Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 241/2025-28
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Findejsem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
pro zaplacení 11 068,63 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení částky 11 068,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 283,20 Kč od 4. 9. 2024 do zaplacení a částky 135,09 Kč, zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení částky 11 068,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 283,20 Kč od 4. 9. 2024 do zaplacení a částky 135,09 Kč, zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 068,63 Kč s příslušenstvím z titulu spotřebitelského úvěru. Tvrdila, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr až do výše 7 100 Kč. Uzavření smlouvy žalobkyně dokládá úvěrovou smlouvou ze dne 23. 3. 2024. Jelikož žalobkyně poskytla peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, domáhá se žalobkyně vrácení žalované částky. Současně po žalovaném požaduje i zákonné úroky z prodlení z této částky, neboť žalovaný uvedenou částku na výzvu žalobkyně řádně a včas nevrátil a smluvní pokutu.
2. Žalobkyně na výzvu soudu, jakou částku žalovaný na dluh uhradil uvedla, že 8 241,49 Kč, a to 3 241,49 Kč dne 5. 5. 2024 a dne 23. 9. 2024 částku 5 000 Kč. Žalobkyně tyto platby zohlednila a započetla z nich částku 62,05 Kč na jistinu, částku 28,634 Kč na poplatek za tranší úvěr, částku 32,70 Kč na poplatek za službu „název“ a částku 8 118,40 Kč na smluvní pokutu.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byl včas a řádně předvolána, aniž by z důležitého důvodu požádal o odročení jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v platném znění, dále jen o.s.ř. ).
4. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. 24926940 ze dne 23. 3. 2024 soud zjistil, že s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku byla mezi účastníky uzavřena smlouva, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 7 100 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit i s denním úrokem ve výši 1,016 % denně. Dále se zavázal zaplatit žalobkyni poplatky za vybrané doplňkové služby, a to poplatek za vyplacení tranší úvěru, poplatek za službu název. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky a sazebník žalobkyně. Součástí smlouvy bylo právo žalobkyně na smluvní pokutu výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení.
5. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce předložil obecnou metodiku zkoumání úvěruschopnosti a dále interní výstup, ze kterého vyplývá zjištěný příjem žalovaného ve výši 20 879 Kč, počet členů domácnosti s příjmem 2, pravidelné měsíční výdaje na půjčky ve výši 8 000 Kč, pravidelné výdaje na bydlení ve výši 10 000 Kč, další nezbytné výdaje ve výši 5 000 Kč, ostatní výdaje 2 000 Kč. Vypočítané minimální výdaje činily 15 080 Kč. Příjem žalovaného měl být ověřován bankovním výpisem, který obsahoval příjmové transakce, o jaký druh příjmu uvedeno nebylo, ani ze kdy byl uvedený bankovní výpis.
6. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně provedla platbu na účet žalovaného ve výši 7 100 Kč dne 23. 3. 2024.
7. Z emailové upomínky ze dne 3. 9. 2024 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno vypovězení smlouvy o úvěru a současně byl prostřednictvím emailu vyzván k úhradě celkové dlužné částky. Email byl žalovanému doručen téhož dne.
8. Soud z předžalobní výzvy ze dne 8. 5. 2025 zjistil, že žalovaný byl znovu zvláště vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky včetně příslušenství s tím, že byl výslovně upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva ze dne 29. 8. 2025 byla žalovanému zaslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku z téhož dne.
9. Ze zprávy banky žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 100 Kč.
10. Po provedeném dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru.
11. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný uzavřela se žalobkyní smlouvu, na základě které poskytl žalovanému částku 7 100 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 1,016 % denně. Úvěruschopnost žalovaného byla sice přezkoumávána, avšak toto zkoumání se jeví pouze jako formální, vedoucí spíše k dluhové pasti žalovaného, nikoliv k zodpovědnému úvěrování. Poskytnutí částky 7 100 Kč bylo doloženo výpisem z účtu žalobkyně. Žalovaný byl upomínán k úhradě dlužných splátek. Ze zprávy banky bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému uvedenou částku. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím s tím, že byl upozorněn na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Žalovaný na dluh žalobkyni uhradil 8 241,49 Kč.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “) je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí.
13. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
14. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
17. Po právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
18. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobcem a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění, dále jen o. z. Ve smlouvě o úvěru byla sjednána úroková sazba ve výši 1,016 % denně, což je představuje roční úrokovou sazbu 370 %, to je mnohonásobně vyšší sazba, než jaká je uvedena pro daný typ spotřebitelského úvěru a dané období ve statistice České národní banky. Soud tak považuje sjednanou úrokovou sazbu za rozpornou s dobrými mravy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je v daném případě natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z. Soud přitom uzavírá, že tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Proto soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná podle § 588 o.z. jako celek.
19. Vzhledem k neplatnosti smlouvy vznikla žalovanému povinnost pouze vrátit částku odpovídající poskytnuté jistině spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2991 o. z. a násl. o. z., zejména § 2993 o. z., jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla na jistině úvěru poskytnuta částka 7 100 Kč. Žalovaný ke dni rozhodování soudu zaplatil žalobkyni celkem částku 8 241,49 Kč. Proto soud posoudil nárok žalobkyně na zaplacení další částky jako nedůvodný a žalobu v celém rozsahu zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), dle kterého má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci zcela úspěšný vůči tomu, který úspěšný nebyl. V dané věci byl zcela úspěšný žalovaný, ten však žádné náklady řízení neuplatnil, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15ti dnů od doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.