Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 258/2025-86

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 81 953 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 57,3 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky částka, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 57,3 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, přičemž k vyplacení úvěru došlo dne datum. Společně s úvěrovou smlouvou bylo sjednáno i pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr, a to v příloze č. hodnota smlouvy ve výši částka měsíčně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu se smluvními úroky ve výši nominální úrokové sazby 57,3 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka (včetně pojištění), splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem žalobkyní poskytnut. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Žalobkyně dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě těchto informací bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný stanovené splátky nehradil řádně a včas, když uhradil toliko částka. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši částka (za celkem hodnota splátky, s jejichž úhradou se žalovaný ocitl v prodlení nejméně o 30 dnů, po částka), přičemž jednotlivé smluvní pokuty byly splatné do 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na jejich zaplacení. Dále žalobkyni vzniklo právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši částka (za celkem hodnota splátky, s jejichž úhradou se žalovaný ocitl v prodlení o nejméně 15 dnů, po částka), přičemž tyto náklady byly splatné do 10 dnů od vzniku práva žalobkyně na jejich úhradu. Výše takto vzniklých nákladů odpovídá mzdovým a provozním nákladům žalobkyně v souvislosti s vymáháním pohledávek rozpočteným na jednotlivé pohledávky. V důsledku shora uvedeného prodlení žalovaného došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to ke dni datum. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, která činila částka. Smluvní strany si dále ujednaly, že žalovaná je povinna v případě prodlení s uhrazením nové jistiny zaplatit žalobkyni úroky z prodlení v zákonné výši z nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny v případě prodlení s její úhradou a úroky za poskytnutí úvěru z původně nesplacené jistiny úvěru. Žalobou uplatněný dluh žalované se sestává z částky částka (z toho částka představuje dluh na nové jistině úvěru, částka představuje smluvní pokutu, částka představuje náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením a částka představuje nezaplacené pojištění), a z částky částka představující smluvní pokutu z dlužné nové jistiny.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.

3. Soud věc projednal postupem podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobkyně, jako poskytovatel nebankovních úvěrů, uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, podle níž se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši částka, a žalovaný se tyto zavázal splatit spolu s obchodním úrokem ve 48měsíčních splátkách po částka. Sjednaná výše úroku činila 57,30% ročně, RPSN 75,03 %. Smluvní strany si sjednaly pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru a pro případ zesplatnění úvěru přirůstání úroků za poskytnutý úvěr k jistině ke dni zesplatnění, smluvní pokutu (ve výši částka za prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 30 dnů dle bodu 6.1 smlouvy a ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny po zesplatnění dle bodu 6.5 smlouvy) a dále právo žalobkyně požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (ve výši částka při prodlení s úhradou kterékoli splátky delší než 15 dnů dle bodu 6.2 smlouvy). Žalovaný si spolu s úvěrem sjednal i pojištění schopnosti splácet úvěr /smlouva o úvěru na č. l. 8-10 spisu, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře na č. l. 11-12 spisu, informační dokument o pojistném produktu na č. l. 13 spisu, informace o pojištění na č. l. 14-16 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 23-26 spisu, přihláška do pojištění na č. l. 35-36 spisu, příloha č. hodnota ke smlouvě o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr na č. l. 38 spisu, dodatek č. hodnota ke smlouvě o úvěru na č. l. 39-40 spisu, podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A) na č. l. 41 spisu/. K osobě žalovaného žalobkyně zjistila, že žalovaný je svobodný, jeho dosažené vzdělání je středoškolské s výučním listem, je zaměstnán u společnosti právnická osoba, IČO IČO a jeho čistý příjem je ve výši částka. K výdajům žalovaného žalobkyně zjistila, že jeho výdaje jsou celkově ve výši částka sestávající z výdajů na jeho osobu ve výši částka a na bydlení ve výši částka. Příjem žalované žalobkyně ověřila z detailu platby z účtu žalovaného č. č. účtu, podle které byla na tento účet připsána dne datum platba ve výši částka označená jako mzda z účtu společnosti právnická osoba, dne datum stejně označená platba ve výši částka a dne datum ve výši částka /viz hodnocení klienta na č. l. 27 spisu, detaily platby na č. l. 28-30 spisu, prohlášení klienta na č. l. 31-32 spisu, výpis záznamů SOLUS na č. l. 34 spisu, úplný výpis ČNB na č. l. 37 spisu, základní informace o klientovi na č. l. 42 spisu, výpis z Nebankovního registru klientských informací na č. l. 44 spisu/. Žalobkyně jistinu úvěru žalovanému poskytla dne datum převodem na účet žalovaného č. č. účtu, ze kterého provedl tzv. verifikační platbu částka/viz doklad o vyplacení na č. l. 33 spisu, důkaz o odeslání částka na č. l. 42 p.v. spisu/. Žalobkyně jistinu úvěru zesplatnila ke dni datum, neboť žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, když na svůj dluh celkem zaplatil částka /viz karta klienta na č. l. 18 spisu, oznámení ze dne datum na č. l. 19 spisu, dodejka na č. l. 20 spisu, zaslaná SMS (informace o vyplacení) na č. l. 43 spisu, důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení) na č. l. 43 p.v. spisu/. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k uhrazení dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne datum /viz výzva k zaplacení ze dne datum na č. l. 21 spisu, výzva k zaplacení ze dne datum na č. l. 22 spisu, předžalobní výzva na č. l. 17 spisu a poštovní podací arch na č. l. 47 spisu/.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne datum poskytla žalovanému spotřebitelsky úvěr ve výši částka. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle soudu nebyla tato smlouva platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně tvrzený příjem žalovaného ve výši částka ověřila na základě předložených detailů o příchozí platbě označené jako mzda a odeslána z účtu označeného tvrzeným zaměstnavatelem, když průměrná výše mzdy za období od červa do srpna 2022 činila částka. Žalobkyně ale nijak nezjišťovala, zda pracovní poměr trvá, zda žalovaný není ve zkušební nebo výpovědní době nebo jiné skutečnosti mající vliv na posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně nijak nezkoumala výdaje žalovaného. Žalobkyně vyšla jen z tvrzených informací žalovaného o jeho výdajích, a to ještě neúplných. Žalovaný uvedl, že jeho výdaje činí částka, přičemž u výdajů na živobytí uvedl jen zákonnou paušální částku životního minima. Žalobkyně nezkoumala další výdaje žalovaného. Pouhé doplnění informací do formuláře bez dalšího ověření, není možné podle soudu považovat za posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, kdy údaje o životním minimu, normativní náklady na bydlení či jiné statistické údaje o nákladech na bydlení, domácnost a běžnou spotřebu jsou pouze orientační údaje, které je však poskytovatel úvěru povinen ověřit a údaje individualizovat ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr.

14. Žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet ani podáním ze dne datum, kterým shrnuje, že úvěruschopnost zjišťovala řádně, jak jí ukládá , přičemž konkrétně byla schopnost žalovaného úvěr řádně hradit prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisu z databází NRKI a SOLUS, z hodnocení klienta a prohlášení klienta. Žalobkyně tvrdí, že vycházela z tvrzení žalovaného uvedených do formuláře hodnocení klienta, kdy k výdajové stránce by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje , o životním a existenčním minimu /viz podání na č. l. 55-58 spisu/. K možnostem posouzení výdajů žalovaného soud sice přisvědčuje žalobkyni, že tato má omezené možnosti ověřit údaje sdělené žalovaným, což ovšem neznamená, že žádné efektivní možnosti nemá. Žalobkyně si může například vyžádat od žalovaného výpis z účtu za období předcházející uzavření smlouvy o úvěru, ze kterého může objektivně posoudit, zda výdaje žalovaného odpovídají jeho tvrzením. Žalobkyně tak neprokázala, že řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet a svou nepřítomností u jednání dne datum se sama zbavila možnosti být poučena ve smyslu , 3

15. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. , tedy od datum soud uvádí, že pouhý jazykový výklad a zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 ) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.

16. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy [srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. SbNU 409)]. Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne datum, sp. zn. , zdůraznil, že „obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. , Sb.n.u. sv. 7, str. 87, , Sb.n.u. sv. 13, str. 131, , , , vše dostupné na www.judikatura.cz). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“

17. , jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.

18. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).

19. Soud má tedy za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka nebo rozsudek ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

20. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného částka. Žalovaný žalobkyni celkem uhradil částku ve výši částka. Neboť smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení a povinností žalovaného je toto obohacení žalobkyni vydat. Tím, že žalovaný žalobkyni zaplatil částka, došlo k úplnému uhrazení závazku žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení ve výši částka. Soud proto žalobě nevyhověl a žalobu zamítl, a to včetně příslušenství (výrok I. tohoto rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné prokazatelné náklady nevznikly (výrok II. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté , nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.