Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

217 C 81/2025-30

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

zaplacení částky 17 880 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 000 kč od 22. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a co do částky 3 880 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 379 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 200 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 000 kč od 22. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a co do částky 3 880 Kč se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 379 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 200 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 40 % měsíčně v částce 4 000 Kč, s úrokem z prodlení a smluvní pokutou ve výši 3 880 Kč s odůvodněním, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne 17. 1. 2024 úvěr, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 40 % měsíčně. Na základě smlouvy bylo žalovanému vyplaceno celkem 10 000 Kč. Protože žalovaný úvěr řádně nehradil, byl zesplatněn ke dni 21. 5. 2024. Žalovaný dluh nezaplatil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač byl soudem vyzván.

4. Dne 5. září 2025 bylo ve věci podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, která se z účasti na ústním jednání opakovaně omluvila, a žalovaného, který se bez omluvy nedostavil.

5. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 17. 1. 2024 ve spojení s výpisem z běžného účtu žalovaného a kopie jeho občanského průkazu bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo jednáno o uzavření smlouvy o úvěru, z titulu smlouvy o úvěru žalobkyně žalovanému vyplatila dne 17. 1. 2024 částku 10 000 Kč. Výpis z běžného účtu žalovaného prokazuje vyplacení této částky na účet žalovaného a také, že žalobkyně měla k dispozici údaje o příchozích platbách a výdajích žalovaného za prosinec 2023, kdy zdroj příchozích plateb z účtů fyzických osob sám bez dalšího neprokazuje, že jde o příjem žalovaného, na výdajové stránce není žádný údaj o úhradě nákladů bydlení – např. nájemného, energií apod., účet měl počáteční zůstatek 0,90 Kč, a k 31. 12. 2023 konečný zůstatek 985, 90 Kč. Dley nazvané smlouva o úvěru byl úvěr splatný měsíčně ve splátkách nejméně ve výši splatných úroků, tj. s ohledem na 40 % úrok měsíčně, částkou 4 000 Kč měsíčně. Jen z výpisu z běžného účtu žalovaného se podává, že tuto splátku by žalovaný nebyl schopen platit, aniž by se nemusel z důvodu úhrady splátky zadlužit. Soud tak neměl za prokázané, že žalobkyně s řádnou péčí před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Z písemnosti nazvané zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota ze dne 18. 5. 2024 bylo shledáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celého zesplatněného úvěru, tj. i částky 10 000 Kč, do tří dnů. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 14. 6. 2025 ve spojení s poštovní dodejkou bylo doloženo, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby.

6. Podle , (dále jen „o.z.“, nebo „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle . , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti smlouvy i bez návrhu.

8. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Je-li smlouva o úvěru podle § 87 z.s.u neplatná, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Z důvodové zprávy k , o spotřebitelském úvěru (dále jen také „zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Z důvodové zprávy k se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…

14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. ze dne 26.2.2019 se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením . a obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. I v tomto nálezu Ústavní soud vyšel z prejudikatury Soudního dvora EU, a to jmenovitě rozsudku ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus jméno FO a další v němž vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102/EHS a její bod 26 preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací („na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“, tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Ústavní soud tak uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

15. V souzeném případě žalobkyně ani řádně netvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek splatit bez ohrožení uspokojení jeho běžných potřeb a nezbytnosti druhotného zadlužení. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. ) odst. 1, odst. 3 v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Soud tak uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně splnil povinnost dle , a proto je smlouva o úvěru dle absolutně neplatná.

16. Za stavu, kdy smlouva o úvěru je neplatná, avšak výpis z účtu žalobkyně a výpis z běžného účtu žalovaného prokazují, že na základě této neplatné smlouvy bylo žalovanému vyplaceno 10 000 Kč, přičemž žalovaný v řízení ani netvrdil, že cokoliv z této částky žalobkyni zaplatil, uložil soud žalovanému podle ,2 vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč. Při neplatné smlouvě byl dluh z bezdůvodného obohacení splatný k výzvě věřitele, k čemuž došlo oznámením o zesplatnění úvěru. Splatnost dluhu tak nastala 21. 5. 2024.

17. Protože žalovaný v době splatnosti bezdůvodné obohacení nezaplatil, dostal se do prodlení a je podle a o.z. ve spojení s a v souladu se žalobním žádáním povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši tak, jak uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku.

18. Co do nárokovaného kapitalizovaného smluvního úroku, jako i úroku z prodlení z této částky a co do smluvní pokuty byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když žalovaný nebyla a contrario a povinen tyto platby zaplatit.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná ze 72 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 379 Kč, což představuje 49 % z účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 880 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

20. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. a) sazebníku poplatků , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek doměřil.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).

Nebude-li soudní poplatek doplacen, bude vymáhán v daňové exekuci.