsahu smlouvy a výslovný odkaz na ustanovení § 2390 oz. ve smlouvě je nutno uzavřít, že byly naplněny pojmové znaky nikoli smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Jednalo se o poskytnutí a reálné předání finanční částky věřitelkou a závazek dlužníka zaplatit tuto částku společně se souhrnným poplatkem, který byl dále vnitřně strukturován na jednotlivé položky. Pojmové znaky zápůjčky, tj. přenechání určitého množství peněžních prostředků k volnému nakládání a závazek dlužníka v určité době věc vrátit, včetně naplnění reálného charakteru zápůjčky (faktické předání peněz), jsou dány.
15. Soud má za prokázáno, že právní předchůdkyně splnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet úvěr, když vcházela z příjmů částka, výdajů částka, spolubydlení, bez vyživovací povinnosti.
16. Soud dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je absolutně neplatné dle ustanovení § 588 o.z., neboť ujednaná výše úroku 86 % ročně se zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, která se váže k již neúčinné právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015, všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz).
17. Podle rozhodnutí NS ČR ze dne 31.7.2013, sp. zn. 4 Tdo 416/2013, půjčka s úrokem přesahujícím 44 % ročně je plněním, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru ve smyslu § 218 odst. 1 tr. zákoníku o přečinu lichvy.
18. Tedy již samotná výše úroku přesahující 80 % ročně je tak zjevně v rozporu s dobrými mravy a tak zjevně přesahuje obvyklou úrokovou sazbu, že není ani nutno ji srovnávat s údaji databáze České národní banky ARAD. Obecně je za obvyklou míru úroku u úvěru poskytovaných nebankovními institucemi považován úrok okolo 30 % ročně. Z těchto důvodů, je třeba sjednanou výši úroku považovat za zjevně rozpornou s dobrými mravy. Tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu. U žalobkyně se jedná o běžnou praxi, jak je okresnímu soudu známo z jeho úřední činnosti. Toto zcela běžné jednání žalobkyně (sjednávání takto vysokých úroků u spotřebitelských úvěrů) pak nelze aprobovat a je třeba je posoudit jako zjevně rozporné s dobrými mravy.
19. Co se týče účinku absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak z ustanovení § 576 o.z. vyplývá, že je-li neplatné ujednání (o úroku) od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1−654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060-2064). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a jedná se o běžnou praxi žalobkyně, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. To ostatně vyplývá i jejího vyjádření při jednání, kdy na sjednané úrokové sazbě setrvala. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako absolutně neplatnou v celém rozsahu. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního jednání od samého počátku a na právní jednání se hledí, jako by nikdy nevzniklo a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013).
20. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru plnění z neplatného závazku, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 2 a § 2993 o.z., které jsou smluvní strany povinny vydat. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce poskytla žalované částku ve výši částka, žalovaná dosud zaplatila částku v celkové výši částka. Žalované vznikla povinnost vrácení pouze částky částka.
21. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než žalobou. Žalovaná je proto v prodlení až od datum, neboť žaloba byla doručena datum. Nárok na úrok z prodlení v zákonné výši přiznal soudu žalobkyni podle § 1970 o.z.
Smlouva 2
22. Ze smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právnická osoba smlouvu o úvěru na částku částka, žalovaná peníze převzala v den podpisu smlouvy v hotovosti. Zavázala se vrátit poskytnutou částku, zaplatit celkový poplatek ve výši částka, sestávající z úroku částka a za hotovostní inkaso splátek ve výši částka vše v 78 týdenních splátkách ve výši částka, RPSN činila 148,20 % a úroková sazba 86 % ročně.
23. Ze zákaznické karty soud zjistil, že při poskytování úvěru vycházel právní předchůdce žalobkyně z příjmů žalované částka, ostatních příjmů částka, výdajů částka vdaná, bez vyživovací povinnosti. Byly uvedeny „další čisté příjmy domácnosti“ částka Žádné splátky úvěru nebyly uvedeny.
24. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázáno, že žalovaná celkem za celou dobu zaplatila na úvěr částku částka. Žalovaná ani netvrdila, že by zaplatila vyšší částku.
25. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.
26. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
27. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
28. Soud má za prokázáno, že mezi žalovanou a právnická osoba byla uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy obdržela žalovaná částku částka, zavázala se zaplatit poplatek (obsahující i sjednaný úrok) v celkové výši částka. Splácení bylo dohodnuto ve splátkách po částka týdně. Žalovaná zaplatila pouze částka.
29. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
30. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
31. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
32. Soud má za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o zápůjčce. Vzhledem k obsahu smlouvy a výslovný odkaz na ustanovení § 2390 oz. ve smlouvě je nutno uzavřít, že byly naplněny pojmové znaky nikoli smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Jednalo se o poskytnutí a reálné předání finanční částky věřitelkou a závazek dlužníka zaplatit tuto částku společně se souhrnným poplatkem, který byl dále vnitřně strukturován na jednotlivé položky. Pojmové znaky zápůjčky, tj. přenechání určitého množství peněžních prostředků k volnému nakládání a závazek dlužníka v určité době věc vrátit, včetně naplnění reálného charakteru zápůjčky (faktické předání peněz), jsou dány.
33. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná.
34. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
35. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
36. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
37. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla vyhodnocením informací získaných od žalované, tato byla dotazována na své rodinné, majetkové a pracovní poměry a informace byly ověřeny oproti dokladům. Tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty. Ze zákaznické karty je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nevěnovala sděleným údajům náležitou pozornost a nevyhodnotila je s odbornou péčí. Příjmy žalované činily Anonymizováno Anonymizováno, „další příjem“ ve výši částka nebyl nijak ověřen ani vysvětlen a v zákaznické kartě z datum byl deklarován tento příjem ve výši částka (rovněž neověřen). Náklady jsou naopak uvedeny o částka nižší než v předchozí žádosti a není vůbec uvedena splátka předchozí zápůjčky (z datum), která činila téměř částka. Není zřejmé, zda a jak vyhodnotila právní předchůdkyně tyto skutečnosti vyhodnotila.
38. V této souvislosti je nutno poukázat na závěr Ústavního soudu ( III ÚS 4129/18) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Soud má za to, že právě toto kritérium splněno nebylo. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, spokojila se pouze s prohlášením žalované, aniž by podrobila kritické úvaze údaje o výdajích a provedla k těmto údajům případně další zjištění nebo korekci při své úvaze.
39. V tomto případě je tedy jednoznačné, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně a úvěr poskytla, ačkoli neměla k dispozici dostatek relevantních údajů, aby mohla vyhodnotit schopnost spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Neučinila evidentně žádná doplňující šeření nebo dotazy. Úvěr tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a smlouva 2 je proto neplatná.
40. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.
41. Žalovaná je povinna poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 zák.č.257/2016 Sb. Žalované byla podle smlouvy z datum poskytnuta celkem částka částka, podle tvrzení žalobkyně žalovaná zaplatila již částku částka. Proto je povinna vrátit částku částka.
42. Žalovaná se ke svým možnostem nijak nevyjádřila, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě. Vzhledem k tomu, že povinnost vrácení jistiny vzniká teprve uložením této povinnosti soudem, nemůže být žalovaný v prodlení. ( srov. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR - senátu ze dne 20. 4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 [ASPI ID: JUD774166CZ]
43. Ve zbývajících částek soud žalobu zmítl, a to ohledně obou uplatněných nároků.
44. S ohledem na právní závěr soud další navrhované důkazy neprovedl.
45. O nákladech soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť poměrně úspěšnější žalované žádné náklady v řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.