Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
37 C 290/2025-21
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Ondřejem Šafránkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená datum bytem Adresa žalované
o zaplacení 11 553,26 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, a to do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 11 474,15 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 099,47 Kč od 22. 1. 2025 do zaplacení, a částky 79,11 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, a to do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v rozsahu částky 11 474,15 Kč, dále zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 099,47 Kč od 22. 1. 2025 do zaplacení, a částky 79,11 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaná nesplnila povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru č. hodnota, když nevrátila (po posouzení její úvěruschopnosti žalobkyní) poskytnutý úvěr v celkové nesplacené výši částka spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru částka a smluvním úrokem částka.
2. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná.
3. Soud nařídil jednání na den datum a účastníky k němu řádně a včas předvolal. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Neúčastí na jednání, na něž žalobkyně byla řádně předvolána, se žalobkyně dobrovolně připravila o případnou možnost poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“). Žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků a vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující.
5. Účastníci se prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum dohodly na uzavření smlouvy o úvěru s postupným čerpáním, podle níž žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši až do výše částka, přičemž žalovaná zaplatí smluvní úrok ve výši 1,066 % denně. Dále byl sjednán poplatek 1,99 % z každé čerpané částky – tzv. tranše úvěru (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota). Žalobkyně předtím ověřila identitu žalované skrze službu BankID a kopii občanského průkazu (zjištěno z autorizace ověření totožnosti a fotografie OP). Dne datum čerpala žalovaná na základě uvedené smlouvy celkem částka (zjištěno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Ke dni podání žaloby žalovaná neuhradila v souvislosti s úvěrem ničeho (tvrzení žalobkyně). Z přehledu identifikovaných příjmů plyne, že žalobkyně měla k dispozici bankovní výpis žalované, který obsahoval příjmové transakce, z nichž žalobkyně určila výši ověřeného čistého měsíčního příjmu částka. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalobkyně měla k dispozici tyto údaje: dva členové ve společně hospodařící domácnosti žalované, oba s příjmem, pravidelné měsíční výdaje na půjčky uvedené žalovanou částka, výdaje na bydlení částka, další nezbytné výdaje částka a ostatní zbytné výdaje částka, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu částka, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovanou částka, regionální koeficient 1, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti 0, rezerva pro výdaje 500, vypočítané minimální výdaje částka, disponibilní příjem částka, počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti úspěšné. Advokát žalobkyně odeslal výzvu k zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru do tří dnů (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího lístku z datum).
6. Ostatní předložené listiny soud neprováděl z důvodu nadbytečnosti – údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, předpis denních splátek, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů.
7. O pravosti žalobkyní předložených provedených listinných důkazů soud neměl v řízení důvod pochybovat. Žalobkyně nicméně neprokázala, že by se jakkoli zabývala nevěrohodně nízkou výší výdajů žalované, či že by prováděla její lustraci v žalobkyni dostupných databázích. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru se měla lépe zabývat tvrzenými výdaji žalované, tyto však nezkoumala zjevně vůbec.
8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
9. Žalobkyně a žalovaná coby spotřebitel uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem, jednalo se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též „ZSÚ“).
10. Poskytovatel úvěru je podle § 86 odst. 1 ZSÚ povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. V předmětné věci musely údaje uvedené žalovanou v žádosti o úvěr žalobkyni nutně vést k důvodným pochybnostem o jejich pravdivosti, resp. neúplnosti, když žalovaná uvedla zcela neuvěřitelně své výdaje pouze ve výši částka, a navíc mělo jít o výdaje pouze na splátky stávajících půjček a výdaje na bydlení. Rovněž žalobkyní prezentované ověření příjmů na základě přijatých transakcí žalované na bankovní účet žádným způsobem nedokladuje, jakého původu jsou jednotlivé příchozí platby, přičemž lze mít důvodné pochybnosti o jejich původu z titulu pracovního či jiného výdělkového vztahu. Žalobkyně ani neprokázala, že provedla lustraci žalované v dostupných databázích ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ. Žalobkyně se tak zjevně zabývala pouze příjmy (a to nedostatečně), nikoli výdaji, a za takové situace žalobkyně jednoduše nemohla dojít k závěru, že žalovaná bude schopná poskytnutý úvěr vrátit spolu s enormním úrokem a poplatky. Žalobkyně coby poskytovatelka úvěru neučinila nic, aby se uvedených pochybností v rámci posuzování úvěruschopnosti zbavila, případně v tomto řízení ani netvrdila, že by aktivitu nad rámec doloženého vyvinula a žalobkyni nebylo možno v tomto ohledu vyzývat podle § 118a o. s. ř., neboť se k jednání nedostavila. Ostatně také skutečnost, že žalovaná neuhradila na dluh ničeho, jen podporuje závěr o tom, že úvěruschopností žalované se žalobkyně nezabývala dostatečně.
12. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně coby poskytovatelka úvěru nesplnila povinnosti podle § 86 odst. 1 ZSÚ, smlouva je proto podle § 87 odst. 1 ZSÚ neplatná, přičemž k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 o. z.
13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, avšak bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku částka, posoudil soud právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o. z., jelikož ochuzená (žalobkyně) přenechala obohacené (žalované) bez právního důvodu uvedenou částku. Žalovaná neuhradila ničeho. K vrácení tak stále zbývá částka částka, jež představuje bezdůvodné obohacení žalované. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, plyne, že § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. jí vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ.
14. S ohledem na pro nižší soud závazný právní názor vyslovený Nejvyšším soudem je zjevné, že žalovaná se ještě nemohla ocitnout v prodlení s vrácením zbývající dlužné jistiny ve výši částka, když teprve soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ s přihlédnutím k přiměřeným možnostem žalované určí dobu, v níž bude žalovaná povinna danou částku žalobkyni zaplatit. Jedině tehdy, když by žalovaná dlužnou částku v takto stanovené době nezaplatila, by bylo možno uvažovat o tom, že se žalovaná ocitla v prodlení ve smyslu § 1968 o. z. – nikoliv však dříve.
15. Soud za použití § 87 odst. 1 ZSÚ při zohlednění výše dlužné částky shledal, že bude v přiměřených možnostech žalované (i s ohledem na její deklarovaný příjem), aby žalobkyni zbývající dlužnou částku ve výši částka zaplatila do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. S ohledem na nečinnost žalované v řízení soud vycházel pouze ze zprostředkovaných informací vyplývajících z listin předložených žalobkyní.
16. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru jako celku pak soud ve zbytku žalobu zamítnul (výrok II.).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nenáleží náhrada nákladů řízení, neboť jejich (ne)úspěch ve věci byl přibližně shodný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.