Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 298/2025-54
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce
sídlem Adresa žalobce
zastoupený advokátem Jméno advokáta A
sídlem Adresa advokáta A
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované
bytem Adresa žalované
zastoupená advokátem Jméno advokáta B
sídlem Adresa advokáta B
o zaplacení částky 58 205,07 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 27 326,71 Kč, a to v prodloužené lhůtě do 9. 6. 2026.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení dalších 30 878,36 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 169,74 Kč za období od 4. 3. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 27 326,71 Kč, a to v prodloužené lhůtě do 9. 6. 2026.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení dalších 30 878,36 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 169,74 Kč za období od 4. 3. 2025 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 7. 2025 domáhal po žalované zaplacení částky 58 205,07 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel se žalovanou distančním způsobem dne 1. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále také „smlouva“) a na jejím základě byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 27 700 Kč, a to ve třech platbách (dne 1. 7. 2024 ve výši 17 000 Kč, dne 14. 8. 2024 ve výši 700 Kč a dne 10. 8. 2024 ve výši 10 000 Kč), připsáním uvedených částek na její bankovní účet č. č. účtu. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v dohodnutých splátkách, podmínky smlouvy však od počátku porušovala.
2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout s tím, že smlouva a vymáhání předmětné částky je v rozporu s dobrými mravy. Vedle toho je smlouva neplatná pro rozpor s ust. § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť věřitel před poskytnutí úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, nezkoumal její reálné výdaje a nesprávně posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Po poskytnutí úvěru uhradila žalovaná 373,29 Kč a dále nebyla schopna již úvěr splácet. Ostatní nároky, vedle jistiny, kterých se žalobce žalobou domáhá, nebyly platně sjednány a např. požadovaný smluvní úrok ve výši 0,96 % denně nebo poplatek za vyplacení tranše, je nepřiměřený, zcela v rozporu s dobrými mravy, když se ani neblíží obvykle sjednaným úrokovým sazbám. Ze čtených listin vyplynulo, že věřitel při poskytování úvěru pracoval s různými částkami, když není zřejmé, zda měl nějaká potvrzení o výši příjmu žalované. Žalovaná se dostala do dluhové spirály a v současné době podala insolvenční návrh, o kterém zatím nebylo rozhodnuto. Žalovaná je poživatelkou invalidního důchodu. V současné době má toliko omezený příjem ve výši 13 263 Kč měsíčně a drobný přivýdělek ve výši 2 200 Kč měsíčně, který však žalovaná zamýšlí na povinnou splátku v rámci insolvenčního řízení. To je vedeno pod sp. zn. KSHK 45 INS 22447/2025 . Pokud jde o insolvenční řízení, tak zatím nebylo o úpadku rozhodnuto, ale lze předpokládat, že bude rozhodnuto v nejbližších dnech.
3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že na jejím základě poskytl žalobce žalované bezúčelový úvěr původně s dohodnutým úvěrovým rámcem ve výši 25 600 Kč, když v bodě VI. smlouvy jsou popsány „vlastnosti úvěru“ tak, že např. RPSN dosáhne výše 1436,65 %, nebo že denní pevná úroková sazba činí 0,933 %. Dále jsou popsány další poplatky (např. poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky), které jsou včetně sankcí rozvedeny ještě v čl. VII. a VIII.
4. Z listin y nazvané „Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba.“ soud zjistil, že věřitel pracoval s částkou 12 900 Kč jako výší ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované, přitom ale současně uváděl jako čistý měsíční příjem žadatele částku 45 500 Kč, když není zřejmé, z jakých částek vycházel a zda tyto nějak ověřoval. Zavádějící je pak i úspěšné vyhodnocení úvěru, kde vyšel disponibilní příjem ve výši 7 300 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel pouze zcela formálně uvedl nějaké částky, aniž by se zabýval reálnou schopností žalované úvěr splácet.
5. Z přehledu bankovních transakcí vyplynulo, že úvěr byla žalované poskytnut v celkové výši 27 700 Kč, a to ve třech platbách (dne 1. 7. 2024 ve výši 17 000 Kč, dne 14. 8. 2024 ve výši 700 Kč a dne 10. 8. 2024 ve výši 10 000 Kč), připsáním uvedených částek na její bankovní účet č. č. účtu, když tato skutečnost nebyla mezi stranami sporná.
6. Žalovaná zaplatila na úvěr toliko částku 373,29 Kč, což koresponduje s výpočty žalobce, který jistinu vyčísluje v žalobě na 27 326,66 Kč (celkem poskytnuto 27 700 Kč minus 373,34 Kč) rozdíl je toliko v zaokrouhlení žalovanou zaplacené částky, kdy žalovaná uvádí, že zaplatila 373,29 Kč.
7. Žaloba je částečně důvodná.
8. Obecně podle ustálené judikatury soudů a Soudního dvora EU platí, že věřitel je povinen využívat i veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení ZoSÚ, ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb. , občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“).
9. V této věci bylo zjištěno, že žalobce a žalovaná jednali o uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z., kdy žalobce před poskytnutím peněžních prostředků ve smyslu § 84 až § 89 ZoSÚ s odbornou péčí neposuzoval reálnou schopnost žalované jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval skutečné příjmy a výdaje žalované jinak než pouhým převzetím jejích tvrzení, rovněž nebylo doloženo, že by byly využity údaje z registrů klientských informací nebo jiné objektivní podklady, které by umožnily posoudit schopnost žalované splácet úvěr.
10. Podle ustanovení § 84 až § 89 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro žalobce, tedy podnikatele, podle ustanovení § 433 o. z., platí, že nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 ZoSÚ byl žalobce povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a s žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností věřitele (§ 86, § 87 ZoSÚ) před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení nevyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je v takovém případě povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Soud k dané věci konstatuje, že ZoSÚ, jímž se v této věci právní vztahy účastníků řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Žalovaná jako spotřebitel byla ve vztahu s žalobcem slabší stranou, a byla tak vůči němu při uzavírání smlouvy znevýhodněna. Žalovaná neměla před uzavřením smlouvy dostatek odborných znalostí v oblasti peněžnictví a neměla možnost ovlivnit obsah smluvních podmínek, které byly předem připraveny poskytovatelem úvěru.
12. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
13. Důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy, a to i v poměrech ZoSÚ. K tomuto závěru vede rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, z něhož plyne, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Poskytovatel úvěru či zápůjčky je tedy povinen vždy posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele.
14. V daném případě žalobce nijak netvrdil ani neprokázal, že by jakkoli posuzoval úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V návrhu ani v připojených důkazech není obsaženo žádné tvrzení o tom, že by byly zjišťovány skutečné příjmy, výdaje či majetkové poměry žalované. Není doloženo, že by si žalobce vyžádal či ověřoval jakékoli objektivní podklady, jako jsou výpisy z účtu, potvrzení o příjmech, rozhodnutí o dávkách nebo jiné dokumenty, které by umožnily verifikaci schopnosti žalované úvěr splácet. Smlouva je tedy pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalované neplatná.
15. Současně dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná také podle § 576, § 577 a § 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku s dobrými mravy podle § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost tohoto ujednání je zjevná, když smlouva stanovila denní úrokovou sazbu 0,933 %, což odpovídá přibližně 2 865,6 % ročně, a roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 1436,65 %. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je extrémní, zjevně nepřiměřená, a tedy v rozporu s dobrými mravy, když podle údajů České národní banky činila obvyklá úroková sazba u spotřebitelských úvěrů v rozhodné době přibližně 10 % ročně. I v důsledku těchto zjištění je smlouva absolutně neplatná podle § 588 o. z., k čemuž soud přihlíží z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (srov. rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004 ), nikoli však osminásobek či vyšší. Soud proto přihlíží k absolutní neplatnosti smlouvy z úřední povinnosti, jak již uvedeno výše a smlouva je neplatná s účinky ex tunc.
16. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
17. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná přijala z titulu ex tunc neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota peněžitou částku ve výši 27 700 Kč. Z provedených důkazů, zejména z potvrzení o výplatě úvěru a fakturační historie, bylo prokázáno, že žalovaná na úvěr neuhradila více než 373,29 Kč. Práva a povinnosti mezi účastníky soud posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované dle ustanovení § 2993 o. z., když se jí dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto výrokem I. žalovanou zavázal k zaplacení částky 27 326,71 Kč (výrok I.).
18. Výrokem II. soud žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl. Jestliže byla smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku absolutně neplatná, nebyly mezi účastníky platně sjednány platby smluvních úroků, poplatků ani dalších nákladů spojených s úvěrem. Žalobce proto nemohl požadovat jejich úhradu. Stejně tak nelze přiznat zákonný úrok z prodlení od data uvedeného v žalobním návrhu, neboť žalovaná se nemohla ocitnout v prodlení s plněním neplatného závazku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Vzhledem k tomu, že splatnost zbývající části jistiny byla stanovena až rozhodnutím soudu (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) a dosud nenastala, žalobci nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení. Z těchto důvodů proto soud žalobu ve zbytku zamítl (výrok II.).
19. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III.) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy úspěch stran byl téměř shodný, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
20. Lhůtu k plnění dle výroku I. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. v prodloužené lhůtě do 9. 6. 2026, a to posuzujíc výši dluhu, osobní a majetkové poměry žalované, ale také skutečnost, že žalovaná zastoupená advokátem podala insolvenční návrh, o němž dosud nebylo rozhodnuto, ovšem lze předpokládat, že za splnění podmínek bude žalované povoleno oddlužení, kdy bude znovu o splatnosti jednotlivých pohledávek rozhodováno znovu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.