Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 47/2025-59
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 243 378,04 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 159 135 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 159 135 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 84 243,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 37 041,04 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 050,24 Kč k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 159 135 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 159 135 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 84 243,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 37 041,04 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 050,24 Kč k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 243 378,04 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným dne 26. 9. 2022 uzavřela smlouvu o úvěru číslo hodnota, na jejímž základě žalovanému poskytla částku 200 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s ujednaným úrokem v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 3 715 Kč. Žalovaný však své povinnosti ze smlouvy porušil a splátky přestal hradit, neuhradil splátku splatnou dne 15. 8. 2023 a neuhradil už ani žádnou následující splátku, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni 16. 2. 2024. Žalobkyně své nároky vyčíslila následovně: 23 410 Kč dlužné splátky splatné do zesplatnění, 172 766,04 Kč zesplatněná jistina, 150 Kč náklady na odeslání upomínky, 200 Kč náklady na odeslání oznámení o splatnosti. Vedle toho žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 409 Kč (z jednotlivých měsíčních splátek od data jejich splatnosti do data splatnosti celé pohledávky) a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 196 176,04 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení. Kromě těchto nároků žalobkyně uplatnila i nárok na zaplacení smluvní pokuty v důsledku zrušení smlouvy ve výši 45 071 Kč (vypočtené jako 0,1 % denně z částky 172 766,04 za období od 20. 3. 2024 do dne podání žaloby) a smluvní pokuty ve výši 372 Kč (vypočtené jako 10 % z dlužných splátek). Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že vyhodnocovala nejen informace od žalovaného, ale tyto konfrontovala s výstupy z celé řady registrů, s historickými informacemi o žalovaném, s výplatními páskami žalovaného, s transakcemi na běžném účtu žalovaného a rovněž s demografickými a statistickými údaji. Žalobkyně tak provedla vyhodnocení informací získaných z bankovních a nebankovních registrů, registru SOLUS, ostatních registrů a databází (Interní platební morálka klienta, Interní Black List žalobkyně, Insolvenční rejstřík, Neplatné doklady MVČR, Evidence adres obecních/městských úřadů, Registr hledaných osob, Centrální evidence exekucí). Dotazem do NRKI byly zjištěny existující splátky žalovaného ve výši 15 105 Kč. Žalovaným deklarovaný příjem byl doložen výplatními páskami a výpisy z běžného účtu; výdaje deklarované žalovaným byly porovnány se statistickými daty a jelikož výdaje uvedené žalovaným byly vyšší než statistická data, vycházela žalobkyně z částky výdajů uvedené žalovaným. Žalovaným deklarované příjmy i výdaje zároveň korespondovaly s příjmy a výdaji zjištěnými z běžného účtu žalovaného. Žalobkyně tak neměla důvod pochybovat o úplnosti, přesnosti a pravdivosti žalovaným sdělených údajů. V této souvislosti žalobkyně navíc podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaný mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu. Žalobkyně dále odkázala na evropskou judikaturu zabývající se zkoumáním úvěruschopnosti spotřebitele.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), soud rozhodl bez nařízení jednání.
4. Dne 26. 9. 2022 byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva číslo IBAN. Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému 200 000 Kč. Úvěr měl být bezúčelový a měl být poskytnut bankovním převodem na účet žalovaného č. č. účtu. Jistinu úvěru se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 13,84 % ročně v 84 pravidelných měsíčních splátkách, přičemž výše měsíčních splátek činila 3 715 Kč a byly splatné vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 10. 2022. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 312 060 Kč. Ve smlouvě byla sjednána pro případ prodlení žalovaného s úhradou měsíční splátky smluvní pokuta ve výši 10 % z dlužné měsíční splátky a pro případ prodlení s úhradou jiné než měsíční splátky smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaný ocitne v prodlení. Pro případ, kdyby se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou tří a více splátek, byla ujednána možnost žalobkyně prohlásit celou jistinu za okamžitě splatnou. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky č. hodnota ze dne 1. 5. 2018 a sazebník. V úvěrových podmínkách byla sjednána možnost žalobkyně odstoupit od smlouvy, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s jakoukoli platbou o více než 30 dní. Dle sazebníku poplatek za účelně vynaložené náklady související s odesláním upomínky činil 150 Kč a poplatek za účelně vynaložené náklady související s odesláním oznámení o odstoupení od smlouvy nebo za oznámení o okamžité splatnosti jistiny úvěru činil 200 Kč. Žalobkyně dále doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.
5. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalovaný měl být posledních 3–6 let zaměstnán jako řemeslník/opravář u zaměstnavatele a názvem „Anonymizováno“ s čistým měsíčním příjmem 46 000 Kč, měsíční příjem domácnosti žalovaného měl činit 80 000 Kč. Ve smlouvě je dále uvedeno, že žalovaný je ženatý a nevyživuje žádnou osobu, jeho měsíční výdaje na bydlení činí 4 500 Kč, splácí ostatní úvěry měsíčně v částce 10 000 Kč a jiné měsíční výdaje žalovaného jsou ve výši 3 500 Kč.
6. Ze schvalovacího formuláře z 23. 9. 2022 soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je ženatý, bydlí ve vlastním bytě (domě) a nevyživuje žádnou osobu. Dále uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou jako řemeslník/opravář u rakouského zaměstnavatele „Anonymizováno“ (se sídlem ve Vídni) s čistým měsíčním příjmem 46 000 Kč; dále je zde uveden měsíční příjem domácnosti 80 000 Kč. Výdaje žalovaného na bydlení jsou vyčísleny na 4 500 Kč a ostatní měsíční výdaje na 3 500 Kč.
7. Z doložené fotokopie pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný byl od 18. 2. 2019 zaměstnán u firmy „Anonymizováno“ ve Vídni jako pomocný dělník s hrubým měsíčním příjmem 1 914,61 EUR a příplatkem 92,09 právnická osoba potvrzení zaměstnavatele žalovaného z 15. 2. 2019 bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného v té době činil 1 631,76 právnická osoba tohoto potvrzení je též patné, že žalovaný byl ve zkušební době do 18. 3. 2019.
8. Ze dvou předložených výplatních pásek vyplývá, že žalovanému byla v měsíci červnu 2022 vyplacena mzda ve výši 2 408,96 EUR a v měsíci červenci 2022 ve výši 1 850,11 EUR.
9. Žalobkyně dále doložila (patrně) částečné výpisy z účtu IBAN: IBAN vedeného v eurech u Raiffeisen jméno FO za období červenec 2022 a srpen 2022, v nichž je uvedeno několik pouze výdajových položek (platby, výběry z bankomatu) – v červenci 2022 celkem ve výši 252 EUR a v srpnu 2022 celkem ve výši 1 853,90 EUR. Zůstatek na tomto účtu k poslednímu srpnu 2022 činil 2,30 právnická osoba potvrzení banky Raiffeisen jméno FO je zřejmé, že na tento účet žalovaného byla od společnosti „Anonymizováno“ připsána dne 11. 8. 2022 částka 1 850,11 EUR (mzda za 7/2022) a dne 13. 9. 2022 částka 1 850,11 EUR (mzda za 8/2022).
10. Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu vedeného u právnická osoba. za období od 1. 8. 2022 do 31. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaný byl v tomto měsíci s finančními prostředky na účtu v setrvalém mínusu. Počáteční zůstatek činil -21 708,27 Kč a konečný zůstatek činil -30 438,62 Kč; žalovaný měl sjednaný kontokorent do výše 30 000 Kč, který čerpal a ke konci měsíce přečerpal. Na účet v tomto období přišlo celkem 39 021 Kč a odešlo 47 751,35 Kč. Příjmové položky představují vklady hotovosti přes bankomat (dne 11. 8. 2022 částka 34 000 Kč a dne 25. 8. 2022 částka 2 000 Kč) a příchozí úhrady (dne 9. 8. 2022 částka 2 000 Kč, dne 20. 8. 2022 částka 1 000 Kč a dne 24. 8. 2022 částka 21 Kč); výdajové položky jsou tvořeny četnými odchozími úhradami a platbami kartou; co se týče pravidelných plateb (trvalé příkazy a inkaso – SIPO), dne 14. 8. 2022 odešla platba ve výši 1 100 Kč za elektřinu a inkaso – SIPO ve výši 195 Kč, dne 15. 8. 2022 odešlo 2 200 Kč, 300 Kč, 300 Kč, 1 360 Kč (to vše bez bližší specifikace platby) a splátka 3 310 Kč, dne 20. 8. 2022 odešla částka 1 000 Kč na spoření a částka 524 Kč (bez specifikace), dne 22. 8. 2022 odešla platba ve výši 264 Kč za internet a platba ve výši 500 Kč na důchodové připojištění a částka 8 092 Kč s označením „inkaso úvěru“ a dne 31. 8. 2022 byla z účtu odečtena cena za pojištění osobních věcí a karet ve výši 99 Kč. Dne 29. 8. 2022 byla vyřazena čekající platba ve výši 100 Kč z důvodu, že na účtu nebyl disponibilní zůstatek. Ze snímku displeje mobilního telefonu s náhledem do internetového bankovnictví je zřejmé, že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaný.
11. Z emailové komunikace zaměstnanců žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně řešila u žádosti žalovaného o úvěr jeho Fraud score ve výši 100 %, návrh byl přitom posouzen, že je v pořádku a 100% hodnota byla způsobena tím, že žalovaný původně žádost sepsal chybně, neboť vyplnil jméno a příjmení manželky. Dále se zaměstnanci žalobkyně pozastavovali na tím, že žalovaný často měnil výdaje na bydlení, a to z původních 12 000 Kč postupně až na 4 500 Kč, zaměstnanci přesto usoudili, že by na splácení úvěru měl i kdyby platila vyšší hodnota a navrhli žádost schválit.
12. Z potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru (výpis z účtu žalobkyně) bylo zjištěno, že dne 27. 9. 2022 byla z účtu žalobkyně zaslána částka 200 000 Kč na účet žalovaného uvedený ve smlouvě číslo č. účtu.
13. Z přehledu plateb soud zjistil, jak byly žalovanému předepsány splátky a jak je žalovaný splácel, rovněž jaké mu byly účtovány úroky z prodlení, smluvní pokuty a účelně vynaložené náklady na vymáhání; z tohoto přehledu je pak též patrné, že celkem žalovaný uhradil žalobkyni částku 40 865 Kč.
14. Také z tabulky umoření bylo zjištěno, že úvěr ve výši 200 000 Kč byl žalovaným čerpán a že žalovaný celkem žalobkyni zaplatil 40 865 Kč.
15. Dopisem ze dne 29. 2. 2024 žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávky z úvěrové smlouvy zesplatnila ke dni 16. 2. 2024 a vyzvala žalovaného k jejich úhradě nejpozději do 20. 3. 2024. Zásilka byla žalovanému doručena 15. 3. 2024, jak plyne z doložené dodejky.
16. Žalobkyně k úhradě dlužných částek žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 27. 8. 2024, která byla téhož dne odeslána, jak plyne z podacího archu a z potvrzení pošty.
17. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku : „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“
18. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytována v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.
19. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
20. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
21. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“
22. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“
23. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).
24. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru , a to v citovaném § 86 odst. 1 , který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“
25. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě informací, které zjistila od žalovaného z žádosti o úvěr. Dále provedla lustraci v řadě registrů (bankovní i nebankovní registry, SOLUS, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další interní a externí registry a databáze). Pokud jde o příjem žalovaného vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 46 000 Kč, který byl doložen výplatními páskami, potvrzením banky a pracovní smlouvou. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjmem domácnosti ve výši 80 000 Kč, který však nebyl ničím doložen. Co se týče výdajové stránky, žalobkyně se spokojila pouze s údaji od žalovaného, které nikterak neověřovala a tyto údaje pouze porovnala s demografickými a statistickými daty a údajně i s výstupy z registrů a s výpisem z účtu. Jelikož však údaje o výdajích poskytnuté samotným žalovaným byly vyšší než statistická data, vycházela žalobkyně z informací od žalovaného. Žalobkyně dále vylíčila, že dotazem do NRKI byly zjištěny existující splátky žalovaného ve výši 15 105 Kč. Žalovaným uvedené náklady na bydlení 4 500 Kč měsíčně a ostatní výdaje ve výši 3 500 Kč měsíčně (byť se jedná o výdaje vyšší, než jsou zanesené ve statistických údajích), nebyly ze strany žalobkyně nikterak ověřeny ani doloženy a žalobkyně se spokojila pouze s informacemi od žalovaného. Poskytovatel úvěru je přitom povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a záměrně nesdělí poskytovateli úvěru veškeré své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Pokud žalobkyně tvrdila, že výdaje tvrzené žalovaným konfrontovala s transakcemi na běžném účtu a že tvrzené výdaje s výdaji zjištěnými z účtu korespondovaly, pak žalobkyně výdaje žalovaného neprověřila dostatečně důkladně. Z jediného doloženého výpisu z účtu žalovaného vedeného v českých korunách u právnická osoba za období srpna 2022 totiž vyplývají výdaje žalovaného podstatně vyšší (47 751,35 Kč), z toho pouze pravidelné výdaje (trvalé příkazy a SIPO) 11 152 Kč nepočítaje v to inkaso úvěru ve výši 8 092 Kč. Nadto měla žalobkyně k dispozici výpis z účtu žalovaného vedený v eurech u Raiffeisen jméno FO za tentýž měsíc, z něhož jsou patrné výdaje žalovaného v tomto období minimálně (pokud se jedná pouze o výpis částečný) dalších téměř 45 000 Kč (1 853,90 EUR). Dle názoru soudu zaznamenané transakce a stav bankovních účtů žalovaného (vysoký záporný zůstatek a přečerpaný kontokorent na korunovém účtu a vysoké výdaje a zůstatek pouhých cca 56,50 Kč na eurovém účtu) rozhodně pro závěr o úvěruschopnosti žalovaného nesvědčí. Rovněž již stávající poměrně výrazné úvěrové zatížení žalovaného (10 000 Kč žalovaným tvrzeno, 15 105 Kč žalovanou zjištěno) nenasvědčuje tomu, že by majetková situace žalovaného byla taková, že měl dostatek disponibilních finančních prostředků ke splácení dalšího úvěru v nemalé výši. Žalobkyně navíc ani neověřovala, zda žalovaný skutečně bydlí ve vlastním bytě (domě), jak uvedl v žádosti o úvěr. Žalovaný pobíral sice poměrně solidní příjem nicméně je patrné, že místo výkonu práce bylo v Rakousku a lze tedy očekávat zvýšené výdaje buď na dojíždění, případně na bydlení (pokud žalovaný v Rakousku za pracovními účely zůstával např. přes týden) a v neposlední řadě i na stravu apod., při jeho stávajícím splátkovém zatížení (15 105 Kč měsíčně) bylo tedy namístě podrobně se zabývat strukturou jeho výdajů, které podle předložených výpisů byly z větší části kryty čerpáním kontokorentu, a to tím spíše, že žalovaný výši výdajů z původně uváděných 12 000 Kč radikálně snížil na 4 500 Kč (aniž by pro to bylo nabídnuto nějaké vysvětlení). Ve vztahu k povinnosti zkoumat úvěruschopnost je přitom třeba zmínit, že se jedná o veřejnoprávní povinnost nezávislou na obecné povinnosti osob jednat ve vztazích poctivě. Porušení povinnosti poctivého jednání při uzavírání úvěrových smluv může mít za následek přestupkovou, popř. trestněprávní odpovědnost klienta, nikoli však zánik, či oslabení povinnosti poskytovatele úvěru dostát požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
26. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála před uzavřením smlouvy své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.
27. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“
28. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 200 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku : „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“
29. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 40 865 Kč a zbývá mu tak uhradit na jistinu částku 159 135 Kč. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslaný zesplatňující dopis ze dne 29. 2. 2024, jehož odeslání žalobkyně prokázala dodejkou. Jelikož dle výzvy k zaplacení obsažené v tomto dopise byl žalovaný povinen provést úhradu do 20. 3. 2024, tak ode dne následujícího, tj. ode dne 21. 3. 2024, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku : „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši.
30. Co do zbývající částky 84 243,04 Kč představující součet části již uhrazené jistiny ve výši 37 041,04 Kč, nákladů na odeslání upomínky ve výši 150 Kč, nákladů na odeslání oznámení o splatnosti ve výši 200 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 409 Kč, smluvní pokuty ve výši 45 071 Kč a smluvní pokuty ve výši 372 Kč, a dále co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 37 041,04 Kč od 21. 3. 2024 do zaplacení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
31. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 292 133,16 Kč, přičemž jí bylo přiznáno 198 684,40. Kč (úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 25. 11. 2025). Žalobkyně byla z 68 % úspěšná a z 32 % neúspěšná (z 32 % byl úspěšný žalovaný) a má tak vůči žalovanému právo na zaplacení 36 % náhrady nákladů řízení.
32. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 9 736 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném ke dni provedení úkonu. Advokát učinil 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé). Tarifní hodnota v souladu s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí 243 378,04 Kč. Při této tarifní hodnotě činí odměna za jeden úkon právní služby dle ustanovení § 7 bod 6 . advokátního tarifu částku 9 300 Kč. Kromě mimosmluvní odměny za úkony právní služby přísluší za každý z těchto úkonů paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a to ve výši 300 Kč. Celkem náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 44 584 Kč, z toho 36 % odpovídá částka 16 050,24. Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín 695 46). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
Hodonín 25. listopadu
Mgr. Helena Podveská
samosoudkyně
Ref: Rozsudek zašli:
- zástupce žalobkyně (Anonymizováno)
- žalovaný
Oběma DS/I
LH PM