Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

53 Co 278/2025-72

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudkyň Mgr. Dity Staňkové a JUDr. Lady Záviškové ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Česká republika – orgán, IČO IČO sídlem adresa za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované

za účasti vedlejšího účastníka Jméno účastníka, IČO IČO účastníka sídlem Adresa účastníka

o zaplacení 296 000 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 4. 2025, č. j. – 54

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 48 747,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 11. 11. 2024 do zaplacení a že ohledně částky 247 252,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 11. 11. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 22 122,30 Kč k rukám Jméno advokáta, advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 48 747,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 11. 11. 2024 do zaplacení a že ohledně částky 247 252,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 11. 11. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 22 122,30 Kč k rukám , Jméno advokáta, , advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně konstatoval, že nepřiměřenou délkou exekučního řízení, vedeného soudním exekutorem Jméno účastníka, Exekutorský úřad adresa, sp. zn. spisová značka došlo k porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů, zaručeného v článku 38 odst. 2 d (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 296 000 Kč spolu s úroky z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně za období od 11. 11. 2024 do zaplacení (výrok II.) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 858,80 (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 296 000 Kč s příslušenstvím, kterou mu měl způsobit nesprávným úředním postupem soudní exekutor Jméno účastníka. Exekuce vedená pod sp. zn. spisová značka trvala bezmála 14 let, ačkoliv byla vedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu (rozhodčí nález vydaný rozhodcem ad hoc), a měla být podle judikatury Nejvyššího soudu zákonem předepsaným způsobem zastavena ex offo. Namísto toho exekutor po celou dobu konal, vydával rozhodnutí a pokračoval v exekuci, ačkoliv měl a mohl zpozorovat nezákonnost vedeného řízení. Žalobce se proto domnívá, že délka a průtahy v exekuci měly negativní dopad na jeho psychiku a životní situaci, a proto požaduje zadostiučinění v uvedené výši, navýšené o 85 % podle kritérií stanovených v (dále jen „ “).

3. Soud prvního stupně na základě nesporných tvrzení a provedených listinných důkazů, zejména ze spisu soudního exekutora Jméno účastníka, Exekutorský úřad adresa, sp. zn. spisová značka, dospěl ke skutkovým zjištěním, která popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 4 až 8).

4. Soud prvního stupně po citaci , , , b), , , dospěl k závěru, že v předmětné věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Exekuční řízení bylo zahájeno dne 19. 8. 2010 a pravomocně zastaveno dne 9. 5. 2024. Trvalo tedy celkem 13 let, 8 měsíců a 21 dní. Z hlediska celkové délky řízení, složitosti věci, jednání žalobce a postupu orgánů veřejné moci prvostupňový soud konstatoval, že řízení po většinu doby nevykazovalo žádnou procesní činnost směřující k vymožení pohledávky. Od roku 2014 nebyly prováděny žádné podstatné úkony a exekuční spis de facto setrvával v nečinnosti. Takto dlouhé trvání exekučního řízení překračuje hranici toho, co lze v demokratické společnosti pokládat za přiměřenou dobu pro projednání věci. Současně soud prvního stupně přihlédl k tomu, že z obsahu spisu i vyjádření účastníků vyplývá, že již od roku 2013 muselo být zřejmé, že rozhodčí nález, který sloužil jako exekuční titul, je nezpůsobilý k vymáhání. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (např. sp. zn. ) bylo povinností exekutora a exekučního soudu exekuci zastavit i bez návrhu. Této povinnosti však orgány veřejné moci nedostály a řízení bylo zastaveno teprve na základě návrhu podaného žalobcem v březnu 2024. Byly však zohledněny i okolnosti na straně žalobce, tj. že po většinu doby trvání exekuce neměl žalobce majetek, který by bylo možné postihnout, a exekuce tudíž neměla praktický dopad na jeho majetkové poměry. Zároveň od roku 2013 mohl a měl při běžné obezřetnosti zjistit, že vedení exekuce nemá právní základ a mohl činit kroky k jejímu zastavení. Při zvážení všech okolností věci, včetně délky řízení, postupu orgánů veřejné moci, chování žalobce a zejména faktického dopadu řízení na žalobce, dospěl soud prvního stupně k závěru, že konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě je v daném případě dostatečnou formou zadostiučinění dle . Vzhledem k tomu, že žalovaná před podáním žaloby konstatování porušení práva žalobci neposkytla, rozhodl soud konstatováním, jak je uvedeno ve výroku I. napadeného rozsudku. Soud prvního stupně následně zamítl žalobu co do celé žalované částky zadostiučinění v penězích. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení.

5. Proti výroku II. a III. napadeného rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Uvedl, že souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v exekučním řízení proti žalobci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, nemůže se však ztotožnit se závěrem, že dostačující formou kompenzace by mělo být pouze konstatování porušení práva. Odkázal na rozsudek MS v adresa ve skutkově obdobné věci ze dne 13. 12. 2023, č. j. spisová značka, v níž odvolací soud potvrdil, že přiměřenou formou kompenzace je finanční zadostiučinění, a to dle „klasického vzorce“, zohledňujícího však pouze tu část řízení, nastalou po vyhlášení rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . Poukázal na , (dále jen „o. z.“), ze kterého vyplývá zásada důvodného očekávání obdobného právního posouzení. Soud prvního stupně se s argumentací žalobce nijak nevypořádal a ani nevysvětlil, z jakého důvodu se od závěrů MS v adresa v uvedeném rozsudku odchýlil. Z judikatury přitom vyplývá, že ke kompenzaci formou konstatování porušení práva by mělo být přistupováno pouze ve výjimečných případech. Žalobce připustil, že by mohlo dojít k redukci náhrady podle z důvodu nižšího významu pro žalobce. Nelze však akceptovat názor, že by význam řízení měl být pro žalobce natolik zanedbatelný, že by z tohoto důvodu měla být finanční náhrada zcela vyloučena. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil výrok II. napadeného rozsudku tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobci částku 296 000 Kč s příslušenstvím a přizná žalobci právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Žalovaná ani vedlejší účastník na straně žalované se k podanému odvolání žalobce nevyjádřili.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo ( a ), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je opodstatněné pouze zčásti.

8. Soud prvního stupně zjistil rozhodné skutečnosti v rozsahu nezbytném pro posouzení věci, přičemž jeho právním závěrům nelze co vytknout, a odvolací soud na ně pro stručnost svého rozhodnutí odkazuje.

9. Při posouzení způsobu odškodnění nemajetkové újmy (která se předpokládá), jež žalobci vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení, je třeba vycházet zejména z ustanovení a . Posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobci 13 let, 8 měsíců a 21 dní. Přestože ve skutkově obdobných věcech odvolací soud již přistoupil k přiznání nemajetkové újmy po zhodnocení všech kritérií, prvostupňový soud v daném případě pouze konstatoval, že nepřiměřenou délkou řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů, přičemž požadovaný nárok žalobce na nemajetkovou újmu zamítl v celém rozsahu. Odvolací soud se však s tímto postupem soudu prvního stupně neztotožňuje. Rozhodovací praxe obecných soudů v otázce rozhodčích nálezů (jako způsobilých exekučních titulů) prošla vývojem, a do vydání usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. , nebyla jednotná. Po vydání tohoto rozhodnutí však nemohlo být pochyb o tom, že byl-li rozhodce určen odkazem na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, není rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem, podle něhož mohla být nařízena exekuce, neboť rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Pokud byla v takovém případě exekuce nařízena, bylo ji třeba pro nepřípustnost podle zastavit (srov. usnesení NS ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. , R 92/2013). Domáhá-li se žalobce s ohledem na postup soudního exekutora, který závěry R 92/2013 nevzal v potaz, odškodnění, shledal odvolací soud, že je přiznání části odškodnění zcela namístě. Odvolací soud však vyšel z návrhu žalobce (neboť je vázán vymezením uplatněného nároku), který požadoval odškodnění za dobu od 10. 7. 2013 (viz datum vydání shora cit. usnesení) do 9. 5. 2024, kdy bylo exekuční řízení pravomocně zastaveno, tj. celkem 10 let a 304 dní, tj. 10 x 15 000 Kč + 12 493 Kč. Celkem činí základní částka odškodnění 162 493 Kč vypočtená v souladu se stanoviskem NS sp. zn. .

10. Ohledně významu předmětu řízení je třeba vzít v úvahu, že na majetek žalobce byla nařízena řada dalších exekucí a byly vydány exekuční příkazy i o zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitosti žalobce (viz bod 7). Ve prospěch závěru o velmi nízkém významu pro žalobce hovoří též jeho naprostá pasivita, když se ani nepokusil iniciovat zastavení exekuce. Kromě toho je třeba zdůraznit, že od roku 2014 nebyly prováděny v rámci exekučního řízení žádné podstatné úkony, které by měly na žalobce negativní dopad. Odvolací soud pro velmi nízký význam předmětu řízení pro žalobce snížil základní částku odškodnění o 70 %, tj. na částku 48 747,90 Kč. Rovněž byl přiznán zákonný úrok z prodlení podle o. z. ve spojení s z této částky, a to podle návrhu žalobce od 11. 11. 2024, neboť žalobce uplatnil nárok u žalované dne 9. 5. 2024 a šestiměsíční lhůta podle uplynula dne 9. 11. 2024.

11. Odvolací soud proto napadený rozsudek podle ustanovení změnil ve výroku II. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 48 747,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 11. 11. 2024 do zaplacení a že ohledně částky 247 252,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 11. 11. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

12. O nákladech před soudy obou stupňů ( ) rozhodl odvolací soud ve výroku II. podle a a přiznal v řízení úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů, jež účelně vynaložil. Náklady řízení před soudem prvního stupně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a odměna za zastupování advokátem v souladu s (dále jen a. t.) za 3 úkony právní služby á 3 100 Kč (převzetí věci, podání žaloby a účast na jednání dne 8. 4. 2025), 2 x náhrada hotových výdajů á 300 Kč a 1 x 450 Kč (po 1. 1. 2025). Dále náhrada cestovních výdajů za cestu advokáta vlakem z adresa a zpět k jednání dne 8. 4. 2025 a za jízdenky MHD, tj. náhrada cestovného 930 Kč, náhrada za ztrátu času podle , odst. 3 a. t., a to 12 x 30 minut ve výši 1 800 Kč a 21 % DPH z částky 13 080 Kč, tj. 2 746,80 Kč. Náklady odvolacího řízení činí 1 úkon právní služby (podání odvolání) ve výši 3 100 Kč, 1 x náhrada hotových výdajů 450 Kč a 21 % DPH ve výši 745,50 Kč. Celkovou náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů ve výši 22 122,30 Kč (17 826,80 Kč + 4 295,50 Kč) je žalovaná povinna zaplatit žalobci v obecné pariční lhůtě ( ) a na zákonné platební místo ( ).

Poučení:

Přípustnost dovolání proti tomuto rozsudku ( až ) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.