Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 133/2025-86

Zmenené rozhodnutím 22 C 133/2025-94
„Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci žalobkyně: [[Jméno žalobkyně]]., IČO [[IČO žalobkyně]] sídlem [[Adresa žalobkyně]] zastoupená advokátkou [[Jméno advokátky]] sídlem [[Adresa advokátky]] proti žalovanému: [[Jméno žalovaného]], narozený [[Datum narození žalovaného]] bytem [[Adresa žalovaného]] o zaplacení 113 795 Kč s příslušenstvím takto: Do výroku II. rozsudku zdejšího soudu ze dne 21. 10. 2025, č. j. 22 C 133/2025-86, se za sousloví „až do úplného zaplacení“ vkládá sousloví „pod ztrátou výhody splátek“."

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 113 795 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se zastavuje co do částky 103 381 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 71 741 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, co do úroku ve výši 85,78 % ročně z částky 94 355,20 Kč od 25. 6. 2024 do 18. 7. 2024, co do úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 94 355,20 Kč od 19. 7. 2024 do 22. 8. 2024, z částky 84 359,48 Kč od 23. 8. 2024 do 23. 9. 2024 a z částky 79 359,48 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 414 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 414 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení.

III. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 45 414 Kč od 25. 6. 2024 do 30. 7. 2024, z částky 30 414 Kč od 31. 7. 2024 do 22. 8. 2024, z částky 15 414 Kč od 23. 8. 2024 do 23. 9. 2024 a z částky 10 414 Kč od 24. 9. 2024 do 27. 1. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 10 414 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje co do částky 103 381 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 71 741 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, co do úroku ve výši 85,78 % ročně z částky 94 355,20 Kč od 25. 6. 2024 do 18. 7. 2024, co do úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 94 355,20 Kč od 19. 7. 2024 do 22. 8. 2024, z částky 84 359,48 Kč od 23. 8. 2024 do 23. 9. 2024 a z částky 79 359,48 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 414 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 414 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení.III. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 45 414 Kč od 25. 6. 2024 do 30. 7. 2024, z částky 30 414 Kč od 31. 7. 2024 do 22. 8. 2024, z částky 15 414 Kč od 23. 8. 2024 do 23. 9. 2024 a z částky 10 414 Kč od 24. 9. 2024 do 27. 1. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 10 414 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 113 795 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 28. 8. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému 100 000 Kč. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 85,78 % ročně v 36 splátkách po 7 798 Kč měsíčně. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, kdy se jednalo zejména o doklady o příjmech, prohlášení žalovaného apod. Dále si žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a ani jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, rovněž obchodník jednající s žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Za pomoci zjištěných údajů byl poté proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), na základě něhož bylo po porovnání příjmů a výdajů žalovaného rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. K výdajům uvedeným žalovaným přitom žalobkyně přičetla rezervu 1 000 Kč a zadala zákonné životní minimum. Žalobkyně podotkla, že žalovaný stvrdil svým podpisem, že jí před uzavřením smlouvy poskytl pravdivé a úplné informace. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel a uhradil ve splátkách pouze 54 586 Kč (7 x 7 798 Kč); v důsledku toho tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 23. 6. 2024. Po zesplatnění do dne podání žaloby žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 35 000 Kč (dne 30. 7. 2024 částku 15 000 Kč, dne 22. 8. 2024 částku 15 00 Kč a dne 23. 9. 2024 částku 5 000 Kč). Žalobkyně tak po žalovaném v žalobě požadovala dlužnou jistinu spolu s přirostlým úrokem ve výši 79 359 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč, smluvní pokutu ve výši 31 640 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 146,32 Kč (tj. ve výši 85,78 % ročně z částky 94 355,20 Kč od 25. 6. 2024 do 18. 7. 2024), kapitalizovaný úrok ve výši 1 244,95 Kč (tj. ve výši 14,75 % ročně z částky 94 355,20 Kč od 19. 7. 2024 do 22. 8. 2024), kapitalizovaný úrok ve výši 1 017,92 Kč (tj. ve výši 14,75 % ročně z částky 84 359,48 Kč od 23. 8. 2024 do 23. 9. 2024), úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 79 359,48 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 25. 6. 2024 dosáhne částky 336 873 Kč a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 704,24 Kč (tj. ve výši 14,75 % ročně z částky 117 155 Kč od 25. 6. 2024 do 30. 7. 2024, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 949,44 Kč (tj. ve výši 14,75 % ročně z částky 102 155 Kč od 31. 7. 2024 do 22. 8. 2024, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 127,04 Kč (tj. ve výši 14,75 % ročně z částky 87 155 Kč od 23. 8. 2024 do 23. 9. 2024) a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 82 155 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení.

2. Podáním ze dne 29. 9. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 103 381 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 71 741 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, co do úroku ve výši 85,78 % ročně z částky 94 355,20 Kč od 25. 6. 2024 do 18. 7. 2024, co do úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 94 355,20 Kč od 19. 7. 2024 do 22. 8. 2024, z částky 84 359,48 Kč od 23. 8. 2024 do 23. 9. 2024 a z částky 79 359,48 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení. Podle , (dále jen „ “), může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. Zastavení řízení soud promítl do výroku I. tohoto rozsudku. Předmětem žaloby tak zůstala částka 10 414 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 45 414 Kč od 25. 6. 2024 do 30. 7. 2024, z částky 30 414 Kč od 31. 7. 2024 do 22. 8. 2024, z částky 15 414 Kč od 23. 8. 2024 do 23. 9. 2024 a z částky 10 414 Kč od 24. 9. 2024 do 27. 1. 2025.

3. Žalovaný při nařízeném jednání uznal, že výše uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřel a vysvětlil, že se jednalo o důsledek tzv. dluhové pasti, do níž se dostal poté, co uzavřel v pořadí první úvěrovou smlouvu se společností právnická osoba. Původně si s manželkou mysleli, že splátky úvěru zvládnou splácet, ale postupně se situace stala neúnosnou a vyvrcholila nutností prodat byt a později i auto. Nyní se situace žalovaného a jeho manželky zlepšila, manželka má příslib nového zaměstnání. Jelikož oba bydlí v nájmu a platí za užívání bytu 20 000 Kč měsíčně, je žalovaný schopen hradit žalobkyni pouze 2 000 Kč měsíčně.

4. Soud ve věci provedl dokazování, na jehož základě zjistil následující skutkový stav:

5. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo ověřeno, že žalobkyni bylo Českou národní bankou uděleno povolení k poskytování spotřebitelského úvěru.

6. Dále soud zjistil, že účastníci sjednali dne 28. 8. 2023 návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru č. hodnota, ve znění dodatku č. 1 z téhož dne, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit při sjednaném úroku ve výši 85,78 % ročně v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 7 798 Kč [viz část A) smlouvy]. O schválení této smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne 29. 8. 2023, které bylo žalovanému dle dodejky dne 31. 8. 2023 uloženo na poště k vyzvednutí, žalovaný si však zásilku nevyzvedl, a tak byla dne 19. 9. 2023 vrácena zpět žalobkyni. Z odstavce 6.1. smlouvy vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle odstavce 6.5. smlouvy je žalovaný v případě, že po zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Z odstavce 2.2. smlouvy vyplývá také to, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delší než 65 dnů), kdy tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté při zesplatnění do nové jistiny úvěru, a to až do úplné úhrady. Dále žalobkyně předložila „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, v němž byly shrnuty podmínky poskytnutého úvěru, a také splátkový kalendář a dokument „Podpis na dálku“, v němž byly popsány hlavní kroky při sjednání spotřebitelského úvěru. V prohlášení klienta ze dne 28. 8. 2023 žalovaný mimo jiné potvrdil, že veškeré informace, které žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné a pravdivé. Žalobkyně též předložila kopii občanského průkazu žalovaného. Dále žalobkyně doložila u „Základní informace o klientovi“, dle nichž byl žalovaný majitelem účtu č. č. účtu a telefonního číslo hodnota, dále u „Důkaz o odeslání 1,- Kč“ potvrzující, že dne 25. 8. 2023 odeslala žalobkyně na účet žalovaného verifikační platbu ve výši 1 Kč, dále dokument „Zaslaná SMS (Informace o vyplacení)“, z něhož je zřejmé, že žalobkyně zaslala 1 Kč pod variabilním symbolem, který měl žalovaný použít jako podpisový kód pro odpovědní SMS, čímž mělo dojít k podpisu smlouvy a souvisejících dokumentů, a konečně „Důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení)“ osvědčující, že dne 28. 8. 2023 byla žalobkyni doručena potvrzovací SMS pro vyplacení úvěru z telefonního čísla žalovaného 704086417.

7. Z hodnocení klienta ze dne 28. 8. 2023 plyne, že žalovaný měl být v té době zaměstnán na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 33 000 Kč. Výdaje žalovaného byly v hodnocení klienta vyčísleny částkou 9 777 Kč s tím, že částka 4 860 Kč představovala životní minimum a částku ve výši 4 917 Kč tvořily náklady na bydlení. Jiné výdaje ve formuláři uvedeny nejsou. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je ženatý, nežije v domácnosti s manželkou a bydlí ve vlastním domě/bytě.

8. Ohledně ověřování příjmové stránky žalovaného předložila žalobkyně dvě potvrzení o platbě, z nichž je patrné, že dne 5. 5. 2023 došla na bankovní účet žalovaného částka 31 607 Kč a dne 10. 7. 2023 na jeho účet došla částka 35 388 Kč, obě platby byly se zprávou pro příjemce ZAMĚSTNANCI 0138. Dále žalobkyně doložila výplatní pásku žalovaného za období červenec 2023 z níž je patrné, že žalovanému byla za tento měsíc vyplacena mzda ve výši 33 715 Kč.

9. Dle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný dluh po splatnosti.

10. Dle výpisu NRKI si žalovaný žádal celkem u 11 bank a finančních institucí o úvěr (mimo žalobkyni), součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce a celkové zbývající částky splátek (včetně úvěru žalobkyně) činil 1 313 090 Kč a jeho dluh po splatnosti všech úvěrů byl nulový.

11. Z výpisu z databáze Cribis soud zjistil, že žalovaný k datu 25. 8. 2023 neměl žádnou exekuci.

12. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 100 000 Kč vyplacena dne 28. 8. 2023 na účet uvedený ve smlouvě. Vlastnictví předmětného účtu žalovaným bylo doloženo výše zmíněnými potvrzeními o platbě a u „Základní informace o klientovi“.

13. Žalobkyně průběžně (dopisy ze dne 21. 3. 2024, 19. 4. 2024, 20. 5. 2024, 19. 6. 2024) vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek, nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením a smluvní pokuty a upozorňovala jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámením ze dne 23. 6. 2024 žalobkyně oznámila žalovanému, že tímto dnem došlo k okamžitému zesplatnění celého úvěru a vyzvala jej k okamžité úhradě celého dluhu.

14. Dle karty klienta žalovaný na úvěr za období od 19. 9. 2023 do 23. 9. 2024 uhradil celkem částku 89 586 Kč.

15. Předžalobní výzvou ze dne 10. 1. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy, přičemž dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána téhož dne.

16. Je zjevné, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje , : „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

17. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava , o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.

18. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

19. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

20. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“

21. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“

22. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

23. Z citovaného § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.

24. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě jím poskytnutých informací a lustrovala žalovaného v řadě registrů. Ke zkoumání příjmové části doložila žalobkyně dvě potvrzení o platbě a jedinou výplatní pásku žalovaného. Byť tedy žalobkyně nedoložila přímo pracovní smlouvu žalovaného, má soud za to, že příjmová situace žalovaného byla těmito listinami dostatečně ověřena. Co se však týče výdajové stránky, zde se žalobkyně spokojila pouze s údaji od žalovaného (výdaje na bydlení ve výši 4 917 Kč), které dále nijak neověřovala, a s částkou životního minima (4 860 Kč). K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jejího tvrzení. Zejména co se týče pravidelných nákladů žalovaného spojených s bydlením (v případě vlastního bydlení zejm. platby energií, vodného a stočného, pojištění, poplatků za odpady, za internet, televizních a rozhlasových poplatků aj.), které nepochybně žalovaný musel hradit, tyto náklady žalobkyně žádným způsobem nezkoumala. A pokud pak žalobkyně ostatní výdaje žalovaného stanovila ve výši životního minima, tak i tento postup je zcela nepostačující, neboť i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného.

25. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

26. Předmětnou smlouvu (včetně jejího dodatku) tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 100 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v : „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“

27. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na svůj závazek uhradil částku 89 586 Kč a zbývá mu tak uhradit na jistinu částku 10 414 Kč. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Žalobkyně prokázala podacím archem zaslání předžalobní upomínky žalovanému dne 10. 1. 2025, přičemž v této mu byla poskytnuta lhůta k plnění v délce patnácti dnů od jejího odeslání, jejímž uplynutím se stal závazek splatným. Žalovaný tak byl povinen dlužnou částku uhradit do 27. 1. 2025 a ode dne následujícího, tj. ode dne 28. 1. 2025, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle : „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši ke dni 25. 6. 2024 (14,75 % ročně), tj. ve výši vyšší, než byla zákonná výše k prvnímu dni prodlení, tedy ke dni 28. 1. 2025 (12 % ročně). Soud tedy žalobkyni přiznal úrok z prodlení z částky 10 414 Kč ve výši 12 % ročně za období od 28. 1. 2025 do zaplacení.

28. Zbylé nároky uplatněné žalobkyní byly soudem zamítnuty, neboť na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 45 414 Kč od 25. 6. 2024 do 30. 7. 2024, z částky 30 414 Kč od 31. 7. 2024 do 22. 8. 2024, z částky 15 414 Kč od 23. 8. 2024 do 23. 9. 2024 a z částky 10 414 Kč od 24. 9. 2024 do 27. 1. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 10 414 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení žalobkyni nárok nevznikl.

29. Co se tedy týče splatnosti přisouzené částky 10 414 Kč s příslušenstvím, soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 87 odst. 2 téhož zákona, určil, že žalovaný je povinen svůj dluh z bezdůvodného obohacení splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, což je jak dle jeho vyjádření, tak dle názoru soudu v jeho možnostech a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností obou stran (splátka není v nepoměru k výši celkové dlužné částky a k úhradě dlužné částky dojde v přiměřené době). Pro případ, že by žalovaný uložené povinnosti nedostál a jednotlivé splátky řádně a včas nehradil, výhodu splátek ztratí a stane se splatným celý dluh. Tím se soud odchýlil od obecného pravidla zakotveného v , podle kterého je třeba povinnost splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.

30. Právo na náhradu nákladů řízení by podle měl žalovaný, neboť jeho úspěch ve věci převažuje nad úspěchem žalobkyně. Žalovaný se však náhrady nákladů řízení vzdal, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, 695 46 Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.