Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 40/2025-50
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Novákovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta Anonymizováno.Anonymizováno.
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
adresa pro doručení Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
o zaplacení 58 240,03 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 421,43 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 12 818,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 666,05 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 360,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 524,10 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 48 624,10 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2 736,16 Kč k rukám advokáta tituly před jménem Karla Goláně, tituly za jménem do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 421,43 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.II. Co do částky 12 818,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 666,05 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 360,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 524,10 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 48 624,10 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení se žalobní návrh zamítá.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 2 736,16 Kč k rukám advokáta , tituly před jménem, Karla Goláně, , tituly za jménem, do 3 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala žalobou doručenou soudu dne 21. 5. 2025 zaplacení celkem částky 58 240,03 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uzavřel dne 14. 3. 2024 s právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen smlouva). Podle ní poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnuté finanční prostředky ve splátkách dle rozpisu plateb o nichž byl vyrozuměn emailem spolu se sjednanými úroky v roční výši 54 %, v měsíčních splátkách splatných vždy ke každému 18. dni v kalendářním měsíci. Žalovaný však neplnil smluvní podmínky řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou dluhu, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 28. 8. 2024. Žalovaný uhradil toliko částku 4 578,57 Kč. Žalobkyně, která nabyla pohledávku postoupením, se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 48 624,10 Kč, poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění ke dni 28. 8. 2024 ve výši 8 715,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 360,77 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 666,05 Kč, úroků ve výši 12,75 % ročně z částky 48 624,10 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 524,10 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Přes upomínky žalovaný žalobkyni sporné částky doposud dluží. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení a uvedla, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především náhledem do výpisu bankovního účtu žalovaného, přičemž vzala v úvahu sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.
2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Žalovaný byl usnesením soudu ze dne 28. 1. 2025 vyzván ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaný soudu ve stanovené lhůtě nedoručil své vyjádření, jeho souhlas s takovým procesním postupem, který žalobkyně navrhla již v žalobě, soud podle uvedeného poučení předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání.
3. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 27. 1. 2025.
4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
6. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 14. 3. 2024 spolu se standartní informací o spotřebitelském úvěru, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 14. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který byl žalovanému, jak je doloženo potvrzením o provedené transakci, poukázán týž den na jím označený účet č. č. účtu. Žalovaný se zavázal splatit dluh v pravidelných měsíčních splátkách splatných do každého 18. dne v kalendářním měsíci. Tabulkou umoření bylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že na vzniklý dluh žalovaný uhradil částku 4 578,57 Kč. Dle smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 54 % ročně. Ke svému tvrzení o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného žalobkyně nedoložila přes výzvu soudu žádný listinný důkaz. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně nesplácel, proto byl vyzván ke splacení celé pohledávky.
8. Tato skutková zjištění jsou základem pro následující právní závěr soudu:
Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdkyně žalobkyně vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky smluv došlo k platnému uzavření smlouvy. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. spisová značka). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
9. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v adresa (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
10. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
11. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy, tj. žádné listin y, prokazující, že by její právní předchůdkyně provedla ověření příjmů a zejména výdajů žalovaného, které byly zjevně odhadovány bez jakéhokoli členění a podkladů. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/2018 . Žádné příjmy ani výdaje žalovaného nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo zcela formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalovanému se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla žalovanému podle smlouvy ze dne 14. 3. 2024 částku 50 000 Kč, žalovaný do současné doby uhradil 4 578,57 Kč, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl ve výši 45 421,43 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
12. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu vydaným pod sp. zn. spisová značka dne 20. 4. 2022 soud vycházel z právního názoru, že „ustanovení § 87 zák. o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru.“ V uvedeném případě tak žalovaný zatím v prodlení není, nicméně soud má za to, že nemůže jít naopak k tíži žalobkyně jeho absolutní pasivita, pro níž není objektivně možné posoudit jeho poměry a na jejich základě stanovit dobu přiměřenou jeho možnostem k vrácení jistiny ve smyslu § 87 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Na základě uvedených skutečností bylo žalovanému uloženo, aby jistiny vrátil v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odstavec 2 o.s.ř. s přihlédnutím k procesnímu úspěchu a neúspěchu toho kterého účastníka řízení. Žalobkyně měla v řízení úspěch co do 78 % vzhledem k celku, žalovaný měl úspěch co do 22 % vzhledem k celku. Při odečtení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci žalobkyni náleží právo na náhradu 56 % nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem 1 982 Kč, odměnou advokáta určenou z punkta 50 000 Kč, neboť ve zbývajícím rozsahu se jednalo o příslušenství jistiny pohledávky, dle § 14b odst. 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony (převzetí, zastoupení a příprava, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) po 700 Kč, paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH. 56 % z této částky činí 2 736,16 Kč. I zde byla lhůta k plnění stanovena postupem dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako zákonná třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve trojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.