Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 To 299/2024-15
Městský soud v Praze projednal ve veřejném zasedání konaném dne datum odvolání
1. státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, a
2. obžalované Jméno obžalované, nar. Datum narození obžalované,
podaná proti rozsudku Obvodního soudu pro adresa ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a rozhodl
takto:
Podle § 256 tr. řádu se obě odvolání zamítají.
Odůvodnění:
Podle § 256 tr. řádu se obě odvolání zamítají.
1. Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro adresa byli obžalovaní jméno FO, tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO (dále bez titulů), stíhaní pro - obžalovaná jméno FO zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a přečin a zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku; obžalovaná jméno FO zločin podplacení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný formou návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku; a obžalovaný jméno FO přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný formou návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jichž se měli dopustit tím, že
obžalovaný jméno FO poté, co jej dne datum kolem 10:32 hod. telefonicky informoval jeho kamarád jméno FO, nar. datum, o tom, že byl právě v adresa přistižen hlídkou Policie ČR při řízení motorového vozidla s mobilním telefonem v ruce, v průběhu telefonického hovoru s jméno FO, v úmyslu tomuto zajistit, aby se vyhnul postihu za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zák. č. 361/2000 Sb. , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v místě svého bydliště na adrese adresa osobně požádal svoji manželku obžalovanou jméno FO, aby se své kolegy příslušníky hlídky Policie ČR, kteří silniční kontrolu jméno FO provedli, pokusila přesvědčit, aby jeho zjištěný přestupek neoznamovali příslušnému správnímu orgánu, načež obžalovaná jméno FO téhož dne v 10:38 hodin ze svého mobilního telefonu, v úmyslu zajistit jméno FO, aby se vyhnul správnímu řízení a případnému postihu pro výše uvedený přestupek, kontaktovala obžalovanou jméno FO, členku hlídky Policie ČR, Pohotovostní motorizované jednotky adresa, která zmíněnou kontrolu řidiče jméno FO provedla, a požádala ji, aby zjištěný přestupek jmenovaného neoznamovala příslušnému správnímu úřadu k projednání přestupku, na což obžalovaná jméno FO přistoupila, svému kolegovi z hlídky sdělila, že celou záležitost vyřeší sama a v úmyslu zajistit jméno FO, aby se vyhnul postihu za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 1 zák. č. 361/2000 Sb. , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, jeho zjištěné protiprávní jednání nezaevidovala v informačním systému Policie ČR, nesepsala o něm žádný záznam, ani neučinila žádné kroky k tomu, aby byla informace o něm předána odboru dopravněsprávních činností Magistrátu hl. m. Prahy jako správnímu úřadu příslušnému k jeho projednání, o čemž následně téhož dne v 10:46 hodin obžalovaný jméno FO telefonicky zpravil jméno FO, přičemž obžalovaná jméno FO za toto své jednání, v přesně nezjištěné době v průběhu září 2022, v místě svého služebního zařazení na adrese adresa, obdržela od obžalované jméno FO potravinové doplňky, a to 6 ks balení přípravku zn. NUTREND CARNITINE 3000 SHOT s příchutí pomeranč v balení po 60 ml a 4 ks balení přípravku zn. Olimp L-Carnitine 3000 SHOT s příchutí třešeň v balení po 25 ml,
obžalovaná jméno FO tím jednala v rozporu s § 45 odst. 1 písm. a) , b) ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb. , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, podle nichž je policista povinen dodržovat služební kázeň spočívající v nestranném, řádném a svědomitém plnění služebních povinností příslušníka, které vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů, zdržet se jednání, které může vést ke střetu zájmů služby se zájmy osobními a ohrozit důvěru v nestranný výkon služby, zejména nezneužívat ve prospěch vlastní nebo v prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby a v souvislosti s výkonem služby nepřijímat dary nebo jiné výhody, dále v rozporu s § 73 zákona č. 250/2016 Sb. , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který ukládá povinnost oznamovat v případě důvodného podezření ze spáchání přestupku zjištěné skutečnosti příslušnému správnímu orgánu; jednala také v rozporu s článkem 38 Pokynu policejního prezidenta č. hodnota ze dne datum, kterým se upravuje postup na úseku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, podle kterého při řešení dopravních přestupků postupuje policista podle právních předpisů, a dále v rozporu s článkem 8 odst. 1 Závazného pokynu policejního prezidenta č. hodnota ze dne datum, kterým se upravují některé postupy v řízení o přestupcích, který ukládá povinnost zjištěné přestupky oznamovat neprodleně a bez zbytečného odkladu,
podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěni obžaloby Městského státního zastupitelství v Praze ze dne datum sp. zn. spisová značka, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
2. Proti tomuto rozsudku podali řádně a včas odvolání státní zástupce v neprospěch všech obžalovaných a obžalovaná Anonymizováno jméno FO..
3. Odvolání státního zástupce směřovalo proti zprošťujícímu výroku, tedy v neprospěch obžalovaných. Přestože řadu skutkových závěrů, k nimž dospěl nalézací soud, považuje za správné a v odůvodnění rozsudku výstižně vyjádřené, nemůže v plné míře akceptovat názor, že prokázané jednání u žádného z obžalovaných nenaplnilo znaky trestného činu. Avšak z pohledu státního zástupce se nelze bezvýhradně ztotožnit ani se všemi skutkovými zjištěními, která učinil prvoinstanční soud a které se staly východiskem pro odvoláním napadené rozhodnutí. Závěr soudu v tom smyslu, že obžalovaná jméno FO rozhodnutí neoznamovat podezření z přestupkového jednání jméno FO učinila ještě před obdrženým telefonickým hovorem od obžalované Jméno obžalované má státní zástupce za nepřesvědčivý a nepodložený. Pro posouzení celé věci je přitom tento naprosto klíčový. Zmíněné konstatování soudu, jak patrno z odůvodnění napadeného rozsudku, do značné míry vychází z mylného předpokladu o účelu a funkci IS KONTROLA 2. Ze sdělení národního centra informačních a komunikačních technologií Policejního prezidia ČR, jako příslušného policejního pracoviště, nicméně vyplývá, že řečený informační systém dokumentuje proces kontroly osoby, dopravního prostředku nebo věci s cílem využití získaných údajů pro plnění úkolů policie (prevence, odhalování a stíhání trestných činů, zajišťování veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti atp.), přičemž v průběhu kontroly provádí automatizované porovnání dat kontrolovaných objektů s databázemi pátracích informačních systémů. V žádném případě neslouží k evidenci, dokumentaci či vyřizování přestupků. Ergo ukončení kontroly (a zadání jejího výsledku do systému) není vyřízením přestupku, a tudíž nikterak nebrání jeho následnému zaevidování a oznámení příslušnému správnímu úřadu. Tvrzení obžaloby, že nebýt telefonátu od obžalované jméno FO, k zaevidování a oznámení přestupku by zřejmě došlo, naopak vyplývá jednak z vět pronesených jméno FO v druhém telefonátu s obžalovaným jméno FO: „Tak jsem to dal na to správní a jedu…“, přičemž na jméno FO úvahy, že „… oni to vypíšou zpětně, nebo se na to vyserou a neodešlou to“ jméno FO reaguje lakonicky: „je mi to jedno“ a po chvíli obdobně: „no, napíšou nenapíšou, co jako“ a posléze z naprosto nedvojznačného sdělení jméno FO ve třetím telefonátu „…koupím jí karnitin a dobrý, máš to bez oznámení“, jednak je podpořeno i výpovědí svědka Anonymizováno. Je současně poměrně nelogické, a tudíž málo pravděpodobné, že jméno FO dovětek v posledním zaznamenaném hovoru „poděkuj Renče, ona ji zná, víš“ se vztahuje k opatření pouhé informace o neoznámení přestupku, nýbrž je evidentní, že se týká samotného zajištění benefitu spočívajícího v tom, že k oznámení nedojde. Obvodní soud se v této souvislosti také nikterak blíže nevěnoval motivu poskytnutí (byť nikterak hodnotného) protiplnění obžalované jméno FO ze strany obžalované jméno FO i s výslovným poděkováním. Není konečně žádných pochyb, že dárek (úplatek) obžalovaná jméno FO sice nepožadovala a neočekávala, na druhé straně, vědoma si jeho souvislosti se svým počínáním ve věci přestupku jméno FO, tento neodmítla, poděkovala za něj a převzala jej do své dispozice. Skutečnost že předmět úplatku sama po poměrně dlouhou dobu nevyužila není pro právní kvalifikaci tohoto jednání podstatné. Ačkoli nelze nikterak zpochybnit oprávnění soudu hodnotit provedené důkazy podle vlastní volné úvahy v limitech § 2 odst. 6 tr. řádu, nutno trvat na tom, aby tato byla opřena o přesvědčivou, srozumitelnou, úplnou a logickou argumentaci. Pokud jde o napadený rozsudek je státní zástupce přesvědčen, že této své povinnosti nalézací soud beze zbytku nedostál, kdy má za to, že shromážděné důkazy ve svém souhrnu bez důvodných pochybností usvědčují obžalované jméno FO a jméno FO jméno FO ze spáchání v obžalobě vymezeného skutku a současně, že tento naplňuje všechny zákonné znaky skutkových podstat trestných činů v ní uvedených. Byť názor soudu, že obžalovaná jméno FO byla do celé situace víceméně vtažena a její obvinění je do jisté míry důsledkem několika nešťastných okolností, státní zástupce bez výhrad sdílí. S hodnocením, k němuž obvodní soud dospěl stran potenciální nebezpečnosti počínání obžalovaných příslušníků Policie ČR jméno FO a jméno FO, se státní zástupce rovněž plně ztotožňuje. Právě toto, ve spojení s přetrvávajícím přesvědčením o tom, že zjištěné jednání všech obžalovaných vykazuje příkrý rozpor přinejmenším s povinnostmi policisty vymezenými v § 45 odst. 1 písm. b) a i) zák. č. 361/2003 Sb. , o služebním poměru příslušníků ozbrojených, pak vybízí k úvaze, zda by je, pokud nejde o trestný čin, nebylo možno posoudit jako kázeňský přestupek ve smyslu § 50 odst. 1 zák. č. 361/2003 Sb. , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Státní zástupce se proto domnívá, že jestliže soud shledal, že skutek, který je předmětem trestního řízení zcela nenaplňuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu (eventuálně ne v takové intenzitě a za takových okolností, že je s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe nezbytné použití prostředků trestního práva jako ultima ratio), bylo za shora popsané situace na místě věc postoupit k projednání příslušnému služebnímu funkcionáři podle § 222 odst. 2 tr. řádu k posouzení, zda se nejedná o kázeňský přestupek.
4. Navrhl, aby Městský soud v Praze, jako soud odvolací, napadený rozsudek zrušil a věc ohledně všech tří obžalovaných vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, in eventum, aby sám rozhodl podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. řádu o postoupení věci příslušným služebním funkcionářům.
5. Co se týče odvolání obžalované jméno FO, pokud jde o zprošťující důvod podle § 226 písm. b) tr. řádu, který soud použil v případě všech tří obžalovaných ve vztahu k celému rozsahu žalované trestné činnosti všech tří jmenovaných, tak s tímto postupem nalézacího soudu nelze souhlasit, neboť, tento postup se uplatní (jak správně uvádí nalézací soud v bodě 83 odůvodnění svého rozsudku) pouze v případě, že se žalovaný skutek fakticky stal, ovšem není trestným činem. Jak uváděla obhajoba obžalované jméno FO (správně jméno FO – pozn. odvolací soud), stejně jako navrhoval i státní zástupce ve své závěrečné řeči ohledně postupu soudu při rozhodování o vině jméno FO, tak pokud jde o tr. čin související se zneužitím pravomoci úřední osoby, pro absolutní nedostatek důkazů byl na místě u všech tří obžalovaných postup podle § 226 písm. a) tr. řádu, nikoli podle § 226 písm. b) tr. řádu. Podle odvolatelky nelze nevidět, že přes veškeré důkazy provedené před soudem a citované v obžalobě při absolutní absenci jediných dvou v úvahu přicházejících důkazů, které by tvrzení obžaloby jedině mohly doložit, a sice zjištění existence a přesného znění rozhovoru, jímž měl obžalovaný jméno FO navádět svoji manželku, aby ovlivnila chování své kolegyně, stejně jako při absenci znalosti obsahu rozhovoru, jímž měla navádět obžalovaná jméno FO (správně jméno FO – pozn. odvolací soud) svou kolegyni, aby ve prospěch P. (patrně míněn jméno FO – pozn. odvolací soud) zneužila svou pravomoc, přičemž existenci těchto hovorů a jejich obsahu všichni tři obžalovaní popírají, jsou úvahy v obžalobě pouze ničím nepodložené dedukce státního zástupce, kterým odporuje zbytek zajištěných důkazů, zejména objektivně zjištěné časové údaje. Pokud jde o časové údaje zadávané do informačního systému policie, jejich přesnost státní zástupce v průběhu dokazování zpochybnil, tak není zřejmé, z čeho tak dovodil, neboť jde o údaje, které musí být zcela přesné a v jednom okamžiku musí být navíc shodné pro všechny útvary policie v celé ČR. Pokud státním zástupcem akcentovaný údajně usvědčující důkaz, tj rozhovor P. jméno FO s obžalovaným, se odehrál v 10.36.50 a jméno FO v něm obžalovanému jméno FO říká mimo jiné, že už odjíždí z místa a je mu jedno, jak to dopadne, tak je jasné, že telefonáty obžalovaného žádal pouze o radu, nikoli o protekci (viz „je mi to jedno“) a navíc, že už ho bez dalšího hlídka propustila (viz „… a jedu“). A jestliže na základě tohoto telefonátu obžalovaná Anonymizováno (správně jméno FO jméno FO – pozn. odvolací soud) volá kolegyni ze své vlastní iniciativy a kvůli křiku malého syna z vedlejšího pokoje (opak nebyl prokázán) až po vyřízení přestupku hlídkou policie v 10.38.01 hod., přičemž šetření přestupku pro nedostatek důkazů po vzájemné dohodě hlídka ukončila a výsledek jako „vše v pořádku“ do systému kontroly zapsala už 10.36.50 hod, tak není zřejmé, na základě jakých důkazů nalézací soud, na rozdíl od závěrečného návrhu obhajoby i státního zástupce, vůbec dospěl k závěru, že obžalovaný jméno FO naváděl svoji manželku, aby pro P. jméno FO zajistila protekci u své kolegyně, ani jak státní zástupce a s ním i nalézací soud dospěli k závěru, že obžalovaná o protekci svou kolegyni skutečně ještě před vyřízením přestupku a zadáním výsledku kontroly do systému IS KONTROLA 2 požádala a ta jí vyhověla, a proto kontrolu údajně na její žádost ukončil její kolega způsobem, který do systému kontroly v 10.36.50 hod vyznačil. Není ani jasné, proč soud neuvěřil výpovědi onoho kolegy obžalované jméno FO (svědek Anonymizováno), o tom, že na způsob vyřízení přestupku, který on zadal do systému, nikoli obžalovaná jméno FO, daný telefonát vliv neměl (k čemuž dlužno poznamenat, že ani mít nemohl, neboť se prokazatelně odehrál až o víc než minutu později) a o tom, že při nedostatku důkazů je toto běžný způsob ukončení kontroly. Jestliže pro nedostatek důkazů nebylo možno uzavřít, jak i v závěrečné řeči navrhoval státní zástupce, že by obžalovaný svoji manželku naváděl k ovlivňování její kolegyně a jestliže navíc žádným důkazem nebylo prokázáno a ani z časových relací není možné dokázat, že její kolegyně, tedy obžalovaná jméno FO, zneužila svoji pravomoc a zařídila na žádost svojí kolegyně, aby její kolega do systému kontroly zapsal nepravdivý výsledek, tedy spáchaný přestupek nezaevidoval v informačním systému policie (viz IS KONTROLA 2), jak je uváděno v obžalobě, když z časových relací vyplývá, že kontrolu svědek Taran do informačního systému vyznačil ještě dřív než obžalované jméno FO obžalovaná jméno FO (správně jméno FO jméno FO – pozn. odvolací soud) zatelefonovala. Pak je nelogické, aby došlo ke zproštění viny podle § 226 písm. b) tr. řádu, když, jak opakovaně řečeno, se obsah ani jednoho z rozhovorů, tj. rozhovor jímž měl obžalovaný navádět svoji manželku a obsah rozhovoru, jímž jeho manželka měla žádat o protekci svoji kolegyni, z pochopitelných důvodů nepodařilo zajistit. Nepodařilo se tedy prokázat tvrzení obžaloby, v němž má spočívat skutková podstata daného tr. činu ve vztahu ke všem třem obžalovaným, proto se nelze mj. ztotožnit ani s odůvodněním rozsudku v bodě 81, neboť pokud není doložená faktická komunikace, těžko dedukovat cokoli, natož jednání v nezpůsobilém pokusu návodu. V této souvislosti je třeba si položit otázku, proč by obžalovaná jméno FO, která evidentně má svoje zaměstnání ráda, jeho ztrátu riskovala tím, že by kolegyni, kterou znala jen od vidění a o níž mohla předpokládat, že má funkční kameru se zvukem, žádala o protekci. Zcela nelogická je úvaha, že by riskovala ztrátu zaměstnání tím, že by jí osobně neznámou kolegyni žádala o protekci přes to, že by se hned v úvodu hovoru dozvěděla, že – stejně jako obžalovanému do telefonu sdělil P.jméno FO - je věc již vyřízena, přestupce nebyl postižen a hlídka již jede z místa pryč. Z tohoto důvodu nelze absolutně souhlasit ani s dedukcemi nalézacího soudu ani v bodě 84 odůvodnění rozsudku. Tyto dedukce se státnímu zástupci nepodařilo prokázat ani přes veškerou jeho snahu, s níž i před závěrem hlavního líčení opatřoval důkazy. Neboť opařil důkazy, které naopak svědčí ve prospěch obžalovaných a konečně jsou i v souladu s výpovědí svědka Anonymizováno. Státní zástupce totiž opatřil zprávy policie, z nichž vyplývá, že závěr kontroly zadal svědekAnonymizovánoAnonymizováno do informačního systému způsobem, který zpětně nelze opravit, tedy způsobem, kdy případné „uklepnutí“ lze změnit jen dalším zápisem. Proto nelze dedukovat, jak uvádí státní zástupce ve svém odvolání, že po takovém zápisu, který i podle názoru nalézacího soudu (viz body 74-75 odůvodnění rozsudku) byl zřejmě motivován nedostatkem důkazů proti P. jméno FO o spáchaném přestupku, nikoli jinými vlivy (viz i výpověď svědka Anonymizováno), by snad svědek Anonymizováno, nikoli obžalovaná jméno FO, věc postoupil k vyřízení přestupku. To ostatně zcela logicky vysvětlil nalézací soud v bodě 75 odůvodnění svého rozsudku. Pokud jde o jednání obžalobou popisované a kvalifikované jako trestný čin podplácení u obžalované jméno FO (správně jméno FO – pozn. odvolací soud) a přijímání úplatku u obžalované jméno FO, k němuž skutečně došlo, ovšem jindy než dne datum, a není s jednáním obžalovaných ze dne datum v jednočinném souběhu, tak z důvodů uváděných nalézacím soudem v bodě 82) jeho odůvodnění, nebylo možno postupovat jinak, než jak to podle § 226 písm. b) tr. řádu učinil nalézací soud. Nad tento rámec odůvodnění rozsudku je nutno připomenout, že úvahy státního zástupce (jím uváděné v usnesení o zamítnutí stížnosti do sdělení obvinění) o trestnosti přijímání úplatku i bez předchozí dohody s poskytovatelem úplatku a současně ex post po jednání souvisejícím s obstaráním věci veřejného zájmu, lze akceptovat pouze v případě, kdy poskytovatel úplatku ovlivňuje jednání úředníka či jiné osoby do budoucna, tedy je- li zde odůvodněný předpoklad, že i v budoucnu se poskytovatel úplatku a osoba obstarávající věc obecného zájmu mohou při vyřizování věci obecného zájmu setkat. Takové úvahy, respektive takové obavy z možného jednání obžalované jméno FO (správně jméno FO – pozn. odvolací soud) a obžalované jméno FO, zejména s ohledem na fakt, že se obě policistky blíže neznaly, i s ohledem na fakt, že vůbec nebylo prokázáno, že obžalovaná jméno FO (správně jméno FO jméno FO – pozn. odvolací soud) a obžalovaná jméno FO jsou natolik lehkomyslné, že by riskovaly ztrátu zaměstnání, navíc kvůli osobě, kterou ani blíže neznají a která výslovně v telefonu o protekci nestála (P. jméno FO), nejsou žádným důkazem ani okolností podloženy.
6. Navrhla, aby Městský soud v Praze jako soud odvolací napadený rozsudek zrušil a ohledně jejího jednání popsaného v obžalobě jako tr. čin zneužití pravomoci úřední osoby spáchání formou návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k ustanovení § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl podle § 226 písm. a) tr. řádu, přičemž tento procesní postup svědčí i ve prospěch zbylých dvou obžalovaných, a ohledně tr. činu kvalifikovaného podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ponechal rozsudek beze změny, reps. rozhodl rovněž podle § 226 písm. b) tr. řádu.
7. Městský soud v Praze jako soud odvolací ve smyslu § 254 odst. 1 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost odvoláními napadených výroků rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které napadanému rozsudku předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, přičemž přihlížel i k případným vadám, které nebyly odvoláními vytýkány, pokud mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána odvolání. Odvolací soud shledal, že odvolání nejsou důvodná.
8. Podle § 2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
9. Podle § 2 odst. 6 tr. řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
10. V postupu soudu I. stupně odvolací soud neshledal žádného pochybení. Nalézací soud provedl potřebné dokazování k tomu, aby mohl učinit konkrétní skutkové závěry. Práva obžalovaných byla plně respektována. Jak je zřejmé z obsahu odvolání jak státního zástupce, tak ale i z odvolání obžalované jméno FO, namítají v podstatě způsob, jakým soud nalézací provedené důkazy hodnotil, přičemž uvádějí své verze hodnocení týchž důkazů. Hodnocení důkazů je výhradní doménou nalézacího soudu a odvolací soud není oprávněn do tohoto procesu jakkoli zasahovat, a pokud, tak pouze ve výjimečných případech, např. pokud by hodnocení důkazů bylo vedeno pouze jednostranně (bez ohledu na to, zda ve prospěch či v neprospěch obžalovaných), pokud by bylo nelogické, případně (zejména) pokud by odporovalo provedenému dokazování. Co se týče popisu události, lze plně odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, konkrétně na body 67 až 70 a 73 až 77 odůvodnění napadeného rozsudku. Lze velice zjednodušeně uvést, že podstatou události je podezření, že se svědek jméno FO při řízení dopustil přestupku (telefonování za jízdy), jeho následné zastavení a řešení přestupku, dále, že svědek jméno FO telefonoval obžalovanému jméno FO s údajným požadavkem na řešení situace nepodáním podnětu k projednávání přestupku (nezaznamenání tohoto přestupku do systému), že obžalovaný jméno FO následně požadoval po obžalované jméno FO, aby kontaktovala za tím účelem obžalovanou jméno FO, a konečně že za to byl poskytnut dárek ve formě potravinových doplňků a jejich přijetí ze strany obžalované jméno FO. Obhajoba namítá časové souvislosti, z nichž je zřejmé, že telefonát svědka jméno FO proběhl v 10:36:50 hodin, přičemž v tu dobu byl současně již do systému IS KONTROLA zadán výsledek šetření „vše v pořádku“, a že následný telefonát obžalované jméno FO obžalované jméno FO proběhl v 10:38:01, tedy až po vyznačení výsledku kontroly do systému. Na to ostatně upozornil i soud nalézací, státní zástupce se touto skutečností nezabývá a argumentuje, že nic nebránilo obžalované jméno FO, aby tak učinila následně. Není zřejmé, z jakého důvodu z hledáčku orgánů činných v trestním řízení tzv. „vypadl“ svědek Anonymizováno, kolega obžalované jméno FO, když to byl on, kdo záznam v uvedenou dobu do systému učinil. Pokud jeho postup byl shledán správným, nasvědčuje to pak ale právě závěrům, které učinil soud I. stupně. Pokud státní zástupce hodnotí obsah telefonického rozhovoru, je třeba poukázat na to, že i obhajoba předložila své hodnocení obsahu téhož, přičemž odvolací soud může než konstatovat, že skutečně lze obsah pronesených tvrzení v telefonátu (svědek jméno FO a obžalovaný jméno FO) hodnotit různě, přičemž tato různá hodnocení jsou reálná, umožňují tak skutečně dvojí výklad. Pak ovšem je nutno vycházet ze zásady in dubio pro reo, v pochybnostech ve prospěch obviněného. Odvolací soud se tak plně ztotožnil se závěry a argumenty nalézacího soudu, které považuje za logické a správné. Nalézací soud se také vypořádal náležitě právě s výpovědí svědka Anonymizováno, kolegy obžalované jméno FO, který učinil do systému záznam o vyhodnocení situace při posuzování podezření ze spáchání přestupku svědkem jméno FO. Argumenty soudu I. stupně stran věrohodnosti jeho výpovědi jsou logické, řádně zdůvodněné. Lze rovněž souhlasit s argumenty stran okolností přijetí (převzetí) plnění ze strany obžalované jméno FO (potravinové doplňky) a postupu obžalované jméno FO. Nelze přehlédnout možnost vysvětlení, že tato okolnost mohla být posouzena jako jistá omluva za to, co se odehrálo (telefonát obžalované jméno FO obžalované jméno FO). Dále lze v podrobnostech odkázat na podrobné a přesvědčivé odůvodnění pod bodem 79, 82 odůvodnění napadeného rozsudku.
11. Skutkové závěry soudu I. stupně stran toho, jaké jednání obžalovaných bylo prokázáno, v čem spočívalo, považuje odvolací soud za správné, náležitě odůvodněné. Odvolací soud se přesvědčil, že tyto závěry mají oporu v provedených důkazech, které soud I. stupně pečlivě jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech vyhodnotil.
12. Zcela správně pak nalézací soud, s odkazem na jím podrobně rozvedené argumenty a s ohledem na výše uvedené, správně vyhodnotil, že prokázané jednání nenaplňuje znaky žalovaných trestných činů.
13. Rovněž nebylo shledáno, že by eventuálně jednání některého z obžalovaných naplňovalo znaky jednání, které by bylo možno projednat jako kázeňský přestupek.
14. Odvolání státního zástupce i obžalované jméno FO tak byla shledána nedůvodnými, a proto byla jako taková podle § 256 tr. řádu zamítnuta.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není přípustný další řádný opravný prostředek. Lze však proti němu podat ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení dovolání prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni (§ 265e tr. řádu). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud (§ 265c tr. řádu). Právo podat dovolání přísluší nejvyššímu státnímu zástupci na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost, kteréhokoliv výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, dále obviněnému pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká (§ 265d odst. 1 tr. řádu). Obviněný tak může učinit pouze prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu). V dovolání musí vedle obecných náležitostí podání (§ 59 odst. 3 tr. řádu) být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů odvolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) nebo § 265b odst. 2, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.