Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 181/2025-46

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce,

se sídlem Adresa žalobce

zastoupeného advokátem: Jméno advokáta Anonymizováno,

se sídlem Adresa advokáta,

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného,

trvale bytem Adresa žalovaného,

s adresou pro doručování adresa,

o zaplacení 14 463,84 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba o zaplacení 14 463,84 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení 14 463,84 Kč s příslušenstvím se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 14 463,84 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 897,46 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 4 503,08 Kč od 21. 2. 2025 až do zaplacení, úrokem z částky 4 429,02 Kč ve výši 8 % ročně od 21. 2. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 1 000,08 Kč. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 27. 1. 2022, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba., IČO: IČO. Na základě smlouvy bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem a poplatky, tedy celkovou částku 27 888 Kč po 1 992 Kč měsíčně, poslední splátka byla splatná ke dni 27. 3. 2023. Žalovaný dluh neuhradil zcela. Dlužná částka sestává z nezaplacené jistiny ve výši 4 429,02 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 075,84 Kč a dále neuhrazených sjednaných poplatků. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 3. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, byl rovněž upomenut k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.

2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr, především vyzdvihl informace zaznamenané jeho právním předchůdcem v souvisejících listinách o příjmech a výdajích žalovaného s tím, že žalovaný uvedl příjem 17 394 Kč měsíčně a výdaje 10 060 Kč, zbývalo mu tedy 7 334 Kč k úhradě úvěru. Dále uvedl, že dle má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře. Pokud by někdo zkreslil údaje o svých poměrech, mohlo by se konečně jednat o podezřelý výraz čin úvěrového podvodu. Právnímu předchůdci žalobce byly pro posouzení schopnosti splácet úvěr poskytnuty y, které byly zaznamenány v žádosti o úvěr. Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v adresa, č.j. spisová značka ze dne 31. 7. 2020, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující y fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto y byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdili svým podpisem.

3. Žalobce při jednání soudu setrval na žalobě. Žalovaný uvedl, že si je dluhu vědom, když byl mladší, tak si neuváženě bral půjčky, které později nezvládal splácet. Vzpomíná si i na předmětnou půjčku, poskytovatel určitě postupoval dle zákona, chtěl občanský průkaz a telefonoval. Po poučení dle , odst. 3 , (dále jen „ “) již žalobce v otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ničeho nedoložil a tvrzení nedoplnil. Žalobce závěrem navrhl žalobě vyhovět.

4. Ze smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba. a žalovaným dne 27. 1. 2022 pod č. hodnota vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Ke smlouvě žalobce rovněž doložil formulář s informacemi o úvěru.

5. Dále žalobce doložil žádost o úvěr ze dne 27. 1. 2022, kde žalovaný oproti svému podpisu prohlásil údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je zaměstnán s příjmem ze mzdy ve výši 17 394 Kč. Ohledně měsíčních výdajů prohlásil, že tyto činí 10 060 Kč, z toho 4 000 Kč výdaje na bydlení a energie, 3 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 2 200 Kč jsou splátky stávajících půjček. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaný žije jako nájemce, je svobodný. Za žalobce tuto u podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovaným byly poskytnuty následující dokumenty: pracovní smlouva a výpis z bankovního účtu, z těchto byl ověřen příjem žalovaného. Žalovaný k tomu k výzvě soudu uvedl, že náklady na jeho bydlení činí zhruba 12 000 Kč měsíčně, takové náklady měl již v roce 2022. Tehdy ovšem žil s přítelkyní, asi uhrazovali náklady na půl.

6. Z pracovní smlouvy ze dne 13. 12. 2018 vyplynulo, že tuto uzavřel žalovaný jako zaměstnanec se společností právnická osoba. jako zaměstnavatelem. Byla sjednána hrubá mzda 180 Kč za hodinu. Z potvrzení o platbách na bankovní účet vyplynulo, že zmíněná společnost zaslala žalovanému dne 10. 1. 2022 částku 10 320 Kč, dne 8. 12. 2021 částku 28 614 Kč a dne 8. 11. 2021 částku 13 248 Kč.

7. Z výpisu plateb označeného shora uvedeným číslem úvěrové smlouvy vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s předmětnou smlouvou uhradil celkem 20 500 Kč.

8. Z oznámení ze dne 2. 4. 2025 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba., oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 17. 7. 2025 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána před podáním žaloby.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 3. 2025 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.

10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 15 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil 20 500 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v žádosti o úvěr, jak je shora specifikována, opatřil si v dané souvislosti podklady shora specifikované. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.

11. Dle , (dále jen ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ve znění účinném do 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 15 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil 20 500 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel . Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitý úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval ( ), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.

13. Žalobce doložil příjmy žalovaného, nicméně tyto měl potvrzené za pouhé tři měsíce, přičemž v jednom tomto měsíci částku jen o 260 Kč přesahovala stávající deklarované výdaje a v dalším měsíci pak jen mírně přesahovala deklarované výdaje a splátku předmětného úvěru. Průměrný příjem z těchto tří měsíců odpovídá částce 17 394 Kč, tedy příjmům poměrně dosti nízkým, když dále byly deklarovány již existující úvěry s povinností plateb ve výši 2 200 Kč měsíčně. Žalovanému tedy mělo zbývat zhruba 15 000 Kč měsíčně k úhradě veškerých výdajů. Již tato skutečnost z žalovaného činila výrazně rizikového klienta, když jen náklady na nájemní bydlení a běžné živobytí zcela běžně dosahují dané částky či tuto přesahují, což soud považuje za obecně známé. Není tedy možné bez dalšího shledat, že by žalovaný byl úvěruschopný, a to navíc ohledně poměrně výrazného dalšího závazku ve výši bezmála 2 000 Kč měsíčně. Výdaje na nájemní bydlení deklarované v žádosti o úvěr ve výši 4 000 Kč měsíčně jsou bez dalšího zcela nevěrohodné, stejně tak výdaje na živobytí ve výši 3 860 Kč měsíčně. Právnímu předchůdci žalobce např. ničeho nebránilo údaje ověřit doložením nájemní smlouvy, dokladu SIPO či výpisem z bankovního účtu žalovaného. Za shora popsané důkazní situace nelze dospět k dostatečně kvalifikovanému závěru o úvěruschopnosti žalovaného v době uzavření smlouvy, když nebyly doloženy nijak jeho výdaje a výdaje deklarované nebyly věrohodné.

14. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení. Pokud žalobce odkazuje na obecné zásady poctivosti v právním styku, tak v daném případě není objasněno za jakých okolností a z jakého důvodu má vyplněná zákaznická karta stávající podobu. Podstatné ale je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu nijak nerozšířil, nedošlo. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. ze dne 8.7.2015).

15. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle , tak dle ). Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, resp. tuto skutečnost neprokázal, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na a shora uvedenou judikaturu neplatnou.

16. S odkazem na je pak žalovaný v daném případě povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 15 000 Kč, ovšem poníženou o již provedené platby. Jelikož již žalovaný uhradil částku převyšující 15 000 Kč, nezbývá z daného titulu uhradit ničeho a soud tedy žalobu jako celek zamítl.

17. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný a měl by tak vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení dle Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.