Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 267/2025-44

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 15 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 13. 6. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2025 do 30. 6. 2025, smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení a co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 620,75 Kč od 1. 3. 2025 do 1. 6. 2025 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 13. 6. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 15 000 Kč od 2. 6. 2025 do 30. 6. 2025, smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení a co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 620,75 Kč od 1. 3. 2025 do 1. 6. 2025 zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podaným návrhem dne 10. 7. 2025 domáhala, aby jí žalovaný uhradil částku ve výši 15 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným Rámcovou smlouvu č. hodnota, na základě které byl žalovanému aktivován účet č. č. účtu. Dále dne 28. 9. 2022 uzavřeli Smlouvu o poskytnutí kontokorentu, žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr až do výše 15 000 Kč. Žalovaný porušil pravidla pro použití kontokorentu a žalobkyně úvěr ke dni 2. 6. 2025 zesplatnila. Dluh žalovaného sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, nesplaceného smluvního úroku výši 620,75 Kč za období od 1. 3. 2025 do 1. 6. 2025, smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky z částky 15 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení a zákonného úroku ve výši z částky 15 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení.

2. K úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doplnila dne 10. 10. 2025, že žalovaný uvedl, že má příjem ve výši 40 000 Kč měsíčně od právnická osoba, není ženatý, nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, má jiné splátky 13 000 Kč, výdaje na bydlení jsou 9 000 Kč, léky – jídlo – bydlení jsou 7 000 Kč a splátky všech členů jsou 13 000 Kč. Výdaje dle expertní žalobkyně byly ve výši 4 620 Kč. Žalobkyně dále příjem s ohledem na výši a charakter kontokorentního úvěru již dále neověřovala. Dále posoudila informace z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně si rovněž ověřila informace z pohybu na běžném účtu č. č. účtu, žalobkyně rovněž vycházela z vlastní expertní analýzy tzv. maximálního limitu splátky.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Z provedených důkazů má soud za prokázaná následující skutková zjištění: Účastníci dne 5. 5. 2020 uzavřeli Rámcovou smlouvu č. hodnota, na základě které byl žalovanému aktivován účet č. č. účtu (Rámcová smlouva č. hodnota). Účastníci dále dne 28. 9. 2022 uzavřeli Dodatek č. hodnota k Rámcové smlouvě č. hodnota k čerpání částky 15 000 Kč, roční úrokovou sazbou ve výši 18,90 %, s RPSN 20,63 %, bez poplatků, na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal splatit úvěr do jednoho roku od data prvního čerpání nebo jakéhokoliv dalšího čerpání včetně smluvního úroku (Dodatek č. hodnota k Rámcové smlouvě č. hodnota, Obchodní podmínky účinné od 30. 1. 2020 a od 20. 4. 2024, Podmínky pro použití kontokorentu). Žalovanému bylo v období od 18. 6. 2024 do 8. 7. 2025 připsáno na účet č. č. účtu 21 021,75 Kč a odepsáno 21 205,64 Kč a v období od 18. 6. 2024 do 2. 6. 2025 nesplácel řádně úroky a kontokorent ve výši 15 000 Kč (výpis z účtu č. č. účtu v období od 18. 6. 2024 do 8. 7. 2025, Přehled čerpání a splácení kontokorentu). Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost výpisem z Bankovního registru klientských informací, dle Úvěrové zprávy žalobkyně evidovala dva odmítnuté úvěry a dále ve vlastním systému evidovala 8 žádostí o úvěr, z toho byla úspěšná žádost o stávající kontokorent (Úvěrová zpráva a Přehled žádostí o úvěr – aplikační data). Žalobkyně žalovaného vyzvala ke splacení dlužné částky dne 3. 6. 2025, aby svůj dluh uhradil do 12. 6. 2025 (Výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva ze dne 3. 6. 2025).

5. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

7. Podle , (dále jen „o. z.“), v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje

8. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. , posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy

13. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

14. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“

15. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona.

16. Žalobkyně měla pak dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

17. Žalobkyně sama uvedla, že s ohledem na charakter úvěru, neověřovala výši příjmu žalovaného ve výši 40 000 Kč a spolehla se pouze na jeho tvrzení. Dále nebyly ověřeny ani výdaje žalovaného v době před uzavřením Dodatku č. hodnota, kdy žalovaný uvedl, že žije v nájmu, žalobkyně si nevyžádala nájemní smlouvu, neověřila si, zda žalovaný má skutečně jím tvrzené výdaje na jídlo – léky ve výši 7 000 Kč, nebo že splátky všech členů jsou 13 000 Kč. Žalobkyně sama evidovala u žalované 8 žádostí o úvěr, kdy bylo 7 odmítnuto nebo zamítnuto. Soud souhlasí s žalobkyní, že úvěr byl nízký a doba splácení úvěru byla jeden rok, nicméně ani tak nelze rezignovat na ověření základních parametrů příjmové a výdajové situace žalovaného v době před sjednáním úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru nijak nerozlišuje mezi výší poskytnutého úvěru a mírou opatrnosti poskytovatele úvěru při ověření úvěruschopnosti a může být i taktika dlužníků brát si více úvěru na nižší částky a spoléhat se na to, že poskytovatel úvěru je u nižší částky méně bedlivý.

18. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, a to jak stránku příjmovou, tak ani stránku výdajovou, proto je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za neplatnou. Zároveň soud dovodil, že se v tomto případě jedná o neplatnost absolutní dle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 odst. 1 o. z. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

19. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, tuto částku žalovaný žalobkyni dluží i po zesplatnění revolvingového úvěru, soud proto tuto částku přiznal včetně zákonného úroku z prodlení podle jediné prokázané výzvy k plnění ze dne 3. 6. 2025, která požadovala uhrazení dluhu do 12. 6. 2025. Soud přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši dle § 1970 o. z. od 13. 6. 2025 (výrok I.). Zbytek příslušenství v podobě smluvního úroku v kapitalizované výši a běžící smluvní úrok soud zamítl (výrok II.).

20. Co se týká lhůty k plnění, žalovaný zůstal v průběhu řízení nečinný a soud nezná jeho současné majetkové poměry, s ohledem na jeho nečinnost nebyl ani spor o splatnost bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen dluh uhradit ve lhůtě 3 dní od právní moci rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle a 3 tak, že přiznal žalobkyni, jež neúspěšná jen co do nepatrné části příslušenství, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 700 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle uvedené vyhlášky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.