Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 133/2025-36

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Hammerem ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro 12 873,43 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 500 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 500 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky ve výši 7 373,43 Kč a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 274,42 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5 500 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 500 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky ve výši 7 373,43 Kč a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 274,42 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce v žalobě požadoval zaplacení částky 12 786,54 Kč s přísl. Uvedl, že dne 26.7.2024 uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které, se žalobce zavázal, že žalovanému poskytne spotřebitelský úvěr až do 48 000 Kč s možností postupného čerpání. Následně žalobce žalovanému dne 26.7.2024 zaslal na účet č. č. účtu částku 5 500 Kč. Smluvní úrok byl v čl. VII odst. 3, a čl. VI úvěrové smlouvy sjednán ve výši 1,07% denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobce smlouvu vypověděl a žalovaného o tom informoval emailem ze dne 25.11.2024. Výše dlužné částky 12 786,54 Kč je tvořena jistinou ve výši 5 499,97 Kč, poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 109,45 KčAnonymizovánoa smluvním úrokem ve výši 7 012,12 Kč a poplatkem za službu Presto ve výši 165 Kč. Vyjma shora uvedené částky žalobce požaduje uhradit i smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž se žalovaný ocitl v prodlení. Za období od 26.8.2024 do 24.11.2024 byla smluvní pokuta kapitalizována v částce 86,89 Kč. Žalobce rovněž v žalobě podrobně popsal, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, kdy žalobce měl vycházet z dostupných bankovních a nebankovních rejstříků, výpisu z účtu žalovaného i z ověřené výše příjmu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soudní písemnosti si nepřebíral. Tyto mu byly zasílány, , na evidenční adresu, adresa, kde mu byly dne 10.9.2025 uloženy na poště a po uplynutí úložní doby byly odeslány zpět soudu.

3. Soud provedl a zhodnotil důkazy, které předložil žalobce. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou dne 17.5.2024 a na jejím základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku až do výše 48 000 Kč a žalovaný se na úhradu poskytnuté částky zavázal uhradit poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99% z čerpané částky a dále smluvní úrok ve výši 1,066% denně. Celý úvěr měl být zaplacen 17.1.2026 v denních splátkách s tím, že první splátka se stala splatnou dne 25.8.2024. Úvěrová smlouva byla žalovaným elektronicky podepsána. Z Přehledu bankovních transakcí má soud za prokázané, že dne 26.7.2024 byla na účet č. č. účtu zaslána částka 5 500 Kč. Uvedený účet se shoduje s účtem, který je uvedené v úvěrové smlouvě u žalovaného. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobce. soud zjistil, že se jedná o interní záznamy žalobce, z kterých vyplývá, že výše příjmu uvedená žalovaným měla činit 26 000 Kč. Z databáze časových řad ARAD publikované Českou národní bankou soud zjistil, že průměrná úroková sazba úvěru poskytovaných bankami domácnostem v červenci 2024 činila 6,16% ročně.

4. Podle ( , dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuj, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ust. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle ust. § 86 odst. 2 cit. ust. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je uvedena v ust.

9. Podle § 87 odst. 1 cit. zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Jelikož ust. § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru upravuje tzv. relativní neplatnost, což odporuje znění čl. 8 směrnice o spotřebitelském úvěru, byla Soudnímu dvoru předložena předběžná otázka, o které Soudní dvůr rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18 tak, že ,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

13. Nalézací soud, s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry z úřední činnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce řádně zkoumal bonitu žalovaného, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že žalobce v řízení před soudem prvního stupně neprokázal, že by kvalifikovaně a s odbornou péčí zjišťoval, případně ověřoval bonitu žalovaného. Soud měl k dispozici pouze interní záznam žalobce (Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba.), který však nijak neprokazuje, že by žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zkoumal jeho reálné příjmy a výdaje. Shora uvedený výpis je pouze interním záznamem žalobce, který si žalobce sám vytváří a stran reálného a hodnověrného posuzování úvěruschopnosti ničeho neprokazuje. Reálné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného by mohlo být prokázáno předložením jeho výpisu z účtu, který by mohl poskytnout hodnověrný obraz o hospodaření a bonitě žalovaného, o výši jeho příjmů a výdajů. Žalobce rovněž mohl zkoumání úvěruschopnosti prokázat předložením výplatnic žalovaného, či jeho pracovní smlouvy, nic však z uvedených důkazů soudu předloženo nebylo.

14. Vzhledem k tomu, že se žalobce o své vůli rozhodl, že se ústního jednání neúčastní, když se z jeho účasti omluvil, nemohl soud žalobce dle ust. a násl. poučit o nutnosti předložit důkazy, které by kvalifikované ověření bonity žalované prokazovaly. Dle komentářové literatury (např. komentář k C.H. Beck, Svoboda a kol. z roku 2013, první vydání, strana 413) „poučení podle soud neudělí ani tehdy, když se účastník svojí procesní nečinností práva na poučení zbavil (např. neúčastí při jednání).“

15. S ohledem na shora uvedené závěry, které zastává i Krajský soud v Ústí nad Labem-viz rozhodnutí např. pod č.j.: -161 ze dne 24.8.2017, či č.j. -53, soudu po právní stránce nezbylo, než věc posoudit tak, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem, a žalovaným uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná podle § 588 o.z., neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Vyjma shora uvedených závěrů o neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, má soud za to, že úvěrová smlouva je neplatná i pro nemravné sjednání úrokové sazby. Výše smluvního úroku byla v uvedené úvěrové smlouvě sjednána ve výši 1,07% denně, což činí 390% ročně. Dle judikátu za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát. Vzhledem k tomu, že v červenci 2024 činila průměrná úroková sazba poskytovaná bankami úrok ve výši 6,17% ročně, lze bez pochyby uzavřít, že sjednaný úrok je v rozporu s dobrými mravy, což činí úvěrovou smlouvu zcela neplatnou, neboť ujednání o smluvním úroku nelze od úvěrové smlouvy oddělit.

17. Po právní stránce tedy soud věc posoudil tak, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k plnění na základě neplatné smlouvy o úvěru. Z žalobních tvrzení, která nebyla nijak rozporována, vyplývá, že ze smlouvy o úvěru č. hodnota žalobce žalovanému poskytl jistinu ve výši 5 500 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobce bezdůvodně o tuto částku obohatila a tuto částku soud žalobci přiznal spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak v žalobě požadoval, tedy od 26.11.2024 do zaplacení.

18. Co do zbytku žalobního nároku, tedy co do částky ve výši 7 373,43 Kč a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částkyAnonymizováno274,42 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn když žalovaný byl ve věci úspěšnější než žalobce, náležela by mu poměrná náhrada nákladů řízení. Protože žalovaný byla ve věci pasivní, jednání se neúčastnil a žádné náklady mu zjevně nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

20. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15i dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, je možné se jejich splnění domáhat v exekuci či soudním výkonem rozhodnutí.