Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 100/2025-41
Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Barochovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
o zaplacení 82 801,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 607,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % p. a. od 14. 2. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu, ve kterém se žalobkyně po žalované domáhá úhrady částky 49 130,81 Kč, zákonného úroku z prodlení v zákonné výši z částky 36 218,28 Kč od 19. 7. 2024 do 13. 2. 2025 a zákonného úroku z prodlení v zákonné výši z částky 4 611,11 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení a dále úhrady částky 2 063,50 Kč, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 607,17 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % p. a. od 14. 2. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v rozsahu, ve kterém se žalobkyně po žalované domáhá úhrady částky 49 130,81 Kč, zákonného úroku z prodlení v zákonné výši z částky 36 218,28 Kč od 19. 7. 2024 do 13. 2. 2025 a zákonného úroku z prodlení v zákonné výši z částky 4 611,11 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení a dále úhrady částky 2 063,50 Kč, zamítá.III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 18. 12. 2024 domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dlužné plnění z poskytnutého spotřebitelského úvěru. Žalobkyně uvedla, že dne 30. 1. 2024 uzavřela s žalovanou distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které po prověření její úvěruschopnosti poskytla žalované spotřebitelský úvěr až do výše 31 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalované vycházela z interní metodiky schválené ČNB a dále nahlédla do dostupných databází, veřejných rejstříků a dále do výpisů z účtu a výplatních pásek žalované. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Mezi účastnicemi byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně které se žalovaná dostane do prodlení. Žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky v celkové konečné výši 50 500 Kč, které ji byly vyplaceny na bankovní účet. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s příslušenstvím a veškerými poplatky (včetně poplatku za volitelné služby ve výši celkem 889,32 Kč) prostřednictvím pravidelných denních splátek. Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky nesplácela řádně a včas a žalobkyně proto smlouvu vypověděla ke dni 19. 7. 2024, o čemž byla žalovaná informována. Žalovaná na poskytnuté finanční prostředky vrátila toliko částku ve výši 18 892,83 Kč. Žalobkyně proto požaduje po žalované zaplacení dlužné částky ve výši 80 737,98 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 34 999,90 Kč, poplatků ve výši 1 218,38 Kč a úroků ve výši 44 519,70 Kč, a dále smluvní pokutu ve výši 2 063,50 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 36 218,28 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení.
2. Stanovisko žalované k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť nereagovala na písemnou výzvu soudu a k jednání před zdejším soudem se nedostavila.
3. Žalobkyně se z účasti na jednání soudu prostřednictvím svého právního zástupce řádně omluvila a souhlasila s projednáním v její nepřítomnosti.
4. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně i žalované za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).
5. Na základě níže uvedených listin soud učinil následující skutková zjištění.
6. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota včetně všeobecných podmínek, informací pro spotřebitele a údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru soud zjistil, že mezi účastnicemi byla dne 30. 1. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (autorizace ověření totožnosti včetně listiny bank ID výpis). Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše 31 500 Kč a žalovaná se poskytnuté finanční prostředky včetně poplatků a úroků zavázala pravidelně splácet prostřednictvím denních splátek (předpis denních splátek) nejpozději do 23. 7. 2025. Součást smlouvy tvořily všeobecné obchodní podmínky. Úroková sazba činila 1,066 % denně, RPSN činila 2135,56 %. Mezi účastnicemi byla dále pro případ prodlení žalované ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s jejíž úhradou by se žalovaná dostala do prodlení.
7. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně ze své interní metodiky (obecné principy posuzování a filozofie žalobkyně) a pro ověření úvěruschopnosti žalované zohlednila údaje uvedené žalovanou, a to ve vztahu k výdajům i příjmům. Z dokumentu žalobkyně označeného jako identifikované příjmy soud zjistil, že žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalované doložením bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované podle tohoto dokumentu činila 21 624 Kč. Žalovaná uvedla 2 členy ve společně hospodařící domácnosti s příjmem a 1 nepracujícího člena v této domácnosti, výši pravidelných měsíčních výdajů 12 000 Kč, výši ověřeného čistého měsíčního příjmu 21 624 Kč (identifikované příjmy), rezervu pro výdaje 900 Kč, výši vypočítaných minimálních výdajů 9 730 Kč a výši disponibilního příjmu 10 200 Kč. Úvěruschopnost žalované byla na základě těchto údajů posouzena úspěšně (výpis o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně).
8. Ze zprávy právnická osoba ze dne 24. 4. 2025 soud zjistil, že na účet č. č. účtu byly převedeny platby pod VS var. symbol v celkové výši 50 500 Kč. Tato skutečnost vyplývá i z přehledu bankovních transakcí vyplacených žalované.
9. Žalobkyně s ohledem na neplnění závazků žalovanou vypověděla smlouvu s okamžitou platností emailovým dopisem ze dne 18. 7. 2024.
10. Žalobkyně před podáním žaloby, tj. dne 27. 11. 2024, vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky vyčíslené žalobkyní částkou 82 906,48 Kč nejpozději do tří dnů. Tato upomínka byla žalované odeslána téhož dne (předžalobní upomínka včetně podacího lístku).
11. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní informace pro toto řízení a proto je dále nohodnotil.
12. Na základě takto provedeného dokazování vzal soud, po zhodnocení důkazů v souladu s ust. § 132 o.s.ř., za prokázaný následující skutkový stav: žalobkyně se žalovanou uzavřely dne 30. 1. 2024 smlouvu o úvěru s postupným čerpáním, na základě které žalovaná na svůj bankovní účet čerpala finanční prostředky v celkové výši 50 500 Kč. Poskytované finanční prostředky se žalovaná zavázala pravidelně splácet spolu s veškerými poplatky a úroky. Pro případ prodlení žalované byla mezi účastnicemi ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Před uzavřením úvěrové smlouvy se žalobkyně dotazovala žalované na její výdaje a příjmy. Žalobkyně ověřila příjmovou stránku žalované doložením bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Jiným způsobem příjmy a výdaje žalované žalobkyně neověřila. Předžalobní výzvou odeslanou žalované dne 27. 11. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši 82 906,48 Kč nejpozději do tří dnů.
13. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěru bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný.
21. V daném případě byl žalované poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním, který v konečné čerpané výši činil částku 50 500 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala čerpané finanční prostředky společně s poplatky a úroky vrátit prostřednictvím pravidelných splátek. Na svůj dluh uhradila částku celkem 18 892,83 Kč. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru.
22. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. V otázce příjmů i výdajů žalované se žalobkyně spolehla toliko na informace sdělené samotnou žalovanou, přičemž ověřila pouze její příjmovou stránku, a to doložením bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, žádným dalším způsobem příjmy neprověřovala. Výdajovou stránku neověřila žalobkyně vůbec. Lze přitom odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, č. j. 23 Co 64/2021-129, z něhož plyne, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. V daném případě tak bylo zjištěno, že žalobkyně si dostatečným způsobem neobstarala informace o měsíčních příjmech ani výdajích žalované. Za takových okolností žalobkyně svou zákonnou povinnost nesplnila. Žalobkyní nebylo žádným způsobem zjišťováno, natož pak doloženo, jaké jsou výdaje žalované na bydlení a její běžné výdaje. Postup žalobkyně je tak nedostačující a bylo nutno ověřit jak příjmy, tak i výdaje žalované a požadovat po ní např. nájemní smlouvu apod. Žádné další důkazy prokazující ověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně soudu nepředložila. Soud má proto za to, že není možné uzavřít, že by schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr řádně byla náležitě zkoumána ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrových smluv, k níž soud musí (navzdory formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v rozhodném znění) přihlédnout z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, nebo také rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 38 C 25/2020, a mnohé další).
23. I přes absolutní neplatnost úvěrové smlouvy však zde nebyl dán žádný právní důvod, pro který by si žalovaná mohla poskytnutou finanční částku ponechat. Žalobkyně poskytla (byť na základě absolutně neplatné smlouvy) žalované bezhotovostně částku 50 500 Kč, byť bez platného závazku, na kterou žalovaná uhradila částku 18 892,83 Kč (jejíž výše nebyla v řízení ani sporována). Vzhledem k uvedenému se tedy žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila o 31 607,17 Kč (§ 2991 o. z.). Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 31 607,17 Kč, a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Při určení splatnosti dluhu soud vycházel z toho, že žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě dluhu (resp. částky vyšší) obsílkou soudu v průběhu řízení (elektronickým platebním rozkazem včetně žaloby), která byla žalované doručena fikcí doručení dne 10. 2. 2025. Soud dále zohlednil lhůtu k plnění v trvání tří dnů, kterou žalovaná po doručení soudní obsílky měla. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z částky 31 607,17 Kč za dobu od 14. 2. 2025 do zaplacení, a to v zákonné výši 12 % ročně. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů.
24. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl, čemuž odpovídá výrok II. tohoto rozsudku.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití § 142 odst. 2 o.s.ř., avšak s tím, že žalované, která byla ve věci z větší části úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.