Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

64 Co 521/2025-105

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Timma Šmehlíka a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 37 163,70 Kč s příslušenstvím

o odvolání žákyně proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 15. května 2025, č. j. –71,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II v části, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 1 659,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 2. 8. 2024 do zaplacení, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II v části, v níž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 1 659,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 2. 8. 2024 do zaplacení, potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni 19 415,58 Kč s úrokem z prodlení jdoucím z tohoto základu ve výši 12,75 % ročně od 2. 8. 2024 do zaplacení (výrok I), ve zbývajícím rozsahu, tj. o zaplacení 17 748,12 Kč s úrokem a úrokem z prodlení v rozsudku vymezeným žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle odůvodnění rozhodnutí nevzal za prokázané tvrzení žalobkyně, že s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru „na č.l. 24“ (ve skutečnosti žalobkyně tvrdila, že úvěrovou smlouvu, kterou označila za právní důvod své pohledávky za žalovanou, je smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou s žalovanou měl dne 26. 11. 2021 uzavřít její právní předchůdce, korporace právnická osoba), naproti tomu ale žalobkyně prokázala, že (na základě dle soudu neuzavřené smlouvy), „zaslala žalované od 26.11.2021 do 16.3.2022 celkovou částku 32 427,13 Kč.“ Tyto skutečnosti posoudil podle ust. (o.z.) a uzavřel, že žalovaná se na úrok žalobkyně obohatila v rozsahu 19 415,58 Kč, neboť z poskytnutých 32 427,13 Kč dosud vrátila 13 011,58 Kč. To, že v uvedeném rozsahu bylo plněno právě žalované, prokazují platební výpisy Anonymizováno a sdělení právnická osoba., které identifikuje č. č. účtu, v jehož prospěch byly platby předchůdce žalobkyně provedeny, jako účet žalované. Ohledně další platby ve výši 1 659 Kč, poukázané předchůdcem žalobkyně ve prospěch účtu č. č. účtu, nebylo prokázáno, že byla poskytnuta žalované (že je tento účet účetem žalované). I pokud by došlo k uzavření předložené smlouvy o úvěru s žalovanou, je tato smlouva neplatná podle ust. o.z., neboť se svým obsahem zjevně příčí dobrým mravům. Na úrok z prodlení z přisouzeného základu má žalobkyně právo podle o.z. O nákladech řízení soud rozhodl s odkazem na ust.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Odvolání směřuje pouze proti části výroku II, a to v rozsahu, v jakém jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení 1 659,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 2. 8. 2024 do zaplacení. Žalobkyně v odvolání výslovně uvedla, že nenapadá právní závěr soudu, dle něhož je smlouva o úvěru mezi účastníky absolutně neplatná pro porušení povinnosti dle ustanovení § 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru a že žalobkyně má právo jen na vrácení bezdůvodného obohacení. Nesouhlasí se zjištěním soudu, dle něhož „žalobce žalované zaslal částku 32 427,13 Kč“. Soud prvního stupně rozhodl nesprávně, pokud dospěl k závěru, že žalovaná vyčerpala pouze 30 000 Kč, která odpovídá sjednanému úvěrovému limitu. Uzavřená smlouva je smlouvou o revolvingovém úvěru, tedy žalovaná měla ve smlouvě stanoven celkový limit 30 000 Kč, ale pokud jej v průběhu čerpání také hradila, pak mohla čerpat do tohoto limitu opakovaně. Z denní historie, která byla soudu předložena jako příloha žaloby, z devátého sloupce nazvaného Čerpání úvěru jednoznačně vyplývá, že žalovaná vyčerpala celkem 34 086,91 Kč. Výše bezdůvodného obohacení tak činí 21 075,36 Kč a vedle přisouzené částky má žalobkyně právo i na úhradu v odvolacím řízení nárokovaných 1 659,78 Kč s úrokem z prodlení.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu dotčeném odvoláním podle ustanovení , Odvolání žalobkyně opodstatněným neshledal.

5. V přezkoumávané věci se žalobkyně v řízení domáhala celkem 37 163,70 Kč s úrokem 22 % p. a. ze základu 30 000 Kč, dílem vyčísleným konkrétní částkou a dílem vyjádřeným roční úrokovou sazbou a dobou, za který je nárokován a dále úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že její předchůdce právnická osoba se žalovanou uzavřeli 26. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, přičemž žalobkyně nároky z této smlouvy nabyla od původního věřitele na základě cesse sjednané smlouvou o postoupení pohledávek z 29. 4. 2024. Pokud jde o vnitřní strukturu uplatněného nároku, podle žalobních tvrzení jistina takto poskytnutého úvěru činí 30 000 Kč, 600 Kč dlužný „poplatek“ a ve zbytku je požadován úrok a úrok z prodlení, částečně kapitalizovaný. Předchůdci žalobkyně na závazek splatit poskytnutý úvěr zaplatila celkem 13 011,55 Kč.

6. Vzhledem k rozsahu, v jakém byl rozsudek soudu prvního stupně žalobkyní napaden, a vzhledem k výslovnému vyjádření žalobkyně, že nezpochybňuje názor soudu prvního stupně, dle něhož je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatnou a žalobkyně má na základě skutkových okolností vylíčených v žalobě právo na vydání bezdůvodného obohacení, odvolací soud správnost závěru o neplatnosti smlouvy nepřezkoumával. Stejně tak pro posouzení odvolání není významná správnost zjištění, zda mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla smlouva o úvěru ze dne 26. 11. 2021 uzavřena.

7. Není také sporu o tom, že žalovaná z poskytnuté jistiny vrátila soudem prvního zjištěnou částku 13 011 55 Kč (která vychází z tvrzení žalobkyně, přičemž žalovaná, která byla po celou dobu řízení zcela pasivní, netvrdila, že by žalobkyni či jejímu předchůdci zaplatila více).

8. Spornou a současně právně významnou tak zůstává pouze výše plnění, která byla žalované předchůdcem žalobkyně na základě předmětné smlouvy o úvěru poskytnuta. Žalobkyně se mýlí, pokud tvrdí, že soud prvního stupně zaměnil úvěrový rámec (ve výši 30 000 Kč) se skutečnou výší peněžních prostředků, které žalovaná od předchůdce žalobkyně čerpala. Tvrzení žalobkyně jsou v tomto směru vnitřně rozporná, lze říci, až ledabylá, neboť i sama žalobkyně v odvolání uvádí, že při výpočtu výše bezdůvodného obohacení vyšel soud z toho, že žalované bylo předchůdcem žalobkyně zasláno 32 427,13 Kč. Lze naopak připomenout, že sama žalobkyně v žalobě uvedla, že jistina úvěru činila 30 000 Kč.

9. Soud prvního stupně v bodech 6. až 8 odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, z jakých důkazů zjistil výši plnění, které se žalované od předchůdce žalobkyně dostalo (tedy 32 427,13 Kč) a stejně tak vysvětlil, proč nevzal za prokázané, že předchůdce žalobkyně žalované uhradil i dalších, v odvolacím řízení nárokovaných 1 657,78 Kč. Tato zjištění vychází z provedených důkazů (listin předložených žalobkyní), jsou zcela srozumitelná a přesvědčivá; odvolací soud je má za správná a nemá, co by v tomto směru závěrům soudu prvního stupně vytkl. Je zjevné, že prvoinstanční soud při stanovení výše bezdůvodného obohacení nevycházel z úvěrového rámce revolvingového úvěru, ale ze skutečné výše plnění, které bylo prokazatelně žalované poskytnuto. Žalobkyně sice prokázala i provedení platby další platby ve výši 1 659,78 Kč, ovšem neprokázala, že by se tato platba dostala do dispozice žalované. Protože se žalobkyně nedostavila k jednání, které soud ve věci nařídil a k němuž ji řádně předvolal, nemohl ji soud postupem podle vyzvat, aby prokázala, že také bankovní účet č. č. účtu náleží žalované. Soud prvního stupně proto nemohl při stanovení výše bezdůvodného obohacení žalované k platbě ve prospěch tohoto účtu přihlížet.

10. Jelikož je z výše vyložených důvodů rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním dotčené části věcně správné, odvolací soud je podle ust. potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení.

11. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. ve spojení s ust. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná a žalované v něm žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek uvedených v O přípustnosti dovolání je oprávněn rozhodovat pouze dovolací soud. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím soudu prvního stupně, do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku.