Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 272/2025-68
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení 54 366,83 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky částka s příslušenstvím se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doplněnou podáním ze dne datum se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce č. hodnota uzavřené prostřednictvím komunikace na dálku dne datum, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, které se žalovaná zavázala vrátit ve výši celkem částka, tj. jistinu, obchodní úrok částka a administrativní poplatek částka, a to v 42 měsíčních splátkách po částka (resp. poslední ve výši částka), přičemž první splátka byla splatná dne datum. Žalovaný hradil pouze částečně, a proto žalobkyně svoji pohledávku ke dni datum zesplatnila. Po zohlednění úhrad provedených žalovaným v celkové výši částka sestává dlužná částka v celkové výši 54 366, částka tj. z nesplacené jistiny částka, nesplaceného úroku částka, nesplaceného poplatku ve výši částka, nesplaceného zákonného úroku z prodlení z neuhrazených splátek zápůjčky za dobu do zesplatnění ve výši částka a za dobu od zesplatnění do datum ve výši částka a dále smluvní pokutu za dobu do zesplatnění ve výši částka a za dobu od zesplatnění ve výši částka a nákladů na upomínání ve výši částka. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky. Vzhledem k prodlení žalované požadovala žalobkyně přiznat též zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Jelikož se žalovaný, ač řádně obeslán, k jednání nedostavil, neomluvil se a nepožádal ani z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl o ní v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z provedených důkazů a z obsahu spisu (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Z listin předložených žalobkyní zjistil soud následující skutkový stav:
5. Žalovaná podepsala s žalobkyní dne datum elektronicky smlouvu o zápůjčce č. hodnota, v níž se označila rodným číslem, adresou, číslem bankovního účtu č. účtu, telefonním číslem a e-mailovou adresou. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši částka s pevným úrokem částka, žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni měsíční administrativní poplatek ve výši částka a obdržené prostředky žalobkyni spolu s úroky a poplatky vrátit v 41 měsíčních splátkách po částka s poslední splátkou ve výši částka. RPSN činila 77,8%. Pro případ prodlení žalovaného se splácením jakékoliv splátky nebo její části si strany sjednaly oprávnění žalobkyně účtovat žalovanému smluvní pokutu dle sazebníku a náhradu účelně vynaložených nákladů dle sazebníku. Přílohou smlouvy byl sazebník a splátkový kalendář. Dle bodu II.1.A. sazebníku byla žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky za každý den prodlení, který následuje po dni, kdy se žalovaný ocitl v prodlení se splacením splátky nebo její části, a to až do okamžiku, kdy takto vypočtená smluvní pokuta dosáhne výše částka. Dle bodu II.1.B. sazebníku byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné splátky za každý den prodlení, který následuje po dni, v němž došlo k zesplatnění úvěru. Dle bodu II.1.C. sazebníku byl žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši částka za každé jednotlivé porušení povinností dle čl. 14.právnická osoba podmínek. Dle bodu II.2.A. byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit za komunikaci žalobkyně o vhodném řešení za účelem minimalizace negativních dopadů v prvním měsíci prodlení poplatek ve výši částka. Dle bodu II.právnická osoba. byl žalovaný povinen žalobkyni zaplatit za komunikaci žalobkyně k možnostem umoření sankcí vzniklých v důsledku prodlení ve druhém měsíci prodlení poplatek ve výši částka Žalovaný svým elektronickým podpisem potvrdil, že se se sazebníkem seznámil. Na úrok měl žalovaný za dobu trvání smlouvy uhradit částku částka a na administrativní poplatek částku částka (splátkový kalendář). Dopisem datovaným datum žalobkyně v důsledku neplnění povinností ze smlouvy o zápůjčce zesplatnila dluh žalovaného, který ke dni zesplatnění činil částka (informace o zesplatnění). K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne datum (předžalobní upomínka). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil.
6. Usnesením zdejšího soudu ze dne datum byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení usnesení doplnila, jaká částka byla žalovanou uhrazena z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce a jakým způsobem posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v uvedené lhůtě doplnila, že posoudila schopnost žalovaného splácet zápůjčku nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a nahlédnutím do centrální evidence exekucí, prokazující, že žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí a dále především z informací získaných od žalovaného, a to předložením výpisů z účtu žalovaného aktuálních za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy o konkrétní půjčce a výplatních pásek žalovaného aktuálních za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy o konkrétní půjčce, prokazujících pravidelný měsíční příjem žalovaného. Žalobkyně také provedla lustraci dokladu předloženého žalovaným v databázi neplatných dokladů právnická osoba. Žalobce před podpisem smlouvy též předložil žalovanému standardní informace o spotřebitelském úvěru, jakožto návrh smlouvy. Pro úplnost přehledu o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného, předložil žalobce žalovanému k vyplnění formulář příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr. Z podkladů a informací, které předal žalovaný žalobci, vyhodnotil žalobce příjmy žalovaného na částku ve výši částka, přičemž příjmy žalovaného byly prokázány z předložených výpisů z účtu žalovaného, výplatní pásky žalovaného a formuláře příjmů a výdajů. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného žalobce pro výpočet bonity žalovaného vyhodnotil scóringový systém průměrně na částku částka. Rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji činil dle výše uvedeného mechanismu při posouzení úvěruschopnosti žalovaného částku ve výši částka. Při započtení nové splátky (průměrem všech splátek) ve výši částka tak tento rozdíl činil částku ve výši částka. Tato částka je pak dle žalobce dostačujícím finančním obnosem, kterým žalovaný disponuje měsíčně k pokrytí zbývajících nutných a běžných výdajů (domácnost, strava, případně doprava apod.). Dále uvedla, že žalovaný uhradil celkem částku ve výši částka (částka na jistinu, částka obchodní úrok, částka administrativní poplatek).
7. Soud nemá za prokázané, že žalobkyně zkoumala před poskytnutím úvěru řádně úvěruschopnost žalovaného. V okamžiku uzavření smlouvy bylo z výpisu z účtu žalovaného za období od datum do datum zřejmé, že je na hranici svých finančních možností, když zůstatek na účtu činil za toto období -částka, příjmy žalovaného činily za toto období částka a výdaje Anonymizováno Anonymizováno, částka. Žalobkyně předložila výplatní pásky žalovaného za období od pouze duben 2022, ovšem soud má za to, že se měla zabývat podstatně delším obdobím, než bylo činěno. Z listinných důkazů předložených k období datum do datum je totiž zcela zjevné, že příjmy žalovaného byly nedostatečné.
8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
9. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění (dále jen „o. z.“), přičemž podle § 2390 uvedeného zákona přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí zápůjčky došlo po datum, je nutno v souladu s § 3028 o. z., na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen „ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 uvedeného zákona a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
11. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na § 588 o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
19. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
20. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnuté zápůjčky včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o zápůjčce i z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace o jeho příjmu a výdajích, ovšem za pouze nedostatečné období. Navíc sdělené údaje o výdajích žalovaného byly ověřovány pouze z podkladů předložených žalovaným, které neosvědčovaly jeho příznivou majetkovou situaci umožňující pohledávku v dohodnutých termínech uhradit. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Jak je zřejmé z provedeného dokazování, žalobkyně nezohlednila konečné zůstatky na účtu žalovaného, které byly zjevně velmi nízké a neumožňovaly řádné splácení úvěru.
21. Předmětná smlouva o zápůjčce je tak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná, a to i s ohledem na nezákonnost dalších nároků v podobě vysoké výše sjednaných dalších poplatků spojených s poskytnutím úvěru. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši v částka, když žalovaný uhradil žalobkyni částku celkem ve výši částka, kdy žalovaný měl ve skutečnosti uhradit pouze částku částka, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy (§ 2991 o. z.). Soud tak žalobu zamítl.
22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. , neboť žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, avšak z obsahu spisu je zřejmé, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Z uvedeného důvodu proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.