Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 82/2025-28
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Solanskou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 12 292,21 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky ve výši 12 292,21 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 823,82 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 865,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 4 698,30 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 4 611,66 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žaloba, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky ve výši 12 292,21 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 823,82 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 865,12 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 4 698,30 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 15,00 % ročně z částky 4 611,66 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 12 292,21 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Tvrdila, že mezi žalovaným a společností právnická osoba., došlo dne datum k uzavření Smlouvy o úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Součástí této Smlouvy je také Předpis splátek, který tvoří její přílohu č. hodnota. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši 2 888 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru. Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč (dále společně také jen „Úhrady za služby“). Celkovou dlužnou částku ve výši 55 776 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit v 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Dnem následujícím po datu splatnosti poslední sjednané splátky, tj. datum, tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo nejpozději tohoto dne právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Žalovaný následně na dlužnou částku naposledy ještě uhradil dne datum částku ve výši 2 000 Kč, avšak celková dlužná částka ani poté nebyla zcela uhrazena a činila na jistině úvěru 4 611,66 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 86,64 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 1 050 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 256,26 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 771,43 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve Smlouvě, tj. k datum, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 4 611,66 Kč od datum dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 15,00 % ročně. Úroková sazba úroku z úvěru ve výši sazba 15,00 % ročně je sjednána v článku „Splatnost, úrok a RPSN“ Smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 15,00 % ročně. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba. postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne datum.
Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila, že společnost právnická osoba., jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne datum (dále jen „Žádost“) a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“, konkrétně pracovní smlouvou, výplatními páskami a nemocenskou. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. V Žádosti žalovaný uvedl, že je od datum na dobu neurčitou zaměstnán jako skladový operátor u společnosti právnická osoba, IČ IČO, že výše jeho měsíčních příjmů činí celkem 23 363 Kč, že výše jeho měsíčních výdajů činí 12 750 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 10 613 Kč. Žalovaný dále v Žádosti uvedl, že bydlí u přítelkyně, je svobodný a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdce žalobkyně ověřil z Pracovní smlouvy, Dodatku k pracovní smlouvě, Výplatních pásek a Výpisu z bankovního účtu. Příjmy žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobce dle výplatních pásek, pracovní smlouvy, dodatek k pracovní smlouvě a výpis z bankovního účtu a výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Žalovaný v Žádosti prohlásil a svým podpisem stvrdil, že údaje, které právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením Smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, a které si právní předchůdce žalobkyně ověřil, a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 30 000 Kč s měsíční splátkou 3 984 Kč je dostatečná.
2. Žalovaný se k předmětné žalobě nijak nevyjádřil a do spisu nedoložil žádné důkazy stavící na svou obranu. Za situace, kdy jak žalobkyně, tak žalovaný v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. souhlasili s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.
3. Soud provedl dokazovaní následujícími listinami: smlouva o úvěru ze dne datum, vč. Předpisu splátek, transakční historie, žádost o úvěr, pracovní smlouva, výplatní pásky, dodatek k pracovní smlouvě, výpis z bankovního účtu, Smlouva o postoupení pohledávek, příslušná strana ze Seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, Předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o tomto skutkovém stavu: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, na základě, které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Částka ve výši 30 000 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti, což vyplývá z obsahu smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem výši 2 888 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč, ve 14měsíčních splátkách. RPSN činila 272,44 % (smlouva o úvěru ze dne datum, vč. Předpisu splátek). Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně do datum celkem 35 000 Kč a následně dalších 14 000 Kč. Úhradu celého dluhu žalovaný neprovedl ani poté, co mu byla dne datum odeslána předžalobní upomínka (předžalobní výzva, podací arch k předžalobní výzvě). Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Vycházel z informací sdělených žalovaným, které zanesl do žádosti o úvěr. Průměrnou měsíční výši příjmu žalovaného (23 363 Kč) právní předchůdce žalobkyně ověřil pracovní smlouvou včetně dodatku, výplatními páskami a výpisem z účtu. Co se týče výdajů žalovaného vycházela žalobkyně ze sdělení žalovaného, že bydlí u přítelkyně, za bydlení a energie platí 1 000 Kč měsíčně, na dopravu, jídlo vydá 6 750 Kč měsíčně a splácí půjčku částkou ve výši 5 000 Kč měsíčně (žádost o úvěr, pracovní smlouva, výplatní pásky, dodatek k pracovní smlouvě, výpis z bankovního účtu). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postupovaných pohledávek prokázala žalobkyně svou aktivní legitimaci a oznámením o postoupení pohledávky, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a vyzván k její úhradě.
4. Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalovaného podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění ke dni uzavření smlouvy jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,ZoS Ú“).
5. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
6. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle ust. § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ , poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě právní předchůdce žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
12. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně sice tvrdila, že před poskytnutím úvěru byly zkoumána s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr, avšak tato skutečnost byla provedeným dokazování vyvrácena. Právní předchůdce žalobkyně ověřil skutečnost, že žalovaný je zaměstnán a s jakým příjmem, ale nijak se nezabýval skutečností, která vyplývá z výplatních pásek žalovaného, z nich je zřejmé, že žalovanému jsou prováděny srážky s poznámkou exekuce. Co se týče výdajů žalovaného, z předloženého výpisu z účtu vyplývá, že příjmy žalovaného v daném období byly menší než výdaje a na účtu se k datum nacházelo 161 Kč. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné a žalobkyně nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud uzavírá, že žalobkyně nesplnila zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr, proto soud posoudil předmětné smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 87 ZoSÚ , ve spojení s § 580 a § 588 občanského zákoníku . Soud přihlédl k absolutní neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se ho žalovaný dovolal, neboť stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, a to při vědomí smyslu právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli úvěru z hlediska ekonomické síly.
13. Okresní soud se dále zabýval platností úvěrové smlouvy s ohledem dobré mravy. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je ujednání o závazku úvěrujícího poskytnout určitou částku úvěrovanému a povinnost úvěrovaného poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok. V řízení bylo prokázáno, že v úvěrové smlouvě ze dne datum si účastníci dohodli úrok ve výši 2 888 Kč, a dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč. Uvedené úhrady za služby de facto plní funkci úroků, což vyplývá i ze sjednané výše RPSN 272,44 %. Úrok ve výši 272,44 % ročně je dle názoru soudu odměnou nepřiměřeně vysokou přesahující mnohonásobně průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky. Průměrná výše úroku u spotřebitelského úvěru dle ARAD v říjnu 2021 představovala 7,45 % ročně. Za této konkrétní situace je nutno posoudit takto ujednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši hraničící s lichvou jako úrok ujednaný v rozporu s dobrými mravy, tedy úrok ujednaný neplatně, přičemž se jedná o neplatnost absolutní podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku , ke které soud přihlíží podle ust. § 588 občanského zákoníku z úřední povinnosti. Jelikož ujednání o úrocích není možné oddělit od ostatního obsahu smlouvy, považuje soud z důvodu neplatnosti ujednání o úrocích za absolutně neplatnou celou smlouvu o úvěru.
14. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku by měla žalobkyně s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru ze dne datum právo na vrácení toho, co bylo plněno, tedy vrácení poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč ponížené o žalovaným provedené úhrady. Jelikož žalovaný zaplatil částku ve výši celkem 49 000 Kč, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
15. Jelikož byl žalovaný převážně úspěšný, měl by vůči procesně neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku.
Neplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.