Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 21/2025-63
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 35.114 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 13.752 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13.752 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 15.884 Kč s úrokem z prodlení z částky 29.636 Kč ve výši 12 % ročně od 27.2.2025 do 25.8.2025, zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 29.636 Kč ve výši 0,5 % ročně 26. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 15.884 Kč ve výši 11,5 % ročně 26. 8. 2025 do zaplacení, pohledávku ve výši 5.478,56 Kč, úrok ve výši 1.464,24 Kč, úrok ve výši 12,75 % p.a z částky 22.999,88 Kč od 23.3.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27.2.2025 dosáhne částky 58.492 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 13.752 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13.752 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 15.884 Kč s úrokem z prodlení z částky 29.636 Kč ve výši 12 % ročně od 27.2.2025 do 25.8.2025, zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 29.636 Kč ve výši 0,5 % ročně 26. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 15.884 Kč ve výši 11,5 % ročně 26. 8. 2025 do zaplacení, pohledávku ve výši 5.478,56 Kč, úrok ve výši 1.464,24 Kč, úrok ve výši 12,75 % p.a z částky 22.999,88 Kč od 23.3.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27.2.2025 dosáhne částky 58.492 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výrocích I a II tohoto rozsudku. Tvrdí, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 8. 7. 2024 smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30.000 Kč, který se zavázal spolu s úrokem ve výši 100,71 % p. a. splácet ve splátkách po 4.062 Kč měsíčně. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož byl úvěr ke dni 25.2.2025 zesplatněn. Žalobkyně se domáhá jistiny navýšené o úrok ve výši 28.238,35 Kč, smluvní pokuty za prodlení ve výši 998 Kč a ve výši 5.478,56 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, úroků a úroků z prodlení. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil na úvěru první čtyři. K zjišťování úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že vycházela z informací žalovaného při poskytnutí úvěru, z výpisů z insolvenčního rejstříku, SOLUS, NRKI, z dokladů o příjmech.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z návrhu smlouvy o úvěru, z oznámení o schválení úvěru a z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalobkyně schválila návrh žalovaného, spotřebitele, ze dne 8. 7. 2024 na uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30.000 Kč za úrok ve výši 100,71 % p.a. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 48 splátkách po 4.062 Kč měsíčně. Částka 30.000 Kč byla dne 8. 7. 2024 vyplacena žalovanému na účet. Žalovaný podepsal smluvní podmínky, ve kterých byl seznámen s pravidly zesplatnění úvěru, smluvními pokutami a náklady účtovanými v případě prodlení.
4. Žalovaný neměl negativní záznam v rejstříku SOLUS. Dle Nebankovního registru klientských informací měl k 8.7.2024 záznam 11 žádostí o úvěr, měl registrovány celkové finanční závazky s nebankovními subjekty, včetně těch, které jsou spláceny, i těch, které jsou v procesu schvalování, ve výši 955.590 Kč a úvěrový limit kreditních karet 35.000 Kč, nebyly evidovány dluhy po splatnosti. Žalovaný doložil výpisy z účtů za měsíce březen až červen 2024, podle kterých byl k 31.3.2024 v mínusu 10.000 Kč, zůstatek na účtu k 30.6.2024 činil plus 15.000 Kč, dosahoval čistých příjmů ve výši 50.000 Kč, v březnu 2024 čerpal úvěr 10.000 Kč, v dubnu 2024 čerpal úvěr ve výši 6.000 Kč. (zjištěno výpisy z účtu, z citovaných rejstříků)
5. Z výzvy a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného o platby ze smlouvy upomínala výzvou podanou u pošty dne 20.8.2025.
6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
10. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Oddíl 5
13. Podle § 570 odst. 1 o.z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.
14. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
15. Ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“). Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C-453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 jméno FO. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39.
16. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110 , § 117 an. § 122 ). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním.
17. V rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 Soudní dvůr EU dovodil, že články 8 a 23 směrnice musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice. V rozsudku ze dne 11. 1. 2024 ve věci sp. zn. C-755/22 uzavřel, že i přesto, že je úvěr po určitou dobu splácen, je nutno se zabývat tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele a že články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Soudní dvůr zdůraznil, že povinnost stanovená v článku 8 směrnice má za cíl nejen chránit spotřebitele před riziky škodlivých následků, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Pokud by uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice. Taková situace by mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by ostatně mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce.
18. Ustanovení § 86 ZosÚ nespecifikuje okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.
19. Žalobkyně svá tvrzení a důkazy k prověřování úvěruschopnosti přes výzvu soudu nedoplnila. Soud tak po provedeném dokazování uzavírá, že žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť nezjišťovala, zda žalovaný nemá vyživovací povinnosti, nezjišťovala, jaké má výdaje, jaké má závazky, přestože z rejstříku NRKI i z výpisu z účtu věděla, že jiné závazky má. Neověřila si, jestli příjem patrný z účtu žalovaného je příjmem stabilním nebo dočasným.
20. Ve smyslu § 87 ZoSÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti a svou aktivní legitimaci, právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 13.752 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.
21. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZoSÚ a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dopisem podaným dne 30.7.2025. V souladu s ustanoveními §§ 570 a 573 o.z. se stala pohledávka splatnou k 4.8.2025 a následujícího dne se žalovaný ocitl v prodlení s její platbou. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě. Lhůta k platbě se jeví jako přiměřená, když žalovaný si existence a výše svého závazku vůči věřiteli musel být vědom už od data poskytnutí částky, nadto nebylo žalovaným tvrzeno cokoli, z čeho by bylo možné nepřiměřenost usuzovat.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěšnějšímu žalovanému náklady v řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.