Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 242/2025-38

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 39 293,07 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 499,21 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 499,21 Kč jdoucím od 30. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 499,21 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 499,21 Kč jdoucím od 30. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 293,07 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že: Pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi Žalobcem a Žalovaným dne 2024-03-19 distančním způsobem na adrese www.Anonymizováno.cz (dále jen „Smlouva“), na základě které se Žalobce zavázal poskytnout Žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit Žalobci spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek Žalobce (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne 2024-04-18 a konec kreditového rámce měl nastat dne 2025-09-09. Dle čl. I odst. 3 Smlouvy je její součástí Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, který se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení Žalovaného, a dále VOP, s nimiž byl Žalovaný v souladu s čl. X odst. 3 Smlouvy před podpisem Smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve VOP Žalobce stanoveny. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.Anonymizováno.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých Žalobce posoudil jeho úvěruschopnost, a to následujícím způsobem. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil Žalobci, což vyplývá ze PDF souboru „uveruschopnost“ či „creditworthiness“, který byl soudu zaslán v příloze návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Dále Žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru Žalovaným a před poskytnutím úvěru Žalobce shromáždil a zkontroloval informace uvedené Žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl Žalobce podle interní metodiky schválené ČNB (doložený soubor s názvem „jine_CreditworthinessMethodology.pdf“) a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru, především s požadavky stanovenými v a 2. Žalobce nejprve nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking právnická osoba, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně Žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně Žalobce vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 95000 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté Žalovanému, což Žalobce dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti (soubor s názvem „jine_creditworthiness.pdf“). Žalovaný dále provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti Žalovaného, a to dne: Bankovní a Nebankovní registr klientských informací: 2024-03-19, Centrální evidence exekucí: 2024-03-19, ISIR: 2024-03-19, Neplatné doklady MV ČR: 2024-01-26. Žalovaný následně správnost svých údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo tel. číslo číslo bankovního účtu) Žalobci potvrdil ve Smlouvě. Nadto se Žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval prostřednictvím služby Kontomatik společnosti Kontomatik UAB, sídlem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno-Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno, registrované pod číslem hodnota, tím, že výše uvedené společnosti Kontomatik zpřístupnil svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se Žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl Žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl Žalovanému vyplácen na bankovní účet č. č. účtu prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu Žalobce takto: Dne 2024-03-19, v částce 8100 Kč, Dne 2024-06-05, v částce 18500 Kč. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy následující volitelné služby: služba “Presto” za poplatek ve výši 329.99 Kč. Žalovaný splatil na jistinu celkem 8100.79 Kč a to následujícím způsobem: Dne 2024-04-18 částku 4.14.Dne 2024-04-26 částku 5.06.Dne 2024-05-04 částku 5512.42.Dne 2024-05-07 částku 2579.17. Částky zaplacené Žalovaným byly dle čl. V odst. 1 Smlouvy a VOP započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. V případě prodlení Žalovaného nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle Smlouvy Žalobce vypověděl Smlouvu, o čemž Žalovaného informoval emailem ze dne 2024-10-04, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 2024-10-05. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k Žalobci nesplacený dluh v celkové výši 38824.21 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: Jistina: 18499.99 Kč, Poplatek za vyplacení tranší úvěru: 368.14 Kč, Smluvní úrok: 19791.09 Kč), Poplatek za službu „Presto“: 164.99 Kč. Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit Žalobci poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit Žalobci smluvní úrok ve výši 0.90 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy službu “Presto”, v původní výši 329.99 Kč. Pokud by soud nárok Žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje Žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně Žalovaného, na jehož bankovní účet byla Žalobcem dlužná částka převedena a Žalovaný se takto bezdůvodně na úkor Žalobce obohatil. Žalobce navrhuje, aby soud provedl k důkazu předkládané potvrzení o provedených transakcí z účtu žalobce, svědčící o zaslání čerpání úvěru Žalovanému a dále učinil dotaz na banku Žalovaného právnická osoba zda byla v období od 2024-03-19 do 2024-10-04 převedena nárokovaná částka jistiny na bankovní účet č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol a zda je tento bankovní účet žalovaného, resp. zda má žalovaný k účtu dispoziční oprávnění. Tyto důkazy prokazují, že žalovanému byla v daném období poskytnuta ze strany žalobce uvedená částka a o tuto částku se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalobce je oprávněn v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení Žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je Žalovaný v prodlení. Žalobce nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po Žalovaném pouze za prvních 90 dnů prodlení Žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 2024-07-05. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se Žalovaný dostal do prodlení, a to v každém kalendářním dni v určeném 90denním období od 2024-07-06 do 2024-10-04.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 14. 11. 2025, ke kterému se žalovaný, žalobkyně ani její zástupce po předchozí omluvě nedostavili, soud tudíž jednal v jejich nepřítomnosti.

4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný a žalobkyně dne 19. 3. 2024 uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 26 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky a úrokem ve výši 0,903 % denně se splatností do 10. 9. 2025. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 5. 6. 2024 ve výši 18 500 Kč a dne 19. 3. 2024 ve výši 8 100 Kč, jak ostatně vyplývá z potvrzení banky žalovaného ze dne 22. 9. 2025 založeného na č. l. 32. Dopisem ze dne 21. 5. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 3 dnů s tím, že dopis byl předán k poštovní přepravě dne 21. 5. 2025. K prověřování úvěruschopnosti byl soudu předložen toliko pouze „výpis o posouzení úvěruschopnosti“ a „identifikované příjmy“, ze kterých nelze dovodit zdroj informací a nevyplývá z něho ani ničeho o závazcích žalovaného, atp. Ze sestavy ARAD ČNB na č. l. 36 vyplývá, že průměrná úroková sazba u bankovních úvěru se lhůtou splatnosti delší 1 roku činila 9,02 % ročně.

5. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je jen částečně důvodný, a to pokud jde o částku 18 499,21 Kč, která představuje dlužnou jistinu. Soud se zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost (kredibilitu) žalovaného jako spotřebitele, a to ve smyslu ust. § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ při respektování rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. , ve kterém Nejvyšší soud dospěl k závěru, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ S ohledem na skutková tvrzení žalobkyně a absenci důkazních návrhů soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně netvrdila, natož aby prokázala, že si obstarala a měla k dispozici nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace od žalovaného jako spotřebitele a zároveň že i provedla lustraci příslušných databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Nepodařilo se jí ani prokázat skutečnost, že se dostatečně zabývala a posuzovala schopnost žalovaného splatit úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, když z jejích tvrzení a doložených důkazů toto žádným způsobem nevyplývá (není znám zdroj i tak plytkých listin žalobkyně na č. l. 9 a 10). S ohledem na nepřítomnost žalobkyně a zástupce žalobkyně na nařízeném ústním jednání pak nebylo možné dát žalobkyni poučení ve smyslu ust. a 3 o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání v souvislosti se shora uvedeným, přičemž v tomto kontextu soud podotýká, že procesní poučení soud poskytuje účastníkům řízení zásadně při ústním jednání a nedostavení se účastníka k jednání není důvodem pro odročení jednání. Žalobkyně tudíž neunesla důkazní břemeno vyplývající pro ni z ust. a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy ve smyslu ust. zákona o spotřebitelském úvěru je tak předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná. Závěr soudu o tom, že se jedná o absolutní neplatnost je podepřen mj. například i rozhodovací praxí Krajského soudu v Praze (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. -113) či (a to zejména) rozsudkem Soudního dvora EU (dále jen „SDEU“) ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, ve kterém SDEU dospěl k závěru, že: „články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku … musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z tohoto důvodu soud tedy posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou. Žalovaný dále dle názoru soudu platně neuzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru v souladu s a násl. , jelikož ujednání o úroku ve výši 0,903 denně (tedy 330 % ročně) je třeba vnímat jako nemravné ujednání o úroku a tím pádem i neplatné ujednání ve smyslu , k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti podle , jelikož takovýto úrok 40násobně převyšuje průměrné úrokové sazby pro domácnosti zjištěné ze statistických údajů České národní banky. Ujednání o úroku je totiž esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž nemůže být úvěrová smlouva shledána platnou ve smyslu a contrario. Žalobě tak bylo vyhověno pouze v té části, která představuje nesplacenou jistinu 18 499,21 Kč představující bezdůvodné obohacení žalovaného z titulu absolutně neplatné úvěrové smlouvy (rozdíl mezi poskytnutými prostředky ve výši 26 600 Kč a platbami žalovaného ve výši 8100,79 Kč). Pokud jde o prodlení žalovaného, dospěl soud k závěru, že s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nelze vycházet z ujednaní stran o době plnění, a proto soud určil dobu plnění od první výzvy, kterou byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky – tedy od dopisu z 21. 5. 2025, který se za užití dostal do sféry žalovaného dne 26. 5. 2025 a do tří dnů měl žalovaný dle dopisu žalobkyni plnit – tudíž do 29. 5. 2025, jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 30. 5. 2025 do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ( ). Výše úroků z prodlení požadovaná žalobkyní neodporuje Lhůta k plnění byla v souladu s stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , podle něhož by v řízení převážně úspěšnému žalovanému náleželo právo na poměrnou část nákladů řízení, žalovanému však žádné náklady nevznikly, pročež bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

7. Ohledně lhůty k plnění soud vycházel z ust. , kdy nespatřil žádné důvody pro stanovení jiné než zákonem stanovené lhůty k plnění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.