Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 291/2025-28
Okresní soud Praha-východ rozhodl soudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 19 160 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 2 800 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 800 Kč od 19. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 16 360 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 16 630 Kč od 19. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 2 800 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 800 Kč od 19. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 16 360 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 16 630 Kč od 19. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zamítá.III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala soudu žalobní návrh, jímž se domáhala uložení žalovanému povinnosti k úhradě částky 19 160 Kč s příslušenstvím (zákonný úrok z prodlení z částky 19 160 Kč od 19. 8. 2023 do zaplacení ve výši 15 %) s následujícími tvrzeními. Žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 24. 6. 2022 smlouvu o úvěru číslo hodnotaAnonymizovánoAnonymizováno pro úvěr ve výši 36 360 Kč (skládající se z přenechané částky 20 000 Kč a souhrnného poplatku 16 360 Kč), podle které měl splácet týdně 606 Kč tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 17 200 Kč se započetla na nejprve a) na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, d) dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, e) dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru, f) dále na úhradu následujících položek: (I.) na jistinu úvěru dílem ve výši 83,47 %, (II.) na úrok za poskytnutí úvěru dílem ve výši 16,53 %. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů atd. Nejedná se o sjednaný úrok. V případě prodlení s plněním se stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie je zřejmé, že žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobkyně mohla postupovat tak, že uhrazenou částku žalovaným ve výši 17 200 Kč vydělí předepsanou týdenní splátkou 606 Kč a vypočte tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně by tak nastala již mnohem dříve. Žalobkyně ovšem požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti 18. 8. 2023 a datum prodlení 19. 8. 2023. Rozhodující skutečnosti k okolnostem posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr: kontrola v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrola rodného čísla dálkovým systémem společnosti právnická osoba, kontrola insolvenčního rejstříku, kontrola zaměstnání telefonicky, kontrola platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů žalovaného (Čestné prohlášení klienta o výši závazků) a dle lokality klienta na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti, kontrola předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta.
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.
3. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalované bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005 . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.
5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:
6. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 24. 6. 2022, jejímž předmětem byla částka 20 000 Kč, počet splátek 60 splatné týdně, výše splátky 606 Kč. Úrok 3 960 Kč, poplatek za zpracování úvěru 6 000 Kč, úhradě byla sjednána částka celkem 36 360 Kč, zápůjční úroková sazba 70,89 %, RPSN 212,77 %. Téhož dne strany smlouvy signovaly Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, které obsahují shodné údaje jako smlouva o úvěru. /smlouva o úvěru na čl. 14 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru čl. 15 spisu/
7. Dle Evidenční karty klienta má žalovaný bydlení zajištěno jako spolubydlící, vzdělání středoškolské, je svobodný, vyživuje 1 dítě, vlastní vůz, nevlastní nemovitost, měl již úvěr u společnosti. Dále je uvedeno, že nebyl soudně stíhán, trestně stíhán. K zaměstnání žalovaného je uvedeno, že je zaměstnán na plný úvazek, zaměstnavatel právnická osoba., pracovní zařazení operátor. Mzda je uvedena 31 129 Kč, životní výdaje na bydlení 6 953 Kč, životní minimum na ověření 7 080 Kč, životní výdaje jiné (telefon, internet, rozhlas, spoření, pojištění apod.) neuvedeno, bankovní závazky neuvedeno, nebankovní závazky 2 626 Kč, splátky exekucí neuvedeno, výživné neuvedeno, jiné srážky neuvedeno, jiné pravidelné výdaje domácnosti neuvedeno. Měsíční výdaje domácnosti celkem 16 659 Kč. Disponibilní zůstatek 14 470 Kč. /karta klienta na čl. 16 spisu/
8. Dle Informace o smlouvě č. hodnotaAnonymizovánoAnonymizováno zaplaceno celkem bylo 17 200 Kč. Dle evidence žalobkyně nebyla řádně a včas uhrazena splátka za týden 1., 2., 4., 5., 6., 8., 9., 10., 11., 12., 13., 14., 17., 18., 19., 21., 22., 23., 25., 26., 27., 28., 30., 31., 32., 34., 35., 36., 37., 38., 39., 40., 41., 42., 43.,44., 46., 47., 48., 49., 50., 51., 52., 53., 54., 55., 56., 57., 58., 60., 61., 62., 63., 64., 65., 66., 67., 68., 69., 70., 71., 73., 74., 75., 76., 78. – 141. /informace o smlouvě na čl. 17-18 spisu/
9. Žalobkyně eviduje odeslání 2 upomínek žalovanému dne 9. 12. 2024. /seznam podaných zásilek na čl. 19 spisu/
10. Žalobkyně adresovala žalovanému předžalobní výzvu dle § 142a o. s. ř. o. s. ř. s tím, že ke dni 9. 12. 2024 byla uhrazena celkem částka 17 200 Kč, k úhradě zbývá 19 160 Kč. /výzva na čl. 13 spisu/
11. Dle záznamů elektronického systému soudu žalovaný byl žalován u zdejšího soudu ve 4 civilních a 3 exekučních věcech, a to jak žalobkyní, tak i jinými úvěrovými společnostmi. /lustrace na čl. 20 spisu/
12. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
13. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 24. 6. 2022, jejímž předmětem byla částka 20 000 Kč, počet splátek 60 splatné týdně, výše splátky 606 Kč. Úrok 3 960 Kč, poplatek za zpracování úvěru 6 000 Kč, úhradě byla sjednána částka celkem 36 360 Kč, zápůjční úroková sazba 70,89 %, RPSN 212,77 %. Žalovaný uvedl bydlení zajištěno jako spolubydlící, vzdělání středoškolské, je svobodný, vyživuje 1 dítě, vlastní vůz, nevlastní nemovitost, měl již úvěr u společnosti. Dále uvedl, že nebyl soudně stíhán, trestně stíhán. K zaměstnání uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek, zaměstnavatel právnická osoba., pracovní zařazení operátor. Mzda je uvedena 31 129 Kč, životní výdaje na bydlení 6 953 Kč, životní minimum na ověření 7 080 Kč, životní výdaje jiné (telefon, internet, rozhlas, spoření, pojištění apod.) neuvedeno, bankovní závazky neuvedeno, nebankovní závazky 2 626 Kč, splátky exekucí neuvedeno, výživné neuvedeno, jiné srážky neuvedeno, jiné pravidelné výdaje domácnosti neuvedeno. Měsíční výdaje domácnosti celkem 16 659 Kč. Disponibilní zůstatek 14 470 Kč. Zaplaceno celkem bylo 17 200 Kč. Žalovaný od počátku po celou dobu splácení nehradil splátky řádně a včas. Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala. Žalovaný je pro neplnění svých závazku žalován opakovaně, toto je následně opakovaně vymáháno.
14. Shora uvedené bylo zjištěno u listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.
15. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném a účinném znění (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb. “).
16. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
17. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.
19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
20. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
24. V případě smlouvy o úvěru platí, že úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, zavazuje se mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného; jeho závazek zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda o vyplacení celé částky bude požádáno; jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti, projevu vůle; žádost (požádání o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. To znamená, že úvěr je chápán jako pactum de contrahendo. Závazek k rezervaci peněžních prostředků trvá po celou dobu existence smlouvy. Úvěrovaný nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Předmětem přenechání u smlouvy o úvěru mohou být pouze peněžní prostředky, což ji, kromě úplatnosti, odlišuje od zápůjčky, podle níž je možné přenechat jakékoli věci určené podle druhu. Předmětem zápůjčky je věc „zastupitelná“, tedy druhově určená, kdy povinností úvěrovaného je vrátit věc stejného druhu. Zápůjčka může být sjednána jako bezplatná i jako úplatná. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, tedy vznikne přenecháním předmětu zápůjčky, a to buď přímo, nebo jinak (bezhotovostním převodem). Smlouva o zápůjčce se odlišuje od smlouvy o úvěru, která jako konsensuální kontrakt vznikne již souhlasným projevem vůle smluvních stran smlouvu uzavřít.
25. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, jíž bylo sjednáno, že žalovanému bude stran žalobkyně poskytnuta finanční částka, tedy „zastupitelná", druhově určená, věc, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátkách, kdy takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí půjčky. V dané věci lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce, když žalovanému byly finanční prostředky převedeny obratem v časové návaznosti na uzavření smlouvy, nebyla sjednána povinnost žalovaného rezervovat finanční prostředky a následně převést žalovanému. Pro úplnost soud konstatuje, že právní jednání hodnotí dle jeho obsahu nikoliv označení.
26. Dále soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť neprovedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je v kontextu zákona č. 257/2016 Sb. korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková.
27. V řízení bylo zjištěno, a toto koresponduje plně se skutkovými tvrzeními žalobkyně (srov. hodnocení finanční situace dle podkladů klienta), že žalobkyně svá zjištění ohledně konkrétní majetkové a osobní situace žalovaného omezila především na údaje uvedené žalovaným. Přezkum úvěruschopnosti klienta tak byl omezen na údaje uvedené klientem. V řízení tak bylo prokázáno, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo provedeno zjištěním údajů získaných od žalovaného, aniž byly přezkoumány listin y dokládající především konkrétní výdaje žalovaného, respektive podrobně zjištěny výdaje žalovaného (viz absentující jiné životní výdaje, než na bydlení, absentující hrazené výživné navzdory deklarace povinnosti výživy 1 dítěte). Žalobkyně disponovala pouze klientskou kartou žalovaného. Nebyly vůbec doloženy výdaje domácnosti žalovaného, není zřejmé, jaká je skladba výdajů uvedených žalovaným, tyto nebyly nejenom specifikovány, ale ani ověřeny. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutné se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé. Nadto je nutno konstatovat, že z důkazů provedených v řízení je zřejmým, že se nejednalo o jeden závazek žalovaného, kdy tato skutečnost nutně musí vést ke zvýšené obezřetnosti při posouzení úvěruschopnosti. Z karty klienta se podává, že žalovaný již měl závazky u společnosti a u jiných n. b. nebankovních poskytovatelů úvěrů, z podacího listu se podává, že žalovanému byly zasílány dvě upomínky. Je tak zřejmým, že nebylo postupováno s řádnou, odbornou, péčí. Že úvěruschopnost žalovaného skutečně nebyla dána, odpovídá dále zjištěným skutečnostem, že žalovaný již od počátku konstantně splátky nehradil řádně a včas (jak ostatně uvádí sama žalobkyně), čemuž rovněž odpovídá, že je u zdejšího soudu opakovaně pro neplnění závazků žalován (přičemž špatná platební morálka žalovaného je skutečnost, kterou by žalobkyně při řádném ověřování také zjistila). Nelze tak než konstatovat, že smlouva o úvěru je tak ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.
28. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019 -113 dospěl k závěru, že „výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ I s ohledem na právě citované tak soud smlouvu o úvěru dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z.
29. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se na úkor žalobkyně o uvedenou částku bezdůvodně obohatil a je povinen toto plnění vrátit. Žalovaný plnil částku 17 200 Kč. Pokud žalovaný plnil částku 17 200 Kč, přičemž mu byla poukázána částka 20 000 Kč, tak je povinen plnit částku 2 800 Kč dle § 2993 o. z. V řízení nebylo ani tvrzeno, natožpak prokázáno, že žalovaný plnil vyšší částku. Žalovaný tak byl zavázán k úhradě částky 2 800 Kč s příslušenstvím. Domáhala-li se žalobkyně nadále úhrady částky 16 360 Kč, tak v této části byl žalobní návrh jakožto nedůvodný zamítnut.
30. Žalobkyni náleží dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný tudíž byl zavázán k úhradě úroku z prodlení z částky 2 800 Kč od 19. 8. 2023, když již k tomuto datu měl mít vědomí, že uvedenou částku musí vrátit. Ve zbytku žalobního návrhu ve vztahu k příslušenství byl žalobní návrh jako nedůvodný zamítnut.
31. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. o. s. ř.
32. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci převážně neúspěšnou. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky celkem 19 160 Kč, přičemž úspěšnou byla pro částku ve výši 2 800 Kč, převážný úspěch je tak na straně žalovaného. Tomuto však v souvislosti s vedením sporu žádných nákladů nevzniklo. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.