Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 258/2025-47
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 211 567,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 76 900 Kč, a to ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 134 667,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 23 129,42 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 207 549,11 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 624,70 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 211 567,11 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 76 900 Kč, a to ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci částku ve výši 134 667,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 23 129,42 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 207 549,11 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 624,70 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 211 567,11 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 211 567,11 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne 25. 5. 2022 úvěrovou smlouvu číslo hodnota. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný mimo jiné stvrdil, že se s úvěrovými podmínkami seznámil, všechna jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Na základě úvěrové smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 770 Kč měsíčně. V jednotlivých splátkách byla zahrnuta příslušná část úvěru, případné pojištění, poplatky a úroky. Úvěr byl úročen sazbou uvedenou ve smlouvě, a to od 26. 5. 2022, přičemž úroková sazba byla sjednána na 20,08 % ročně. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 173 100 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného v odst. 5.2 úvěrových podmínek a úvěr zesplatnil ke dni 6. 3. 2025. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 6. 3. 2025 – Výzva ke splacení celého úvěru. Žalovaný na výzvy žalobce nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku. Žalobce tak eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 211 567,11 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 207 549,11 Kč, poplatků ve výši 234 Kč, poplatků za pojištění ve výši 1 884 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, přičemž žalobce v žalobě uvedl podrobně, jak k jednotlivým částkám dospěl. Dále žalobce uvedl, že naplňuje svoji zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele několika způsoby, a to zejména za 1) kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, za 2) výpočtem tzv. MLS, tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru, za 3) důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Žalobce uvedl, že tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké získal informace o schopnosti žalovaného splácet poskytnuté úvěry jsou obsažena v metodice posouzení úvěruschopnost klienta a kartě klienta. V rámci metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta je podrobně popsáno, jakým způsobem žalobce získal informace o schopnosti žalovaného splácet poskytnuté úvěry. V rámci karty klienta jsou uvedeny konkrétní informace, ze kterých žalobce vycházel při posouzení schopnosti žalovaného předmětné úvěry splácet. Ke zjištění skutečnosti, zda žalovaný bude schopný předmětný úvěr splácet užil žalobce mimo výše uvedené i výpočtu maximálního limitu měsíční splátky (MLS). Ve výpočtu MLS se zohledňují jak příjmy, tak výdaje žalovaného, včetně jeho případných výdajů na již existující závazky. K ověření příjmové a výdajové stránky si žalobce od žalovaného vyžádal výpis z účtu za období od 1. 4. do 29. 4. 2022. Žalovaný při kontraktačním procesu se žalobcem uvedl, že jeho zaměstnavatelem je společnost Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, přičemž za účelem ověření zaměstnavatele a příjmu žalovaného si žalobce vyžádal pracovní smlouvu ze dne 7. 9. 2020. Od této společnosti žalovanému ve Výpisu přišla platba, jejíž výše sice nedosahovala tvrzené výše ve smlouvě, nicméně i při výpočtu limitu splátky s ověřenou výší příjmu došlo k pozitivnímu vyhodnocení, a to i přesto, že žalobce tuto skutečnost již následně nepromítl do zpracovaného výpočtu MLS. Dále žalobce zjistil, zda má žalovaný v době žádosti o poskytnutí úvěru závazky u jiných institucionálních věřitelů. To je patrné ze zprávy NRKI, ze které lze zjistit, jaké závazky žalovaný v minulosti měl, jaké současně má, kolik na existující závazky měsíčně hradí a zda se dostal do prodlení se splácením. V daném případě byly předchozí závazky zjištěny a měsíční splátky na ně byly zahrnuty do výpočtu MLS. Žalobce závěrem poukazuje na skutečnost, že o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru svědčí skutečnost, že žalovaný následně žalobci hradil na smlouvu, než došlo ke zesplatnění úvěru, a to od 6/2022 do 10/2024, tedy po dobu více než 2 let a byl tak nepochybně schopen úvěr splácet. Mimo uvedené žalobce sděluje, že v rámci uzavírání smlouvy provedl lustraci žalovaného v registrech SOLUS, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem – nenalezen žádný závazek po splatnosti, dotaz do registru CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledal žalobce žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalobce uvedl, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl upomínán.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o hotovostním úvěru a Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo hodnota, zjištěno, že byla uzavřena dne 25. 5. 2022 elektronicky mezi žalobcem a žalovaným. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 250 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr s roční úrokovou sazbou ve výši 20,08 % ročně splatit v 96měsíčních splátkách po 5 770 Kč. Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit (bez pojištění a dalších doplňkových služeb) částku 501 120 Kč. Z této smlouvy bylo dále zjištěno, že žalovaný zde uvedl údaje o své osobě, kdy kromě rodného čísla a bydliště uvedl číslo občanského průkazu, státní příslušnost, číslo mobilního telefonu, email, rodinný stav, kdy uvedl, že je svobodný. Dále uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, má střední vzdělání a bydlí u rodičů. Dále zde uvedl, že je zaměstnaný s příjmem 55 000 Kč měsíční čistého, uvedl zde zaměstnavatele a dále uvedl, že příjem ostatních členů domácnosti činí 70 000 Kč. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný úvěr čerpal dne 26. 5. 2022. Dále bylo z tohoto výpisu zjištěno, že žalovaný první splátku uhradil dne 15. 7. 2022 a poslední splátku uhradil 22. 10. 2024, přičemž žalovaný celkem uhradil 30 splátek. Počínaje dnem 15. 11. 2024 se žalovaný dostal do prodlení. Z dopisu ze dne 6. 3. 2025 – Výzvy ke splacení celého úvěru – bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru čerpaného na základě Smlouvy o úvěru číslo hodnota, kdy dlužná částka činila 224 110,68 Kč. Doručení této výzvy bylo prokázáno poštovním podacím archem.
4. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokazoval úvěrovou zprávou, z níž bylo zjištěno, že žalovaný má celkem 3 existující splátkové kontrakty, 2 byly odmítnuty, 2 odvolány, 5 ukončeno. Dále bylo zjištěno, že žalovaný má 2 existující nesplátkové kontrakty. Z této zprávy ohledně existujících úvěrů bylo zjištěno, že žalovaný byl žadatelem dne 17. 12. 2019. Celková částka úvěru činila 353 000 Kč, úvěr má být splacen ve 100měsíčních splátkách po 5 583 Kč a zbývá uhradit 79 splátek. Dále bylo zjištěno, že žalovaný má existující úvěr, o který zažádal dne 10. 8. 2021. Celková částka úvěru činí 283 000 Kč a úvěr má být splacen ve 108měsíčních splátkách po 4 823 Kč, zbývající počet splátek činí 100. Dále bylo zjištěno, že žalovaný má existující úvěr, o který zažádal dne 17. 2. 2022. Celková částka úvěru činí 200 000 Kč, tento úvěr má být splacen ve 108měsíčních splátkách po 2 491 Kč a zbývá uhradit 106 splátek. Z listin y – Ověření bonity MLS bylo zjištěno, že žalobce pro výpočet MLS pro smlouvu u žalovaného počítal s příjmem 55 000 Kč. Dále je zde uvedeno životní minimum dospělých členů domácnosti 3 910 Kč, splátky jiným společnostem mimo žalobce 13 080 Kč, výše splátky schváleného limitu 5 770 Kč a zbývající MLS žalovaného 32 240 Kč. Pro výpočet MLS domácnosti žalobce počítal s příjmem žalovaného 55 000 Kč, příjmem ostatních členů domácnosti 70 000 Kč. Dále jsou zde uvedeny splátky jiným společnostem mimo žalobce 13 080 Kč, normativní náklady na bydlení 8 432 Kč, životní minimum členů domácnosti 7 440 Kč, výše splátky schváleného úvěru 5 770 Kč a zbývající MLS domácnosti tak činí 90 278 Kč. Žalobce nepočítal s měsíčními výdaji domácnosti sdělenými klientem ve výši 20 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období 4. 4. 2022 – 30. 4. 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činí -3 873,87 Kč. V tomto období na účet byla připsána částka 53 175,16 Kč a odepsána částka 53 190,81 Kč. Konečný zůstatek tak činí -3 889,52 Kč. Dále bylo z tohoto výpisu zjištěno, že částka 53 175,16 Kč, která byla na účet připsána, je mzda žalovaného. Z pracovní smlouvy žalovaného bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 7. 9. 2020, přičemž zaměstnavatelem je společnost Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno a je zde uveden měsíční příjem ve výši 2 553,81 EUR s tím, že počátek zaměstnání je od 7. 9. 2020. Z Karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný zde uvedl, že žádá o spotřebitelský úvěr ve výši 250 000 Kč, uvedl zde své osobní údaje, dále uvedl, že je svobodný, nemá žádné děti, je zaměstnán s příjmem 55 000 Kč měsíčně čistého, příjem ostatních členů domácnosti činí 70 000 Kč měsíčně a měsíční výdaje domácnosti činí 20 000 Kč.
5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku , která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
6. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z informací, které sdělil samotný žalovaný, dále pak z listin vyžádaných od žalovaného a z veřejných registrů. Žalobce ověřil zaměstnání žalovaného a příjem ze zaměstnání, který řádově odpovídal tvrzení žalovaného, kdy žalovaný uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání činí 55 000 Kč měsíčně čistého a z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 14. 4. 2022 na účet žalovaného byla připsána částka 53 175 Kč. Příjem v jiných měsících předcházejících žádosti o úvěr žalobcem prokázán nebyl. Žalobce však neověřoval výdaje žalovaného, ať už jde o výdaje na dopravu do zaměstnání, záliby, stravu a podobně. Vycházel pouze z částky 3 910 Kč představující životní minimum žalovaného. Navíc z předloženého výpisu z účtu vyplývá, že výdaje žalovaného se prakticky rovnají příjmům. Nebyly ověřovány ani příjmy a výdaje ostatních členů domácnosti, kdy žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů. U výdajů žalovaného byly ověřovány pouze splátky z jiných úvěrů. I přesto, že žalovaný úvěr po poměrně dlouhou dobu splácel, dospěl soud s ohledem na uvedené k závěru, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr, když neověřoval zejména výdaje. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, když žalobce nepostupoval s odbornou péčí a řádně neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet.
7. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelského úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku . Žalobce jako poskytovatel úvěru tak má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021 -262). Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 250 000 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobce uhradil částku 173 100 Kč, když tvrzení žalobce žalovaným vyvráceno ani sporováno nebylo, a proto soud z tohoto tvrzení vychází, je žalovaný povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 76 900 Kč (250 000 Kč -173 100 Kč). V této části soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací. Bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byl žalovaný schopen dosahovat. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jen jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.
9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédl k celkovému nároku, který byl žalobcem uplatněn a k částce, která byla žalobci přiznána. S přihlédnutím k těmto částkám, by právo na náhradu nákladů řízení měl žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.