Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 C 208/2025-61

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Štěpánkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro 10 220 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 220 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 12. 9. 2025 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 3 600 Kč za období od 13. 8. 2025 do 11. 9. 2025, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 180,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 220 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 12. 9. 2025 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 3 600 Kč za období od 13. 8. 2025 do 11. 9. 2025, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 180,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 10 220 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 12. 8. 2025 uzavřena Rámcová smlouva o úvěru ID Anonymizováno (dále jen „Rámcová smlouva“) upravující právní rámec pro jednotlivé smlouvy o úvěru následně uzavřené. V návaznosti na uzavření Rámcové smlouvy uzavřela žalobkyně s žalovaným téhož dne i Smlouvu o úvěru ID Anonymizováno (dále jen „Smlouva“), na základě které byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut úvěr s jistinou ve výši 10 000 Kč. V čl. 2. Smlouvy byly mezi žalobkyní a žalovaným ujednány základní podmínky pro poskytnutí úvěru tak, že denní úroková sazba ze zapůjčené částky činí 1,20 %, přičemž bylo sjednáno, že jistina včetně úroků bude ze strany žalovaného splacena dne 11. 9. 2025 splátkou v celkové výši 13 600 Kč. Současně si žalobkyně s žalovaným ujednali, že pro případ prodlení žalovaného s úhradou dané částky má žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně a dále na náhradu nákladů spojených se zasláním 1. upomínky ve výši 520 Kč a nákladů spojených se zasláním 2. upomínky ve výši 580 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr bezhotovostně převodem na účet žalovaného dne 12. 8. 2025. I přes opakované výzvy žalobkyně a její právní zástupkyně však žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Dluh žalovaného se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, úroku ve výši 3 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 12. 9. 2025 do 3. 10. 2025 (den podání tohoto návrhu), zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 12. 9. 2025 do zaplacení. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně si opatřila výpisy z bankovních účtů žalovaného za tři měsíce předcházející podání žádosti o poskytnutí úvěru, a to konkrétně za období od 13. 5. 2025 do 12. 8. 2025. Z uvedených výpisů se žalobkyni potvrdilo, že žalovaný je zaměstnán u společnosti právnická osoba s průměrným čistým měsíčním příjmem za rozhodné období 52 000 Kč. Za výši osobních výdajů žalovaného považovala žalobkyně částku 20 800 Kč. Při ověřování výdajů žalobkyně vychází ze statistických údajů, dle nichž průměrné měsíční výdaje dosahuji 30 % jeho čistého příjmu, respektive 40 % jeho čistého příjmu. Žalobkyně si dále opatřila náhled na zprávu z úvěrového registru, z této zprávy zjistila, že žalovaný hradí na splátky dlouhodobých splátku ve výši 16 288 Kč a že součet poskytnuté jistiny mikroúvěrů (úvěrů do 10 000 Kč) činí 0 Kč. Žalovaný má velmi dobré tzv. CB Score, které se hodnotí na stupnici A-M (kdy hodnota A vyjadřuje nejlepší score a hodnota M představuje nejhorší), přičemž žalovaný byl v registru ohodnocen scorem C, což představuje velmi dobré hodnocení. Dále žalobkyně prověřila platnost osobních dokladů žalovaného, zdali není evidován v insolvenčním rejstříku či zdali nemá záznam v centrální evidenci exekucí. Z lustrace žalobkyně nezjistila překážku pro poskytnutí úvěru.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:

- Z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Rámcové smlouvy o úvěru ID: Anonymizováno ze dne 12. 8. 2025 a ze Smlouvy o úvěru ID: Anonymizováno ze dne 12. 8. 2025 a z potvrzení o provedené platbě, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 12. 8. 2025 nejprve Rámcovou smlouvu o úvěru ID: Anonymizováno a bezprostředně poté téhož dne Smlouvu o úvěru ID: Anonymizováno, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poskytnuté finanční prostředky do 30 dnů jednorázově s úrokem 1,2 % denně s RPSN 4 114 % ročně, celkový úrok tak činil 3 600 Kč, dále se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení, poplatek ve výši 520 Kč za 1. upomínku a poplatek ve výši 580 Kč za druhou upomínku. Platby měly být prováděny pod VS var. symbol. Žalovaný vyčerpal částku 10 000 Kč dne 12. 8. 2025, když byla převedena na bankovní účet č. č. účtu pod VS var. symbol.

- Z výsledku scoringu, provedeného žalobkyní, že žalobkyně počítala s příjmem žalovaného ve výši 52 000 Kč měsíčně, s uvažovanými výdaji ve výši 20 800 Kč měsíčně, s uvažovanými pravidelnými splátkami ve výši 16 288 Kč měsíčně a s disponibilním příjmem ve výši 14 912 Kč měsíčně. Žalobkyně dále provedla kontrolu platnosti dokladů žalovaného a kontrolu insolvenčního rejstříku s tím, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Dále provedla žalobkyně kontrolu adres bydliště žalovaného s tím, že se má zdržovat na adrese adresa.

- Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za období od 13. 5. 2025 do 12. 8. 2025, že na uvedený účet bylo v posuzovaném období připsáno 362 189,20 Kč, odepsáno bylo 370 577,58 Kč, rozdíl tedy činí – 8 388,38 Kč. Žalovanému přišla dne 16. 7. 2025 mzda ve výši 48 729 Kč, dne 16. 6. 2025 ve výši 54 182 Kč a dne 15. 5. 2025 ve výši 59 602 Kč. Z úvěrů a půjček žalovaný v posuzovaném období získal finanční prostředky v celkové výši 47 750 Kč, na úvěry a splátky pak v tomto období uhradil celkem 51 701,53 Kč (celková bilance: – 3 951,53 Kč). Z her a sázek žalovaný získal celkem 36 000 Kč, zaplatil však 126 895 Kč (celková bilance: – 90 895 Kč).

- Z opakované výzvy k úhradě, že žalobkyně zaslala žalovanému na emailovou adresu e-mail opakovanou výzvu k úhradě úvěru ve výši 13 600 Kč a smluvní pokuty 520 Kč.

- Ze seznamu výzev k úhradě dluhu ID Anonymizováno, že žalobkyně opakovaně prostřednictvím sms a emailů vyzývala žalovaného k úhradě dluhu.

- Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 17. 9. 2025 a z poštovního podacího archu, že žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 17. 9. 2025 vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.

- Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, že je zapsána v rejstříku, vedeném označení soudu, oddíl Anonymizováno, vložka Anonymizováno.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 12. 8. 2025 nejprve Rámcovou smlouvu o úvěru ID: Anonymizováno a bezprostředně poté téhož dne Smlouvu o úvěru ID: Anonymizováno, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poskytnuté finanční prostředky do 30 dnů jednorázově s úrokem 1,2 % denně s RPSN 4 114 % ročně, celkový úrok tak činil 3 600 Kč, dále se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení, poplatek ve výši 520 Kč za 1. upomínku a poplatek ve výši 580 Kč za druhou upomínku. Platby měly být prováděny pod VS var. symbol. Žalovaný vyčerpal částku 10 000 Kč dne 12. 8. 2025, když byla převedena na bankovní účet č. č. účtu pod VS var. symbol. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřována na základě scoringu, provedeného žalobkyní, a z výpisu z účtu žalovaného. Žalobkyně počítala s příjmem žalovaného ve výši 52 000 Kč měsíčně, s uvažovanými výdaji ve výši 20 800 Kč měsíčně, s uvažovanými pravidelnými splátkami ve výši 16 288 Kč měsíčně a z disponibilním příjmem ve výši 14 912 Kč měsíčně. Žalobkyně dále provedla kontrolu platnosti dokladů žalovaného a kontrolu insolvenčního rejstříku s tím, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Dále provedla žalobkyně kontrolu adres bydliště žalovaného s tím, že se má zdržovat na adrese adresa. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za období od 13. 5. 2025 do 12. 8. 2025 bylo zjištěno, že na uvedený účet bylo v posuzovaném období připsáno 362 189,20 Kč, odepsáno bylo 370 577,58 Kč, rozdíl tedy činí – 8 388,38 Kč. Žalovanému přišla dne 16. 7. 2025 mzda ve výši 48 729 Kč, dne 16. 6. 2025 ve výši 54 182 Kč a dne 15. 5. 2025 ve výši 59 602 Kč. Z úvěrů a půjček žalovaný v posuzovaném období získal finanční prostředky v celkové výši 47 750 Kč, na úvěry a splátky pak v tomto období uhradil celkem 51 701,53 Kč (celková bilance: – 3 951,53 Kč). Z her a sázek žalovaný získal celkem 36 000 Kč, zaplatil však 126 895 Kč (celková bilance: – 90 895 Kč). Žalobkyně zaslala žalovanému na emailovou adresu e-mail opakovanou výzvu k úhradě úvěru ve výši 13 600 Kč a smluvní pokuty 520 Kč a dále další sms a emailové výzvy k úhradě. Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 17. 9. 2025 vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Výzva byla žalovanému odeslána téhož dne.

5. Podle , (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle ust. , 2 , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ust. , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ust. , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru:

15. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. : „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojilali se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

17. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18: „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

18. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

19. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, tedy své povinnosti postupovat tak, aby mohla učinit závěr o tom, že žalovanému po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli splácet úvěr. Dle provedeného dokazování žalobkyně vycházela pouze ze svého scoringu a dle tvrzení žalobkyně z výpisu z účtu žalovaného, ze kterého ovšem reálně zjišťovala pouze jeho příjmy. Dle tvrzení samotné žalobkyně byly výdaje žalovaného vypočítány statisticky, nikoliv posuzovány reálně. K tomu by přitom stačilo skutečně projít výpis z účtu žalovaného, který měla žalobkyně k dispozici. Z něj je naprosto evidentní, že žalovaný sice má poměrně vysoký měsíční příjem (cca 52 000 Kč čistého), nicméně má řadu dalších půjček a úvěrů a zejména vysoké finanční částky platí za sázení, kdy je i za jeden den schopen prosázet tisíce korun. Celkový stav bankovního účtu za posuzované období je v záporných číslech, a to bez zjištěných výdajů například na bydlení. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že se jedná pouze o tzv. mikroúvěr a na žalobkyni tak nelze klást ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti stejné požadavky jako například u hypotečních úvěrů, s tímto nelze souhlasit, když zákon o spotřebitelském úvěru žádným způsobem nestanoví, že by měl být způsob posuzování úvěruschopnosti návazný na výši úvěru. Pokud by žalobkyně skutečně a nejen formálně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, musela by nutně dojít k závěru, že žalovaný není schopen případný úvěr řádně splácet. V reakci na výzvu soudu dle ust. pak žalobkyně ničeho dalšího nedoplnila. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak nebylo prokázáno, a to ani přes výzvu soudu dle , odst. 3

20. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení . Nad rámec shora uvedeného pak soud konstatuje, že v rozporu s dobrými mravy je rovněž výše úroku (1,2 % denně, tj. 438 % ročně).

21. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.

22. , o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.

23. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na uhrazení dlužné jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo platně dojít ke sjednání úroku za poskytnutí úvěru, smluvní pokuty a dalších poplatků. Žalobkyně nemá nárok ani na zákonný úrok z prodlení, když splatnost byla stanovena až rozhodnutím soudu. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 10 000 Kč, když dle tvrzení žalobkyně žalovaný před podáním žaloby ničeho neuhradil, žalovaný pak byl v řízení zcela pasivní a netvrdil ani neprokázal byť částečné splacení dlužné částky. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením věta před středníkem

24. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba z důvodů již výše uvedených zamítnuta (výrok II.).

25. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení , když žalobkyně byla procesně úspěšnějším účastníkem řízení (celková výše žalovaného nároku včetně příslušenství, kapitalizovaného ke dni 12. 12. 2025, činí 14 110 Kč, vyhověno bylo co do částky 10 000 Kč, zamítnuta byla celková částka 4 110 Kč). Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna advokáta ve výši 2 740 Kč (za 3 úkony po 400 Kč dle ust. a za 1 úkon po 1 540 dle ust. ), náhrada hotových výdajů ve výši 750 Kč za 4 úkony právní služby dle (3 x 100 Kč dle a 1 x 450 Kč dle ), a to za převzetí a přípravu zastoupení, za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím návrhu ve věci samé, za sepis žaloby a za účast u jednání dne 12. 12. 2025. Pokud právní zástupce žalobkyně požadoval odměnu advokáta a náhradu hotových výdajů za písemné vyjádření ve věci samé ze dne 10. 12. 2025, soud konstatuje, že obsahem vyjádření byly skutečnosti ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, které mohly a měly být uvedeny již v žalobním návrhu a nejedná se tak o účelně vynaložený náklad, proto soud v tomto rozsahu odměnu právnímu zástupci žalobkyně nepřiznal. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z výše uvedených náhrad (vyjma soudního poplatku), neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí 5 222,90 Kč a žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 2 180,20 Kč (41,8 % dle úspěchu žalobkyně), a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (ust. a věta před středníkem ). Podmínky pro aplikaci ust. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko údaje o datu uzavření smlouvy, výši závazku, datu splatnosti, datu výzvy a kvantifikaci žalobního nároku; např. řízení, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , ) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.