Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 276/2025-18
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 20 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč, a to ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, že žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč, a to ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba, že žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že pohledávka za žalovanou byla dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 postoupena společností Anonymizováno právnická osoba. společnosti Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba. Následně byla pohledávka za žalovanou dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 postoupena žalobci. Dále žalobce uvedl, že původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce uvedl, že požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, jelikož mezi původním věřitelem a žalovanou probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobce schopen doložit. Původní věřitel poskytl žalované celkem částku 20 000 Kč tak, že dne 30. 12. 2023 byla poskytnuta částka 10 000 Kč, dne 2. 1. 2024 částka 1 000 Kč, dne 3. 1. 2024 částka 1 000 Kč, dne 3. 1. 2024 částka 2 000 Kč, dne 3. 1. 2024 částka 1 000 Kč, dne 3. 1. 2024 částka 1 000 Kč, dne 3. 1. 2024 částka 1 000 Kč, dne 3. 1. 2024 částka 1 000 Kč, dne 3. 1. 2024 částka 1 000 Kč, dne 4. 1. 2024 částka 1 000 Kč. Částky byly poskytnuty převodem na bankovní účet žalované č. č. účtu. Byly identifikovány variabilním symbolem var. symbol. Žalovaná se tak na úkor původního věřitele bez spravedlivého důvodu obohatila a musí žalobci vydat, oč se ho obohatila. Žalovaná ke dni podání žaloby na svou pohledávku, neuhradila ničeho. Celková výše nároku žalobce tak činí 20 000 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, přestože byla upomínána.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování bylo ze zprávy právnická osoba zjištěno, že účet číslo č. účtu je účtem žalované. Účet byl založen datum. Z této zprávy bylo dále zjištěno, že na tento účet byly v období od 30. 12. 2023 do 4. 1. 2024 připsány platby dle tvrzení žalobce. Dále bylo po provedeném dokazování z listin y – Smlouva o spotřebitelském úvěru zjištěno, že společnost právnická osoba a žalovaná výslovně prohlašují, že spolu uzavírají na základě žádosti klienta smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy se věřitel zavazuje klientovi poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do výše limitu, a to ve formě bezúčelového nezajištěného spotřebitelského úvěru na dobu neurčitou z možností opakovaného čerpání splacené části úvěru a klient se zavazuje úvěr spolu s příslušným smluvním úrokem věřiteli vrátit. Je zde uvedeno, že celková výše úvěru (limit) činí 10 000 Kč, úvěr je sjednán na dobu neurčitou a úroková míra činí 40 % měsíčně. Tato listin listina není datována a není podepsána ani jedním z účastníků. Z jednotlivých potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že na účet číslo č. účtu byla dne 31. 12. 2023 odeslána částka 10 000 Kč v 8:23 hod., dne 2. 1. 2024 ve 23:31 hod. částka 1 000 Kč, dne 3. 1. 2024 v 7:46 hod. částka 1 000 Kč, dne 3. 1. 2024 v 11:33 hod. částka 2 000 Kč, dne 3. 1. 2024 ve 13:41 hod. částka 1 000 Kč, dne 3. 1. 2024 v 18:28 hod. částka 1 000 Kč, dne 3. 1. 2024 ve 21:30 hod. částka 1 000 Kč, dne 3. 1. 2024 ve 23:19 hod. částka 1 000 Kč, dne 3. 1. 2024 ve 23:56 hod. částka 1 000 Kč a dne 4. 1. 2024 ve 12:32 hodin částka 1 000 Kč. U každé platby je uveden variabilní symbol – var. symbol (rodné číslo žalované). Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě ohledně postoupení pohledávky prokázal Smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností Anonymizováno právnická osoba. (dříve právnická osoba) jako postupitelem a společností Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba. jako postupníkem dne 18. 5. 2025. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 5. 2025 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba. jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Z dopisu společnosti Anonymizováno právnická osoba. (dříve právnická osoba) ze dne 20. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky nejprve na společnost Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba. dne 18. 5. 2025 a následně na společnost právnická osoba. dne 22. 5. 2025. Je zde uvedeno, že pohledávka vznikla z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze Smlouvy číslo hodnota. Celková částka ve výši 57 624,39 Kč se skládá z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Doručení dopisu pak bylo prokázáno poštovním podacím lístkem.
4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované celkem částku 20 000 Kč. Tyto skutečnosti zcela jednoznačně vyplývají z oznámení o postoupení pohledávky, z předžalobní výzvy i ze smlouvy o úvěru, byť nepodepsané. Soud tak nedospěl k závěru, že by finanční prostředky byly žalované poskytnuty bez právního důvodu. Finanční prostředky byly žalované poskytnuty na základě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku . Vzhledem k tomu, že žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se tedy nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky, tedy právním předchůdcem žalobce a žalovanou, došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Žalobce v žalobě netvrdil, jakým způsobem právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované, ani k tomuto nenavrhoval důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalované před uzavřením předmětné smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč, za absolutně neplatnou.
5. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku . Poskytovatel úvěru tak má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021 –262). Žalobce, jako právní nástupce poskytovatele úvěru, má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny. Vzhledem k tomu, že žalované byla poskytnuta celkem částka 20 000 Kč a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná na svůj dluh cokoli uhradila, je povinna vrátit částku 20 000 Kč. Ohledně této částky tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl. O povinnosti žalované zaplatit tuto částku žalobci bylo rozhodnuto podle § 1879 občanského zákoníku , když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky na žalobce. Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
6. Lhůta k vrácení poskytnuté jistiny byla stanovena soudem s ohledem na skutečnost, že na základě § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaná je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalované možnost získávat prostředky na své potřeby prací. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalované uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.
7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. o. s. ř. V dané věci žalobce uplatnil svou pohledávku vyplývající ze smlouvy, na základě níž žalovaná načerpala celkem částku 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila poskytnutý úvěr řádně a včas, uplatnil žalobce nárok na zaplacení částky 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V dané věci je třeba zohlednit smysl a účel právní úpravy obsažené v § 86 a § 87 citovaného zákona, kdy jde o vnitrostátní implementaci evropského práva. Porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno neplatností smlouvy mající za následek ztrátu zisku věřitele v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, kdy spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Právě tato specifická povaha a předmět daného řízení znamená, že v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba vrácení poskytnuté jistiny či jejího zůstatku, a to dle možností spotřebitele. Jedná se o rozhodnutí ve věci samé, nikoliv o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Za této situace nelze dle názoru soudu určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. pouhý matematickým poměrem žalobou požadované a rozsudkem přiznané částky. Na žalobce nelze nahlížet jako na účastníka v dané věci převážně úspěšného, přestože žalované byla rozsudkem uložena povinnost k zaplacení vyšší části žalované částky. Dle názoru soudu je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédnout k dalším specifickým okolnostem věci vyplývajícím ze zvláštní (specifické) právní úpravy. Je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že soudem je teprve hmotně právní splatnost poskytnuté jistiny na základě neplatného právního jednání určována, v důsledku čehož nelze striktně vzato na žalovaného spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Je nutno dále přihlížet i k tomu, že žalobce v řízení uplatnil vedle nesplaceného nároku na úhradu jistiny i úroky z prodlení, kteréžto byly zamítnuty. Dále, že nebylo vyhověno ani jeho požadavku na úhradu žalované částky ve 3denní lhůtě. Po zvážení těchto okolností nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhý matematickým poměrem, ale je nutno přihlédnout k uvedeným okolnostem. Ty ve svém důsledku mohou znamenat, že v poměrech daného řízení nelze pro jeho specifičnost o poměru úspěchu a neúspěchu vůbec uvažovat, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá (viz. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 8 Co 1519/2024 –140 ze dne 25. 11. 2024)
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.