Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 244/2025-37

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro 17 158,77 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 266,34 Kč a částku ve výši 2 192,43 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 2700 Kč

- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 608,55 Kč

- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 966,34 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení

- s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 12 266,34 Kč od 10. 10. 2024 do zaplacení

a co do zákonného úroku z prodlení ve výš 12,75 % ročně z částky 2 192,43 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení,

se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 615 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 266,34 Kč a částku ve výši 2 192,43 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Co do částky 2700 Kč- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 608,55 Kč- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 966,34 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení- s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 12 266,34 Kč od 10. 10. 2024 do zaplacenía co do zákonného úroku z prodlení ve výš 12,75 % ročně z částky 2 192,43 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení,se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 615 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem

Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že se jedná o jednak o nesplacený kontokorentní úvěr ze smlouvy o poskytování kontokorentního úvěru Anonymizováno, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba. (dříve pod názvem právnická osoba Anonymizováno, Anonymizováno. anebo právnická osoba Anonymizováno, a.s.) dne 31. 7. 2014, na jejímž základě žalovaný čerpal celkem 12 266,34 Kč a dále ze smlouvy o bankovních produktech a službách (sjednané téhož dne mezi týmiž účastníky), v důsledku které vznikl v neprospěch žalovaného záporný zůstatek na běžném účtu č. 0215340918 ve výši 2 192,43 Kč.

Soud při rozhodování ve věci postupoval dle Dle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dovodil, že ve věci lze rozhodnout na základě žalobkyní předložených listin bez nařízení jednání. Účastníci se v soudem stanovené lhůtě k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nevyjádřili. Souhlas účastníků s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá ( ).

Soud vzal na základě předložených listinných důkazů za prokázané, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně došlo k uzavření úvěrové smlouvy a k poskytnutí úvěru. Žalovaný zároveň netvrdil, že by zaplatil jakékoliv částky, které nejsou zohledněny v žalobě.

Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

Dle , o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle až 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

Žalobkyně je v tomto řízení aktivně legitimována, protože jí vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem.

Soud se dále zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu je třeba uvést, že žalobkyně byla soudem vyzvána, aby se vyjádřila k otázce splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost dlužníka ze strany svého právního s tím, že úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců.

Žalobkyně se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením výše uvedených smluv vyjádřila tak, že zákon ani judikatura nestanovují, jakým konkrétním způsobem má být úvěruschopnost ověřována, pouze k tomu dává určité návody, neurčuje však kogentně jaké konkrétní údaje a podklady musí poskytovatel shromáždit a jaké závěry z těchto údajů jsou učiněny správně či nikoliv. Uvedené nelze ani objektivně kodifikovat, neboť mnohost druhů úvěrů, podkladů a informací připadajících do úvahy je taková, že je nutné ponechat prostor k tomu, aby právní norma zahrnovala celé toto široké spektrum možných situací. Rovněž zákon ani judikatura nestanovují, jaký má být po shromáždění všech dostatečných podkladů učiněn konkrétní závěr z těchto podkladů (zda má být úvěr poskytnut či nikoliv), a je opět na věřiteli, aby shromážděné podklady posoudil a sám z nich správný závěr dovodil. Aktuální znění , zákon o spotřebitelském úvěru, pak v ust. explicitně pracuje s tím, že každé posouzení musí být přiměřené k povaze úvěru a dle toho se má vycházet jak ze získaných z relevantních vnitřních, tak i vnějších zdrojů – tedy jsou určeny hranice, kdy soudní požadavky na posouzení úvěruschopnosti nemohou být bezbřehé (současně i v praxi nemožné), jak se některé názory snaží navodit. V projednávané věci prováděla posouzení zavedená banka se striktně nastavenými postupy a zcela v souladu se zákonem.

Soud uzavřel, že v souzené věci nebylo doloženo, že by právní předchůdce žalobkyně ověřil výši příjmů a výdajů žalovaného například z dokladů o mzdě či jiném příjmu apod. Žádné takové doklady ani nebyly pro potřeby tohoto řízení doloženy. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že smlouvy o úvěru byly neplatným právním jednáním. Žalobkyně tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalovanému poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 12 266,34 Kč a 2 192,43 Kč. Žalovaný byl v řízení nečinný, tudíž netvrdil ani neprokázal, že z poskytnuté jistiny cokoliv splatil. Soud proto žalobkyni přiznal uvedené částky.

Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se pak projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. se mj. uvádí: „Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

Žalovaný ke svým možnostem stran vrácení poskytnuté jistiny nic neuvedl. Proto soud uložil povinnost zaplatit dluh jednorázově. Lhůtu k plnění stanovil podle Úrok z prodlení z přisouzené částky pak nebyl přiznán, protože žalovaný se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. Žalobkyně byla v řízení téměř zcela úspěšná, její neúspěch se týkal pouze úroků a úroků z prodlení. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Konkrétně jde o částku 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a o náklady zastoupení podle Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 400 Kč a náleží za tři úkony právní služby. Dále náleží žalobkyni paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Na nákladech zastoupení tak žalobkyni náleží 1 500 Kč. K této částce pak náleží ještě DPH v základní sazbě 21 %, protože zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2 615 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně ( ).

Lhůtu k plnění stanovil soud podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.